Sakurasou no Pet na Kanojo

Příběh

Sakurasou je speciální kolej pro vyvrhely a zvláštní případy střední školy Sue High. Sorata se stal jedním z nich, jelikož nemohl na normálních kolejích chovat kočku, kterou našel a rozhodl se o ní postarat. Mezitím však stihl nasbírat ještě další kočky a tak musí žít v Sakurasou do doby, než najde pro všechny majitele. Jeho pohled na věc se ale začne měnit, jakmile potkává Mashiro, dívku, která se neumí sama o sebe postarat.

Už jen ten námět mě zaujal a byl jsem si jist, že toto bude dozajista dobré anime. Vše začíná komediálně a seznámíme se zde se všemi obyvateli Sakurasou, kterými jsou ve většině případů nadaní lidé, kteří se ovšem svojí výjimečností stali vyvrheli a byli umístěni takto mimo na starou, rozvrzanou kolej, která na první pohled padá všem na hlavu. Objevuje se tu i již zmíněná Mashiro, která dodává do děje nesmírný šmrnc a sám za sebe říkám, že už jen ona byla samotnou motivací se na toto anime koukat. Postupem času se ale děj ustaluje a pomalu to spadá do vážnosti. O čemž mluví i pozdější úbytek ecchi do ztracena, ze začátku je to poměrně dost perverzní, hlavně co se týče rozhovorů a některých situací, ale pořád je to daleko před pomyslnou linií, takže to absolutně nic nepřekračuje. Co se tu hodně potom řeší, tak jasně viditelný rozdíl mezi normálními lidmi bez nadání a těmi, kteří jsou přímo geniální tím, co dokážou vytvořit a že k tomu vlastně nepotřebují nějakou větší snahu, prostě jim to jde samo. Hlavní hrdina, Sorata, si to uvědomuje, nicméně přesto se snaží taky něco dokázat. Celé osazení Sakurasou přitom funguje jako komunita, nebo spíš skupina přátel, takže se tu později řeší samotný Soratův projekt a to vytváření videohry, spojené s úspěchy i neúspěchy. Kromě těchto věcí tu ale dochází i k párování, problémům se vztahy a hlavně k neopětovanosti, kde se mi trochu nelíbilo, že se to v jednom případě nakonec stejně přešlo s blbým úsměvem a pravé city nevyšly najevo. Nicméně pak dojde i k jedné situaci, která si vyžádá nemalou zkoušku a otázku, co je přednější a o co jde, jestli víc o celkové pouto přátelství a nebo o místo toto přátelství spojující. Bohužel, co jsem dál neocenil, že to bylo celkem silné klišé. Cokoliv se řešilo, šlo až do přílišných emocí a do celkově takové docela dost vytlačené emotivnosti, která to akorát kazila, než aby se vážně snažila nějaké ty emoce z člověka vytlačit. Nicméně samotné zakončení mě stejně málem dostalo, nebudu zastírat. Jak to šlo do vzpomínek, už se toto klišé ztrácelo. Prostě studio J.C. Staff tentokrát s něčím opět trochu zazářilo a dokázalo vytvořit kvalitní anime, které mě osobně nakonec nezklamalo, i když jsem kolikrát uvažoval o radikálním snížení výsledného hodnocení, nicméně pozdější vývoj děje mě přesvědčil o opaku.

Postavy

Sorata je hlavním hrdinou a upřímně, byl snad prvním hlavním hrdinou nějaké romanticko-komediální série, kterého jsem absolutně nemusel a v mnoha situacích se choval jako debil. A pak byla jeho typická věta "za to můžu já". Mashiro byla ale úplně jiné kafe a jak jsem již naznačil, ta celou sérii dělala tím, čím byla. Jedná se o kuudere postavu, tuhle jsem se i hádal, páč mi bylo řečeno, že je to autistka, nikoliv kuudere, ale vzhledem to, že se o sebe neuměla postarat, prostě to neuměla, z ní autistku opravdu nedělá. A abych nezapomněl dodat, kreslila mangu, tedy kromě toho, že uměla kreslit i normálně. Nanami jsem nesnášel, to byl typ postavy, která se přetvařuje, až se nakonec ucho utrhne a je v háji. Navíc jela po hlavním hrdinovi a byla celkově otravná, nesnesl jsem už jen ten její hlas. Misaki zastávala roli šílené postavy, která nebyla chvíli zticha a dělala největší binec. Ta se zase soustředila na anime tvorbu. A tvořila "pár" s Jinem, který zase zastával roli takového toho klidnějšího a moudřejšího člověka, s nímž ale bylo docela trápení právě ohledně náklonnosti k Misaki. Ryuunosuke se objevil až po pár epizodách a popravdě jsem nejdřív nevěděl, jestli je to kluk a nebo holka, ale podle jména už muselo být jasné, že kluk. Ten byl hikikomori, který se nehodlal nikomu otevírat a ani nikomu otevírat. Nicméně se pak vysvětlilo, proč je tomu tak. Další mojí neoblíbenou postavou byla třeba sestra Soraty, Yuuko, což byla neskutečná broconka. Ritu, kterou jsem taky neměl rád a která paradoxně stála o Ryuunosukeho, nebudu zmiňovat a zakončím to poslední "členkou" Sakurasou, kterou tvořila svérázná Chihiro-sensei.

Postavy jsou opravdu různorodé a charaktery se celkem povedly, neopakovaly se a do příběhu dodaly tu pravou šťávu, kterou to už tak mělo samo o sobě.

Animace

Tady bych to ohodnotil tak nějak dobře. Možná mi na té kresbě trochu vadil ten styl toho vybarvení, ale jinak to bylo hodně pěkné a propracované, což se od J.C. dalo čekat. Charakter design se mi taky líbil. Ale není to něco, z čeho bych zvracel duhu. Což je jedno, mě se anime kresbou nezavděčí ve většině.

Hudba

Hudba na pozadí byla hodně dobrá, zvlášť v klišé situacích, ale i celkově parádně zapadla. Ohledně openingů a endingů, nejradši jsem měl ty první, na které si vždycky ve spojení s tímto anime vzpomenu.

Vyhodnocení

Už to nevypadalo moc dobře, ale nakonec anime přesvědčilo, že svůj potenciál ukázalo naplno. I když to mělo mnoho klišé situací, mě to bavilo a ke konci mě to i málem dostalo. Nemá smysl to dál řešit, prostě hodně povedené anime se zanedbatelnými chybami.

Finální verdikt: 9/10

Doporučení

Doporučuji všem, co si potrpí na romantické komedie a zároveň nechtějí harémovku, ale něco trochu jinak soustředěného se zajímavým vývojem děje.