Advik 2013

Úvod

Vše začalo čtvrtečního odpoledne. Již den předtím jsem měl nakoupeno a svůj pokoj o rozměrech sotva 5x10m přizpůsobil pro další dva lidi, kteří se mnou měli strávit jinak většinu času. Šílený to nápad, když ještě beru v potaz, že jsme měli naplánován alkoholový dýchánek a prostě celkově jsem nevěděl, co od toho očekávat. Prošel jsem si dny, kdy jsem si říkal, zda je to dobrý nápad a tak vůbec, nevěděl, co si mám myslet, ale pak mě to všechno přešlo a začal se i těšit. No, to jsem trochu odbočil. Takže teď už byl opravdu ten čtvrtek.

Čtvrtek

Spolu se svojí kamarádkou Aidalou, jsem se sešel o hodinu dřív, kdy to měly být původně dvě hodiny, ale nestíhala, takže to vycházelo na vcelku těsný termín. Sotva přijela, už se mi ozval i můj jeden z nejlepších kamarádů, Steel, a že jeho vlak má zpoždění víc, než 35 minut. A to bylo špatné, protože jsme původně měli přesně naplánováno, kdy a kde se sejdeme. Následovala imrpovizace a přemýšlení, jak že to uděláme jinak a tak vůbec, což se nakonec rozhodlo tak, že tedy s Aidalou pojedeme rovnou na akci a Steela pak budu navigovat telefonicky. I přes blbý pocit, že on to v Praze vůbec nezná, jsme tedy vyjeli. Nakonec jsme ale v půlce cesty přehodnotili plán a rozhodli se teda jet na Hlavák a na Steela počkat. Už tak zamotaný den začínal od samého začátku. Dorazili jsme na Hlavák a čekali. To mi ale zase psal Sedlois, jiný známý, se kterým jsem trávil spolu ještě se starou partou dost času na srazech a několika conech. A že s kým jdu, jestli by se nemohl přidat. Tak jsem mu napsal, co a jak a on se sám nabídl, že dojede na Hlavák, čili perfekt. Aidala tak měla dvojitý strach ze seznamování se s lidmi a já už si říkal, že dnešek fakt není možný. Po chvíli povídání už psal Steel, že dorazil a tak jsme se jej vydali hledat. Sraz byl u jízdenek, kde jsme byli minule, jenže tam Steel nebyl. Takže jsme šli k těm druhým a tam se naštěstí objevil. Steel byl zajištěn, ale ještě chyběl Sedl. Ten mi pak psal, že tam už je a já zjistil, že místo nalevo jsem ho navigoval napravo. Následoval chvilkový telefonát, kdy jsme si nakonec volali a koukali na sebe, čili sranda už od začátku. Byli jsme kompletní a již nám nebránilo nastoupit do metra a vydat se vstříc Hájím, kde se vše mělo konat...

Díky Sedlovi jsme měli jistotu, že trefíme, protože on to tam znal. Po vystoupení jsme šli opravdu jen kousek a Modrá škola se před námi objevila. Musím uznat, to spojení je tam úžasné. Kolem se to rojilo lidmi v cosplayích a prostě byla tu cítit ta klasická conovská atmosféra. Frontu jsme ani nestáli, mnoho lidí už bylo označkováno a uvnitř. Registrace byla vyřízena rychle, dostali jsme takové nevzhledné černé náramky a již zacházeli dovnitř budovy. Přepadla nás taková ta první dezorientace a mírný neklid, jakože "Co teď budeme dělat?! Kam máme jít?!". Museli jsme se s ní ale poprat, protože jsme běželi do anime salonu na naší první přednášku na Adviku vůbec.

Od Meona jsem očekával hodně. Zvlášť i od přednášky s názvem Jak se úspěšně ztratit v Otaku světě. Vešli jsme a bylo tam skoro plno. Hned u vchodu mě někdo plácl po zádech a to kamarád Takumi, jenž tam už seděl se svojí družkou a tak jsme se viděli dřív, než jsem si vůbec myslel. Pozdravil jsem ho, ale pak se dál protlačil s ostatními z mojí skupinky a zasedli jsme na lavice úplně dozadu. Bylo tam horko a předěl, jenž odděloval lavice a kde jsem bohužel seděl, mě tlačil do zadku. To jsem ale přežil, horší bylo to strašné vedro. Začali jsme se téměř všichni v sále ovívat magazíny, jenž jsme dostali u vchodu a čekali, co bude. Trvalo 20 minut, než se něco začalo dít. Přednáška přitom už měla dávno být. Nakonec z toho vypadl jakýsi podivný úvod a už ani pořádně nevím, co se tam ukazovalo. Jednoznačné zklamání a "přednáška" o ničem. Nechápal jsem význam.

Mezitím jsme se sešli i s Liz a Hankou, nicméně jen na chvíli. Liz se nikam jít nechtělo a Hanka sama někam zmizela, takže jsme se vydali zase v původní sestavě dále.

Následovalo to, co jsme neplánovali. A to Zenyho přednáška. Tedy přesněji, naše účast na ní. Nebylo totiž co jiného dělat, takže jsme se přemohli a vyrazili do velkého sálu. No, to bylo tedy něco. Zeny měl dokonce i "slavnostní" příchod ve stylu fakticky jakože cool nástupu na scénu za rytmu AC/DC a my se Steelem jen facepalmovali. Přednáška byla... ano, o Doporučených Ecchi anime. Já ecchi nějak nemusím a navíc ještě v podání od tohoto přednášejícího. Takže jsem se nudil, až tedy do doby, než se rozebíralo HOTD, jenže mám rád ne proto, že je to ecchi, ale pro zombie tématiku. I přesto nic, na co bych šel podruhé a ani jsem si nemohl místo toho s někým kecnout, protože jsem seděl vedle Sedla, jenž si věčně něco ťukal do mobilu a tak mě ani nevnímal, když jsem něco řekl. Fakt, nejlepší chvíle.

Rozhořčeni obsahem programu jsme se odebrali do stolní herny. A zde konečně začala trochu i pořádnější sranda. Stolní fotbálkem počínaje a konče takovou tou hrou, kde se odráží puk po hladkém povrchu. Ano, nevím, jak se tomu říká, upalte mě za to. =D Ale prostě byla to zábava. Zvlášť se Sedlem, jenž je v těchto hrách expert (sám říkal, že to zná z hospody), takže hrát s ním bylo se téměř nedotýkat tyčí s panáčky, protože on by to zvládl hravě i sám. Pak jsme se ještě pomlátili u toho puku, protože jsme si chtěli zahrát ve čtyřech a mezitím jsme vypotili, co jsme mohli, protože to dusno bylo nehorázné.

Nevím už, kolik ten večer bylo, ale Aidala si prosadila, že bychom měli zajít regulérně někam na jídlo. Sedl vzal tedy iniciativu do vlastních rukou a šli jsme směrem k fastfoodům, přesněji ku KFC. Tam měli zavřeno a tak nám nezbylo, než si vybrat normální hospodu, kterých bylo kolem hodně. Kromě tedy místa konání a prostorů bylo kolem mnoho možností, kde se dalo zajít na jídlo a tak vůbec, jednoznačné plus a člověk nemusel chodit nikam daleko. Ale vracím se k hospodě. Zašli jsme tam, sedli jsme si a čekali, že nás někdo obslouží. Předtím jsme si samozřejmě vybrali i jídlo a čekali. Nikdo nepřicházel a tak ti tři, s nimiž jsem tam seděl, začali po chvíli dělat nehorázný binec. Ať už šlo o vzájemné provokace, tak o různé bordelaření a tak vůbec, nuda dělá prostě hodně. I tak mě ale pár věcí docela naštvalo už a začal jsem být trochu nepříjemný, což se projevilo mojí zvýšenou mlčenlivostí. Nakonec se na moje pobídnutí zklidnili a my pak zjistili, že se tam vlastně snad ani neobsluhuje a že si budeme muset dojít k pultu sami, což je divné, ale budiž. Přesedli jsme si o kus blíže a pak už konečně byli obslouženi. I u jídla pak byla sranda, zvlášť, když Steelovi spadl na stůl kus tortilly a on si jej dal zpět na talíř, jakoby nic a nebo jak tento samý člověk snědl můj citron bez toho, aniž by se vůbec trochu zašklebil. Byla tu i druhá stránka večera a to, že vznikla menší rozepře, která naštěstí nedopadla nějak tragicky a tak se celý večer zvládl. Ještě jsme si pak zahráli prší, kde jsem si zvykal na nový design karet, který mi byl do té doby neznámý. Potom byl čas odejít. Zaplatili jsme a vydali se z hospody pryč směr domů...

Zde ale nic nekončilo. Naopak, večer teprve začínal. Měli jsme na plánu menší párty na uvítanou. Sedl nás po pár zastávkách metra opustil a tak jsem byl zase v základní sestavě já, Aidala a Steel. Sice jsme domů stíhali sotva pár minut po půlnoci, i tak jsme nechtěli vzdát možnost se hodit do nálady. Dopravní nehoda těsně před cílem nás ale donutila jít kratší štreku pěšky. Takže to byla taková pěkná noční procházka navíc, kde jsme po cestě se Steelem začali filozofovat a Aidala nám na to pak radši už ani nereagovala, protože naše diskuze jsou vždy k nezaplacení. Domů jsme tedy došli opravdu pár minut po půlnoci. A už jsme se nezdržovali, já došel pro skleničky a chystali jsme se započít velkou noční pitku. Hned se po mě chtělo, abych něco pustil na PC. Ani radši nebudu říkat, co jsme si pustili, či co jsem byl nucen pustit. Tedy, co jsem Steelovi chtěl ukázat a dokázat mu, že je to totální blbost a že to, co o tom lidi tvrdí, je taky nehorázná blbost, protože v reálu tomu tak vůbec není. I když, záleží na úhlu pohledu. Nebavilo nás to a tak jsme pak přešli na něco jiného (tip - o tomto titulu se jednou v článku zmíním). No, nebudu radši dále zabíhat do detailů, ale prostě pak to začala všechno být pořádná sranda. Smích, nesmyslné filozofování a další v tu chvíli velice zábavné činnosti nám vydržely až někdy do 6 do rána, kdy jsme pak i v bídném stavu usoudili, že by bylo dobré zalehnout. Kdyby ovšem toto zalehnutí neskončilo rozbitou sleničkou, politou karimatkou, mými nadávkami a prostě situací trochu na nic. Ale co, hodilo se to za hlavu. Jenom jsem měl pak problém usnout a ze všech se tak vyspal sotva hodinu. Opravdu, tohle dopadlo velice zajímavě.

Pátek

Asi je jasné, že když se "pařilo" až do rána, že to vstávání podle toho taky vypadalo. Celkově jsme všichni tři dohromady, když to sečtu, naspali asi 5 hodin. Takže nic moc a vůbec, abychom vstali, tak jsme se vyhrabávali až do téměř jedné hodiny odpolední. Takže jsme přišli o půlku programu, já o soutěž, ale což, neřešil jsem, protože pro mě byla společnost lidí důležitější, než nějaké striktní dodržování, co chci vidět, nebo na co jít. Na Advik jsme se tedy dostali až kolem druhé hodiny. Pak trochu nevím, co jsme tam vlastně vůbec dělali, mám velký výpadek. Nicméně nejspíš nic zajímavého.

Já pak Steela a Aidalu zlákal na historii videoher, což znělo, jako dobrá přednáška. Zde mě taky začaly popadat první větší depresivní a ne moc příjemné stavy. Takže poté, co mi po chvíli Steel řekl, že je to tam nebaví, tak jsem přímo řekl, ať jdou teda do hajzlu, že já tam zůstanu. Za to se jim ještě jednou a takhle oficiálně omlouvám, nebylo to ode mě vůbec hezké a popravdě nevím, kde se to ve mě vzalo, protože tohle většinou neříkám jen tak. Tak tedy odešli a já tam zůstal sám. No, přednášku jsem si docela užil, nebyla vůbec špatná, ale stejně, nějak to ve mě všechno začalo vřít, v čemž hrála roli ještě jedna taková věc, ale tu si radši nechám pro sebe.

Nevěděl jsem, kam mi ti dva odešli a kde je mám hledat. Chtěl jsem si teda sám zajít do anime salonu, ale to jsem už na chodbě potkal Sedla, Liz a dokonce konečně i Violet. Hodinu před přednáškou právě Liz a Violet. Takže Violet úplně vynervovaná a Liz to všechno naopak překrývala tím, že se chovala trochu jako blázen. =D Ale byl jsem rád, že tam nejsem sám. Po chvíli přišla i skupinka v čele s Luckou, ve které nikoho neznám, ale na druhé straně si přisedly dvě holky, kamarádky Violet, z nichž jednu znám a tu druhou jsem tedy poznal až teď. Sedl se zatím pustil do uklidňování a tak jsme tam ještě celou tu hodinu proseděli a já už se těšil na následující přednášku. Či spíš byl zvědavý, upřímně jsem od toho moc nečekal, ale nechal jsem se tedy překvapit.

Mít za přátele přednášející je super věc. Zajistí vám místo v první řadě, nebo dokonce místo odklepávače slajdů přednášky, což mi bylo tedy velkou ctí zastat. A tak pomalu začala přednáška s názvem Ecchi vs Hentai. Musím teda říct, že to bylo super. Od Liz a Violet jsem nečekal nějakou větší znalost a vůbec mozkovou databázi ecchi a hentai titulů, aby byly schopny dát dohromady něco takového a až tedy na pár maličkostí to bylo skvělé. Až tedy i na to, že jsem nevěděl, kdy a kolik jim toho mám odklepávat a přepínat další slajdy, takže už tam byla sranda. Měl jsem pak možnost se nahlas vyjádřit i k Boku no Pico a říct všem, jaká to je hovadina. Na konci přednášky ještě padaly otázky na ty, jenž přišli "na pódium". Bezva, nestěžuju si, spokojenost nadevše.

Po přednášce mě čekalo menší vychladnutí, protože jsem samozřejmě potkal Steela a Aidalu, kteří nakonec fakt slyšeli, co jsem předtím řekl a teď mě to silně mrzelo. Nicméně jsem je přemluvil, aby šli ještě se mnou a ostatními si někam na chvíli sednout, že si tak zlepšíme náladu a tak vůbec. I když se jim nechtělo, šli tedy se mnou. Opět jsme zašli do té hospody prve, která byla téměř narvaná. Byli jsme tam ve složení ještě tedy se Sedlem, Violet a těmi dvěmi jejími kamarádkami, na jejichž jména fakt nepřijdu. Každý si dal jedno pivo a atmosféra se tak docela uvolnila. Ještě jsme si zahráli karty a pak jsme se všichni pomalu rozprchli zase domů.

Následující noc už byla klidnější. Se Steelem jsme si chvíli zahráli takovou jednu zajímavou hru s panáčkama, ale brzy na nás padla všechny únava a tak jsme brzy zalehli. Byl to první pořádný spánek po těch dvou dnech.

Sobota

Dopoledne jsme se pak probrali a já všechny pobízel k pohybu, abychom tentokrát dorazili na Advik dříve a stihli jistou přednášku, kterou jsme se Steelem prostě museli vidět. Tentokrát jsem se rozhodl navléct do svého cosplaye Kirita a aspoň den v něm strávit, když už nic. I když můj meč Elucidator byl a je pořád velký nedodělek. Ale nechal jsem to být a vyšel takhle. Aidala nás ovšem u vchodu do budovy Adviku opustila. Měla sraz s kamarádem a my ji samozřejmě nijak nechtěli omezovat, však si sami pro jednou taky vystačíme.

Přednáška, na kterou jsme spěchali, byla o Shingeki no Kyojin. Přišli jsme tam o půl hodiny později, ale stejně jsme stihli dost velkou část. A super, prostě pro nás se Steelem je to fandom, takže jsme do toho trochu mluvili, ale stejně i zároveň vnímali a přednášku tak uznali za velice povedenou. Konečně jsem viděl i reálný cosplay ze SnK a trochu obkoukal manévrovací gear, protože na AF chystám cosplay Erena. Ale tak, o tom všem až později.

Všiml jsem si, že mi už před hodinou psala Liz. Mezitím jsme opět potkali Takumiho, který mě vyfotil v cosplayi a chvíli jsme taky mluvili a já dostal tipy na to, jak svůj meč vylepšit a tak různě. Pak odešel a já se Steelem z nudy zalezl do velkého sálu, kde byla nějaká přednáška o vlacích. Napsal jsem Liz, kde jsme a už jsme jen čekali, co bude. Oba dva nás popadla náhlá únava, i přes to, že jsme měli tolik naspáno. Takže Steelovi po chvíli padla hlava a já se tam taky tak nějak pokrucoval. Nechci tím hatit přednášku, ta špatná nebyla, co jsem tak viděl, ale únava udělala holt své. Poté byl čas na AMV soutěž. Vedle nás se objevil Takumi a pobídl nás, abychom si šli sednout blíže. Tak jsme šli a konečně se začali trochu bavit.

Co se týče AMV soutěže, zdálo se mi to o chlup lepší, než v případě letošního Animefestu, ale jinak to bylo taky dost chabé. Samozřejmě, AMV o SnK bylo opět něco pro mě a pro Steela, takže se to nakonec dalo.

Nechtěli jsme tam zůstat, ale i po předešlém zážitku se rozhodli risknout znova Zenyho, i když jsme nevěděli, o čem že tu přednášku bude mít. Nakonec přednášel o AntroPOmorfech (ok, PO je capsované, protože jsem zatím v životě tento výraz neslyšel a znám jenom antromorfy). No, dobrá, taková hrůza to nakonec nebyla, až zase na to jeho BakemonoTAGARI (je to Bakemonogatari), což mě trochu víc už vytáčelo, když to měl už i v druhé přednášce. Ale měl to jinak zajímavé, podal dobré informace a celkem i normálně. A i když zvířecí prvky na lidech nemám rád, aspoň jsem se o nich něco víc dozvěděl.

Byli jsme tam pak chvíli i na Cosplay a Eurocosplay soutěž, což byla docela nuda, až tedy na pár povedených cosplayů a hlavně Bendera, kterého cosplayoval můj známý Wari, se kterým jsme trávili hodně času na AF 2011.

Odešli jsme odtamtud v půlce, protože Takumi i s bandou se chystal na soutěž s názvem Poznejte anime podle scény, kde jsem samozřejmě nemohl chybět a využil toho. Zasedli jsme pěkně všichni vedle sebe, měli jsme štěstí se dostat do sálu včas a na dobrá místa. No, zase to bylo něco podobného, jako tehdy na Akiconu, kde jsme hádali openingy. Ale tu to bylo trochu drsnější, protože to byly fakt různé obrázky a většinou z obskurních scén a z toho měl člověk něco poznat. Zvládl jsem tak 70% nejvíc (OK, ve výsledku jsem měl 38 z 50 bodů, což jsem zjistil, když jsem procházel chodbou přes ty, co to vyhodnocovali a svůj papír viděl navrchu). Ale lidi si opět radili a prostě spíš to nemělo vůbec smysl hodnotit ve výsledku.

Tímto nám skončil pás přednášek a soutěží. Takumi odešel a my se Steelem zůstatli bezprizorní. Já navrhl, že najdeme ostatní, abychom tam nebyli sami. Sotva jsme sešli dolů, už si se mnou chtěl udělat fotku nějaký týpek v cosplayi z Naruta, takže jsem si prvně zapózoval, i když tedy, Kirito v postoji Saber, to jsem si pak musel dát facepalm, že mě to vůbec napadlo. Potkali jsme mezitím i Roudyho, který se se mnou vyfotil před vchodem. Pak mi Liz odepsala, že jsou někde nahoře a že za námi dojdou. Sotva jsem začal odepisovat, už se objevila cosplayerka Asuny a že chce taky fotku. Takže jsem měl další foto a nálada se mi pořád zlepšovala. Liz i Hanka pak dorazily, ale obě byly samy a nevypadaly nějak nadšeně, jakoby se nudily. Poté, co jsem se ptal, kam že se to jde, ani jedna nevěděla. Čili jsme šli ke vchodu, kde jsme si stoupli jak trubky a přemýšleli, co dál. Steel pořád dorážel, abychom šli dovnitř, ale mě se něchtělo holky moc opouštět, přece jenom, sotva jsme se setkali. Tu k nám přistoupil Zeny, z jehož přítomnosti měl Steel samozřejmě "radost", půjčil si klobouk Liz a pak se v něm různě fotil. A následně beze stopy zmizel. Po chvíli začalo mírně pršet a já se Steelem jsem už tedy zašel dovnitř. Holkám jsem řekl, že jdeme okouknout shopy a tak jsme šli. Jenom jsme je obešli a nakonec se vychýlili z původního "plánu" a šli zase do prvního patra. Tam jsme chvíli stáli před herním salonem, kde měl Steel jistý plán, který ale nebudu takhle veřejně prozrazovat, přece jenom, nikomu neprozrazuju soukromé myšlenky, cíle a už vůbec ne věci, které bych měl správně vědět jen já. Nakonec z toho stejně sešlo a my zase nevěděli, co dělat. Liz s Hankou se ale najednou objevily v chodbě a já navrhl, že proč bychom si nemohli dát to karaoke. Šílený nápad, ale lepšího využití času nebylo. Ještě jsem chtěl chvíli předtím napsat Aidale, jak na tom je a tak vůbec, ale nechal jsem to až po zpívání.

Na karaoke se stála menší fronta, takže jsme si stoupli a čekali. Přitom se natáčel jakýsi videoblog a tak bylo docela dost srandy. Po delší chvíli na nás konečně přišla řada a na mě i nervy. Nikdy před nikým nezpívám a teď jsem měl navíc soutěžit? No, co, blázen jsem na to dost. Zazpívali jsme si nejdřív úvodní znělku Pokémonů v angličtině a pak We Are The Champions od Queenů. A musím říct, výsledek mě překvapil, protože já nad Hankou i Liz vyhrál. I když jsme s Hankou byli téměř nastejno s bodama, kdy Liz trochu zaostávala. Nedával jsem sice výšky ani hloubky, ale očůral jsem to dokonale a ten program mi to vzal, takže jsem měl dobrý pocit.

Sotva jsem popošel od karaoke, už jsem se zase viděl s Aidalou a tak jsme jen na chvíli zašli do stolní herny, zahráli si chvíli fotbálek a pak se už s Liz i Hankou rozloučili a vydali se pryč. Steel byl do té doby celý den chcíplý a skoro nic s ním nebylo. Až teď ožil a trochu jsme si to vyměnili, protože depka zase přišla na mě. Cestou zpět jsme se ještě stavili pro pizzy, protože jsme skoro celé ty dny nic nejedli, kromě Nesquiku k snídani. K večeru se moc vyjadřovat nebudu, protože celkově pokleslá nálada panovala u nás všech. Nicméně i tak jsem ukázal, co to je Lost Planet a se Steelem jsme pak vyčkávali, až vyjde nový díl SnK, který vyšel sice až ve dvě hodiny ráno, ale stejně jsme jej stáhli a pak komentovaně zhlédli, kdy nezapomenu na naše jednohlasné "ty volé", když díl najednou skončil opět v tom nejlepším. Aidala z nás mezitím usínala, protože pro ní to zábava rozhodně nebyla.

Spánek stál za nic, padly na něj sotva 4 hodiny. Nijak jsme po probuzení nespěchali, prostě jsme si dali zase načas.

Neděle

Dorazili jsme zase na Advik a hned zašli na přednášku Kuriozity v anime a manze. Zase chválím Greka, který má parádní přednášky a tato nebyla výjimkou. Mluvilo se zde o zajímavostech, které stojí za některými produkčními studii a tak vůbec, celkově zajímavé věci ohledně pozadí anime a mangy. Bohužel tu zrovna věčně řvaly nějaké malé děti, které běhaly sem a tam a tak dělaly bordel. Kromě teda toho, že se sedělo úplně vzadu a tak jsem skoro neslyšel, zvlášť, když se poblíž někteří bavili. Ale stejně jsem si přednášku užil.

Abych nezapomněl, navštívili jsme mezitím ještě jednu jistou přednášku. Protože teď nebudu psát pěkné věci, neřeknu jakou. Nicméně se tam sešlo 5 a půl lidí, včetně tedy nás. A bohužel, i když to byla přednáška spíše informační, my mysleli, že umřeme smíchy. To se nedalo, něco tak tragického jsem ani já dlouho neviděl. Já si pak zastrkával program do kalhot a Steel si zase třel leták tak dlouho o obličej, až měl přes nos černou čáru, kdy jsme už střídavě bouchali smíchy. Prostě konec, nezapomenutelné.

Pak už jsem jen svojí skupinku zlákal na to, abychom tam ještě zůstali i na závěr. Nechtěli, ale nakonec šli taky. A to byl skoro konec. Ještě jsme se stavili pak na Chodově v KFC a dali si velký kýbl, u kterého jsme ke konci už nikdo nemohli a já se pak docela drsně přemáhal, i když mi bylo na zvracení. Cestou zpět jsme si tedy vezli ještě dva kusy kuřat a pití. Kuřata jsme pak dali nějakému bezdomovci a pití se dopilo. V tramvaji se nakonec rozhodlo, že tedy oba dva u mě zůstanou ještě jednu noc i přes to, že další den jsem vstával do práce. Mě to nevadilo, naopak, pocit prázdnoty jsem aspoň nemusel pocítit hned. Já se pak strašně rozpovídal a projevilo se moje veselé já, které bavilo i extrémně unavenou Aidalu a Steela. Hraní karet proto bylo několikastrannou zábavou. Skončili jsme pak u sledování filmů. Pak se vše uklidilo, všichni jsme se sbalili a již se odebrali na zastávku, kde se naše cesty po chvíli rozdělily...

Zakončení

Nakonec koukám, tento článek nebyl tak krátký, jak jsem si původně myslel a stejně jsem tam dokázal shrnout mnoho podstatných věcí. Jak bych to celé zhodnotil? No, ohledně Adviku jako takového, až na ten program, který byl otřesný, výběr Modré školy jako místa konání bylo to nejlepší, co se mohlo udělat. Skvělé prostory, spojení a prostředí kolem. Nemůžu si stěžovat. Tím víc mě ale zarazilo, když hlavní org říkal, že jsou to přece jenom školní prostory, ale že se snad poštěstí zde konat i další Advik. Tak uvidíme, ale doufám, že to vydrží. Ohledně zhodnocení zbytku, to je prostě nepopsatelné, jelikož moje nálada byla jako na houpačce. Ale jmenovitě, třeba pitka byla dobrá, až na pár momentů, které zveřejňovat nebudu. Karaoke úžasné, to hraní stolních her taky. A hlavně, cosplay se mi konečně vydařil, vážně jsem nečekal, že si mě někdo vůbec bude fotit. Musím říct, teskno mi docela bylo a pořád tak nějak je, i když se z toho úspěšně dostávám, protože jinak to bylo akorát na střelu kulkou přímo mezi oči. Na druhou stranu, je dost věcí, nad kterými musím i trochu přemýšlet, což mě taky neuvádí v mnohé dobré stavy, ale doufám, že vše, na co tak pohlížím, bude jen nějakým mým bludem a nesprávnou domněnkou. Hlavně mě štve, že jsem se tentokrát totálně vykašlal na focení a tak nemám k tomuto všemu, co jsem sepsal, pořádně ani doprovodné fotky a jsem vděčen každému, kdo je poskytl (čili tedy zdroj - FB). A taky, že jsem si pořádně neužil i ostatních. Což má za následek to, že jsem holt ten čas trávil s jinými lidmi, než obvykle a tak jsem neměl moc příležitost.

Naštěstí, pořád je se na co těšit, protože je před námi Natsucon a to již za 10... no, tak teď už jen 9 dní, když to beru podle současné ranní hodiny, kdy to dopisuju. Jsem zvědav, jak dopadne ten, nicméně tam to vidím na orientaci spíše na ten program, takže to snad dostatečně vynahradí Advik. Nebudu nic očekávat a nechám si to za těch 9 dní, času dost. Tak to byl letošní Advik. A můj opět trochu chaotický report. =)