První část, kterou jsem zhodnotil již před více než dvěma měsíci, jsem bral za velice povedenou, napínavou a celkově dost dobrou podívanou. O to víc mě zarazil fakt, že se druhá část anime bude odehrávat v ALO, kde se dalo jen těžko předpokládat, jestli se z toho dá vymáčknout víc, než jen nudný vedlejší příběh o ničem. (Pokud by případné chronické hatery zajímalo, proč budu mluvit či jsem vždy mluvil o SAO víceméně pozitivně, nechť si přečtou butthurt, který jsem přiložil k první části.) Nyní se tedy vrhněme na samotné zhodnocení.
Calibur
Tento první, pouze třídílný arc, se zaměřuje na jeden z mnoha generovaných questů, který se ovšem liší tím, že protože ALO vychází z originálního SAO a tudíž není ohledně věcí, co se v něm můžou stát, takzvaně "ořezané" oproti jiným hrám vytvořeným pomocí v první sérii získaného seedu, hrozí zde reálná možnost, že prostě a jednoduše zmizí jeden velký kus mapy. A proto přichází stará známá (a trochu otravná) parta v čele s Kiritem, aby se do tohoto questu pustila, zachránila tak kus země před zkázou a získala navíc tajemný meč Excalibur.
Popravdě, nečekal bych, jak výborně může být tento arc vymyšlen. Vše je od začátku jasné, logické, svižné a člověk má pocit, že sleduje kus nějakého toho dobrého herního příběhu, který je sice trochu zdramatizovaný tím, že se nakonec může opravdu něco stát (to by jinak nebylo SAO), ale překvapivě zábavný a ani nestihne začít nudit. Ačkoliv zde vadí fakt postav, které jsou z většiny otravné (hlavně ženská část, i když Kirito taky není žádná hvězda), musím říct, že se mi osobně tento arc hodně líbil. Přece jen, SAO po tom všem dramatu, cliffhangerech a všem dalším, co nabídl Phantom Bullet arc, potřebovalo taky nějaký oddych a ten byl ve formě "normálního" questu naprosto v pořádku. I délkou to sedlo tak, že to bylo akorát. Nemohu si sám za sebe vůbec stěžovat, tohle se povedlo.
Mother Rosary
Po Caliburu navazuje trocha nostalgie ve formě návratu do Aincradu, přesněji do lokace domku, ve kterém v době SAO přebýval Kirito s Asunou. Myslím, že tohle neuškodilo, zvlášť určitě ne těm, kteří si první sérii, i když jen z části, oblíbili. Následně se ale příběh přesouvá, jelikož se v ALO náhle objevuje tajemný Zekken - údajný bojovník, kterého nikdo nemůže porazit. Ani Kirito ne (paradox vysvětlen tak, že Kirito bojuje vážně jen tehdy, když jde o život, což... no, v tomto případě nakonec nebylo úplně nejpádnějším argumentem). Na scénu ovšem vstupuje Asuna, která následně odhaluje, že Zekken není úplně tak tím, čím si myslela, že je. Respektive, že se jedná o dívčí postavu jménem Yuuki. Tím, že Asuna v souboji překvapivě zazáří, je následně přemluvena k tomu, aby Yuuki a její guildě s názvem Spící rytíři (respektive v originále Sleeping Knights) pomohla v boji se silnými bossáky.
Takže opět překvapivě, hlavní postavou zde není Kirito, ale Asuna, což se mi zdálo jako takové vysvobození ze stereotypu a dalo to prostor něčemu trochu jinému, co jsme v SAO ještě neviděli. Kromě všemožných bojů, do kterých se naštěstí stará parta (víceméně) nijak nevměšuje, se příběh ubírá opět trochou dramatu a tím, co se týče života Asuny jako takového. Tudíž konečně je i vidět, v jakých podmínkách žije a že to doma nemá vůbec lehké (trochu ponurá atmosféra i u večeře). Zároveň se drama rozvíjí i co se týče samotné Yuuki, okolo které se začne šířit podivná záhada, která je popravdě i trochu předvídatelná, když si člověk dá dohromady jistá vodítka, která během děje padnou.
I přes víceméně pozitivní body se klasicky charaktery postav ztrácí a nevím, jak ostatním, ale mně nedokázal nikdo nový, kdo se zde objevil, přirůst k srdci natolik, abych se do příběhu nějak víc vžil a mohl mluvit i o nějakých těch "feels", jak se s oblibou v otaku komunitě říká. Ani ohledně Yuuki, která zde měla být tou nejhlavnější (mimo Asunu, samozřejmě). Příběh to má zajímavý, nicméně ke konci spíš protahovaný a i když je snaha o cliffhangery, ve výsledku to akorát vyplivne typický SAO styl, který, jak mnozí dobře ví, není úplně tak efektivní. Musím říct, že se mi hodně líbilo, že se to ubralo jiným směrem a dal se prostor Asuně, o které člověk do té doby moc nevěděl. Ale nějak nevím, co bych na tom měl dál hledat.
Finální zhodnocení
A je to tady. V první části jsem bodové hodnocení nedával, teď je načase si shrnout celou sérii a udělit jí patřičné hodnocení. Tedy, hlavně osobní a pocitové. První část byla, dle mě, dost dobrá, rád bych řekl i výborná, ale musel jsem přihlédnout na menší negativa, co s sebou nesla, jako byly občas dost protahované pasáže a Kirita, který se ukázal ještě horší, než doopravdy je. Druhá část se rozjela taky dobře, skoro až výborně a oficiálně třetím arcem sklouzla do sice docela příjemné, ale ničím nějak moc úchvatné podívané. Celkově mám z celé série poměrně dobrý pocit. Oproti té první, která si bohužel zkazila co mohla, tahle sice nezačala tak velkolepě a postrádala mnohé klíčové momenty, pro které se první SAO stalo tak populárním, ale po celou dobu se držela v dobrém nadprůměru, který, kdybychom si to měli představit jako graf, poskakoval z nulové roviny místy směrem nahoru a dolů téměř neklesl.
S přihlédnutím na to, že mě celá série bavila, ačkoliv tedy ze začátku trochu více, uděluji 7/10.
Doporučuji rozhodně všem fanouškům SAO, naopak nedoporučuji odpůrcům, protože ti by si, jako obvykle, našli aspoň pro mě osobně nepochopitelná negativa i na tom dobrém, co druhá série nabídla.
Doufám, že za dva roky budu mít opět možnost zhodnotit v řadě již třetí sérii, jejíž příběh by měl, aspoň dle toho co jsem slyšel, stát za to. Tak to jen na závěr pro takové to navnadění.
Komentáře
musím uznat, že děláš velmi kvalitní recenze. Stojí za to číst. Jen tak dál! :-)