Chuunibyou demo Koi ga Shitai!

Příběh

 

Yuuta nastupuje na vyšší střední a chce začít znova, jelikož ho doposud provázel takzvaný syndrom osmé třídy, kdy se považoval za Dark Flame Mastera a žil si ve vlastním světě. Nicméně mu štěstí moc nepřeje a setkává se zde s Rikkou, která trpí stejným syndromem, jako trpěl on a tak mu začínají dny plné šílených dobrodružství a snášení nejen Rikky, ale i její možná ještě více šílené kamarádky Dekomori a dalších něčím zvláštních postav, se kterými později dá dohromady klub.

Podle popisu už z toho vyplývá, že se jedná o komedii. To mě trochu dalo předsudky, ale kvůli tomu, že se jednalo o dílo od KyoAni, jsem se to rozhodl rozjet. Bohužel mi to po pár dílech absolutně nesedlo. Sice je pravda, že nemám rád komedie a většina mi nepřijde ničím vtipná, ale toto bylo prostě přehnané. Jo, je pěkný nápad anime o lidech, kteří trpí syndromem osmé třídy a žijí si tak vlastně ve svých vlastních světech a nechtějí si připustit vliv "reálného světa", ale bylo to tu podané příliš šíleně na můj vkus. Prostě jedna velká změť možná trochu vtipných situací a do toho šíleností typu soubojů deštníku a naběračky, kdy se to střídalo z pohledu reálného a toho fantazijního. Dobře, možná je to taky dobrý nápad, ale mě se to nějak nelíbilo a propadl jsem nejednomu facepalmu, jak tam tohle mohli dát. Přes půl anime jsem už pomalu přestával věřit, že někam tohle anime povede, už jsem i plánoval, že to zařadím jako jednu z nejhorších anime sérií, co jsem "protrpěl", ale pak nastal obrat, dá se říct, skoro o celých 360°. Ono totiž divné chování postav mělo svoje odůvodnění a jelikož hlavní byla zejména Rikka, postupně se došlo i k tomu, proč se tak chovala a příběh náhle nabral úžasný vážný a zamyšlený ráz navíc řízlý romantikou. Sice jsem si už za tu půlku anime nějak zvykl a srovnal se s jeho povahou, ale tadyto jednoznačně trumfovalo a dál se to táhlo až do konce anime, který nakonec sice nedopadl tak, jak jsem původně chtěl, ale stále lépe, než jsem očekával. Prostě tento obrat způsobil, že jsem si dovolil to hodně přehodnotit a nakonec nezařadit do odpadu a ani to nedát někam blízko něj. Nicméně ta půlka, která mi nesedla, tu stále je, ač nevím, proč se mi to nelíbilo, když sám mám i ve svých letech taky, dá se říct, stále syndrom osmé třídy, ale to bylo holt tím, že mám radši věci trochu normálnější a nezastávám přehnané šílenosti. Jinak ale anime nebylo žádné cliché, na nic si nehrálo a hlavně, bylo to prostě originální a už to jen stojí za zvážení konečného hodnocení.

 

Postavy

Načase přejít k postavám. Takže začnu od Yuuty, který byl kromě toho, že se snažil bránit syndromu osmé třídy, jinak normálním typickým protagonistou, takovým tím se všemi za dobře a prostě nic extra zvláštního. Rikka byla hlavní hrdinkou, která se tu nakonec nejvíc řešila a jsem za to rád, protože tuhle postavu jsem měl nejradši, navzdory tomu, že z těch ostatních byla ta nejnenormálnější. Ale neštvala mě a proto ji dávám jako jedinou, kterou jsem snášel v pohodě. A proč to vlastně říkám? Ostatní postavy, to byl děs. Kromě Makota, druhé mužské postavy, který nějak nevyčníval, to byla změť naprostých magorek. Tak tentokrát začnu od té nejhorší, kterou jsem nesnášel nejvíc a to Nibutani. Ze začátku se sice nezdá, ale pak se stane něco, co ji tak trochu změní. I když se dá říct, že nepůsobí od začátku nějak pozitivně, je to prostě hrůza a jen těžko jsem ji snášel. Druhá nejhorší a jedna ze dvou postav, které jsou takzvaně anime-only, čili že se v novelové předloze nevyskytovaly, Dekomori, což byla, jak už jsem uvedl, kamarádka Rikky, neskutečně otravná a uřvaná. Takovéhle postavy nesnáším normálně, ale tohle byl docela extrém. Ale oproti Nibutani si za jeden okamžik zaslouží jedno plus. Teď už zase přeskočím od nenáviděných k těm, které mě nenadchly, třeba Kumin, druhá anime-only postava, nepropracovaná, nevýrazná, ale ke konci udělala jedno pěkné překvapení, které jsem ovšem nepochopil. A nakonec se zde objevila často i sestra Rikky, Touka, naštěstí vcelku normální, ale zase, kromě toho, že občas do něčeho mluvila, jinak neměla výraznější roli.

 

Animace

Kyoto Animation kromě sérií Nichijou či K-On! a podobné má v plno jiných případech úžasné zpracování svých titulů a zde se to samozřejmě neminulo. Sice to bylo docela dost moe, ale dalo se na to zvyknout, nicméně krásně zanimováno, nakresleno a vybarveno. KyoAni je na takovéto věci špičkové, jen škoda, že ještě kromě Hyouky, za poslední dobu nevydalo nic jinak pořádného a jejich chystaný Tamako Market bude zajisté jeden velký sh*t (už jen kvůli tomu, že to má na svědomí stejnej staff, jako K-On!). Ale to jsem jen tak odbočil, prostě po této stránce nevytknutelná nádhera.

 

Hudba

Jak animace, tak hudba byla parádní. Doteď si vybavuju některou na pozadí, ale hlavně, co mi v hlavě zůstane, je opening, který byl jinak zajímavě vizuálně zpracován, kdy člověk přímo nestíhá koukat a přeskakovat očima z jedné na druhou stranu. Úžasné.

 

Vyhodnocení

Nevěřil jsem, že toto anime bude mít tak velký potenciál, který nakonec dokáže využít v plné síle, z většiny až moc velké a přehnané. Nicméně námet úžasný, jen jsem nezkousl tu první půlku, ale druhá si to vyžehlila několikanásobně. Ještě jsem zvažoval hodnocení, ale protože jsem se v anime i z části viděl a vzal si z toho pár věcí, nakonec zůstanu na 4/5*, které jsou sice honosné, ale anime si je nakonec přece jen zaslouží.

Doporučuji všem, kteří mají rádi šílené komedie, ale i těm, kteří hledají romantiku. Je jí zde více než dost, i když se to nezdá. Nicméně každý, kdo se dokáže opravdu bavit něčím šíleným, nebude zklamán.