Photo Kano

Nebudu to zbytečně rozmazávat a půjdeme rovnou k věci. Nejdřív si tedy řekneme, o čem děj je. Kazuya dostane při nástupu do nového ročníku střední školy od svého otce starý foťák a tak se rozhodne této příležitosti využít a fotit, co to jen jde. Je následně zlákán do fotografického klubu, který vedou čtyři existence, jimž jde hlavně o zachycení co nejlepších úhlů pohledných dívek ve škole.

Ano, zdálo by se, že anime výhradně zaměřené na problematiku focení jsme tu ještě neměli, ale jak se ukázalo, tak to tu nakonec o samotném focení skoro nebylo, jen to tu byl takový prostředek k vývoji děje. Ale vezmu to od začátku. Jednou velkou hlavní změnou, kterou tu oproti jiným romantickým komediím máme, že tentokrát hlavní balící přísadou hlavního hrdiny není jeho demence, ale foťák. Ano, díky tomu, že se i přes začáteční nechuť začíná věnovat focení téměř každé dívky, kterou potká, si získává stále nové a nové známosti a ty překvapivě na jeho "umění" berou jako ryby na prut (když beru v potaz, že se nerybaří ve smrduté stoce plné zdechlin). Hned ze začátku velice realistické, že mě to až samo láká popadnout foťák a vyrazit do ulic, abych nakonec schytal pár přes hubu, když bych si chtěl vyfotit taje skrývající se pod sukněmi náhodných kolemjdoucích bišinek (pravděpodobnost potkání 1:100). Ale dobře, nebudu to brát v potaz, protože tohle je přece anime a tam je možné úplně všechno. Další věcí, která tu je unikátem, či spíš, kterou se Photo Kano inspirovalo sérií Amagami, že se na každou z celkem 7 hrdinek dostane. Není to tu tedy harémovka v pravém slova smyslu. V prvních 4 dílech se sice seznamujeme s postavami a harémem to tak přímo čpí, ale počínaje 5. epizodou začínají epizody věnované jednotlivým hrdinkám.

Bohužel, toto všechno zní hezky, ale ve výsledku, pokud bych to měl porovnat, vyjde to jako velice ořezané, až si tvrdím říct, trochu osahané Amagami (když "osahané" beru jako nižší formu znásilnění). Proto jsou tu tedy 2 epizody věnované Niimi, kamarádce z dětství Kazumy a pro zbytek hrdinek padá tak na každou jedna epizoda. A to je dost velký kámen úrazu. Pro rozvinutí děje, který zde byl také dost chabý, to rozhodně nestačí. Sice pro mě osobně to bylo příjemnější, protože anime byla dost velká nuda a tak, že se vše vyřešilo během jedné epizody a pak hurá zpět v čase, to zachránilo před ještě větší nudou, ale to nic nezmění na tom, že je to tu dosti o ničem. Ano, některé příběhy byly docela pěkné. Třeba již zmíněná Niimi a její arc, který měla jako jediný dvojepku, splnil ta nejmenší očekávání od této série (a odkryla potenciál vážné romance). Pak samozřejmě přihlédnu na svoje favoritky, kterými byly Mai a Tomoe a jejich arcy jsem si také užil. A dobrá, ještě ten konec, kde jsem nejdřív házel WTF, ale pak to bylo jen: "já to věděl". Nicméně to by bylo opravdu tak všechno, zbytek byl vesměs jedna velká nuda a nepropracovanost. Charaktery mi doslova splývaly a v ději nebylo samo o sobě nic zajímavého, prostě obyčejná nudná romance, obohacená o skoky zpět v čase a dávající velice úzký prostor všem hrdinkám. A kromě skoků v čase se to tu snažilo i o nějaké to ecchi-neecchi, což tomu vážně nepomohlo.

Zpracování nebylo taky nic moc na to, že si to vzal Madhouse. Pěkný charakter design ve spojení s nepříliš propracovanou kresbou působil spíše lacině a bylo celkově vidět, že anime spíchli horkou jehlou, protože dopředu bylo jasné, že tohle mít velký úspěch nebude.

K vyhodnocení. Oceňuji využití skoků v čase, které jsou v anime unikátní a zažil jsem je zatím jen v Amagami SS(+), či Yosuga no Sora, kde fungovaly ovšem perfektně. Pokud tedy budu počítat i jiné série (mimo romance) s tímto prvkem, tak samozřejmě Higurashi a Umineko. Jinak si to moc dobře nevedlo a po celou dobu koukání jsem se spíš nudil a nutil se do toho. Nebýt tak mých favoritek, asi bych to ani nedokoukal a zasekl se už po dvou epizodách sledování. Viděl jsem již mnoho romancí a tato byla jedna z nejslabších.

Hodnotím: 2,5/5