Da Capo II

Příběh

Děj se odehrává 50 let po událostech, které na ostrově Hatsunejima zamávaly nejedním osudem. Velký strom sakura, jenž kdysi kvetl po celý rok, po předešlé devastaci opět rozkvetl a začal znova plnit přání. Jenže tento fakt nepřináší jen radost, ale také chvíle plné uvědomění, že některé věci se nakonec nebudou mít tak, jak na první pohled vypadají. A tak si toto velké drama okusí i Yoshiyuki a všichni kolem něj.

Těžko popsatelné, jelikož recenzuju takový spíš "spin-off sequel" a předchozí série jsem neměl tu čest recenzovat tady, na blogu, protože jsem je viděl už víc než před rokem. Nicméně je to nová etapa, což také naznačuje fakt, že děj je 50 let od původní série, čili se s popisem nemusím nijak upejpat. Takže začnu první sérií. Ta je dobrá na seznámení s hlavníma postavama. Začíná docela zajímavě a to vyznáním, což bychom u normální romance mohli čekat ve velké většině až na konci, čili to je taková zvláštnost. Bohužel, tady si dovolím říct, že všechny údivy můžou končit. Celá první série Da Capo II je taková docela o ničem. Čekal jsem nějaké vazby na minulost, nebo ta k něco. Ne, jedná se o celkem nudný příběh ze školního prostředí, protkaný docela zbytečnou a neskutečně později failovou romancí. Marně jsem čekal na nějaký zvrat, kterého jsem se bohužel ani jednou nedočkal. Sice se tu později řešila jedna postava, o které i celá série, dá se říct, byla, ale opět, takové chabé. Možná to hudební podkreslení tomu mírně nahrává, kdy pár hlavních postav složí hudební skupinu a dají dohromady fakt že hodně dobrý song, ale jinak opravdu nic, byl jsem z této série velice zklamán, co se týče příběhu. Navíc je to prostě od základu harémovka, ze kterých je mi osobně někdy už na zvracení a tady to mělo ten nádech, i když ne tak závažný. Nicméně, když už jsem to rozjel, chtěl jsem to i dodělat, abych mohl načít ongoingové Da Capo III a tak jsem se vrhnul na druhou sérii.

A tady začíná to pravé drama, které dělá celý ten úžasný příběh, kvůli kterému se také vyplatí na tuto sérii kouknout. Sice takový pomalejší rozjezd, ale už od začátku to bylo takové tajemnější a působilo to temněji, než nadlehčená a nanicovatá předchozí série. Navíc se zde konečně něco i děje, hlavní postavy se třeba vydají na lyžařský zájezd, což mi hodně připomnělo Toradoru, u které jsem psal, že jsem to zatím neviděl. Čpí mi to inspirací. =D Ale nechám podezřívání Toradory z kopírování. Prostě, tu už to zamířilo tím správným směrem, konečně se objevily i jisté zázračné prvky a já viděl, že opět koukám na další sérii Da Capo a ne na nějakou nezáživnou romanci používající jen hlavní charaktery a základ příběhu. V momentě, kdy se tu začne odkazovat na minulost, to nabere i jistý úžasný ráz a ke konci je pak něco, co se mi strašně líbilo u VN série One (zase, že by inspirace?). No, nebudu raději prozrazovat. Bohužel i přesto to zůstává docela dost předvídatelné, sice už ne tak, jako v předchozí sérii, kde se to pojilo s jistou jednoduchostí. I přesto jsem se Second Season spokojený, ač ve mě konec nakonec ničím nehnul a zkoukl jsem to celkem s chladnou hlavou a bez jediného úsilí se nerozeřvat, ač to dojemné svým způsobem je.

 

Postavy

Yoshiyuki by byl typickým harémovým protagonistou, ničím nezajímavý a tady navíc jaksi bez minulosti, což se ovšem, jako všechno ostatní, ukázalo až v druhé sérii. Koko by se dala považovat za první hrdinku, protože hrála velkou roli v první sérii, ale ta se následně vytratila s druhou a neměla pak následně vůbec žádný vliv na další události. Nejzbytečnější postavou z celé série je asi Akane, na ní nebylo vůbec nic, ani se nijak nerozebírala. Anzu zastávala roli loli postavy (pohrajme si se slovíčky =D). V první sérii taky nevýrazná, ale v druhé už aspoň narozdíl od Akane dostala nějaký prostor ukázat svůj jednoduchý, ale přece jen zajímavý příběh. Na Nanace by taky nebylo nic zajímavého, jen, že uměla zpívat (stejně žádný zázrak) a tak nějak se i v jednu chvíli pokoušela o hlavního hrdinu, ale to ani nestojí za řeč. Celkově, ty dívčí postavy stojí za starou bačkoru, jsou to vlastně jen proházené a remixované povahy postav z prvních sérií zasazené do velice podobných vzhledů. Nakonec tu ale byla jedna opravdu hlavní, ale jen v první sérii a to Minatsu, kolem které se také ten první příběh točil. Za zmínku ještě stojí Yume a Otome, "sestry" Yoshiyukiho, hrající velkou roli v druhé sérii. Přeskočím ke dvěma, ale přece jen nějakým mužským postavám. Jednoznačně tu perlil Wataru, což byl člen party a takovej ten blázen, co ulehčoval atmosféru. Suginami nechápu, co tu dělal ve stejné formě i po 50 letech, ale byl taky docela perlič. Ostatní postavy nepředstavím, protože by jedna mohla být spoiler a druhá by ubrala možný moment překvapení. Jinak tu nikdo další zajímavý není, kromě teda ještě celkem otravné Mayi.

 

Animace

Se studiem Feel obecně nemám moc dobrou zkušenost, ale to spíš z toho důvodu, že od nich znám zejména Kiss x Sis, což jako sérii po příběhové budu vždy nesnášet, ale tam nechci zacházet.

Co se týče zpracování, bylo to dobré, design postav takový akorát, pozadí docela dobře vykreslena a celkově to šlo, i když se zázraky nekonaly a zůstalo to jen u takového příjemného průměru. Jsem i rád, že sem nervali žádné reálné prvky a nebo otravné a naprosto irelevantní videoklipy, kterých jsem si dost užil v úplně první sérii (ne Second Season, tam už to bylo v pohodě), která nebyla ani po stránce zpracování moc dobrá.

 

Hudba

Opening a ending ušly, hudba na pozadí byla dost dobrá a nijak nerušila. Skladba skupiny v první sérce byla úžasná. Na víc bych si nestěžoval, jen bohužel zde nebylo nic, na co bych po této stráce vzpomínal, či si pozpěvoval a tak si vzpomněl.

 

Vyhodnocení

Tak jsem se domotal k vyhodnocení.

První série, Da Capo II, mě trochu zklamala a nebýt zde ta romance, možná bych se i začal nudit. Ještě budu zvažovat hodnocení, takže zatím to nechávám na 2,5-3/5*. 

Druhá série, Da Capo II Second Season, naopak překvapila velmi mile. Ta předvídatelnost to docela kazila, ale jinak příběh byl poutavý a výběr hlavních postav se tu hodně vydařil. Avšak ty nějaké nelogičnosti a jednoduchost vůči jiným a propracovanějším romancím musím vypíchnout, čili zůstanu u už tak dost honosných 3,5/5*.

Mimochodem jsem tím pokořil svůj rekord ve sledování anime a tyto dvě série sjel za jediný den, co mi dává celkově 26 epek, ač jsem nedoufal, že se mi to ještě někdy podaří bez toho, abych přestával vnímat.

 

Doporučení

Pokud hledáte delší romanci a nevadí vám, že to má obecně špatný rozjezd, doporučuji samozřejmě zhlédnout nejprve první série a až pak se vrhnout na ty nové, protože vám to umožní si parádně zavzpomínat a pak jen koukat a vědět o všem, co se tam děje a mít z toho celkově takový nostalgický pocit. Pokud nejste nějak nároční, nebudete zásadně zklamáni! =)