Kimi ga Nozomu Eien

Vše začíná jako taková ta typická středoškolská romantika. Mitsuki seznámí Takayukiho se svojí kamarádkou Harukou, která by se díky své extrémní stydlivosti k němu jinak nedostala a nedokázala se mu vyznat. Ačkoliv Takayuki si není tak úplně jist, nakonec se s Harukou dá dohromady. Veselé dny tím pádem začínají, aby ovšem zase brzy skončily. Chystá se stát totiž něco strašného, co zamává osudy všech.

Pokud vám takovýto popis stačí, myslím, že není třeba nic k samotnému přesnému ději dodávat. Nicméně, jestli nestačí a potřebujete větší motivaci, můžete si přečíst následující skrytý odstavec, kde popíšu celou zápletku, čili se chystám spoilerovat, ačkoliv neprozradím, jak vše nakonec doopravdy bude. Je to tedy jen na vás. Samozřejmě, ostatní nechť červené tlačítko přeskočí, dále již budu jen náznakově rozebírat a hodnotit.

O tomto anime jsem čítal leccos. Hlavně jsem narážel vesměs na názory, jak to lidi zasáhlo a že jim to akorát přineslo deprese. Taktéž známý mi potvrdil, že je to plné emocí. Proto jsem se tomu raději vyhýbal a to celé roky. Teď, po letech, kdy už jsem viděl leccos, však prišel pravý čas dát tomu konečně šanci.

Jedná se tedy o čisté drama, které si bere na paškál „co bylo a nebylo a mohlo být, kdyby...“. Máme tu tedy lehce nerozhodného hrdinu, který se i přes své počáteční váhání rozhodne započít svůj vztah se stydlivou Harukou, která po něm koukala už dlouho, akorát se nikdy neodvážila na něj byť promluvit. Oproti tomu je zde Mitsuki, která bohužel oplývá velice známou blbostí alias „Miluju hlavního hrdinu, ale nebudu sebestředná a raději jej tedy seznámím se svojí nejlepší kamarádkou, která o něj stojí, abych se následně mohla trápit a stejně jí ho při nejbližší příležitosti vyfouknout, kdy se pak budu zase trápit tím, protože to přeci není správné“ - a teď, komu to připomíná School Days? Pravda je, že KimiNozo je o mnoho starší, než samotné School Days, čili zde o nějaké inspiraci nemůžeme mluvit (jen možná v případě School Days). Ovšem tato blbost, či jak bych spíš řekl, i demence, je kámen úrazu, ačkoliv nebýt jí, celé by to nakonec bylo úplně jinak a to se opět dostávám k hlavní myšlence, aneb „kdyby“. Ovšem hlavní hrdina taky není zrovna ideální postavou, kdy pokud je schopen hned ze začátku dávat mnohdy přednost Mitsuki před Harukou, tak je evidentně něco špatně. Horší, když sám neví, co vlastně chce, či jak co cítí. To je pak těžké.

Díky časovému skoku se zde podíváme jak do školních let, tak i mimo ně, čili to nezůstává jen u klasického tématu školní romance, ale rozvíjí jej do těžkého životního dramatu. Vše je zde naprosto pochopitelné. Postavy smýšlejí dle toho, co je vlastně správné a co ne, protože ačkoliv se vše tou jistou tragickou událostí změní, minulost přeci jen nejde úplně zapomenout. Vždy někdo může pomyslet, že by tehdy stačilo jen něco málo udělat jinak a nic by se stát vůbec nemuselo. Co hůř, je to až krutě realistické. To, co se tam stane, se naprosto běžně může stát i v reálném životě. Znám dokonce jeden případ z nedávna, který se stal v našem městě. A tam jde vážně už jen o vteřiny a o tom být v nesprávný čas na nesprávném místě.

Ačkoliv je téma poměrně depresivní záležitostí, najdou se zde i odlehčující komediální prvky, kterými jde hlavně vzorem Takayukiho spolupracovnice z restaurace, Ayu. Ta mně osobně ze začátku trochu lezla na nervy a můj původní názor byl, že jinak perfektní drama by se vážně obešlo od prostořeké a lehce perverzní lolitky (ačkoliv na svůj status poměrně dost vyvinuté). Abych řekl pravdu, když pak na mě spíš z té neustálé vážnosti padala i deprese, byla tato postava hezkým zpříjemněním a odreagováním, čili se dá říct, že jsem si ji dost oblíbil. I to její věčné řvaní a přání si, ať Takayuki „šlápne do kočičího lejna“.

Zbytek se ovšem tedy z deprese opravdu skládá. A jednání postav nelze úplně tak odsuzovat, když se jeden do situace vžije a představí si, jaký by to na něj samotného mělo zásah. I přesto, stál jsem až do samotného konce na straně Haruky, kdy nerad Mitsuki odsuzuji, ale za blbost se platí (a zde to platí dvojnásob). Celkové zakončení je zde takové zvláštní, ačkoliv vzhledem k vývoji situací se dalo očekávat. Ovšem to bych už prozrazoval moc.

Jde se na zhodnocení celkového zpracování, které nebylo nijak úchvatné, ovšem je potřeba vzít v potaz rok, do kterého spadá, což je tedy 2003-2004 a uběhlo již deset let od té doby, což je samozřejmě znát. Ačkoliv to mohlo být i přesto zpracováno o trochu líp. Hudba není taktéž nějak úchvatná, aspoň se mi nezdála, i když něco z toho v paměti samozřejmě uvízlo (hlavně opět opening či ending). V této kategorii takový spíše průměr, který ale zpravidla nezahrnuju do celkového hodnocení, jelikož zde všechny nedostatky přeplácl děj.

Pro milovníky dramat je KimiNozo výborným tipem, který se svojí vážností a realističností blíží jinému dostatečně dobrému a na nic si nehrajícímu dramatu, jakým bylo třeba Kimi no Iru Machi (paradoxně podobný název), dále samozřejmě School Days (pokud je libo něco s podobnou „blbostí“ jedné z postav), a nebo si i dovolím vzdáleně podotknout ef - a tale of memories. Proti tomu jsou série typu Sakurasou na Pet no Kanojo, atd., i se všemi sebesmutnějšími okamžiky, jako veselé pohádky, ačkoliv to už je srovnávání vody a ohně (resp. dramatu a romantické komedie). Ohledně depresivnosti bych to původně nadsazoval ve své zvolené nejsmutnější trojici Tokyo Magnitude 8.0, Air a Clannad jako jasnou TOPku. Je pravda, že všechno, co je zde ve 14. epizodách, třeba zrovna Clannad oběma svými sériemi jen těžko dožene a to může mít sebelepší pozdější vývoj děje.

Nemůžu to naopak doporučit příliš emotivním lidem, když to i mně, jako tomu, kdo zhlédl třeba takové AnoHana s pokerfacem a nulovým dojetím, vehnalo nakonec nejednou slzy do očí a to přitom stačilo vidět jen první epizody. A to nemluvím o té neschopnosti existence po náhlém přerušení sledování v polovině.

Samozřejmě, toto jsou jen moje osobní pohledy na základě toho, co jsem viděl, dle čeho srovnávám a jak to celé pociťuju. Každý si bude muset nakonec udělat obrázek sám.

Nakonec tedy moje osobní hodnocení zůstává na 9/10 s tím, že životní drama této kvality v anime tvorbě se bude v podobné míře těžko hledat.

Jaké ponaučení tedy z tohoto anime plyne? Chodit na rande včas. Případně, pokud by někdo měl zdržovat, rozmyslet si, co je důležitější - přijít včas a nebo dát náhle přednost někomu jinému? Případně si o svých citech udělat jasno a na nic si nehrát. Špatného rozhodnutí lze potom hodně litovat. Nikdy totiž člověk neví, co se může během i těch na první pohled pár blbých minut navíc stát.

Existuje ještě 4-epizodová OVA přídavkem ~Second Season~, která není ani tak další sezónou, jako spíš alternativní verzí. Tu zejména doporučuji těm, kterým se nelíbilo či nebude líbit původní zakončení.