Neon Genesis Evangelion

Příběh

V roce 2015, přesně 15 let po události "second impact", kdy byla vyhlazena většina lidstva z povrchu zemského, začínají opět na zemi útočit nepřátelé zvaní "Andělé". Organizace NERV se proti těmto existencím vyzbrojila "stroji" nazvanými Evangelion, které mohou řídit jen vyvolení jedinci. Shinji dostává pozvánku od svého otce, který je zároveň šéfem NERVu, aby přijel, že jej potřebuje. Zrovna v tu dobu je město, ve kterém se Shinji nachází, napadeno prvním z nepřátelských Andělů. Poté pro Shinjiho přijíždí Misato a rychle ho odváží pryč. Na místě se Shinji dozvídá, že je dalším "z vyvolených", kteří mohou Evangelion řídit. Protože v tom vidí jenom zneužití sebe sama, odmítá, ale když se dozvídá, že by místo něho měla řídit těžce raněná Rei, rozhodne se, že přání svého otce vyhoví a v této bitvě bude on, kdo zasedne do tajemné bio-mechy a začne tím boj na život a na smrt.

Opravdu těžce se mi popisoval zkráceně děj, který jsem teda vytáhl z prvního dílu a moc neřekne. Nicméně konečně se dostávám k vlastním slovům a můžu začít hodnotit příběh. Nevím, proč se z toho dělá taková věda, že je to nepochopitelné a kdesi cosi, jak jsem časlo slýchával a čítával. Mě přišlo vše logické a zapadající, i když jasně, tématika byla trochu přemrštěná v určitém slova smyslu, ale to nevadilo tomu, aby to mělo vcelku normální děj a tvářilo se to jako (ne)obvyklé mecha anime á la boje proti nepřátelům. Ale to by nebyl Evangelion, aby toto byla celá podstata anime. Téma je trochu hlubší, víceméně se zde snaží příběh hodně rozvinout lidskou psychiku a nahlédnout do myslí jednotlivých postav, čili není všechno tak, jak se na první pohled zdá. Na tom si hlavně zakládaly poslední epizody, jmenovitě 25. a 26., kde nešlo prakticky o nic jiného. Osobně bych to pokládal jako nejvíc nezáživnou část, protože se celé epizody řešila jen a jen psychika postav, hlavně té hlavní, Shinjiho a ve výsledku šlo stejně jen o roztahované uvědomění, které sérii absolutně irelevantně zakončilo. Do té doby to je ale pěkné, průměrné anime, v jistém smyslu i originální a hlavně proto, že je staršího rázu, tak zde nevadí občas menší ecchi prvky a cliché momenty, které bych v anime současné doby, ve kterých se tyto momenty stávají skoro v každém druhém anime, ihned vytkl a zavrhl. Souboje byly zajímavé, napínavé a občas nejasné, jak to dopadne. Pěkný nápad byl i pohlcení mysli pilota Evangelionu. Tady bych chtěl říct, že Evangeliony jsou mecha, i když trochu jiné, než jaké známe, ale podstata zůstává stejná. Pilot, který je umístěn do jakési buňky a následně se myšlenkama spojí s daným Evangelionem. Toto mi hodně připomínalo třeba TTGL, kde se také v určité scéně záviselo, kdo dané mecha řídí. Každopádně se mi líbila i určitá naivita vize technologie budoucnosti v tehdejších letech, která se prolínala se stále aktuální (v tom roce '95) a jakousi smyšlenou a snažící se působit velice technologicky vyspěle a moderně. Inu, už jen toto vzbudilo menší úsměv na tváři.

 

Postavy

K příběhu jsem řekl dost a teď hlavní složka a to jsou postavy. Tam jsem nemohl doslova někoho nemít rád, měl jsem rád skoro všechny postavy, co se objevily. Ale začnu teda od největší oblíbenosti a tím je samozřejmě hlavní hrdina, Shinji. I když jsem si ze začátku myslel, že je to prostě idiot, hlavně, když se rozhodoval, jestli řídit a nebo neřídit, ale nakonec mě překvapil a trochu mě i připomínal. Čili tady je vlastně logické, proč jsem si ho oblíbil. Většina příběhu byla z jeho pohledu a vlastně po celou dobu tápal ve svých myšlenkách a v tom, co opravdu chce, což se pak odrazilo, jak už jsem řekl, na úplném závěru. Tady bylo pěkně vidět, jak čas udělá svoje. Ale jdeme dále, jakožto druhá moje nejoblíbenější postava je kuudere Rei. Tu jsem sice ze začátku moc nemusel a přišla mi i trochu nepříjemná, ale kuudere charakteru se musí dát čas a jelikož mě tyhle charaktery nějak podivně přitahují, měl jsem později jasno. Hlavně bylo zajímavé zjištění, co je vlastně zač a co stojí za její povahou. No, tady bych musel spoilerovat, takže se přesunu dál. Misato je další na řadě, ta se ze začátku jevila jako takový ten volnější typ postavy, která moc neřeší a má vše na háku, ale to se ukázalo jako přetvářka a vskutku taky měla zajímavou minulost a vše kolem toho, docela jsem koukal. Teď to tak nějak přeskáču přes Kensukeho a Tojiho, což byli konečně dva týpci, kteří narušovali určitý harémový feel, který série měla, pozastavím se u Ryoujiho, což byl taky dobrej týpek ze série a řádnej špion, a dostanu se konečně k Asuce. Ta sérii parádně okořenila. I když jsem ji moc nemusel a to byla typický tsundere charakter, v plno situacích jsem k ní cítil sympatii, hlavně ze začátku, protože si dovolila říct drze všechno, co ji napadlo a to i určitá fakta a vynést tak občas pravdu napovrch. Na druhou stranu byla trochu víc otravná a nesnesitelná, ale pořád na snesitelné úrovni. Už nevím, kterou postavu bych chtěl popisovat, možná ještě tučňáka Pen Pena, který sérku taky okořenil, i když jen občas prošel kolem, ale ze začátku jsem jeho přítomnost nechápal. No, ale tak jednu negativnější postavu rozeberu a to Genda, jakožto šéfa NERVu a Shinjiho otce. Toho jsem moc neměl rád a hlavně proto, že jsem se Shinjim soucítil. Navíc dost nadržoval Rei (což pak Asuka vytáhla napovrch, což je jeden ten případ, kterej se mi líbil) a prostě přišlo mi jeho smýšlení trochu psycho, jako třeba i poslat všechny ostatní do boje a bylo mu jedno, že jsou v ohrožení všichni ostatní, šlo mu právě jen o Rei, i když se to ke konci změnilo, ale do té doby prostě takto. Ale stejně to není nikdo, koho bych zavrhl, měl v příběhu svoje místo. A na konec bych si nechal Kawora, který se objevil až ke konci a na kterýho doporučuju si počkat a proto k němu nic neřeknu, jen, že měl podivný vztah k hlavnímu hrdinovi (fan servisu! xD).

 

Animace

Je to holt starší anime, tak nemůžeme čekat zázraky. Ale i na tu dobu to bylo nakonec na slušné úrovni, navíc existuje remasterovaná verze, která je výrazně vidět a anime tak působí jako spíš z roku '99, i 2000 si troufnu říct. Hlavně, co se mi líbí, žádné 3DCG, jen poctivá anime kresba. Začínám mít starší anime čím dál víc rád.

 

Hudba

Opening parádní a chytlavý, to jsem ani nečekal, že bude tak dobrý. Ending už šel hodně do klasiky, ale dal se poslouchat. Hudba na pozadí pěkná, prostě ta devadesátá léta jsou v tom cítit a působí to zvláštně. V tomto ohledu si nejde nijak stěžovat.

 

Vyhodnocení

A teď ke shrnutí. Dělá se kolem toho všechno možné, ale je to marné, protože mě osobně to přišlo jako úplně normální anime, jen s trochou symboliky a více zaměření na psychiku. Mindf*ck, který se tomu připisoval, se dle mě zobrazil jen občas vizuálně a to je všechno. Nicméně je to jinak pěkný průměr s myšlenkou, akcí a zajímavými postavy. Jen mám problém s hodnocením, protože se pohybuje trochu na hranici. Ale tímto jsem se tomu rozhodl udělit 4/5*. Viděl jsem už lepší díla, ale tohle vůbec špatné nebylo.

Rozhodně můžu doporučit, je to zajímavé, jen se připravte na trochu složitější zápletku a na to, že se budete muset smířit s tím, že je to takové, jaké to je. Ale to už je jen na vás. =D

 

PS: Víc obrázků možná dodám později, jsem líný je hledat a už vůbec screenovat. =D