Ore Monogatari!!

Zatím jen málo anime za poslední dobu nabídlo nějakou čistokrevnou romantiku. Nicméně vše se změnilo příchodem tohoto shoujo titulu z jara 2015, které vneslo jak hromadu romantiky, tak i něco, co se hodně vymyká klasickým námětům tohoto žánru jako takového.

Abych tedy začal postavami, které v celém anime hrají vůbec nejdůležitější roli. Hlavní postavou je Takeo, což je středoškolák, který se ovšem svou tělesnou stavbou a celkovým zjevem odlišuje od ostatních, tudíž se setkává s mnoha předsudky ze strany ostatních lidí, kteří z něj mají vesměs jen strach. Přitom se jedná o velkého muže velkého srdce. Je to dobrota sama, bez jakýchkoliv temných stránek a mnoho lidí by si z něj mohlo vzít jen příklad. I přesto, čím si musel celé dětství a i později projít kvůli svému vzhledu, neváhá pomoct i lidem, kteří na něj předtím jakkoliv házeli špínu. Jeho jedinou slabinou, která se ale mezi tím ostatním ztrácí, bude leda tak opravdu jen lehká hloupost a to, že se mnohdy nevyzná ve vlastních pocitech a v tom, co je vlastně správné.

K němu připadá naopak kontrastní Suna, což je na první pohled typický namyšlený hezounek, na kterého odjakživa letěly všechny holky a tudíž pokud se Takeo do nějaké zakoukal, později to skončilo tak, že ona šla naopak za Sunou. Dalo by se to tak považovat i za to, že mu všechny Suna přebírá a že se tedy jedná o pěkného zmetka, který je ještě schválně poté odmítá. Nicméně opak je pravdou. Jeho odmítání dívek, které se líbili Takeovi, má svůj důvod, opravdu krásný důvod, z čehož i plyne, že přes ten první dojem jde o toho nejlepšího kamaráda, kterého Takeo vůbec může mít. A ta jeho namyšlenost je tedy jen pouhou rezervovaností. Spíš by se dalo říct, že je to později i docela takový chudák (aneb páté kolo u vozu).

Teď už se dostáváme ke třetí nejvýraznější a důležité postavě, k Yamato (respektive Rinko, nicméně ji Takeo celé anime oslovuje příjmením), která je onou dívkou z vlaku, kterou Takeo zachrání. Jedná se o jednu velkou roztomilost, na které není ovšem vzhled to, co by bylo nejlepší. Tím je naopak hlavně její nitro, protože na rozdíl od většiny ostatních prezentovaných holek nepropadá předsudkům a dokáže uznat i vnitřní stránku člověka, díky čemuž nakonec vytvoří až komediálně kontrastní pár s Takeem.

To bych podrobně rozebral tři hlavní postavy, kolem kterých se příběh točí. Jak už jsem i prozradil a co je od začátku víceméně jasné, Takeo a Rinko zde překvapivě vytvoří pár, ačkoliv to docílení k této fázi není úplně bez trnů. Přece jen, Takeo už nevěří, že by nějaká dívka mohla chtít právě jeho a ne jeho dokonalého kamaráda Sunu, tudíž sám začíná vytvářet nejrůznější nedorozumění, tím se ta trnitá cesta stává ještě hutší a do celé jinak komediální romantiky zavádí i kapičku nějakého toho dramatu, leč opravdu lehkého a nedochází tak k nějaké tvrdé depresárně. I přes naprosto výborný rozjezd anime se ale bohužel brzy děj začíná ubírat poněkud stereotypní cestou, což by se dalo říct, že škodí asi nejvíc, protože přece jen, z romantiky mezi dvěma postavami se nedá těžit celých 24 epizod. Naštěstí, v této krizi se ke slovu dostávají i příběhy některých vedlejších postav, které sice co se týče jejich vyvrcholení sahají maximálně do 2 epizod, ale i tak to stačí k tomu, aby to dostatečně ten stereotyp doplnilo. Tyto příběhy navíc nemají vždy idealistický konec, což jsou jen další plusové body navíc. A navíc se nejednou tyto příběhy nemálo dotýkají i hlavních postav, které tím pádem nestojí opodál jen jako kulisy.

I když se tedy jedná žánrově o shoujo a má to některé viditelné prvky, jako třeba kombinaci bishoujo a bishounenu, je to v pohodě koukatelná záležitost pro obě pohlaví, jen tedy s tím, že člověk musí být na takovou dávku romantiky a nemalé slaďárny samozřejmě dostatečně naladěn. Padají zde i mnohá velice zajímavá moudra a rozbory pocitů spjatých s nelehkými životními situacemi, tudíž i přes výraznou roztomile komediální stránku není v anime vše bráno na úplně lehkou váhu. Animace se nese s velkou barevností, někdy trochu potemní, ale jinak nešetří všemožnými barvičkami, což sem ale sedne. Hudebně úchvatné, jak co se týče hudby na pozadí, tak skvělého openingu (kde se dokonce mění závěr v závislosti na současných vztazích mezi postavami) a endingu.

Abych se dopracoval k závěru. Z romantiky jako takové se bezkonkurenčně za poslední sezóny jedná o to nejlepší, na co lze narazit (dobrá, ještě jsem neviděl Shigatsu wa Kimi no Uso, což musím napravit). Ačkoliv nejde o těžké drama a anime se nese lehčí komediální cestou, jde o výbornou záležitost, kterou by neměl minout žádný romantik. Škoda jen toho dějového kolísání, které v několika epizodách kleslo až ke zbytečnému a ničím nepřizpívajícímu stereotypu, což stačil zavčasu dorovnat zbytek týkající se příběhů vedlejších postav a žádný osud nebyl ponechán svému osudu, řeknu-li to takto. Možná jsem osobně ze začátku očekával trochu větší drama a složitější příběh, nicméně to bych už chtěl moc. Nejraději bych přes všechny výtky přistoupil k nejvyššímu možnému hodnocení, ale jsem nucen tu jednu hvězdičku přece jen ubrat.

Mé hodnocení: 9/10

Abych se nezapomněl zmínit, v říjnu se chystá odvysílat filmová live-action (dorama) adaptace, na kterou se zde samozřejmě podívám i s dalším speciálním zhodnocením. Zatím tomu moc nevěřím, protože výběr některých postav zrovna nepadl ideálně, ale třeba se nakonec bude jednat o zajímavý doplněk k anime sérii.