Amagi Brilliant Park

Když se na něco člověk začne koukat s nemálo těžkými předsudky, kdy má akorát jednu jedinou pohlednou motivaci a víc o tom jinak dopředu neví, znamená to buď risk a nebo zisk. Každopádně co mě hned ze začátku zaujalo, jakým stylem si to vzalo celé naservírované téma. Ale od začátku. Máme tu tedy jeden polorozpadlý zábavní park, ve kterém je vlastně všechno špatně a ačkoliv to zde ještě tak nějak funguje, nevypadá to, že by to v tomto stavu mělo vydržet moc dlouho. V čem se ovšem tento zábavní park liší od všech ostatních? Vládne zde určitá magie. Přesněji bytosti, které ve většině na první pohled připomínají klasické velké maskoty, jenž pochází z jiného světa jménem Maple Land a v našem světě existují za pomoci získávání Animusu, což je energie pocházející z radosti lidí. Samozřejmě, nejsou tu jen tak pro srandu králíkům, celý jejich pobyt zde má hlubší smysl, ale ten by bylo škoda předem vyzrazovat.

Jak už jsem i řekl v krátkém popisu, hlavní hrdina přichází do tohoto menšího bince, aby nastolil pořádek. Co se mi líbilo, že tento hlavní hrdina, tedy Seiya, se aspoň trochu liší od typického archetypu hlavních hrdinů, už třeba jen tím, že je to bývalá dětská hvězda a nemalý narcis, který ale zase typicky zapadá do role outsidera bez přátel a má tendence vše dělat naprosto správně, bez zaváhání a bez chyb. K němu, jako jedna z nejhlavnějších ženských postav, připadá Isuzu, která je zase klasickým dandere archetypem, jenž své emoce, ať už se jedná o nákolonnost, či úplný opak, nedokáže vyjádřit jinak, než náhlým vytasením magické zbraně kdesi z podsukně, která dokáže vystřelit kulky všech možných funkcí (od té, jenž dokáže zabít, až po tu, která třeba vymaže paměť). Jakožto druhá hlavní ženská postava je tu Latifa, která je zase princeznou Maple Landu a ačkoliv z určitého důvodu vypadá jako malá holka a vlastně nic moc nezmůže, jen díky ní to tu všechno drží pohromadě. Kromě těchto hlavních je tu pak banda maskotů v čele s Mofflem (kterého jsme mohli už vidět i ve Full Metal Panic? Fumoffu jakožto Bontu-kuna), či třeba čtyři víly vzájemně si těžce odlišné jak schopnostmi, tak i povahami (jedna je taková normální, druhá pořád se smartphonem v ruce, třetí absolutně nevýrazná a čtvrtá zase myšlenkami úplně jinde). Těch postav je zde jinak hafo, hlavně vedlejších, nicméně každý z nich má solidně daný charakter a v ději nepůsobí jen pro nic za nic. Naopak, každá má svou specifickou důležitou roli a nahlédneme tím i trochu do její mysli.

Společně se tato banda všeho možného snaží o obnovení parku a hlavně po této stránce musím říct, že to opravdu nahlíží na své téma seriózně a s respektem, i když tím samozřejmě musí chtě nechtě cloumat hlavní žánr - komedie, ačkoliv tak, že to vůbec nevadí, naopak. Cílem je tedy získat hlavně návštěvníky, okolo kterých se to zde hlavně točí, protože pokud park do 3 měsíců nezíská určitý počet, bude nakonec neúprosně zavřen, což by znamenalo pro většinu bytostí pracujících v něm zkázu. (Pokud tím vezmeme v potaz, že by si většina z nich musela v našem světě najít jinou práci, či vůbec smysl života a to přeci jen není lehké ani pro obyčejného člověka.) Samozřejmě, kromě získání návštěvníků je zde i jistý vnitřní management a nabírání nových posil, které i přes svou praštěnost nakonec ukáže, že nejen každý návštěvník navíc něco znamená, ale to samé platí i pro šikovného člena týmu. Původně jsem očekával i nemálo zastoupený žánr ecchi, protože se zde přece jen najde hromada pohledných ženských postav, z nichž se na některých trochu šetřilo oblečením, ale nakonec to nevyprovokovalo nic, než případně jen pár lehkých a neprotahovaných scének či pohledů. Pokud tedy nepočítám perverzní podstatu některých postav, či situací, což ale bylo v mnoha případech na místě.

Skoro nedokážu říct, jak moc si mě toto anime získalo už po pár epizodách. Postupné sledování, jak se polorozpadlý park mění k nepoznání, bylo tak jedním velkým zážitkem plným napětí, pousmívání se nad mnoha situacemi, ale i nemalých emocí. Vše hlavně doplňovaly sympatické postavy, z nich mě zázračně nedokázal vlastně nikdo lézt na nervy, ačkoliv si zejména nábor vyžádal v jednom okamžiku nástup nových rozličných charakterů. Líbilo se mi, jak toto dílo (založené mimochodem na light novele) dokázalo dobře propojit serióznost, humor, ale i šílenost a vůbec, celou absurditu své podstaty a to navíc pěkně svižně a bez hluchých míst. A vůbec, že dokázalo kreativním způsobem zapojit plnohodnotnou tématiku zábavního parku a vyhnout se tak jinak hojné záplavě tuctových komedií ze školního prostředí.

Ohledně zpracování není co vytknout. KyoAni je aspoň, co se vizuálů týče, zárukou nejvyšší kvality. Hudba výborná, opening je pořádně chytlavou záležitostí a to samé se dá říct nejen o endingu, ale i některých nazpívaných skladbách v rámci OST (respektive v ději se jednalo karaoke). KyoAni mě přesvědčilo, že ještě není na úpadku, pod jakým jsem jej poslední roky viděl. Naopak zde ukázalo, že tvorbám od něj se opravdu vyplatí dát šanci i přes těch pár malých kazů, které na svém kontě za ta léta má. Vybírá si totiž jinak dobře a taktéž vše dobře zpracovává.

Na Amaburi jsem začal koukat s opovržením, ale ke konci si málem ukousal ruku, jak moc jsem byl napjatý a téměř dojatý zároveň. S hodnocením bych to neměl přehánět, přece jen bych vytkl pár věcí, které tu prostě byly málo vysvětlené, či vysvětlené stylem „prostě se tak stalo“ a nevím, zda brát jistou neuzavřenost ohledně jedné věci za konečně platnou. I tak si dovolím udělit 9/10, což moc často nerozdávám a už vůbec ne komediím, které jakožto žánr normálně nebývají mým šálkem kávy.

Pokud chcete něco vtipného, zábavného, kreativního a plného rozličných postav, rozhodně tomu dejte šanci. Neměli byste být zklamáni.