Black Rock Shooter

Kratičký popis v perexu se nedá brát tak, že by to jediné mělo být téma celé série, což rozhodně není. Nicméně první nastínění děje je takovéto nepříliš příjemné a už od začátku je cítit poněkud ponurejší a napjatější atmosféra. Objevuje se zde samozřejmě i koncept bizarního světa, ve kterém bojuje proslavená postava Black Rock Shooter a celé to v konceptu původního námětu jakoby reprezentuje vnitřní pocity, co postavy během svých těžkostí prožívají. Nicméně to není taky úplně pravdou, protože se ukáže, že to prolínané dění v bizarním světě plném bojů je reálnější, než by se mohlo zdát.

Abych řekl pravdu, ze začátku mě hlavně drželo to až těžce psychologické téma, které se ubíralo cestou žárlivosti, závisti a zlomů v lidské psychice - opravdu výborně a napínavě zpracované. Nějaké boje na pozadí s postavami reprezentujícími ty z reálného světa byly v první chvíli jen zajímavým doplňkem ozvláštňujícím jinak ničím jiným nerušící hlavní žánr. Nicméně pak se zde začalo dít víc a víc divných věcí, které mají tendenci i přestávat dávat smysl, ačkoliv je naštěstí vše vysvětleno a člověk je jakž takž udržován v obraze. Ten druhý, nereálný svět, tu není jen pro nic za nic a za jeho existencí existuje zajímavý fakt. Po většinu doby převládá těžce depresivní, až občas hrozivá atmosféra. Připomínalo mi to svým způsobem Madoku, hlavně tedy stylem vývoje děje a některými postavami. Z těch jen těžko lze nějakou zmínit a popsat ji, když se u většiny z nich během děje rapidně měnilo smýšlení a vůbec, i celý charakter, což tvořilo děj poněkud nepředvídatelným s častými zvraty.

Na zpracování mi vadil nadbytek CGI, který byl užíván v částech bojů. Sic dobře provedený, ale stejně bych dal přednost klasické kresbě. Co zde ovšem vyčnívá je samozřejmě hudba. Když se dostanu hned k výborné dvojici - openingu a endingu - musím bohužel zrovna u openingu vytknout využití Vocaloidů, respektive hlasu Hatsune Miku, protože k tomuto celému chovám jistou averzi (není to pro mě kvalitní zpěv, ale spíš porouchaný auto-tune), ale i tak musím říct, že po této stránce výborný výběr. Samozřejmě u obou opět zazářili Supercell, kteří jsou u titulů noitaminA bloku dost častí.

Nevím, co bych měl víc dodávat. 8 epizod, která tato tudíž docela dost krátká série měla, pro vývoj a vyvrbení děje stačily. Celkově to má dobrý námět, vyvážené skoky mezi oběma světy, kdy rozhodně nejde o tunu nudných a nezajímavých soubojů a hlavně tedy chválím tu atmosféru, která fungovala výborně. Vytkl bych trochu toho zmatku a občas dost nerealistické chování a vývoj psychologie postav.

Série si proto zaslouží slušné nadprůměrné hodnocení 8/10.

Pokud máte chuť na něco zajímavého, časově nenáročného a nebojíte se trochu té nepřímé deprese, rozhodně doporučuji zhlédnout.