Nogizaka Haruka no Himitsu

Příběh

Yuuto je normální kluk, ničím nevýrazný, který nejeví žádný zájem o dívky a to z důvodu, že to prostě vzdal. Žije se svojí sestrou, která ho pořád peskuje, takže to celkově nemá lehké. Jednoho dne se však zaposlouchá do hry na klavír, kterou má údajně na svědomí školní idolka jménem Haruka z bohaté rodiny. Ani by ho ve snu nenapadlo, že se z ní vyklube otaku, což samozřejmě skrývá před svým okolím a bohužel se jí podaří svoji zálibu vyzradit právě před Yuutou. Ten jí slíbí, že to nikomu neprozradí a zůstane to jako tajemství jenom mezi nimi. Tím se stanou i přáteli, avšak toto přátelství začne brzy nabírat na obrátkách a zrodí se z toho něco víc, než pouhé kamarádství.

Prostě klasický storyline, který můžeme znát i z některých jiných děl. Jedna postava má nějakou zálibu, která by pohoršovala okolí (v tomto případě je to otaku kultura) a proto ji kryje, druhá na to přijde a už mezi těmito dvěmi postavami vznikne jakési pouto. Už od začátku se mi toto anime zdálo takové jednoduché, nic složitého a hodně předvídatelné. Nedával jsem tomu moc naději, ale setrval jsem u toho a docela se mi to zalíbilo. I přes tu jednoduchost to mělo svoji duši, svůj nekomplexní příběh, který dokázal jak v některých chvílích lehce překvapit, tak i zahřát u srdce, zejména u pozdějších epizod. I tak mi to ale přišlo takové zrychlené, až nepřirozeně. Dvě hlavní postavy se do sebe zakoukaly vlastně na první pohled a pak už to bylo o tom pozorovat, jak si dávají najevo nepřímo svoje city, ale nic z toho, pořád se nehli z místa. Trochu na tahání si za vlasy, ale což, na druhou stranu to bylo takové roztomilé. Abych z toho ale nedělal nějaké čisté anime plné romantiky, uvedu fakt, že je to ecchi, ač lehké. Jedná se tu zejména o záběry pod sukni, někdy nějaký ten záběr do výstřihu a nakonec i staré známé "krvelačné" přehlídky dívek v plavkách. Kromě toho samozřejmě různé slovní ecchárny a situace. Ale vše v takové decentní míře, stejně jako humor, který tu byl a který byl taktéž spíš takový týkající se různých skoro intimních situací apod., čili žádná magořina. Našlo se tu i pár pěkných referencí na jiná anime (třeba byla bezvadná jedna na Bokusatsu Tenshi Dokuro-chan, či na Zero no Tsukaima). Kdybych tohle anime měl po stránce příběhu k něčemu přirovnat, je to takové o trochu propracovanější To Heart 2, či naopak hodně slabá Toradora!. Děj většinou vydržel na jeden díl, když bylo něco delšího, tak maximálně dva díly, čili nic moc. Ale mě se to docela líbilo, jakožto anime s ne příliš složitým příběhem to bylo víc než efektivní.

 

Postavy

Konečně se můžu pustit do postav, takže začnu hlavním hrdinou, Yuutou, který tu překvapivě není za žádného takového toho typického chudáčka, kterého vídáme v harémovkách často (i když toto harémovka není, ač se tomu blíží). Prostě takový normální kluk bez zkušeností, ale se schopností improvizovat a nakonec bezvadně vzít do ruky svoji roli a to se sbližovat s Harukou. Tak tedy přejdu k Haruce, tady jsem nejprve očekával něco rozmazleného nebo jinak ne moc příjemného vzhledem k tomu, že byla z bohaté rodiny, ale místo toho se ukázala jako taková roztomilá, trochu nemotorná a hlavně naivní dívka s čistými myšlenkami. Když ji k někomu přirovnám, tak to byla asi taková chytřejší Nagisa (Clannad) a jelikož mě osobně takové typy charakterů sednou, nemůžu si stěžovat. Jde se dále a jako další uvedu sestru Haruky, Miku, na svůj věk až příliš znalou ohledně nejrůznejších perverzností, ale i co se normálního vztahu týče. S ní dohromady tvořily partu ještě Haruky a její dvě služky, Nanami a bezemoční Hazuki. Společně byly schopny nejen poslouchat za dveřmi, když se náhodou Yuuta stavil za Harukou, co to tam vlastně provádí. Postava, která trochu zavířila v jednu chvíli příbehem, byla Shiina, která očividně také Yuutovi začala propadat, ale naštěstí se mezi jeho a Haruku moc nepletla, takže se nejedná o postavu, kterou bych nesnášel. Z trochu zápornějších postav, bez kterých by to ani nešlo, je třeba otec Haruky, Gentou. Ten taky dokázal dobře zatočit příběhem, hlavně tím, jak nerespektoval zálibu své dcery. Nakonec ale došel k uvědomění, i když pořád zůstával stejně striktní. Pak tu byl jeden doslova záporák, na jehož jméno si bohužel nevzpomenu (špatná paměť na jména), ale jednalo se o spolužáka Yuuty, který měl na Haruku zálusk a byl schopen se zachovat velmi zle a proto jsem ho pořádně nesnášel.

 

Animace

Od Studia Barcelona jsem to jel jako první titul a jsem vcelku spokojen. Kvalitou to asi působilo jako nějaké mírně starší anime J.C.Staffu (dejme tomu tak 2003 - 2005). S animací si docela dali záležet a působilo to celkem pěkně. Vyrovnalo se to akorát povaze příběhu. Tady jsem hodně spokojen.

 

Hudba

Tu na pozadí jsem ani moc nevnímal, spíš mě zaujal ending, který mi ještě teď, při psaní recenze, zní v hlavě a budu si jej ještě dlouho pískat. Opening byl takový normální. Ale celkově, hudba byla tak akorát, nemám co vytknout.

 

Vyhodnocení

Jakožto anime na odpoledne to svůj účel plní perfektně. Lehké komediální ecchi plné roztomilých situací, které nezklame žádného příznivce romantických komedií a celkově otaku kultury. Rozhodně doporučuji. Jen je nutno se připravit na jednoduchost, žádnou složitost. Hodnocení jsem chvíli zvažoval, ale pro ten hřejivý pocit, který jsem měl po dokoukání, to ohodnotím přiměřenými 3,5/5* (v podrobném případě to je tak 6,5/10).

 

  

  

A jako bonus obrázek té vtipné reference na Dokuro: