Charlotte

Anime začíná velice slibně. Hlavní hrdina zde působí jako velký badass, kterému je jedno, zda nečeho docílí a přitom bude muset být několik lidí i zraněno. Každopádně pak se zde objevují další ústřední postavy, které jeho řádění dále zamezí a on je nucen se přemístit do speciální školy, kam se dostávají i ostatní lidé speciálních schopností. Bohužel, velmi rychle se tímto dostáváme ke všemu, co tomuto anime velice rád vytknu.

Tedy, ústředními postavami je již zmíněný egoistický Yuu, sice vedlejší, ale taktéž v ději důležitá jeho naprosto hlučná a otravná sestra Ayumi, pak tu máme hlavní vedoucí klubu, který se právě zaobírá hledáním lidí se speciálními schopnostmi, tedy Nao, jenž má absolutně podivný charakter, který se nedá lehce přirovnat žádnému klasickému archetypu. Ta může být neviditelná pro jakéhokoliv člověka, nicméně jen tedy pro něj a ostatní ji stále uvidí. A aby nechyběla mužská postava, tak tu působí i Joujirou, který má naopak schopnost teleportace.

Speciální schopnosti tu jsou tak vyobrazeny, jako mocné schopnosti, s zároveň nevýhodami. Třeba ono ovládání mysli má za důsledek, že ten, kdo ji ovládá, na chvíli odpadne. Či pokud jde o teleportaci, ta zase dokáže zničit vše kolem. Docela dobré a takových dalších schopností a jejich variací se zde najde hromada. Jenže teď už přejdu k příběhové části, na které to všechno padá. Zhruba polovina série je o účasti Yuu na „aktivitách klubu“, které tkví právě v hledání dalších lidí se speciálními schopnostmi. To zní sice zajímavě, kdy se tedy v každém díle chystá objevit někdo další se zajímavou schopností. Jenže právě o to jde - v každém díle. Když už se tedy vydají na místo, které jim určí tajemná postava se schopností určit výskyt někoho, kdo ovládá super schopnost, tak takového člověka najdou vlastně hned, ani se nemusí snažit. A celé to pak končí jednoduchou domluvou, aby schopnost již dále nepoužíval a tím to hasne. Takhle je to u většiny „příběhů“, které ti lidé vlastně nemají a když, tak velice slabé a bez většího smyslu, či propracování. A tímhle nezáživnem se táhne celá první polovina.

Samozřejmě, jelikož se jedná o dílo od scénáristů studia vizuálních novel Key, nesmí chybět nějaký ten přechod do vážnější části. Ten, musím říct, je už o něco zajímavější, lepší a hlavně se vydává cestou, na které si málokteré anime troufne, ačkoliv jde zase o těžce zrychlenou záležitost a vejde se to sotva do pár epizod. Jenže to je následně absolutně zničeno tím, že se z toho scénáristi rozhodli udělat ze začátku nepřehledný guláš a příběh odvrátit zase úplně jinou cestou, která přijde z ničeho nic a určitou epizodu tak člověk tápe, o co tam vlastně jde a proč je vše najednou úplně jinak. Vysvětlení se naštěstí dostává brzy a ačkoliv se stále jedná o zajímavější část, to zničení všeho, co bylo do té doby jen horkotěžko budováno, přichází poté, co si prostě řekli, „proč to rovnou celé nezvrátit tím, že přidáme cestování časem?“ Takže celá ta vážná část, kterou druhá polovina začíná a kde došlo k mnoha dobrým dějovým posunům, byla naprosto zbytečná. A já se ptám... proč? I když je spíš otázkou, zda se některé z těch věcí budou vůbec ještě řešit, což by mohlo dojít k OVA epizodám, které se chystají. Ale nějak o tom stále pochybuji.

V tomto anime byla většina věcí prostě vynucená, nemohu si pomoci. Kromě toho, že nebyl vůbec kladen důraz na propracovanost a přijde mi, že to scénáristi spíchli horkou jehlou, protože tohle se jejich jinak vesměs dobrým tvorbám ale vůbec nepodobalo. Dějově zbytečný, narychlo uvařený guláš, postavy taky nebyly kdo ví jak dobré, protože hrdina samozřejmě ve svém badass režimu moc dlouho nevydržel a co se týče i hlavní ženské postavy, Nao, ta si ničila jakoukoliv potenciální roztomilost svou opravdu divnou povahou a charakterem. Co je zde ale naopak opravdu dobré, je hudební stránka, kde exceluje jak část openingů a endingů, tak hudby na pozadí a nesmím zapomenout i na fiktivní interní skupinu Zhiend, ohledně které vyšly i samotné singly, což mně osobně udělalo nesmírnou radost. Ale to je tak všechno. Zpracování animace bylo samozřejmě taky dobré, ale úplně z toho byla cítit ta šílená snaha docílit kvality třeba zrovna Key adaptací od KyoAni, na které to nemělo ani zdaleka.

Sečteno, podtrženo. I přes docela zajímavý námět se jedná o nepovedené 13-dílné anime, které sázelo na zbytečné dějové zvraty a na nich také ztroskotalo. Nedokázalo vzbudit žádné specifické pocity a když, tak se ukázalo, že byly nakonec zcela zbytečné. Ano, uznám těch pár poutavých, docela dobře zpracovaných částí a vynikající hudební stránku, ale jinak jde o břečku, kterou bych od Key rozhodně nečekal. A už vůbec ne od originálního díla bez předlohy.

Mé hodnocení: 4/10

Teď už jen pevně doufám, že na nově ohlášenou adaptaci jiného díla od Key, tentokrát vizuální novely Rewrite, nebudou už mít co moc zprasit.