Arata Kangatari

Arata je středoškolák, který si prošel šikanou zákeřným Kadowakim a nyní se z toho všeho dostává. Naproti tomu, v jiném světě, se každých 30 let vybere nová princezna z rodu Hime, která by vládla světu. Zde je také Arata, akorát nejmladší potomek kmene a jelikož se kromě něj nenarodila do rodiny už žádná dívka, se rozhodnou Aratu převléknout za dívku a nechat předstoupit před sioučasnou princeznu Kokuri, která by jej dočasně zvolila za následovnici, dokud se nenajde jiná následovnice. Nicméně se při rituálu stane incident a Kokuri je zavražděna. Samozřejmě je vina svalena na Aratu, což je výsledek jisté konspirace. Mezitím v normálním světě si Arata myslí, že už má vše špatné za sebou, ale hodně se zmýlí. Netrvá to dlouho a problémy začnou znova. Již nechce žít v tomto světě, chce úplně zmizet. Brzy se osudy obou Aratů naplní.

Abych řekl pravdu, začátek se mi zdál takový divný. Sice je jasné, máme tu pohled na dva rozdílné světy, kdy jeden je normální, jak jej známe teď a druhý spíše fantasy, se zvláštní silou zvanou Hayagami, jenž dovoluje zbraním získat neuvěřitelnou moc. Ale vše je takové pomalé, až si to hraje trochu na záhadnost, nicméně se mi zde líbila ta mírně ponurá atmosféra, která je proložená světlými okamžiky. Co mě ovšem u tohoto anime drželo, že jsem v něm viděl otisk svého života. A to doslova. Jak už jsem říkal, Arata si prošel šikanou, kterou ho nechal procházet již zmíněný Kadowaki, jenž ovšem s Aratou sdílí velký kus minulosti a postupem času se ukáže, proč vlastně po něm tak jde a co zapříčinilo jeho nevysvětlitelné jednání (a že to není jen touha Aratovi ublížit). Což tedy mimochodem připomíná moji situaci, kterou jsem si taky prošel (a ještě procházím, akorát jsem se zachoval jako Arata a stáhl jsem se do ústraní). Ovšem na druhé straně, v tom fantasy světě, se děje něco podobného. A to mezi Kannagim a Akachim, kdy Kannagi se ze začátku jeví jako záporák, ovšem opravdový záporák a takový hlavní "boss" je temný Akachi. Taktéž mají podobnou minulost, jako Arata a Kadowaki, ovšem trochu nevysvětlenou, stále tam chybí dost informací, které by daly nějaká vodítka. Byl ale dobrý náhled do obou světů, i když ten do toho "fantasy" byl hlavní, ale je tu i vidět, co se děje v lidském světě a jak vlastně oba Aratové něco svým způsobem napravují/zachraňují.

K systému "fantasy" světa, ten byl docela dobrý a propracovaný. Takže tu máme hlavně tu nejzajímavější věc a to síla Hayagami, kterou ovládá celkem 12 Shinshou (jedním z nich je i Arata, ten z "lidského" světa). Ta dokáže z naprvní pohled nepoužitelné a ošuntělé zbraně, připomínající kus kovu, vykouzlit velice mocnou zbraň, kterou navíc její nositel může vsunout do svého těla (zejména do ruky) a tak ji uchovat víceméně v bezpečí. Každá ta síla je navíc vytvořena člověkem, přesněji jeho vnitřní silou a háček je v tom, že se daný člověk musí oddat té jisté zbrani a jeho duše bude přenesena do ní (samozřejmě dobrovolně, násilím to nejde). Tohle se mi líbilo a přišlo mi to velice nápadité, i když by se jistě našlo mnoho dalších titulů pojednávajících o téměř tom samém (např. Elemental Gelade, i když jsem neviděl, vím trochu, jaký tam je systém). Bohužel, děj už tak slavný nebyl, hlavně co se děr a blbostí týče. Arata z "lidského" světa se dostane do toho "fantasy" a zde jej všichni vidí jako Aratu z jejich světa, s nímž se tak nějak prohodil. Přitom z našeho pohledu se tam Arata dostane ve školní uniformě a tak trochu nechápu, jak jej ostatní můžou vidět i v oblečení původního Araty a co teprve ta taška, co s sebou pořád tahá, jak ji asi vidí? Takové nevysvětlitelné věci, ale když je přehlédnu, dostanu se k dalším blbostem, jako třeba, že jedné postavě zabijou rodinu (přišlo mi to torchu bezcitné) poté, co se oddá zbrani hlavního záporáka a pak jej chce jiná postava zase oživit zpátky, což je celkem na hlavu, protože co si asi pomyslí, pokud se dostane zpět z Hayagami formy a dozví se, že je jeho milovaná žena i dítě mrvé? Nelogičnosti, ale nedá se nic dělat, za dobrý zbytek se platí. Kromě již zmíněných postav na cestě "za poznáním" Aratu provázela ještě Kotoha, taková trochu dle mě hysterická postava, ale na druhou stranu nebyla moc otravná. Kromě ní, což lze vypozorovat i z openingu, s nimi cestoval i Kanate, jenž měl docela pěkný příběh z minulosti a celkově, i jeho příběhová linie byla zdaleka nejzajímavější z celého anime.

Zpracování bych hodil do dobrého nadprůměru, protože s kresbou si dali záležet. Což má za následek i fakt, že to dělal Satelight, jenž ve spolupráci s A-1 Pictures pracoval i na anime Fairy Tail. Takže moc pěkně vykreslené a hezky se na to koukalo. Co musím taky uznat, je režie zvuků a hlasů a to ve smyslu vzdáleností. Přiblížím to tak, že místo, aby postava někde v pozadí byla slyšet, jakoby mluvila v popředí, byla utlumena a působilo to tak věrohodněji. Hudba vskutku taky nebyla nejhorší, hodně hrála na takové záhadno. Opening i endingy vyšly průměrně.

Abych to nějak konečně uzavřel, není to nejhorší anime, i když mě opět moc nebavily souboje a spíš jsem se soustředil na to, co mě na tom drželo nejvíc a to právě ty mezilidské vztahy spojené s minulostí, která se pomalu odkryla a ve které jsem našel i střípky ze svého vlastního života, což mě tedy dostalo. Na druhou stranu, má to pěkně vymyšlený systém světa. Na co ovšem hraje mnoho anime z této sezóny, takže si teď opět dám menší spoil (čili nečíst, pokud nechcete vědět styl závěru) a to, že anime je opět neuzavřené. Jak jelo pomalu, těch 12 epizod mě tedy překvapilo, tady jsem s jistotou očekával aspoň 24 a místo toho to skončilo tak nějak v půlce.

Anime jsem chvíli pozastavil, ale pak již aktivně dojel. Nakonec jej ohodnotím jako 6/10.