Elfen Lied

Je to neuvěřitelné, ale ano. V povědomí toto anime mám již dlouho, titulky mi pořád leží na disku již po celé ty dlouhé roky, ale podíval jsem se na to až teprve dnes. Tím bych chtěl taky rozbít ty možné údivy, které může leckdo v tuto chvíli házet, stejně jako padaly, když jsem se tuhle zmínil, že jsem neviděl Haruhi. Ano, Haruhi jsem ještě neviděl, Elfen Lied jsem viděl dnes a předtím jsem taky dýchal. Dívám se jen na to, co mě svým způsobem zajímá a ne na to, co je populární. To mě spíš odrazuje, abych pravdu řekl. I když, někdy udělám výjimku. Zde to bylo také z části z důvodu znechucení z ongoingu Gokukoku no Brynhildr, který je od toho samého autora. A tak mě zajímalo, jak si vedlo jeho starší dílo. Tudíž budu i lehce porovnávat, protože iritace je velká. Nuže, jde se na to...

Příběh nás zavádí do takové alternativní současnosti, kdy se začal šířit virus, který z lidí dělá víceméně taková "monstra", které lze poznat podle jejich růžků, se kterými se už narodí. Jednou takovou existencí je i Lucy, které se podaří utéct ze speciálního zařízení, kde drží v zajetí právě tyto typy různě očíslované a provádí na nich pokusy. Nicméně po úspěšném útěku ztrácí paměť a dostává se až na Kamakuru, kde ji potkává Kouta se svou sestřenicí Yukou a protože se Lucy chová spíš jako malé dítě, kdy se ani domluvit nemůže, rozhodnou se ji vzít k sobě a dát jí jméno Nyu. To ale ještě netuší, co nebezpečného si domů přivedli.

Takhle bych asi shrnul ten začátek, což jsem víceméně rozebral celý první díl, ale pro případnou představu to je myslím víc než dost. Teď, proč je vlastně toto anime takovým "kultem", jak se o něm říká? Ano, právě díky své brutalitě. Už od začátku je to řádné maso, jelikož samozřejmě Lucy, jakožto nebezpečná existence zvaná Diclonius, umí zabíjet díky dalšímu páru končetin, které ale nejsou ve fyzické formě, za to dokážou nadělat pořádnou paseku. Samozřejmě, jak jinak, než hlavně z lidí. Jedinou slabinou je, že tato síla má dosah sotva desítku metrů, ale to ničemu nebrání v tom, aby se dala využít i pro házení různými předměty, takže vzdálenost pak ani nehraje roli, dokud je kolem čím házet. Ale to jen tak pro seznámení. Teď bude vhodné se přesunout do dějství okolo hlavního hrdiny, respektive hrdinů, protože pohled příběhu se zaměřuje hned na několik postav. Tedy, hlavně na Koutu a Nyu, kteří mají paradoxně společnou minulost.

Kouta je víceméně takovým tím typickým hrdinou, nemá žádnou specifickou schopnost a vlastnost, je prostě takový normální, až extrémně hodný, dá se říct, i trochu dumbass, který i přes tu všechnu svoji normálnost přeci jen má něco trochu zajímavého a to ztracené vzpomínky. Tohle by se dalo brát za klišé, kdyby se nedalo pochopit, že mu v minulosti zemřeli sestra i otec a tak tyto vzpomínky chtěl natolik vytěsnit, až opravdu zapomněl a víceméně je přepsal něčím, co si domyslel sám. Jo, možná, že i jednu schopnost má. Je docela prolhaný. Ale to ani nestálo za zmínku. Nyu je naopak Diclonius a má dvě tváře. Jednu úplně blbou, kdy neumí ani mluvit a chová se jako malé dítě a druhou, která je tedy její pravá identita Lucy a to je vražedkyně, která zabíjí bez slitování všechny kolem sebe, kdy jí tyto stavy ovšem zastaví Kouta, ke kterému, jak jsem už řekl, se váže její minulost. Tady bych chtěl taky říct, že jsem ji neměl rád, ani jako Nyu a to skoro po celou dobu. Co se pak ale ukázalo, jakou měla minulost, sám jsem to pochopil. Když se k vám od dětství každý chová jak k odpadu jen proto, že se něčím lišíte (zde růžky a navíc vysoká inteligence, až genialita) a vy v sobě najdete tu jistou moc a můžete se pomstít, nebylo by vhodné toho využít? Jeden má pak tendence v jistém okamžiku přímo z nitra křičet: "Tak už je zabij! Nenech se dál týrat!". Abych se přesunul k dalším více i méně zajímavým postavám, tak třeba i Mayu, malá dívka bez domova, měla hodně zajímavou a neveselou minulost spojenou se zneužíváním, takže je jasné, proč se rozhodla žít na ulici. Co se týče Yuky, ta by zasloužila už od začátku něčím po hlavě, protože to je naopak až moc sebestředná postava, které jde jen o to, aby si získala přízeň Kouty. Víceméně, celkově ty postavy to má hodně zajímavé a propracované. Pak se mi líbil i takový výraznější záporák a příběh jednoho z lidí organizace, kdy se tedy emocemi nešetřilo.

Nečekaně jsem až moc rozebral postavy, což mě jindy moc nebere, ale mohu se přesunout dál a tím jsou i další elementy, které toto anime poskytuje. Překvapivě, žádná velká ecchi hitparáda se nekonala. Sice ano, sem tam nějaký ten odhalený hrudník, pár úsměvných klišé situací ze začátku, ale jinak nic, co by nějak extrémně vadilo. Oproti tomu zrovna třeba Brynhildr, kdy už začínám srovnávat, je v ecchi otravně plodný. To samé, co se týče harému. Ne, tohle se opravdu harémem nazvat nedá. Ano, je úsměvné, že Kouta hned na začátku dostane možnost žít ve velkém domě, který kdysi sloužil jako restaurace a tak je zde na deset pokojů, prostě barák jako prase a tudíž se dalo očekávat, že se brzy začne pokoj po pokoji plnit a jak jinak, než dalšími ženskými postavami. K čemuž taky z části došlo, ale popravdě, jediné, které z nich po Koutovi "jely", byly právě již zmíněná užárlená Yuka a Lucy/Nyu. Zbytek tvořil vesměs malé holky, které se jen zařadily do "rodiny", takže nic ve stylu Brynhildru, kde je to 3/4 trapné pozitivum. Jak jsem se již zmiňoval, příběh se soustředí hned na několik postav, postupně se to tu proplétá a vzniká mnoho otázek, na které se brzy každý dočká odpovědí, ačkoliv se dají odvodit z náznaků během děje, což dělá z Elfen Lied na pochopení poměrně jednoduché dílo, ačkoliv by se to v některých okamžicích ani nezdálo. Celkově to má hodně pěkný a propracovaný nápad, kterému se zde dalo víc než dost prostoru a nic to nějak závratně nekazilo. O to víc mě mrzí to takzvané "dospění" autora, který tedy pokud měl "dospět" a vytvořit pak něco jako Brynhildr, asi by to bylo jako kdybych se já vrátil do puberty. Čili nesmysl, spíš mi to přijde jako umírněnější vývoj Hira Mashimy. Takže směrem dolů. No, k Brynhildru se ještě vyjádřím, až skončí jeho série, kdy hodně doufám, že tam padne něco, co mi změní názor, tak snad to nebude marné. Jen jsem neudržel svou velkou iritaci a nepochopení na uzdě.

Ohledně zpracování, tam není co vytknout, prostě klasika, která nijak neurazí. I tedy na svůj rok, kdy je to již deset let dozadu. Hudba byla hlavně založená na jedné melodii, podle které byl i dělaný opening v artistickém stylu a musím říct, že hlavně ten jen tak nedostanu z hlavy. Po těchto stránkách nic, co bych řekl proti, jednoznačná spokojenost.

Začal jsem na to koukat s tím, že je to zase jen hype a že se z toho určitě vyklube jen drasťárna, která nebude mít hlubší myšlenku, dle čeho by se taky dal ten hype usuzovat, protože většinou vychází z blbostí a bizarností. Zde to vytáhl pouze na brutalitě, která byla ale ve většině případů odůvodněná a výsledné slavné scény, které se jinak postovaly na internetu, působily ve výsledku úplně jinak. Nakonec jsem tedy byl velice příjemně překvapen. Ne překvapen, ale přímo nadšen, že jsem něco takového měl na dosah a jen pro popularitu to odkládal a připravil se tak o další super anime titul, který mně osobně způsobil naprostou emoční jízdu skoro všech možných druhů - soucit, zlost a i lehké dojetí. To je to, co má správné a kvalitní anime mít. A to bez věcí, které by lezly na nervy, čili stokrát radši vyměním ecchi a harém za krvavost a brutalitu. Ocenil jsem, že se to od začátku drželo na uzdě a neservírovalo to, kromě tedy létajících končetin, naprosté zbytečnosti, které bohužel fandom dnešní doby, zejména v anime tvorbě, tolik uznává. A hlavně, má to závěr, který já osobně beru za víceméně naprosto v pořádku. Takže si můžete domýšlet. Nebo raději ne, připravili byste se o možná překvapení. Bohužel, co jsem věděl i dopředu, je to nedokončené, takže hned na konci se naskytne další otázka, jejíž odpovědi se už lze akorát dočíst v manze. Jediný fakt, který by to kazil. Možná se zde najdou typické nelogické situace, jako třeba občasná až moc velká výdrž některých postav v boji, nebo naopak blbost některé z hlavních postav při jednání v krizových situacích, ale vše se tu naštěstí tak nějak objasní. Ať už dřív, nebo později.

A jsme u závěru. Nad hodnocením jsem stále uvažoval a i teď uvažuju. Býval bych dal 8 bodů, ale protože mě to tak překvapilo, nakonec si dovolím aspoň já upustit uzdu a vytáhnout to na 9/10, což si za moji spokojenost a zaujatost po celou dobu od samého začátku sledování rozhodně zaslouží. Zároveň doporučuji všem, kteří se chtějí podívat na něco solidního a jsou připraveni na dávku emocí, s nimi spojenou brutalitou a na jedničku pojatým tématem, který by sám o sobě nějak super geniální nebyl. Když nebudete čekat odpady, jako je harém a ecchi spojený navíc s komedií, můžu vám tím zaručit aspoň dobrou zábavu na odpoledne.