Gleaner Heights: Posedlý farmařením

Uplynula delší chvíle, co jsem trávil hodiny u Stardew Valley, pro které mi padly celkově dva (neoficiálně tři) herní životy. A i když jsem se ke hře letos (2018) na chvíli vrátil, přece jen to chtělo začít něco jiného a neotřelého. Nejlépe opět hru s farmařením. Mohl jsem samozřejmě zabruslit do série Harvest Moon a mít na nějakou dobu vystaráno. Jenže jsem se nechal rozmazlit líbivým 2D pixelovým kabátkem, který upřednostňuju u každé hry. A jít zpět v čase do éry NES se mi také nezamlouvalo.

Zabruslil jsem s nulovým očekáváním na Steam, kde jsem se pod tagem „agrikultura“ kupodivu dohledal hry jménem Gleaner Heights. Hra graficky odpovídající mým „vysokým požadavkům“, navíc sama přiznávající jasný odkaz na starý Harvest Moon. Jen kombinující farmaření s netradičním temnějším tématem městečka plného záhad, přirovnávaným třeba k seriálu Twin Peaks. To mi znělo velmi dobře a tak jsem po dnech váhání, kdy se mi o hře i zdálo, obětoval oněch 10€ a hru si zakoupil. I když jsem byl vystrašen ne moc kladnými recenzemi, rozhodl jsem si vše vyzkoušet na vlastní prsty.

Hra vás po docela chudém editoru postavy a podivném úvodu ihned předhodí na pospas svému osudu, kdy se jakožto nový obyvatel vesničky kdesi v horách doslova objevujete a jste vítáni zdejším starostou. Bez příběhu na pozadí a s přáním „ať se vám daří“ se můžete pustit do práce! Jen se musíte smířit s tím, že jste hned na začátku dostali vše jak na stříbrném podnose. Velký pozemek a všechny potřebné budovy, které si rozhodně nebudete moct přemisťovat jak se vám zlíbí. A samozřejmě veškeré nástroje potřebné k započetí své velké, farmářské kariéry.

Prvním obrovským problémem je výdrž, která ubývá závratným tempem a už jen u pokusu vyčistit pozemek od bordelu typu plevel zjistíte, že pár zásahů kladivem, či sekerou a veškerá výdrž je fuč. V pozdější fázi hry si sice postupně výdrž navýšíte a zlepšením zkušeností i omezíte její úbytek, ale i tak je to neustálý problém zasahující do jakékoliv činnosti. Pracoval sice lze i po jejím celkovém úbytku, ale to znamená nedostávat žádné zkušenostní body. Doplnit ji můžete buď konzumací různých pokrmů, nasbíraných bylin, speciálního lektvaru (získaného pouze spřátelením se s patřičnou postavou), nebo požitím vlastní úrody - což je zase obírání se o zisk.

Zisk lze mít primárně z farmaření, které probíhá klasicky - zorat půdu, nahodit po jedné sazenici a zalévat až do zblbnutí. Bohužel, zalévání je jednou z činností, která žere výdrž jako blázen s tak se musí počítat s tím, že velké pole může znamenat cenu celé výdrže. A není tu žádná možnost nasadit rozprašovače, jako tomu bylo v případě Stardew Valley. Jedna z celkem dvou možností, jak si ulehčit tuto úmornou práci, tu ale je - robotický pomocník, kterého získáte poražením skrytého bosse a který potom může nejen zalévat úrodu. Nebo v druhém případě si najít někoho pro společné žití. O tom si ale povíme až za chvíli. Úroda má celkem rychlý růst a následný zisk za to rozhodně stojí. Navíc lze pěstovat i v zimě – např. brambory, takže zima zde neznamená nemožnost pěstovat cokoliv a čekat celou sezónu na úsvit ve formě jara.

Další možností, jak si vydělávat, je rybaření, kde jde ale jen o nahození udice, čekání a pak vytažení buď nějaké té ryby, nebo nepoužitelného bordelu. A v neposlední řadě tu jsou zvířata - slepice, krávy, nebo ovce. V případě slepic jde o klasický chov v kurníku, kdy je možné slepice jednu po druhé vynést ven a nechat je, ať se krmí samy, ale tam zase hrozí, že některou ze slepic něco zabije. O to jednodušší, že z vajec se za pomoci inkubátoru během pár dní může vylíhnou nová. A krávy se chovají podobně, jen se musí každý den k tomu všemu kartáčovat. I ty si lze nechat namnožit, samozřejmě jinak, než slepice (za poplatek), čemuž pokaždé vévodí docela vtipný zvukový doprovod. A pak je tu kůň, který zrychluje už tak v základu hbitý pohyb po celé mapě.

Aby bylo možno vylepšovat nástroje, budovy, nebo třeba vyrábět speciální předměty (např. baterie do robotího pomocníka), je nutné těžit specifické minerály. Pro ty v Gleaner Heights slouží jedna jediná opravdu funkční jeskyně o čtyřiceti úrovních. Každá úroveň se pokaždé znovu vygeneruje a pro zmíněné minerály nezbývá, než se kladivem probourávat skrz zdi. Ze začátku velké utrpení a dostat se vůbec do dalších úrovní je výzva. S lepším kladivem jde ale vše snáze a to nemluvím o bombách, či pozdějších dynamitech.

Jeskyně ale nejsou zcela prázdné - obývají je většinou všemožné méně, či více otravné potvůrky, jimiž jsou červi, jakési mouchy, nebo barevné, pohybující se bloby - opravdu, když už se neví co by, tyhle typy blobů strkají snad do každé druhé hry. Mimo malé nepřátele jsou ve hře i větší bossové, kteří ale nejsou těžcí k poražení a většina z nich je rozprostřena po menších, ale již ne moc funkčních jeskyních. Co se týče boje, dokud nejde o snahu trefit se do poletuch, které se opravdu těžko zasahují, jde o docela pohodový prvek. Jen je třeba si vystačit s obyčejnými nástroji - nic, jako meče, tu nenajdete.

Teď už ale k městečku a jeho obyvatelům. Jak jsem již řekl, hra pracuje s temnějším podtónem. Městečko tedy žije nedávnou tragédií a i když se slupka zdá plná harmonie, ve vzduchu visí něco divného. Z obyvatel tudíž dostat informace je těžká dřina. Kromě vaší postavy přijel i agent, kterému se ale veškeré záhady nedaří odhalit a tak je na vás, abyste si každého obyvatele spřátelili a zjistili, co skrývá. Problém je, že se konverzace opakují. Na kohokoliv promluvíte, většinou vám pokaždé řekne to samé a bude na vás takhle reagovat až do zblbnutí. Jednou aktualizací se tohle sice zlepšilo a tvůrce přidal větší variabilitu v tom, co obyvatelé říkají. Ale pořád - po čase budete přesně vědět, co která postava na jakém místě řekne.

Na druhou stranu, pravidelnou komunikací a dárky se postupně dostanete pod skořápku každého a někdy vás překvapí, jaká tajemství se skrývají třeba jen za rohem. Je tu jak třeba vyděrač, tak i oběť domácího násilí, nebo člověk posedlý démonem. Je jen na vás, jak rychle se s kým spřátelíte a jak se zachováte v některých krizových situacích. Ne nadarmo je tu možnost zadělat si na hříchu, získaném nějakým špatným rozhodnutím. Podaří se vám třeba nalézt fotografie, které v základu mluví samy za sebe. A na vás je, zda je ihned předáte nějaké výše postavenější osobě, nebo si půjdete vše ověřit od poškozené osoby samotné. A jen jedna z možností se ukáže, jako ta správná.

Ale teď k něčemu veselejšímu, což mohu okomentovat jen ze strany hetero hráče. V základu máte možnost vybrat si, o jaké pohlaví máte zájem. Jedno, druhé, nebo třeba obojí. V případě ženských obyvatelek nemáte moc na výběr, koho si zvolit za svou družku. Jsou tu celkem tři takové - lenivá dcera bohatého majitele hotelu, dcera majitelky baru, která se potýká s finanční krizí a nebo nespecifikovaná asijská dcera vlastníka obchodu (pozn.: zboží tu prodávají „číňani“). Jelikož ve hře není žádný seznam osob poukazující na to, jak moc blízcí si s nimi jste, můžete se jen dohadovat dle toho, jak s vámi daná osoba konverzuje a jak je zbarvené srdíčko vedle jejího jména (a to jen v případě potenciálních partnerů). Většinou dostanete tip, co mají rádi a pak už stačí daný předmět dávat denně jako dárek a úspěch je zaručen. Nicméně svatba se nemůže konat bez toho, aniž byste měli dům vylepšený na nejvyšší úroveň, takže vás čeká velká snaha vydělat co nejvíc peněz. Ale jakmile se vám zadaří, i na farmě bude veseleji.

Peníze můžete vrazit nejen do vztahových záležitostí, ale i do několika projektů, které mají zaručit třeba obnovu hřiště, či opravení přístavu a zpřístupnění loďky. Prozkoumávání mořského dna je totiž dalším takovým originálním prvkem, možným jen po získání receptu na potapěčský set, což ale omrzí poté, jakmile celé dno projdete a objevíte veškerá tajemství. Ono vlastně omrzí po čase vše. Poznávání příběhů obyvatel je sice zajímavé a poutavé, ale musíte se předtím hodiny a hodiny ponořit do monotónních činností, které vás stojí výdrž a jakmile ta dojde, není co dělat. Dny navíc plynou pomalu - každá skutečná vteřina znamená jednu herní minutu a tak se občas i těch pár minut děsně táhne, že než čekat na setmění, radši den ukončíte už o poledni. Je pravda, že občas se najdou dny, kdy je co dělat - např. obdělávání nového pole, nebo cesta za objevením nějakého tajemství - ale to je jen výjimečně. Jinak je to docela nudný zážitek.

Po technické stránce je hra vyladěná. Pohyb je rychlý, responzivní a co je hlavní - lze přeskakovat menší ploty, či sazenice, takže vám máloco stojí v cestě. Systém inventáře je přehledný a dá se, jako vše, ovládat buď klávesnicí, nebo pro větší pohodlí i myší. Sem tam se něco zasekne, jako když třeba z koně sesednete příliš blízko zdi. A nebo klasické zaseknutí se ve stodole jen kvůli zavazející krávě. Ale jinak jde o solidní práci postrádající zbytečné bugy ničící i ten malý požitek. Až na problém s výkonem, který zaznamenáte na ne tolik výkonných strojích, což je jen součást nedokonalé optimalizace.

Vizuálně se už nekoná taková hitparáda. Barvy jsou vyblité a prostředí je statické. Postavy ze začátku působí šilhavým dojmem, ale na to si člověk rychle zvykne. Na druhou stranu, jde o poctivý, líbivý, NESovský pixel-art, ke kterému mohou mnohé podobné indie hry leda tak vzhlížet. A nemohu nezmínit efekt deště, který doslova oplývá až takovým příjemně chladivým dojmem.

Hudba je taky řemeslně zpracovaná, jen každou herní sezónu hraje jedna skladba až do zblbnutí. Není tu tedy příliš variací a i když jsou skladby docela chytlavé, brzy se ohrajou a člověk je ani nevnímá.

Když jsem tuto hru začal hrát, měl jsem po ani ne hodině chuť nechat si vrátit peníze. Nelíbilo se mi, jak moc velký krok dozadu to je oproti Stardew Valley a jak moc je postup hrou pomalý. Ale všechno jsem překousl a s motivací zjistit víc o herním příběhu jsem se za pár týdnů dostal na víc než 50 herních hodin. I když jsem se neustále potýkal s tím, že jsem nevěděl, do čeho zrovna ve hře píchnout, či jak některých věcí rychle docílit, stal jsem se skoro až posedlý hraním. A až po té dlouhé době jsem pomalu přestával, až mě zpět vlastně nic zvlášť netáhlo.

Bohužel, titul nemohu doporučit. Je k němu třeba opravdu silná motivace a odhodlání, jinak to člověka umoří a nedá tomu víc, než pár hodin.