Akicon 2012

Jelikož jsem samozřejmě tuto akci navštívil a doslova měsíce předtím s nervy očekával jak volný termín, tak příchod cosplaye, který nakonec došel, je načase celou tuto akci podrobně zhodnotit, i když spíš bych to bral jako nějaké takové povídání o tomto conu a o tom, co se tam dělo. Napíšu to tedy stylem z mého pohledu, tam vychytám nejvíc věcí a protože je tohle diář, můžu si dovolit přidávat i zážitky týkající se Akiconu z trochu jiného pohledu, než jen z toho hodnotícího. Takže se pohodlně usaďte, je totiž o čem povídat!

Den první - pátek

Takže byl pátek odpoledne a já už nedočkavě pozoroval čas, kdy už se konečně budu moct navléct do cosplaye a vyrazit. I přes nervy jsem se těšil, ač jsem se snažil se netěšit, neboť se mi to na minulém Adviku vymstilo. Nicméně čas nadešel a já se navlečen mezi normálními lidmi jako cvok vydal kupředu Chodovu (městská část, místo konání). Možná jsem schytal pár zvědavých pohledů, ale to nevím, snažil jsem se na to nemyslet. Cesta se táhla a já už chtěl být na místě, protože mi nejen bylo v cosplayi nehorázné vedro, ale už jsem tam chtěl prostě být a ne pořád na něco čekat. Už jsem se blížil k cíli, když jsem potkal člověka, nyní i nového otaku známého (kterého jsem nazval Densha Otoko) a tak už jsem se společně s ním vydal ku KC Zahradě a jelikož jsem cestu znal bezpečně, pomohl jsem tak zároveň nějaké otaku duši trefit správně.

Na místě mě překvapilo, že se nikde netáhne fronta, jako je to známo u Adviku. Branou se dalo projít a až tam jsem viděl hlouček lidí, ale pořád se mi to zdálo nějak málo. Jsem holt zvyklý na táhlé fronty a měl jsem za to, že vážně Akicon nebude žádná pecka a že se tam nesejde převratné množtsví lidí. Ale nechal jsem to být a po nějaké době strávené mluvením s tím novým známým se konečně otevřely dveře do budovy. I to si vyžádalo čas, neboť nejdřív pouštěli neregistrované. Což mě taky překvapilo, v normálním případě bych řekl, že my, registrovaní, budeme mít přednost. Nicméně se teda čekalo dál a když vyběhl org s tím, že další neregistrovaní mají smůlu, jsem se jen tak sebejistě zasmál a konečně přišla řada na nás, registrované. Tady to už tak dlouho netrvalo a dostal jsem se do budovy. Ještě předtím mi ale volala kamarádka, že jsou v řadě a že jim mám držet místo, což jsem nepochopil a nechal to na tom, že na ně počkám.

A teď jsem čekal, jak že to bude se vstupenkama a jestli zase budou náramky jako všude jinde, s čímž jsem počítal. Nakonec ne, pouze jsme dostali takové malé papírky, což byly vstupenky a musely se nosit na viditelném místě (což jsem, upřímně, nerespektoval), na což jsme dostali speciální Akiconovskou placku, u které mi nejdřív nedošlo, že vážně slouží výhradně k upevnení vstupenky na oděv. Hodně mi to připomínalo systém na AF 2011 (na starších jsem nebyl, ale logicky tam to asi taky ještě bylo tak). Ale pořád lepší papírky, než náramky, které mě osobně přijdou nepříjemné, po chvíli svědivé a prostě fuj, člověk se pak už těší jen na to, jak si to sundá, i když se najdou nadšenci, kteří si to nechávají až do dalších ročníků (a možná ještě dál), příkladem může jít zrovna jedna moje z kamarádek ze skupinky (tohle bych fakt nemohl).

Po vstupu do budovy a krátkém rozkoukávání se konalo zahájení v tom stylu, že orgové stáli v prvním patře hlavní haly a tak je nejen, že bylo skvěle slyšet, ale i se mi to zdálo takové stylové, prostě uvolněné a přišlo i na házení Bonů, což bylo conovské platidlo, za které byla možnost si koupit nějaké věci, nicméně toto jsem nějak moc stejně nepochopil. No, tady k tomu není víc co říct, po uvedení se už rozjely normálně přednášky a prostě celý con se dal do pohybu. To už jsem se sešel i se svojí skupinkou a tady jsem se teprve dozvěděl, že ta místa, která jsem měl držet, měla být ta v horní místnosti, kde se mělo spát. Ale vzhledem k čím dál většímu návalu lidí, z nichž navíc každý druhý si to ihned zamířil do již zmíněné místnosti v posledním patře, už prakticky nebyla šance najít místo na spaní a už vůbec ne na odložení si věcí, zvlášť, když všechny holky z mojí skupinky tahaly velké kufry (dobře moje skupinka tvořila 100% holek, když se já a známej, tedy Densha, nepočítá =D). Ale dali jsme tomu šanci a šli do toho posledního patra.

Tady byla jedna věc, která se řešila pár večerů před Akiconem a to ta, že údajně neměly být prostory pro uložení zavazadel. Nakonec z toho stejně vypadlo, že jen za naše věci neručí, takže ve výsledku bylo všechno v pořádku a věci se daly odložit prakticky kamkoliv v horních patrech (mimo teda herní místnosti a tak). I tak si ale každý našel svoje místo a my to neměli kam dát. Štěstí nám ale přálo a našli jsme takový malý hluchý čtvereček mezi karimatkama ve spací místnosi a tam jsme se tedy naskládali ve stylu tetrisu. Nyní nám už nic nebránilo v tom, abychom si šli plně užívat conu. Ještě předtím se ale šlo do Lidlu, což byla docela sranda. Všichni v cosplayích a kamarádka s velkou kosou, což už samo o sobě budilo pozornost. Už od začátku srandy kopec. =D

Prakticky do devíti do večera jsme si pouze zabrali místa k sezení v rozích u měkkých sedaček a jen tak čučeli a pomalu si zvykali na okolí a ruch, který nás měl provázet celý další den a půl. Pak jsem se ale já s Denshou vydal kupředu první přednášce a tou byl Cyberpunk v anime a manze. Celkem dobrá přednáška, i když mi přišlo, že se v tom přednášející občas trochu zamotal, ale naštěstí tam měl asistentku, taky přednášející, která ho v krizových chvílích doplnila, či poopravila a tak vše bylo tak, jak mělo být. Dozvěděli jsme se co to vůbec je, rozdíly mezi cyberpunkem v americe a v japonsku a nakonec jsme dostali poměrně dost anime i filmových tipů. Líbilo se mi to, byl jsem i překvapený a prostě fajn přednáška.

Poté jsme tam zůstali, jelikož já si dupnul, že tam na Madoku budu taky. Čili, jak jsem už napověděl, další přednáška byla o Madoce (Mahou Shoujo Madoka Magica, kdyby někdo nevěděl). Tam jsem si ze začátku zamručel, páč mi došlo, že to asi bude o tom, co znám a tak se tam unudím k smrti, ale naopak, i přesto se mi ta přednáška líbila a jen jsem souhlasně přikyvoval. Přednášející vůbec nespoileroval, i když předtím strašil, jak se neubránil spoilům ohledně této přednášky, ale mě to přišlo fér ke všem, i k těm, kteří to neviděli. Takže fajn a dokonce to bylo doplněné i o samotném povídání o studiu SHAFT a jeho tvorbě obecně.

Ale teď už k zavešení tohoto večera, nechal jsem se zlákat na jakési anime s názvem Alien 9. OVA, 4 díly a to bylo tak všechno, co jsem o tom věděl. Řekl jsem si, že což, bude to možná fajn a s vizí něčeho podobného GITSu jsem zasedl spolu s ostatními dvěmi doprovodnými parťáky do sálu. Jak ale OVA začala, hned jsem viděl, že tohle asi bude těžko zkousnutelný oříšek, zvlášť pro někoho, kdo nemá rád komedie, což jsem samozřejmě já. Ale místo toho, aby se v klidu koukalo, zastihly promítání technické potíže, přesněji nešel najednou zvuk. U openingu to vypadlo, pak to sice zase hrálo, ale jen co organizátor zhasl, už musel zase rozsvícet a s kroutící hlavou kvedlal drátem, psal do noťasu všemožné fígle, ale ničemu to nepomohlo. Prostě něco se posmálo a nepomohlo ani přinesení jiných beden. Nakonec zvuk zůstal více v basech, ale aspoň to už hrálo všude a přeci jen, kvalita zvuku není zase tak moc důležitá, pokud není třeba odposlouchávat. Tohle anime bylo něco strašného. Když to shrnu, tak to bylo o jakých si loli holčičkách z 9. třídy, které používaly mimozemšťany posazené na svých hlavách k boji proti zlým mimozemšťanům. Jako jo, mělo to myšlenku, ale byla to hovadina, i když stále dobrá, znám horší. Přesto akorát tak k zasmání a na to já nejsem. Odtrpěl jsem tedy ty čtyři díly, neodpustil si pár facepalmů s tím, jaká to byla psychotická blbost a tím pro mě pro tento večer skončily přednášky i promítání.

Následující noc jsem strávil opět pohromadě se svojí skupinkou, jakožto takový all-nighter, kdy se různě mluvilo i pomlouvalo, hrála se anime slovní kopaná a prostě taková pohoda. V sále byl docela klid, i když někdy uprostřed noci začali někteří dělat humbuk a co jsem viděl, musela zasáhnout i ostraha, ale ve smyslu, že jen jistému podnapilému člověku domlouvala. Ale mimo tyto malé nepříjemnosti a nějaké to hulákání byl poměrně klid a budova prázdná, jak se ještě všichni pořád vešli do místností na spaní. Stihli jsme se i pořádně zasmát chlápkovi, který vlezl na dámské záchodky a asi po čtvrt minutě vylezl a s výrazem typu "budu dělat jakože nic" si to zamířil už na ty správné. =D

Den druhý - sobota

Poté začal nový den a to sobota, čili jádro celého Akiconu. Už ráno se chvíli po otvíračne začali hrnout lidi a z pomyslné komorní akce byl najednou úplně běžný fest v KC Zahradě, čili jedno velké maso a procházení budovou stížené každou hodinou. Nicméně hned z rána mě čekalo nemilé překvapení na přízemních záchodech. Nebudu říkat, že co tam bylo hozené na zemi a očividně použité (domyslete si), každopádně hnus a ještě chvíli jsem pak přemýšlel, kdo, s kým, kdy a vůbec proč na conu?! No, nechal jsem to být a radši jsem se opět probíral, abych mohl začít další festovní den.

Navštívíil jsem hned z rána přednášku o Novinkách z anime, což byla fajn přednáška, dozvěděl jsem se pár nových titulů, ač jsem jich v tomto roce z každé sezóny rozjel poměrně dost, ale jak jsem viděl, hodně mi jich uniklo. Nicméně docela zprasili slide o Guilty Crown a to tím způsobem, že to odbyli jako špatnou sérii a ani k tomu nedali videoukázku, což mě trochu uvedlo do varu, neboť pro mě je to v žebříčku 7. nejoblíbenější anime vůbec a nemyslím si, že by to bylo až tak špatné (logicky, osobně si myslím úplný opak). Ale tak, co naplat. Tato přednáška měla mít jinak ještě jednu část později, ale tu už jsem se rozhodl vynechat.

Pak jsem se setkal s dalšíma dvěma lidma (zdravím step-kolegy Roudyho a Meona a jejich projekty =D) a poté, co jsme si došli na oběd, jsme tak akorát došli na soutěž nazvanou Anime na vlastní uši. Mělo jít o poznávání openingů a endingů, čili mi to přišlo zajímavé a jelikož zrovna naše trojice nepatřila mezi nějaké neznalce, rozhodli jsme se to zkusit. Myslel jsem nejdřív, že to bude o postřehu a budou se rozdávat Bony. Místo toho jsme ale dostali papíry s otázkami o čteřech možnostech, takže jsem si připadal jako za starých dobrých školních dnů. Šlo teda o to odposlouchávání, žádná vizuální stránka a byl jsem v tu chvíli opravdu rád, že jsem otaku a že mám něco nasledováno. Věděl jsem toho celkem dost, dokonce jsem pár anime poradil i ostatním dvěma. Ale i když jsem nevěděl, tak jsem buď tipl a nebo jsme si opět navzájem poradili. Nebere to však fakt, že to byla dost často tipovačka u nás všech tří a každý tipoval jinak, aby byla nějaká sranda, které už tak bylo dost. Soutěž skončila, papíry se odevzdaly a hned poté se šlo na další přednášku.

Tou byla Přednáška psaná na oprátce s duem Grekim a Hintzuem. Ze začátku jsme málem všichni ohluchli, trochu blbla technika a mikrofony si nesouhlasily s reproduktory. Ale byla aspoň nějaká sranda už ze začátku a když se vše srovnalo, mohlo se začít. No, řekl bych to asi takto. Mírně demotivační, argumentační, ukecané a hlavně výřečné vystoupení dvou "šašků". Což nemyslím negativně, ač mě to upřímně moc nebavilo. Mluvilo se o tom, jak by se měly dělat přednášky, co je ohledně přednášek přípustné či nepřípustné jak anime ničí či neničí lidi a takové. Přesně ani nedokážu popsat celé to dění, protože to i na mě bylo trochu složité a moc chytré. Ale zároveň vtipné, publikum se po celou dobu velice skvěle bavilo. Samozřejmě, ptali se zde i výhradně publika a tak jsem doufal, že nepadne řeč na mě, protože bych absolutně neměl k tomu co říct, ale vyvázl jsem z toho dobře, nic se po mě nakonec nechtělo. No, víc k tomu nemám co říct.

Pak jsme si zase dali pauzu a zašli si z dlouhé chvíle na soutěž nazvanou Animestop. A náhodou, bylo to zábavné. Soutěž typu, že se vyberou tři soutěžící z publika, proti nim nastoupí tři rádci, či jak bych to řekl, kteří se následně náhodně přiřadí k jednotlivým soutěžícím, že tedy každý soutěžící dostane nějakého toho rádce, ale neví, jakého. A úkolem bylo po nějaké té ukázce z anime zodpovědět správně otázku, týkající se jejího libovolného obsahu, tak určit, jestli tvrzení soutěžícím vybraného rádce je pravdivé a nebo ne. Celkem zábava to sledovat, ani nikdo z publika nevěděl, kdo je vlastně s kým a tak to i rychle uteklo a nakonec bylo zajímavé, že soutěžící byli spojeni s jednotlivými rádci jen podle toho, jak šli pod sebou v tabulce, takže takový celkem stěr.

Potom byla přednáška Anime k zamyšlení - jak pochopit nepochopitelné. Což taky nebyla špatná přednáška, i když byla dlouhá. Bohužel se mi stalo, že jsem kvůli přečkané noci začal usínat, ale stále jsem vnímal, takže mi nic moc neuteklo. Přednáška byla ohledně japonska obecně a některých rozdílů oproti anime. Zajímavé úvahy, publikum taky dostalo možnost si říct své, prostě se to dalo bez problému a svůj čas to vyplnilo účelně.

Následně jsme se vydali na přednášku s názvem Jak nás může obohatit japonská etiketa. No, ze začátku to bylo takové zvláštní. Dva přednášející bojovali s meči, ale ve stylu, že je třeba vytasili a pak minutu jen tak nehnutě stáli. A protože tam bylo nehorázné ticho a já nevěděl, co čekat, začalo mi to připadat až vtipné. Pak ale s představením skončili a začala výborná přednáška, taktéž o japonsku, ale zaměřená čistě na tu etiku (spojenou s krátkým povídáním o samurajích). Tady mě hodně mrzí, že jsem ani ne v půlce začal zabírat, protože si už probděná noc vybírala svoji daň a připravil jsem se tak o dost zajímavých faktů. Ale i tak, z toho, co jsem vnímal, to bylo opravdu dobré, dovolím si říct jedna z nejčistějších a nejpřímějších přednášek. Velice dobré, poklona přednášejícím!

Vyhlášení soutěží byl další můj cíl. Nejprve byly výsledky cosplay soutěží, což mě moc nezajímalo vzhledem k tomu, že jsem se na samotnou Cosplay soutěž nedostal z důvodu, že se tam prostě už nedalo dostat a předtím jsem tam nebyl, abych si zabral místo. Ale pak přišlo na řadu i vyhlášení té soutěže s odposloucháváním openingů. Bylo mi jasné, že se přece nemůžu umístit, ale když jsem zaslechl svoji přezdívku, kterou organizátor chvíli louskal, vyskočil jsem a běžel na pódium. Tam jsem se zároveň setkal s již zmíněným Roudym, který mě v sále neviděl a tak už se hlásil, že to převezme za mě, ale vzápětí i on byl volán a tak jsme oba stanuli na bronzových pozicích a byli odměněni 200 Bony a diplomem. A jak už jsem řekl předtím, byla to náhoda, otázky jsme stejně neměli, tedy v případě, že jsme tipovali a to jsem taky říkal, že to bylo poměrně často. Prostě náhoda, že nám vyšly stejně body. Takže to byla taková hodně pozitivní a nečekaná věc.

A teď už byl čas opět zasednout k promítání a volba padla na Akiru, kterého jsem já i ostatní, už chtěli vidět a tak jsme využili Akiconu a jeho exkluzivního promítání právě tohoto filmu. Už se mi spát nechtělo, protože jsem tu kritickou chvíli předržel a pak si ještě do sebe hodil dva energiťáky, abych náhodou nezačal usínat. Předtím ale byl ještě úvod, opět si to vzal Greki a soutěžilo se i o Bony, kde jsem se pak mlátil do hlavy, že jsem tu ruku nezvedl, protože malou chvíli nikdo nevěděl a neopovažoval se odpovědět po předešlé špatné odpovědi. Nu což, stalo se. Pak už tedy začal film, který vypadal slibně. Jak jsme věděli už dopředu, byla tam propracovaná animace, nádhera na tvorbu osmdesátých let. Jak jsme ale koukali a koukali, pořád se nic nevysvětlovalo a anime si jelo vlastně po svém. Nevím, kde je chyba, ale já to prostě nepochopil a ke konci už doufal, že to brzo skončí a to nejen proto, že se mi krutě chtělo na záchod. Prostě další psychárna, i když o hodně lepší, než Alien 9, to zase jo. Ale stejně, nedokážu ani popsat děj, či to k něčemu přirovnat.

Jelikož já i celá moje skupinka minulou noc nespala, rozhodli jsme se, že to pro tentokrát zapíchneme a bylo to tak lepší. Tady ale musím hned uznat, že Akicon s tímhle nebude mít konkurenci. Mluvím o organizaci spánku. Nejen, že lze přespávat v budově, ale pro spaní jsou určeny celkem 3 místnosti. Ta střední nahoře, pak herní sál a nakonec i ten velký sál, ve kterým se třeba promítal právě Akira. Čili každý měl možnost najít své místo, kde hlavu složí. Prostě parádní, velký plusový bod dávám Akiconu už jen za tohle. Akorát je zase třeba si přinést alespoň karimatku, protože podlaha je tvrdá. Ale stále je to příjemnější, než se s tím tahat támhle někam do tělocvičen, jakožto třeba na Adviku, která ale zase není tak daleko, jako ta Animefestová, kde ale zase jde o požární předpisy, či co, nevím, ale údajně AF se chystá nějak zařídit, aby se dalo spát i po chodbách a tak, čili i to je slibné. Nicméně, ať Advik, tak prozatím i AF, ať se na mě nezlobí, ale v otázce přespávání vyhrává Akicon na plné čáře.

Den třetí a zároveň poslední - neděle

Po, z mé strany, velice příjemném spánku (bez ironie, opravdu jsem se hodně dobře vyspal na poměry spaní na zemi), začal poslední den conu a to už bylo maso na druhou a ještě bych to klidně dál roznásobil. Nevím, co to, ale zdálo se mi, že je tam snad ještě víc lidí, než předtím. I když ano, možná se mi to zdálo, ale byly návaly lidí, až to nebylo hezké.

To už jsem nešel na žádnou přednášku, nebo spíš, nějak jsem to nestíhal. Opomenul jsem Macross, na Cenzuru v anime se nedalo dostat, stačilo jen, že jsem viděl obrysy lidí už za dveřmi. Čili jsem ještě chvíli předtím započal konečně nějaký nákup. Sice jsem si už předtím objednával tištěné plakáty na přání, kde musím pochválit, ač nejsou moc velké, mají krásné barvy a komunikace s prodejci byla velice dobrá a vše se obešlo bez potíží a velice jednoduše. Ale i tak, chtěl jsem si ještě něco projít, abych zase neodešel s prázdnou, jako jsem odešel z Adviku. Tady musím pochválit a to velice pozitivně stánek těch Slováků. Rozhodně mají parádní výběr plakátů, figurek a dokonce i objímacích polštářů. Věřím, že kdybych přišel dřív, nebudou ty plakáty tak rozebrané, ale i přesto jsem si vybral tři a dokonce šel i do objímacího polštáře, kde jsem jednal velice impulzivně. A zase, výborná domluva s tím, že mi to po dobu, kdy poběžím do bankomatu z důvodu náhlých výdajů, uschovají, aby mi to někdo náhodou nesebral. Takže jsem si koupil tyto věci a byl konečně spokojen a i co se cen týče, protože kdo vám dá za tisícovku povlečení i s výplní? I na internetu to vyjde i 3x dráž. Prostě super služby, rozhodně doporučuji. Jinak, co se týče obchodů, nic moc. Dali tomu jen malou místnost s pár obchůdky, ale i přesto se tam dalo dost vybrat, za což mluví můj nákup. Nicméně měli ještě nějací prodejci dojet a nakonec z nějakého důvodu nedorazili, což to omlouvá.

Pak jsem už na festu pomalu zůstával sám, protože mě všichni známí opouštěli a odjížděli domů. Naštěstí jsem se ještě odchytil s jednou kamarádkou a tak jsem ještě chvíli mohl s někým bavit. Pak ale i ta odešla a já si už jen počkal na úplný konec a jelikož žádného dalšího známého jsem nepotkal, vydal jsem se už sám s plnýma taškama domů, ač se mi vůbec nechtělo a nejradši bych, kdyby tato akce nekončila. Ale nedalo se nic dělat.

Tím pro mě tedy Akicon skončil. Prošel jsem ho od začátku do konce, snad jsem nic moc nevynechal. Akicon jako takový hodnotím pozitivně. Po stránce přednášek jsem si tam nic moc nenašel, ale to bylo spíš z důvodu, že jsem dělal plno jiných věcí, i když šlo třeba jen o přecházení s ostatními, kdy jsme si říkali, jaká je nuda. Ale tady je prostě ten fakt, že na conech, co se jediné dá dělat, je buď nakupovat, chodit na přednášky a nebo se vykecávat s ostatními, ať už svojí skupinkou a nebo s jinými skupinkami. Takže si tu musí každý najít zábavu tak nějak sám. Ale zase sedět pořád jen na přednáškách taky nejde. Ne, řeknu to takhle, bylo to super, mě skoro všechno vyšlo, až teda na jednu věc, kterou uvedu hned jako další. Byl to můj první Akicon a jsem víc než příjemně překvapen. Řeknu to upřímně, kam se na to hrabe Advik. Animefest pořád zůstává svůj díky velkým prostorům a tomu, že je to prostě největší otaku sjezd v Čechách (tedy, na Moravě, abych nebyl chytán za slovo). Ale i tak, u nás, v Praze, je to jasný trumf. I to prodloužení na 3 dny je super. Takhle to má být, tak si představuju con.

Cosplaying

Teď bych chtěl ještě zhodnotit (ne)úspěch svého cosplaye. Jak možná z mého předešlého článku v diáři víte, čekal jsem dlouho na cosplay a navíc jsem si ještě dělal naděje, že bude populární. Zvolil jsem Jellala z Fairy Tail, kterého jsem teda už chtěl cosplayovat před rokem, ale hrálo v tom i roli to, že je to prostě mainstream a že bych mohl konečně trochu zazářit. Bohužel, musel jsem být jen zklamán. Hned ze začátku jsem schytal narážku na moji paruku od jedné známé z FB, což se ale nakonec ukázalo jako jen malé popíchnutí a já blbec to vzal vážně a už jsem si říkal, že to není dobré. Ale i tak jsem věřil, ač pořád nic. Nikdo mě pořád nefotil, nikdo se ani se mnou nefotil, nic. Nevím, možná je to tím, že já nikoho neotravuju, já jsem radši "otravován", samozřejmě v uvozovkách, jelikož jsem tomu víc než nakloněn, dokáže mi to zlepšit náladu. Ale i tak. Jednou jsem byl vyfocen náhodou jen tak kvůli scénérii s ležícíma otaku po ránu, poté sice už konečně i na požádání, ale zase jen spíš ze zajímavosti. Prostě žádné, že by se za mnou ozvalo "To je Jellal! S tím chci fotku!", nic takového. Nejsem nijak naivní, i když možná v tomto ohledu ano, ale toužím už jen kvůli té námaze po větší slávě (už žádný skládaný cosplay, snaha o vypiplání do detailů). =D Ale asi to zase nebyla dobrá volba, nicméně jsem se v tom cosplayi cítil aspoň dobře. Dokonce se stala i jedna taková vtipná situace, kdy si mě nějakej kluk spletl s Kaitem z Vocaloidu (podobný styl - modré vlasy, plášť), ale bál se mě jít zeptat, jestli jdu opravdu za Kaita a místo něj za mnou přišel nějaký jeho kamarád, který chtěl, abych mu to šel říct sám. Tady mě napadá, to snad vypadám tak strašně, že se mě lidi bojí i na něco zeptat? =D Nakonec přece jenom si mě v sobotu večer chytila cosplayerka ze stejné série a mám tak někde aspoň tématickou fotku. A ke konci mě fotili už jen v polocosplayi na nějakou stránku na FB, takže aspoň tak. Budu skromný a budu rád aspoň za to. Nicméně je tu vtipný fakt, že cosplay možná skoro nikoho nezaujal, ale na moje SAO triko s Asunou reagovala pěkná řádka lidí, už byť jen s tím, kolik vlastně stojí, tak i jen tak, že jsem slyšel výkřiky typu "Jé, Asuna!". =D Ale když se vrátím ke cosplayi, zjistil jsem ten fakt, že třeba kamarádka měla u sebe velkou kosu. A už prostě psychologicky jen to působilo zajímavě, i když sama měla hodně zajímavý cosplay a pěkně udělaný, takže byla v naší skupině hvězdou a já a ještě jedna cosplayující kamarádka jsme splakali nad vejdělkem.

Co už, nakonec to stejně nic nenarušilo a con jsme si všichni užili a vidíme ho jako skvělý. Přesto vím, co pro přístě dělat. Rozhodně cosplay z novější série, nikoliv z dlouhého shounenu a navíc totálně vedlejší postavu. A samozřejmě nebude chybět ta zbraň. Čím výraznější, tím lepší. Ale už nezávisle mám do budoucna dva cosplay plány, které neprozradím, ač o nich už pár lidí ví a ty to splňují, dá se říct, na 100%. Takže opět mám nějakou naději na popularitu, i když si ji nebudu dělat takovou, jako teď.

Závěr

To by bylo už opravdu všechno. Po asi dvou hodinách psaní tohoto článku si konečně půjdu pořádně odpočinout. Stále mám tu mezeru ve spaní a zítra mě čeká v práci ranní. Sice zase ulejvárna, ale s vedením, takže žádné vyskakování a bude se to táhnout. Aspoň si můžu předběžně promýšlet svoje další akce a samozřejmě i vzpomínat na tyto skvělé časy. Vůbec se mi domů nechtělo a nějakou dobu se budu opět dostávat do starých zajetých kolejí typu "přijít domů z práce, zalézt k anime" a tak pořád dokola. Avšak... jeden con skončil a druhý začíná! Už tu skoro máme Animefest, to uteče jako voda a opět budu mít co sepisovat a na co vzpomínat, což samozřejmě i vy všichni ostatní, kteří se budete účastnit. Pokud tedy nebude konec světa, který být už jen z tohoto důvodu nesmí. Takže zvoním na zvonec, toto byl Akiconec! =D