Ore no Kanojo to Osananajimi ga Shuraba Sugiru

Příběh

Eita je zatvrzelý anti-love a s nějakými vztahy nechce mít nic společného. Soustředí se pouze na studium. Vše se ale zvrtne, když se náhle objeví nová žákyně jménem Masuzu a náhle prohlásí, že s ním chodí. Z toho nakonec vyplyne, že půjde jen o jakési předstírání, aby měla od ostatních kluků pokoj a Eitu se chystá k tomuto pouze zneužít a vydírat ho jeho minulostí zapsanou v deníku, na kterou Eita ani nechce pomyslet.

Původně jsem čekal podle traileru trochu něco jiného, ale nesměl jsem si nechat další možnou romantickou či harémovou sérii ujít. Jak jsem se na to těšil, moje nadšení opadlo už prvním dílem, kdy se mi absolutně příčila Masuzu, o které se rozepíšu až v postavách. Ale tak jde tu o to, že Eita musí předstírat, že s Masuzu chodí a ona zatím drží v zajetí jeho deník, do kterého si zapisoval všechny svoje výlevy z doby, kdy ještě trpěl syndromem osmé třídy (jinak tedy chuunibyou). Toto mi už dost připomínalo Chuu2Koi, což je sérka zase od KyoAni pojednávající přesně o tomto syndromu. A samozřejmě, to se nelíbí Eitově kamarádce z dětství, takže začíná taková menší válka, která vyústí v to, že Masuzu, aby osananajimi, neboli Chiwu, zesměšnila a založí klub pojmenovaný jako SAMEFAG a zde to celé kolo začíná. Postupně se sem přidají další dvě postavy, děsná Himeka a později Ai a harém je na světě. Pak už je to tu klasicky o tom, že se každá z dívek snaží o hlavního hrdinu, ač to nejdřív nedává najevo. No, tohle mi bylo jasné, že nemůže dobře dopadnout a zvláště, když si to vzalo ještě studio A-1, kterýmu bych už nedal ani vyprat ponožky, protože by mi z nich udělalo moe, ale nakonec to přece jen docela překvapilo. Bylo to takové jakoby na vlně, jednou jsem si řekl, jo, dobré, má to docela myšlenku a podruhé jsem jen se zkřiveným xichtem poslouchal nesnesitelnou Masuzu a mlátil se do hlavy, jaká že to je blbost a že tohle nemůžu ohodnotit dobře. Bylo tu dost referencí, zejména na JoJa (JoJo's Bizzare Adventure, stalluju současně na 11. epizodě), což mi přišlo ale pak už takové trapné a celkově, moc se ty reference nevydařily, i když v posledních dílech jsem se musel vnitřně pousmát nad hláškou "pokořila jsem konečně Grand Line". Celkově si nakonec nestěžuju, páč i když to tak nějak plulo na vlnách, nebylo to ani jednou příliš klišé a co se mi líbilo, svoje city daly postavy najevo nakonec všechny a ne, že by se jen blbě smály a říkaly, že je to v pořádku, což by mohlo páchnout druhou sérkou, ale vzhledem k tomu zakončení, u něhož jsem mimochodem schytal spoily a bylo mi to i docela jedno, to možná byla konečná a to by bylo nejlepší. Ona by druhá sérka mohla jen uškodit a zazdít to dobré, co měla ta první, jako tomu bylo třeba u Haganai. Ať už jsem to neměl rád jakkoliv, dokázal jsem si to nakonec docela oblíbit.

Postavy

Začnu tedy hlavou harému, Eitou. Ten se mi zdál ze začátku výjimečný svým přístupem k životu, nicméně pak sklouzl ke klasice a ještě ze sebe párkrát udělal docela idiota, čímž mi lezl na nervy. Ale stále byl snesitelný. To Masuzu, jako ta se stříbrnými vlasy, byla nesnesitelná. Už to, jak mluvila, mi lezlo na nervy a vůbec, její povaha a všechno, i když to se nakonec vysvětlilo, proč je vlastně taková. Ale neměl jsem ji rád. Chiwa byla taky docela dílo. Snažil jsem se jí mít rád, ale vyšla z ní akorát další mírně otravná postava. Ale pořád lepší, než taková Himeka, ta to i podle ostatních sledujících dorazila a udělala z toho docela sh*t a nedivím se, protože to byl nejdebilnější charakter, ale pořád snesitelnější, než Masuzu. A nakonec postava, kterou jsem si nějak oblíbil a to nejspíš díky mému tíhnutí k růžovým vlasům a to Ai. Nakonec patřila do skupiny těch šílenějších a byla docela taková nepovedená tsundere, ale jak říkám, oblíbil jsem si jí a paradoxně mi nakonec spolu s Himekou přišla taková méně důležitá. Ještě musím zmínit Kaora, kamaráda z dětství zase s Ai, u něhož jsem docela dost zapochyboval o orientaci v jednom okamžiku, ale to je na posouzení, jinak bych chválil za vskutku výjimečnou postavu. To by bylo jinak všechno, ostatní postavy se moc neobjevovaly, možná ještě sestra Masuzu, Mana, což byla neskutečná b*tch, ale nechápu tu její proměnu ke konci.

Animace

Další věc, co se mi moc nelíbila a to celková kresba s animací. Jasně, jde to podle předlohy, ale popravdě, bylo to takové jednoduché a sám si potrpím na detailnější kresbu. Ale což, od produkce A-1 se dají čekat nejrůznější kejkle a hokusy pokusy. Hlavně, že nenasadili tentokrát moe. Ale jak říkám, jednoduché, méně propracované, takové obyčejné. Ale lepší, než drátem do oka.

Hudba

Ovšem tady jsem naprosto ujížděl na openingu a bylo to chvíli to jediné, co mě na sledování anime nejvíc lákalo. Než se anime samo o sobě zlepšilo. Ending byl taky bezva a co se týče samotného hudebního doprovodu, našel bych si tu pár orchestrálních skladeb, které mi utkvěly v paměti.

Vyhodnocení

Jak jsem to neviděl ze začátku dobře, nakonec si to vedlo poměrně slušně a ukázalo to, že i harém může být dobrý, když se pořádně promyslí a udělá se víc realistický, než typický. Nicméně přihlédnu i na ta malá negativa jako ty vlnky a masterpiece z toho tak nevzniká. I tak ale nakonec uznávám, že jsem to přežil absolutně ve zdraví a ke konci byl dokonce i napjatý.

Finální verdikt: 7,5/10

Doporučení

Tohle můžu doporučit všem a zejména fanouškům romance, harémů a všeho takového klasického, co v anime najdete, zejména v těch ze školního prostředí. Věřím, že nebudete zklamáni.