Akicon 2013

Bohužel jsem tento rok měl na Akicon pořádnou smůlu. Ne, nejde o vstupenku, tu jsem měl zajištěnou ještě jako tu kombinovanou s Natsuconem a nemusel tak nic řešit. Jde o dva dny před akcí, kdy se mi náhle udělalo zle. Jak mi je jinak celý rok dobře a nepropadnu žádné vážnější chorobě, tady to se mnou šlehlo, ani jsem se nenadál. Akicon byl za dveřmi a já musel pořád nadávat a doufat, že se mi do té doby udělá dobře...

Pátek

No, abych to zkrátil. Řekl jsem si, že musím dojet, i kdyby trakaře padaly, čili nějaká nemoc nepřišla v úvahu. Po noci strávené á la ninja, kdy jsem se snažil udělat vše pro to, abych v jádru mé choroby byl schopný normálně fungovat, jsem se nakonec donutil k tomu, abych si zabalil věci, navlékl se do cosplaye a i když jsem se cítil akorát tak na zalehnutí, tak i k odjezdu na con, na který jsem se samozřejmě těšil už od minulého ročníku.

Měl jsem domluveno setkání s Takumim a jeho partou, což mě drželo tak nějak z části nad vodou, protože doražení na con bez jakékoliv známé duše pro mě bylo vskutku nepředstavitelné. Malátně jsem se ověšen dvěma batohy konečně doplížil ku KC Zahrada, kde bylo hned takhle ze začátku nechutné množství lidí. Prodral jsem se davem a setkal se konečně s Takumim, se kterým byl i Michal (přezdívku bohužel neznám) a i dvě další členky, které jsem tedy poznal až zde. Už od začátku mi tak stoupala nálada a mizerné pocity, jenž mě doprovázely do té doby po cestě, pomalu ustupovaly.

Čekalo se dlouho. Odbila 17. hodina a obrovský zástup lidí, který už byl naskládaný před vchodem a pak roztrousen po celém areálu, se ani nehl. Do toho začalo pršet a tak jsme nevěděli, co se děje, jestli se už konečně bude otevírat, či zase mají nějaké obtíže, které jim to nedovolují. Čtvrt hodiny po otvíračce bylo pryč a pořád nic. Pak se to teprve hnulo a konečně se dala fronta do pohybu. My to neřešili, protože jsme to měli předplacené všichni, tak jsme vlezli doprostřed a už jen čekali, až se dostaneme do budovy. Odbavení nebylo naštěstí mezi dveřmi, což by bylo velice nepříjemné, ale tradičně pro Akicon v samotné hale. Tady byl i menší problém, protože já měl jen čárový kód z Natsuconu a žádný jiný mi nepřišel. Naštěstí vše šlo vyřešit i skrze moje reálné jméno, na které jsem již dostal kartičku, placku a mohl si jít conu bezstarostně užívat. Jednoznačně mě potěšilo, že nepřesídlili na náramky, ale nechali stále ty jejich kartičky, které ničemu nevadí a pokud mohu přiznat, ani je vlastně není třeba mít za každou cenu připíchlé na oděvu.

Po hození si batožin do horní místnosti se dále nečekalo, takže žádné vysedávání a ihned jsme zapluli do malého sálu, kde se konala přednáška o tom, Čeho se bát v otaku komunitě.

Bohužel, jak mluvili o posunu přednášek o nějakou tu půlhodinu, tady jsme přišli vlastně na konec, čili jsme nemohli vidět plný potenciál přednášky a názor si tedy nemůžu úplně tak udělat. Na druhou stranu přednášející vyhověl žádosti z publika a v krátkosti přednášku projel znova, takže jsme zase tak o moc nepřišli.

Jako vždycky. Jak se jednou odpojím od původní skupinky a přejdu k té své tradiční "mateřské", znamená to, že se k té původní už více nevrátím. Čímž zde narážím na to, že jsem u stolu zahlédl Violet s Liz a tak se vydal hned za nimi. Šťastně jsme se zase shledali, kdy nám do party přibyl další člen, kterému budu říkat Panda, jakož jsme mu stejně vesměs říkali, protože se jednalo o týpka převlečeného za pandu s cedulkou "free panda hugs". Překvapivě. A tady teprve začalo typické zasednutí a probírání všeho možného. Nevím jistě, zda tu už byl či nebyl od začátku Sýr, ale pak jsme se tu sešli v hojném počtu, kdy si přisedl i Yuuya a jeden takový vysmátý týpek, jehož jméno ani po dvou conech, na kterých jsem ho již potkával, nepoznám.

Po bezhlavém klábosení se část skupinky rozhodla pro odchod do Lidlu (či šli do Chodova? Nevím, prostě odešli pryč). Tak jsme tam zbyli jen se Sýrem a Yuuyou, kdy jsme se tedy s Yuuyou zapovídali o nových anime titulech a překvapivě se shodli v tom, kdo v čem vidí dobrou a špatnou sérii. S ním jsem pak vyrazil na přednášku o Cestování v čase.

Hodně jsem se na tuto přednášku těšil a musím říct, že zásadně nezklamala. Rozebralo se zde vše, ohledně teorie realtivity, po různé teorie ohledně nekonečného množství vesmírů vznikajících dle toho, jak se jeden rozhoduje, a tak dále. Mnoho zajímavých faktů, které jsem samozřejmě znal, jen jsem se zde přišel případně o něčem přiučit. Ohledně filmových a anime titulů se toho dost vynechalo (z anime mi zde chybělo zejména Steins;Gate, které na cestování v čase neskutečně těží a ve filmech chyběly hitovky, jako Butterfly effect, či Timecop, z nichž se ale jeden zmínil aspoň na konci). Jinak dobré, přednášející věděl, o čem mluví a byla to přednáška dle mého gusta. Ještě tu bylo zmíněno jedno velice obskurní dílo, ve kterém účinkoval nakonec jen jeden člověk (nebo byli nakonec dva?) a celé to bylo jedno velké WTF. Nicméně název nebyl zmíněn, ale nakonec se jej podařilo najít, čili ta magořina má název "All You Zombies".

Tím jsem zakončil první den conu, protože dále už nebylo nic, na co bych šel (ani promítání), nicméně mi skupinka zmizela z dohledu a Yuuya se taky odpojil, čili jsem zůstal sám. Jediné hluché místo za celý con a ta chvíle mi stačila. S uklidňujícím pocitem jsem potkal Takumiho se zbytkem a šli jsme občíhnout obchody. Ty byly tradičně v zadní místnosti v přízemí, čili nijak jinak nenarušovaly prostor a taktéž tradičně zde byli již staří známí prodejci, kteří toho měli opět fůru, od plyšáků, přes různé přívěšky, až po plakáty. Já si tedy nakonec celkově nic nekupoval, protože toho mám za tento rok nakoupeno až dost a pokoj mám přímo oblepen plakáty, ale jinak musím uznat, nezklamali svým výběrem. Takumi zde také sháněl dárek k výročí, jenž slavil se svou polovičkou (kromě tedy ještě mě a "výročí našeho přátelství"), která zde nakonec nebyla, nicméně si nechal jednu věc vzít a nakonec se tedy spokojil s plyšovým Totorem.

Po nákupu jsem po chvíli našel svojí mateřskou skupinu a zaplul zase k nim, takže jsme byli opět pohromadě. Následovalo čekání na jedenáctou hodinu, kdy jsme už půl hodiny předem letěli pro deky, karimatky a spacáky (tentokrát jsem nedělal obsluhu) a zevlovali už před vchodem do velkého sálu, kde se ještě dopromítával Lupin. Nakonec se to opět o trochu protáhlo a my tam tak stáli o čtvrt hodiny déle, naštěstí jsme si vydobyli místa úplně vpředu a měli tak možnost mít i dobrá místa na spaní. Když dojel film, ze sálu vyšel Roudy s Niem, takže jsme se jen pozdravili s tím, že se uvidíme další den. Židle byly doklizeny, bylo vymeteno a dveře se konečně otevřely pro nás kempiče. Opět následovala menší tlačenice u dveří a my rychle zapluli pod pódium. Zase to chtělo být rychlý a hlavně si hned natáhnout karimatku, protože lidi se udíslili po všech stranách a být tak pomalejší, jeden by se na výšku nemusel ani vejít a spát skrčený, to mi bohatě stačilo na jistém jiném conu.

Se Sýrem jsme pak šli do koupelen, kdy tu byla od Natsuconu menší změna a to, že byly koupelny prohozené, kdy nás ale stejně mátlo, že to bylo označené jako pro "bišíky" a pro "bišinky", což je sice evidentní, ale stejně, jednoho to trochu konsternovalo. Jen, co jsme vešli do šaten, tam už seděli dva týpci s tím, že je tam holka a tak abychom počkali. Oba dva jsme na ně koukali jak na cvoky a nechtěli jim to věřit. Nicméně říkali, že je to pravda, takže já vyšel před šatny, kdy bojovník Sýr se nehodlal smířit s možnou blbostí, že by v pánských umývárkách byla holka. Tak se už pak dopálil a otevřel dveře, odkud opravdu vyšla holka pouze v ručníku. Což, nechápu, oba nechápeme, ale to bylo jedno. Nakonec jsem čistou náhodou až doma zjistil, že jeden z těch dvou týpků byl spoluadmin na mé Facebookové SnK stránce, který mi vysvětlil, že spolu s tím druhým člověkem, co tam seděl, naháněli naschvál holky na bišíkovské umývárky s tím, že tam nikdo není a jedna z nich se opravdu chytla. Navíc to byla údajně Nagat. To jen taková vsuvka. Mytí se potom bylo také dobrodružství, kdy se Sýrovi podařilo vysadit dávkovač mýdla a já se málem složil smíchy. Ale dlouho jsem se nesmál, protože se mi tu stala taková ne moc příjemná věc. Jak jsem si minule stěžoval na to, že jsem si nevzal ručník a sprcháč, tady se to obrátilo, kdy ručník se sprcháčem jsem měl, ale místo toho mi chyběl kartáček s pastou a přezutí. Celkem na pytel, i to přezutí, protože se po areálu, hlavně v noci, nejlépe pohybuje v papučích. Co se dalo dělat, jen se smířit s tím, že co jsem měl minule, tu teď nemám.

Po návratu do velkého sálu jsme zalehli. I když, než jsme zalehli, ještě se mluvilo o všem možném i nemožném. Sýr nám vyprávěl historky ze sviňáren, co prováděli učitelům ve škole. Pak se přidala Violet s nějakou hádankou ohledně smrti člověka, co skočil z mrakodrapu poté, co zjistil, že je na světě úplně sám a prostě takhle. Nakonec jsme zalehli někdy po čtvrt na dvě a zdálo by se, že tímto den už opravdu skončil. Neskončil, mně tou chvíli začal. Zkrátka, nemohl jsem usnout. Z části za to mohl fakt, že jsem vyspával až do dvanácti a z části i to, že mi nebylo pořád nejlíp. Všichni kolem spali, jen já se celou noc převaloval, ze zoufalosti i chvíli počítal od sta do jedné (skončil jsem někde u padesátky) a marně se snažil usnout, protože jsem měl jasno, jak by jinak vypadal můj následující den. Nakonec se mi podařilo zabrat přerušovaně na nějaké dvě, tři hodiny a ze spánku jsem měl prd. Což tu byla i jedna taková věc, na kterou nesmím zapomenout a to, že se po celou dobu svítilo. Ne úplně na plné perdy, ale tak slabě, že tu prostě nebyla tma. I Liz s Violet si na to stěžovaly.

Sobota

Ráno bylo tedy trochu nepříjemné. Necítil jsem se po té hrozné noci už na nic a už vůbec ne na cosplaying. I tak jsem se přemohl a po umytí se tedy navlékl do mé druhé verze Shua. Chvíli jsem se skupinkou opět zevloval u stolu pod schody, odkud byl mimochodem zajímavý pohled do tajů jinak těžko viditelných míst některých cosplayerek. Čímž nechci říct, že by to byla pro mě nějaká atrakce, já ze slušnosti nečučel, kdy narozdíl ode mě třeba Sýr, či Panda si doslova vychutnávali tyto pohledy. Po tomto zevlingu jsme se na chvíli rozdělili. Všichni ostatní šli do Lidlu a já se sám vydal na přednášku o Koi Kaze, kterou jsem plánoval již od začátku.

Tady bylo ze začátku trochu vtipné, že jsme se tu sešli tři, kdy dva cosplayeři tu byli evidentně omylem. Přednášejícímu to ale nevadilo a tak spustil s přednáškou exkluzivně jen pro nás. Nakonec sem postupem času přišli další lidi a tak tu nakonec nebylo tak trapně poloprázdno. Přednáška byla jinak hodně dobrá, kromě samotného Koi Kaze, na které jsem potřeboval v první řadě navnadit, se zde rozebral i incest jako takový a pár dalších tipů k tomu. Abych nezapomněl dodat, přednáška byla hlavně o rozebírání stylu vyobrazení některých náznaků a tak podobně, což mi přišlo zajímavé, protože takhle jsem se na mangu zatím nikdy nedíval a mám tak o znalost více. Nemůžu si stěžovat, pro mě dobrá přednáška a i dobrý začátek dne.

Vyrazil jsem ze sálu a vypadalo to na další hluché místo. Marně jsem vyhlížel z prvního patra, jestli neuvidím někoho známého. Nic. Byl jsem jak "cizinec na Akiconu". Naštěstí jsem potkal Roudyho a společně jsme se vydali na Novinky v anime.

No, že by se jednalo o novinky, to se říct úplně tak nedá. Shrnul se zde hlavně tedy rok 2012 a jeho tituly. I když, dá se říct, že mnoho z nich je stále po roce stále nových. Ale i tak, pod tímto heslem jsem si představil spíš rok 2013, který je již na konci a tak by se zde našlo rozhodně hodně věcí.

Zůstali jsme zde poté na Tématickou AMV soutěž.

Omezeno tématem se zde sešly celkem 4 klipy, což není moc a z nichž byly tak nějak dobré jen dva. I když, samozřejmě, Totoro to vyhrál na plné čáře už od začátku, protože to bylo vtipné, nápadité a trefné. Rozhodně to bylo celkově lepší, než jakákoliv jiná AMV soutěž, jejíž kvalita ohledně obsahu conem co conem klesá. I přesto jsem se ale zdržel hlasování.

Možná jsme pak udělali velkou chybu, když jsme se rozhodli předtím, než vyrazíme na přednášku o uniformách, zůstat i na Aj-Do-Ru.

Upřímně. Když neumím zpívat, tak nezpívám. A nepředpokládám, že všechny účastnící-se "zpěvačky" byly zároveň i trollové. Tak, či tak, našla se mezi nimi jedna, maximálně dvě, které to tak nějak zvládaly, i když, ta jedna výrazně lépe, než ta druhá, která byla jen o chlup lepší, než celý zbytek. Roudy umíral, protože mu totálně pokazily svým zpěvem hlavně písničky z jeho oblíbené Haruhi a Evangelionu. Nicméně jsme nakonec přednášku o uniformách vynechali a rozhodli se aspoň dobře pobavit. Za námi seděl i Takumi a tak tomu dodal pravou šťávu, když jednu z účastnících přirovnal k jistému zvířeti. Ten tomu vážně nasadil korunu. Na druhou stranu velký obdiv, že zúčastněné vůbec předstoupily před publikum. Nemyslím to teď sarkasticky z pohledu jejich zpěvu, ale z toho, že prostě měly odvahu předstoupit a ukázat, co v nich je.

Po tomto lehkém utrpení pro naše ušní boltce jsme sál opustili a šťastně se shledali se zbytkem skupinky, ve které již inscenovala i Hanyuu a Luci. Nicméně jsme nějak moc neváhali a zašli hned na Animestop.

Odminula jsem z touto soutěží měl dobrou zkušenost a navíc jsem měl i exkluzivní možnost několik dní předtím vidět v TV regulérní Videostop a tak plně pochopil, o co se v té soutěži jedná. Jak jsem již psal minulý rok, nicméně obnovím. Prostě máme zde tři soutěžící, proti nim jsou nasazeni tři rádci, kteří se náhodně rozdělí po soutěžících a následně mají soutěžící za úkol sledovat běžící klipy z různých anime a poté odpovědět na zadanou otázku. Pokud vědí, je jim položena další otázka, kterou ovšem musí odsouhlasit dle toho, jakého rádce si vyberou a co jim řekne. Zamotaně popsáno, ale snad trochu srozumitelně. I letos to byla sranda, jen škoda, že když byl Roudy v rozstřelu o to, kdo bude soutěžit, i po druhé šanci bohužel vypadl. I když byl pak rád, protože by to nedával, což jsme uznali i my ostatní, že bychom to nedali.

Po Animestopu jsme se, jak jinak, šli usadit do haly. Zde se mi také po krátkém sezení podařilo zahlédnout druhého Shua. Už předtím mi někdo ze skupinky říkal, že potkal někoho se stejným cosplayem, ale mně se to nezdálo. Nakonec jsem v prvním patře tedy uviděl tohoto cosplayera a tak jsem se po chvíli tváří v tvář setkal se svojí zrcadlovou verzí. I když, musím říct, jeho cosplay se mi zdál o něco lepší, hlavně paruka. Společně jsme uznali, že moc známí nejsme a že by to chtělo Inori, která tu bohužel nakonec nebyla ani jedna. I když Sýr znal jednu cosplayerku, která by údajně i byla schopna jen kvůli mně v tom cosplayi přijít, nicméně jsme ji pak šeredně minuli a už nenašli. Se Shuem jsme si jinak vyměnili kontakt s tím, že kdyby se teda objevila nějaká cosplayerka ze stejné série, dá mi vědět a každý se již vydal svojí cestou.

Potom jsme na chvíli vyšli ven a vyfotili se. Já si tedy nechal udělat fotky od Luci, které nejspíš nikdy neuvidím (stejně, jako jsem nikdy neviděl ty z minula), pokud si o ně neřeknu. Sýr uznal, že je teplý, což tedy přiřazuju jeho horkokrevnosti, protože v té zimě byl jen v triku a stejně dle Violetiných doteků přesto hodně hřál. Dlouho jsme tam nevydrželi a pak zapluli zpět do budovy.

Chvíli jsme ještě prozevlovali a pak se vydali na námi velice očekávanou přednášku od Hintzua a to Nej... ecchi.

Název napovídal, že by to mohl být jen nějaký Hintzuův troll, ale nakonec se z toho vyklubala seriózní přednáška o ecchi titulech, která ovšem v podání tohoto přednášejícího měla úplně jinou šťávu, než kdyby ji přednášel jistý člověk, jenž byl tak pěkně na začátku této přednášky zparodován. Jinak dobré, líbilo se mi rozdělení na kategorie typu nejdivnější, nejzvrhlejší, atd., už ani nevím, co tam všechno bylo. Ani se nám nechtělo z přednášky odcházet, ale vzhledem k tomu, že se blížila soutěž Anime na vlastní uši, jsme to i po protahování na 5 minut před koncem přednášky zabalili a vyrazili do malého sálu.

A tady začal sled událostí, které nemůžu říct, že by mi ve výsledku vyhovovaly a cítil bych se po nich nějak epicky, jako jsme si předtím říkali, že tohle bude opět epické. Nicméně nebudu předbíhat. Prostě soutěž, které jsme se účastnili již potřetí a i potřetí zavedli "lehký" teamwork s tím, že tohle musíme vyhrát. Co tu bylo velkou změnou, že téměř polovina tvořila rozpoznávání OST jako takového a druhá teprve až openingy a endingy. První část byla proto těžká, ale naštěstí, bezpečně jsem poznal jak SAO, tak .hack//Sign a i Guilty Crown, z čehož mám velice dobrý pocit. Druhá část by paradoxně měla být lehčí, ale o to překvapivější, že to tak lehké nebylo. A to hlavně proto, že zde bylo vesměs mnoho titulů, na které se chystám, ale nebyl jsem schopen se do nich pořád dokopat.

Hned poté jsme letěli do velkého sálu, abychom stihli zabrat místa na Cosplay soutěž.

Nějak nám uniklo, že zde bude technická pauza a tak jsme byli všichni, nejen my, ze sálu posléze vyhnáni a natlačili se hned u vchodu, abychom se pak dostali na dobrá místa. Půlhodinové čekání nebylo nějak moc příjemné. Mnoho lidí, mně do toho bylo v cosplayi horko a celkově, nálada mi trochu na chvíli upadla. Naštěstí to netrvalo moc dlouho a byli jsme vpuštěni dovnitř. A zde začala konečně již zmíněná cosplay soutěž.

Abych řekl pravdu, nečekal jsem zázraky a ani se jich nedočkal. Na druhou stranu, některé cosplaye byly promakané, o to strádaly po stránce promyšlenosti scének. Nicméně Kamen Rider byl parádní a to samé můžu říct o Taurovi z Fairy Tailu. Hlavně tedy Taurus to měl opravdu vtipné a trefné, navzdory tedy detailům jeho cosplaye, které bych vytkl. Ale i tak, tady bylo vidět, jak stačí dobrá scénka a cosplay vynikne parádně jakkoliv.

Po soutěži jsme zde zůstali na Anime acheologii, což byla taková nutnost už jen proto, že to byla přednáška od Greka.

Před touto přednáškou jsme jen tak prohodili, co tu zatím bylo ohledně přednášek nejlepší a já jen tak střelil, že byla nejlepší ta, co teď bude. A vůbec jsem se nespletl. V anime archeologii nám bylo představeno pár základních titulů, každý trochu jiného žánru a to v rozpětí od 70. do 90. let. A i když jich bylo jen pár, stačilo to na to, aby to navnadilo nejen mě, ale i Roudyho s Niem a počítám, že i většinu zbytku sálu. Grek to totiž umí říct tak, že vypíchne nejen klady, ale najde si na tom i nějaké ty zápory. Ale přes to všechno to dokáže podat tak, že si člověk řekne "tak tohle musím vidět". Absolutně parádní, mám mnoho tipů a jsem s přednáškou velice spokojen. Jen bych vytkl jednu věc a to sobě, že na mě po té hrozné noci doléhala šílená únava a tak jsem málem začal odpadat.

A v sále jsme zůstávali i třetí hodinu, kdy začalo Vyhlášení soutěží.

Už od začátku jsem měl takový blbý pocit a spíš i doufal, že se nakonec neumístím, protože přeci jen, moje body nebyly úplně poctivé, to musím přiznat. Vyhodnotila se nejdřív cosplay soutěž, kdy mě tedy zarazilo hodnocení, které mi přišlo absolutně neadekvátní, ale aspoň Taurus se umístil v jedné z kategorií jako první. Pak bylo vyhodnocení různých herních soutěží atd., až konečně došlo na tu naší soutěž. Byli jsme na pódium předvoláni tři. Já, Roudy a Liz. Roudy dostal třetí místo a pak se projevil velký trapas, který mi vrtal hlavou po většinu zbývajícího večera. S Liz jsme se prostě umístili oba na druhém místě a ještě jsme se dozvěděli, že jsme měli odpovědi identické. Prostě říkám, trapas, vůbec jsem se necítil jako king a to ne proto, že bych nevyhrál sám, ale že to prostě dopadlo tak, jak to dopadlo (bylo jasné, jaká byla metoda soutěžení). Rozdělili jsme si tedy výhru a odešli z pódia jak dva největší loseři.

Po celý večer jsem si pak říkal, že prostě tahle soutěž byla blbost a že by to od příště chtělo trochu ubrat. To jsme se s Liz ještě dohadovali, kdo od koho co vlastně opsal a celkově, nadšenej jsme nebyli ani jeden. Ale tak, Roudymu jsem mohl aspoň věnovat 100 Akibonů z mých 300, které mi z celkové výhry 500 Akibonů zůstaly.

Zevling pokračoval až zase do doby, kdy se už schylovalo ke spánku. To si k nám ještě přisedl Masamune a tak jsme byli u stolu všichni jako jedna velká šťastná "rodina". Tedy, s pár kyselými ksichty. Nebylo o čem povídat, tak Sýr neúmyslně zabruslil k hentai žánru, tedy přesněji, k termínům, kdy jsme byli jen my dva, kteří jsme znali všechny. Nicméně jsme pak letěli pro bagáže a zase stanuli ve frontě, kdy to tentokrát bylo mnohem horší, než minulého večera. Nejen, že nás tu bylo víc a tlačili jsme se na sebe, ale ještě jsme tu prostáli skoro o třičtvrtě hodiny déle, než se sál vyklidil. Liz si pořád stěžovala na to, jak je hrozné tu stát, čemuž moc v tu chvíli nepomáhala. Mezitím se tu Panda pošťuchoval s Violet, což nakonec vyústilo v bitku, kdy se na Pandu vrhla i Liz za to, že jí spolu s Violet nazval yaoistkou. To naštvalo týpka vedle, který je s naprosto vražedným pohledem okřikl, až ho někdo musel uklidňovat. Na jednu stranu se mu nedivím, na druhou mohl trochu ubrat a být tolerantnější, i když, ono mlácení se v shluku lidí, kdy ještě většina vychází ze sálu, není nejlepší. I tak jsem mu měl chuť v tu chvíli něco říct, ale nechtěl jsem propadat své impulzivitě. Tím byla naše nálada ještě o trochu ponurejší, než do té doby. Nakonec po dlouhé chvíli stání jsme se dostali do sálu a stihli zabrat dobrá místa, kdy já se pro změnu usídlil napříč, ale to nijak nevadilo.

Se Sýrem jsme se opět vydali k umývárkám, kde nás ale čekalo nemilé překvapení ve formě velice pofidérní hygieny. Kromě nějakého kentusu na lavičkách bylo všude mokro a celé umyvadlo bylo od nějaké černoty. My se tomu museli už jen smát, protože to snad nebylo možné, jaký prasinec tu lidi za tu dobu byli schopni udělat. Mezitím jsme rozebírali existenci jisté osoby a udělali z toho jeden velký příběh.

Po návratu jsme chvíli před spaním s Pandou, Violet a Liz začali rozebírat to, na co jsme koukali jako malí a smáli se, že to všechno vlastně bylo doslova na hlavu. Pojmenovali jsme taktéž vysokou bagáž Herbertem, protože nejeden z nás měl vždycky pocit, že za ním někdo je a on to byl jen ten Herbert. Holt takové debility, které by mohly vymyslet akorát velice pubertální existence, ale od toho jsme tam byli a ne, abychom si v kruhovém posedu za ticha podávali čaj a za vznešených výrazů vyjadřovali svou vděčnost za tuto chvíli.

Neděle

Noc pro mě nebyla o nic moc lepší, než ta minulá, kromě tedy toho, že se mi konečně podařilo zabrat, ačkoliv jsem paradoxně předtím téměř usínal na přednášce. Celkově v sále tuto noc byla strašná zima, která se táhla už od doby cosplay soutěže a na noc tu o moc tepla tedy nepřibylo. Nejsem jistě jediný, kdo bude doufat, že se zde navíc nenachladil, což by byla ve spojení s mou nepříliš příznivě doléčenou nemocí vcelku vražedná kombinace. Dvakrát jsem si za noc musel odskočit a když jsem šel podruhé, potkal jsem na záchodech Takumiho. Jinak děs, tento con se mi spalo hrozně. O bolesti hlavy nemluvě. Ráno nás navíc vzbudili tím stylem, že rozsvítili a že máme do deseti minut opustit místnost. Taky dobré, hlavně výrazy lidí kolem.

Jak byl minulý den ospalý, tento ještě víc. Do cosplaye jsem vlezl už jen z velkého donucení a celkově, už jsme toho všichni měli tak nějak dost. I přesto jsme ale v tento den zažili vlastně nejvíc věcí, které nám jistě uvíznou v paměti. A hned první byla naše cesta do Lidlu, kam jsme se šli vyfotit před zrcadlem. Šílené, ale fotka, která z toho vznikla, je k nezaplacení. A zážitek taky, protože jsme sem šli vlastně jen pro pití za 3,90, které si kupoval Panda. To nám ovšem nestačilo. Nejdřív jsme po doražení zpět do budovy chtěli vlézt všichni na dámské záchodky, odkud se ovšem rychle vycouvalo kvůli smradu. Tak jsme tedy šli místo toho na kentusácké bišíkovské umývárky a udělali další fotku. Magoři jak vyšití, ale myslím, že není ani jeden z nás, komu by to nevyhovovalo.

Con jsme nemohli ale zakončit jen tak, proto jsme se vydali na další Grekovu přednášku a to o Typologii bišinek.

Nemusím už ani říkat, že je jasné, co jsme od toho očekávali a ačkoliv tato přednáška neměla na anime archeologii, i tak to byla paráda. Shrnuly se tu základní typy nejen anime, manga a ostatních postav, ale i vlastně reálných ženských existencí. Z čehož vyplynulo, že i ta zdánlivě nejjistější je vlastně svým způsobem taky nebezpečná.

Spokojeni s prožitím conu jsme se pomalu začali jako skupinka rozpouštět. Nejdřív nás opustila dívčí banda v čele s Liz a Violet, kromě tedy ještě i Pandy. Pak i Pavel odešel a zbyli jsme tu tak jen čtyři. Já, Sýr, Nio a Roudy. Společně jsme chvíli prozevlili, Sýr si dal poslední tousty a pak jsme zašli na Neslavné zakončení.

Toho názvu "neslavné" jsem si všiml až teď a vskutku, nebylo slavné, prostě normální zakončení, kde se shrnul průběh akce a došlo i na návrhy na změny. Padl i pěkný návrh od Sýra, aby se v prostorách okolo budovy nesmělo kouřit, k čemuž se přikláním, protože opravdu nebylo příjemné vyjít před budovu a hned čichat smrad z cigaret. Nic proti kuřákům, ale je nás dost, kteří to nesneseme. Tak jsem zvědav na změny v příštím ročníku, které i tak doufám, že budou minimální.

Tím pro nás vlastně con skončil. Roudy by se tu i zdržel, ale přišlo mu kvůli tomu zbytečné pak čekat hodinu navíc. Předtím nás opustil i Nio a již jsme se vydali pryč jen ve trojici se Sýrem. Když jsme vyšli z budovy, pršelo. Prostě tohle začíná být tradicí. Na konci každého conu je déšť. Pamatuju si na to nejen ohledně Adviku 2011, ale i na smršť na konci AF 2013 a to nemluvím o Natsuconu, jehož poslední den byl také deštivý. Následovala proto mírně depresivní cesta, která byla ovšem depresivní jen z pohledu počasí, jinak jsme se po cestě bavili skvěle (hlavně ohledně Yukiconu, za kterým hlavně nikdo nic nehledejte). Pak už mi jelo XC, jenž jezdilo místo metra. Rozloučil jsem se s Roudym a Sýrem a již se vydal sám domů.

Závěr

Tak jsem se úspěšně dostal na konec článku, který jsem neplánoval nějak dlouhý, ale nakonec těch zážitků bylo i tak požehnaně. K cosplayingu se jinak vyjadřovat nebudu, ani už vlastně neřeším, že to byl opět trochu fail, je mi to nějak jedno. I když mě to taky dohání k myšlenkám, zda mám dále cosplayovat, když mě to vlastně ne vždy úplně baví a je mi to taktéž ne vždy příjemné. Ale tohle přemýšlení si nechám na jindy. K shrnutí, bylo to dobré, užil jsem si to a to i navzdory tomu, že mi na začátku nebylo úplně nejlépe. A ono ani po celou dobu mi nebylo úplně perfektně, proto jsem byl přeci jen tímto faktem ovlivněn. Každopádně rozhodně to zde nebylo lepší, než na Natsuconu, ale stále milionkrát lepší, než na všestranně zmršeném Adviku. S AF neporovnávám, protože by to v součtu zážitků vyšlo tak nějak na stejno. Tady také hrálo roli počasí, kdy už venku byla opravdu zima a tak odpadl pohodový zevling venku á la Natsucon.

Najde se tu samozřejmě i pár věcí, které se mi moc nelíbily. V první řadě lidstvo, které se sem naskládalo a od minula to byl velmi výrazný rozdíl (i když to bylo celkem "jen" něco přes 700). Pak samozřejmě to spaní, kdy zhasli až tu druhou noc, k čemuž se zase naopak váže zima té druhé noci a nakonec ta šílená hygiena, protože přetékající odpaďáky a mokro v kombinaci s neidentifikovatelnou špínou v umývárkách vážně není nic moc. Ale tak, musí se to brát se rezervou, neboť víc lidí, víc bordelu. A úplně poslední věc, to neustálé čekání a posuny, nakonec odpustím, hlavně tedy ten začátek, protože jak Grek říkal na zakončení, jak to ze začátku vypadalo dobře, že se nic nemůže stát, tak se to zakřiklo a najednou se pak sešlo až 5 systémových chyb.

Bude se mi stýskat, přeci jen, teď nás před AF čeká hodně dlouhá mezera, po které teprve přijde nová vlna a s ní záplava conů s maximálním intervalem 3 měsíců. Ale zároveň si tento con zapíšu do paměti a budu na něj vzpomínat v dobrém.

To by bylo vše, článek uzavírám, jubilejní 10. výročí Akiconu taktéž a vše nadále nechávám osudu. Čekají nás totiž další cony, další zážitky a jistě i další nové známosti. Ale pro to již teď vyhrazuji až příští rok.