Dungeon ni Deai o Motomeru no wa Machigatteiru no Darou ka?

S výraznými RPG prvky spjatými s hry stejného žánru se v anime většinou setkáváme jen v případech, kdy jde o adaptaci díla přímo se ve hře odehrávajícího. Nicméně jarní sezóna přinesla v tomto ohledu poněkud osvěžující titul s dlouhým a krkolomným názvem „Dungeon ni Deai o Motomeru no wa Machigatteiru no Darou ka?“, což by se dalo volně přeložit jako „Je špatné zkoušet balit holky v dungeonu?“ (dále jen DanMachi).

Příběh nás zavádí do světa, kde existují bohové, kteří ovšem sestoupili z nebes a stali se lektory takzvaných dobrodruhů, což jsou jak lidé, tak příslušníci jiných existujících ras, jenž si vydělávají tím, že se vydávají na dobrodružné cesty do vysoké věže, aby zde jak poráželi drsné nepřátele, tak sbírali zkušenosti. Jedním z nových dobrodruhů je i hlavní hrdina Bell, který se dostává do křížku s minotaurem, před kterým ho zachrání jedna z nejsilnějších dobrodruhů, Ais. Samozřejmě, Bell jí okamžitě propadne a rozhodne se jí za každou cenu vyrovnat.

Dá se říct, že se od základu jedná o pěkné vyobrazení RPG hry, ale zpracované tak, aby to nemuselo hned obsahovat samotné téma virtuálního prostředí, kterého je už v anime jako takovém za poslední léta habaděj. Máme tu tedy jak dobrodruhy a jejich postup ve formě úrovní, zkušeností, dovedností a všeho dalšího, tak i jasné questy alias výpravy do tajemného „dungeonu“ rozděleného do jednotlivých úrovní, samozřejmě hromadu klasických fantasy nepřátel, zbraně, guildy… a takhle bych mohl pokračovat dál.

Co se týče samotného příběhu, ten je poměrně plytký a nedá se říct, že by byl kdo ví jak zajímavý, ale dokáže dostatečně zabavit, ačkoliv na nějaké velké a poutavé cliffhangery lze hned zapomenout. Celý charakter děje tvoří samozřejmě postavy, kdy Bell je bohužel taková ta klasika – místy odvážný, místy poněkud zbabělý, hlavně co se přítomnosti jeho vysněné týče, občas trochu uřvaný a k tomu všemu až příliš dobrosrdečný. Aby tuto generičnost něco vyrovnalo, nastupuje zde Hestia, která je bohyní nejen v podstatě příběhu, ale  stala se jí i ve světě obecně. Jak jsem u náhledu na DanMachi mluvil o tom, že by se toto dílo mohlo dostat do povědomí, tak už jen díky Hestii se to povedlo. Přitom si nemyslím, že by byla nějak výjimečná. Charakterově je to akorát klasická užárlená a hlavním hrdinou lehce (více) posedlá holka, kdy ale nebyl charakter tím, co by si získalo takovou popularitu, ale spíš její vzhled á la „oppai loli“ vč. velmi známého outfitu s modrou stužkou nadzvihávající její přednosti. No, už tak jsem jí věnoval až příliš vět a proto se v postavách hneme dál.

Dále sem přibyde i třeba Lili jakožto takový fake, co se týče svého vlastního druhu (naštěstí, protože osobně kemonomimi není něco, co bych měl v oblibě, spíš naopak) a pak hromada dalších ženských postav, což na jednu stranu odpoutává pozornost od Hestie (a série není naštěstí jen o ní, jak se předpokládalo), ale vytváří iluzi harému, což se ale dalo svým způsobem očekávat. Naštěstí časem nastoupí do hlavního seskupení i nějaká ta sympatická mužská postava, takže se později ten harémový prvek trochu eliminuje.

Jak jinak říkám, o dějovou senzaci se nejedná a díky charakteru hlavního hrdiny se to v pozdější části překlenuje do klasiky typu „prohrávám, ale síla vůle mě byť totálně vysíleného zvedne na nohy a já porazím toho bosse, který se mnou předtím házel jak se slupkou od banánu“. Uspěchaný a divně uřízlý konec tomu taky moc nepřidává, takže lze s určitou nadějí očekávat další sezónu. Pokud tedy popularita nebude sama o sobě odpovědí pro to, zda má být další sezóna.

Nakonec se jedná o takový příjemný lehký nadprůměr, který ničím nenadchl, ale přišel z docela zajímavým tématem, které dozajista potěší každého hráče dobrodružných RPG her a nenaštve titulem s herním prostředím jako takovým (které zde není). Potěšila i dobrá míra (leč trochu blbého) humoru a vážnějších pasáží, což z DanMachi dělá dobře vyváženou záležitost.

Hodnocení tedy nechávám lehce nadprůměrné: 6,5/10