Animefest 2016

Předem se omlouvám hlavně za kvalitu mých fotek, které ne vždy vyšly tak, jak bych chtěl a samozřejmě i za případné chybky a nedokonalosti v textu, které budu průběžně opravovat a napravovat.

Výprava do Brna

Cesta do Brna byla tentokrát obohacena o menší cestování i co se interiéru vlaku týče. Kromě mého pochybení a nevědomého usednutí do první třídy, odkud jsem po půl hodině sezení a podivování se nad tím vším pohodlím (kdy i prostor pro nohy by mě vyšel na dvakrát) byl nucen odejít, přemístit se do meziprostoru a pak se ještě po fiasku, kdy zrovna na nalezená místa chtěli nějací cizinci, uvelebil již na schůdcích ke dveřím a o další cestě vagóny nechtěl ani slyšet.

Dojetí na místo se i přesto obešlo bez větších obtíží a i jsem si sám pěšky došel z nádraží až k samotnému výstavišti. I přesto, že jsem měl mít sraz s doteď jen internetovým kamarádem Syzranem, jsem byl po změně plánu z důvodu zácpy (nikoliv mé, ale té bránící příjezdu kamarádova auta), nucen posečkat ve frontě. Ta byla tentokrát až extrémní délky a jak tak pozoruju, příští rok se ten had utvořený z lidí potáhne snad ještě zpátky na začátek ke kongresáku a pod schody dolů. Sám, nejist si přítomností začátku fronty, jsem nechal její expandaci na seskupení lidí okolo mě a tím jsem se stal součástí její nové větve. Poté, co konečně dorazil Syzran, vše již ubíhalo rychleji a ani ne do hodiny jsme byli uvnitř kongresáku.

I trochu toho řevu pro začátek nechybělo a to ze strany organizátorů, kteří lidi napomenuli, aby se neřadili jen k jednomu odbavovacímu stánku. Zde jsme již brzy v jedné ruce svírali reklamní tašku s festzinem a programem, druhou si vybírali fešné klíčenky a poté nám již byly náhodně nasazeny pásky jedné ze dvou barev (modro černá a černo oranžová). Dostal jsem modrou, kterou jsem původně nechtěl, ale pak jsem byl zrovna za ni rád. Proč? Již brzy se dozvíte...

Jako na zahraničních conech

První den je samozřejmě hlavně o rozkoukávání se. Výstaviště známe všichni dobře (kromě těch, kteří tam byli prvně), nicméně letošní velkou novinkou bylo otevření nového křídla, kam naše cesty vedly jako první. Musím říct, že ten doslova obrovský prostor je taktéž nejinak vyjadřitelným přínosem pro fest samotný. Umístili zde totiž nejen stánky, které měly předtím své místo v rotundě, ale taktéž některé herní koutky a zbyla spousta prostoru i pro další vychytávky, jako třeba převlékací kabinky (které jsem ovšem sám nevyužil). To logicky uvolnilo hlavně rotundu, kde se nyní dalo procházet úplně normálně po celou dobu konání festu, takže jednoznačné velké, ne-li rovnou obrovské plus. Nemohu se ani s úsměvem nevyjádřit, že celé křídlo působilo až zahraničním dojmem (mnoho zahraničních conů má podobně vypadající prostory).

Zahájení

Nadšeni z nových prostorů jsme zapluli na zahájení, což je něco, co nemohu minout, vč. zakončení. Zde nás kromě uvítání od samotného Christofa čekalo i uvedení do děje samotného festivalu, respektive tématu. Celý tým si opět neskutečně vyhrál, tentokrát o mnoho tříd profesionálněji, než co bylo minule (a že už to stálo sakra za to). Příběh na pozadí byl tedy takový, že byl tým vědců, který se rozhodl provést takový experiment - několik vybraných jedinců poslat do neznámého prostředí a následně sledovat, co se bude dít. Samozřejmě, po čase prozkoumávání prostředí se ona skupina rozdělila, kdy jedni oplývali moderními technologiemi (řád - černé pásky) a druzí se vydali spíš drahou doby kamenné spjaté s přírodou (chaos - modré pásky). Vše vyvrcholilo v okamžiku, kdy byl z každé skupiny uneseni tři jedinci a obě strany zůstaly u rozhodnutí - kdo z nich se vzdá.

Výborně natočené, výborně nahrané. Vzhledem k mé sympatii k rebelské straně jsem se taktéž právě rád spokojil s barvou své pásky. A opět šlo o to účastnit se soutěží a všeho dalšího, sbírat body a dle toho rozhodnout o tom, která strana nakonec vyhraje. Tedy, po minulu chyběla nějaká ta chytlavá písnička, která by všem mohla znít v hlavách ještě měsíc po festu, ale tak, to není přece nutností.

Soutěžní AMV

AMV nejsou ničím, co bych aktivně sledoval, i když opravdu obdivuju všechny tvůrce, kteří na tom ztratili hodiny, i dny práce. Na AF je to něco, co musím vidět, abych si udělal obrázek o české tvorbě. Z rotundy jsme si to tedy zamířili zpět do kongresáku, kde se mi podařilo potkat skoro celý zbytek osazenstva mé skupiny (tedy Staina a Blooka) a alespoň se podruhé (a téměř naposled) pozdravil s Takumim.

Nyní už ale k AMV. Můj strach, že to bude nic moc, se nakonec stal skutečností. Na anime Shigatsu wa Kimi no Uso tam byla celkově tři videa (díky kterým mám pořádný spoiler), Haikyuu mělo dvě a to samé NGE. Pak tam byl mix všeho mozného, včetně i doslova (pro nás, heterosexuální chlapy) nechutného videa z Free!. Paradoxně se mi z toho všeho asi nejvíc líbilo AMV ze Sakasama no Patema. Jinak nic moc, slabota. Chybělo i nějaké vysloveně české, vtipné AMV. Doufám, že příště to bude lepší.

Impérium mrtvých

Není ideálnějšího zakončení, než toho filmového a proto jsme se jen ve trojici vydali do rotundy na promítání mně do té doby neznámého filmu. Ten vyprávěl o člověku, mladém vědci, který ukradl tělo svého mrtvého kamaráda, aby jej pomocí jisté technologie mohl oživit tím, že do něj vloží umělou duši a následně bude zkoumat způsob, kterým by se mu vrátila i ta původní. Námět dobrý, kdyby se to po chvíli nezačalo měnit v paskvil, ve kterém do té doby normálně fungující nemrtví nepropadali divným zombie móresům a celé to vlastně přestalo dávat smysl a necpalo tam věci a prvky páté přes deváté.

V půlce filmu navíc video jaksi silně kostičkovalo, což trvalo asi tři minuty, které Blook využil k telefonátu a tím absolutně o nic z děje nepřišel. Jak jsem již řekl - zajímavý, ale trochu divný film. Rozpolcené názory měli dozajista všichni (tedy až na radikála Blooka, podle nějž to byla doslova #$€ovina).

Jízda smrti

Tím byl první den u konce, já ještě poznal Syzanova kamaráda Mefista a s ním jsme společně odjeli Syzranovým kočárem až někam za humny, kde jsme složili hlavu. Tedy, po náležité nakládačce v Tekkenu, kdy nechápu, ale chvíli jsem si dával oba dva. Možná mě konečně osvítilo a náhodné mačkání tlačítek se proměnilo ve smrtelné kombo.

Vstávání s paradoxním kohoutem

Domluveni na osmou ranní, kdy se mělo vstávat, nás náhle probudilo neustálé kokrhání kohouta. To však nebyl kohout někde od sousedů, jelikož jsme byli mimo město, nýbrž Mefistův budík v mobilu. S tím, že je teprve 6, jsme dále pokračovali ve spánku, který z mé strany stejně za moc nestál.

V osm jsme se ale již sebrali a po Mefistově skoro půlhodinové seanci v koupelně jsme opět vyráželi vstříc festovnímu dobrodružství. Protože jsme se Syzranem měli domluven společný cosplay, tak jsme také dodrželi svůj navzájem si daný slib a v autě se do něj nasoukali (tedy, každý sám a každý do svého). Našimi cosplayi byli cestovatelé z čistě playstationové hry Journey. Musím říct, že za následující dvě hodiny nás už odchytli nejméně 5x, z toho i jeden fotograf z polska, který komunikoval anglicky, hru samozřejmě dobře znal a udělal nám několik dozajista skvělých společných fotek. Tím se mi opět odbouralo to nemalé znechucení z mých minulých cosplayových pokusů, kdy mě nefotil prakticky nikdo. Tohle se jak chytlo, tak jsem v tom nebyl sám, což je prostě paráda. I když nám to cosplayování nakonec moc nevydrželo, jednalo se o úspěch. Jak můj, který od dob cosplaye Kirita vlastně zmizel, tak i Syzranův, pro nějž to byla vůbec cosplay premiéra.

Arkádové hry – part deux

Tuto přednášku jsem navštívil již minulý rok, respektive její první část, která byla skvělá a mrzelo mě, že si to přednášející nevypočítal a hromada zajímavých věcí zůstala pod nátlakem času dále nerozebrána. Zde se tedy přednášející, přezdívkou Hanz, rozhodl pro takové pokračování, které začal a vlastně i bral cestou povídání hlavně o automatech. Hlavně těch herních, ne „výherních“. A to od samotných začátků, až po novinky, kde nechyběla ani doslova šílená videa třeba mistra světa v tetrisu (doteď nechápu, jak to ten člověk dělá). Ano, jsem spokojen. Sice přednáška minulého roku mě bavila o chlup víc, ale toto bylo solidní pokračování, které se už krásně vešlo do jedné přednášky a nic nechybělo.

Zevling a další cestovatelé

V mezičase jsme se šli projít opět po place a chvíli jsme zakempili v jednom stanu, kde si Stain dal chlebíčky, ze kterých mu v jednu chvíli zbyla jenom veka namazaná máslem. Tady jsme taktéž potkali další dva jedince cosplayující cestovatele z Journey, což nás upřímně překvapilo a je velká škoda, leč jsme se domluvili na společném foto, z časových důvodů nám to nevyšlo. Každopádně měli hodně pěkně udělané cosplaye, to se musí nechat. Sice jim chyběly ornamenty, jako jsme měli my, ale jinak super.

Slovník animemluvy lásky

Na Greka je přímo nutnost jít a tak jsme neváhali a šli si vystát víc než třičtvrtěhodinovou frontu do rotundy. Slunce pálilo, ve stínu byla naopak zima, tak jsme se pomalu posouvali kupředu plni očekávání.

Samotná přednáška nakonec nedostála svému názvu. Tedy, myslím to tak, že onen název by měl spíš být trefnější, než abychom se pak dozvěděli, že se bude rozebírat hlavně romantika (jen dvou druhů navíc). Ne, že by to nestačilo, ale bez přečtení anotace člověk očekával leccos. Ale nevadí. Grek nám opět představil originální téma, jak jsem již řekl, zaměřující se na druhy romantiky, respektive to, co hlavně v anime (a jiných podobných médiích) znamená a co naopak neznamená úspěšné navázání opravdového vztahu. Že je znamení úspěchu, když se mužská postava chová k ženské naprosto hnusně? Neúspěchu, když je ženská postava představena ve flashbacku za podmínky, že byla předtím představena jiná ženská postava mimo flashback? Nebo že je 100% úspěch získání si jeden druhého poté, co bude umírat a pronese něco ve stylu „vždycky jsem tě miloval/a“? Hromada mnohdy nových a hodně logických informací, samozřejmě podkreslených humorem, chytrostí a jistou intelektualitou. Ano, přednáška velmi dobrá.

Co by... kdyby!

Duo Toren a Raijin. To snad byla ještě větší nutnost, než minulá přednáška. Zase nás tudíž čekalo stání ve frontě, které se ale vždy vyplatilo, protože kdo dřív přijde, ten dřív mele a ostatní jdou do... jinam. Jinak řečeno to, aby se člověk někam dostal, znamená být alespoň půl hodiny před sálem, jinak není téměř žádná šance.

K přesnášce... Týkala se populárních mainstreamových sérií, jako je Naruto, One Piece, Bleach, Hunter x Hunter, aj., a jejich původních námětů ve formě oneshotů zaslaných patřičnými autory do časopisů, díky kterým následně rozjeli nejednu z uvedených sérií ve velkém. Naruto se tak třeba původně odehrával v moderním světě, One Piece byla kovbojka, či Rukia z Bleache byla trpaslík a Orihime umřela (rukou černovlasého Ichiga... tedy, původně černovlasého, než získal moc). Hromada informací, ke každé sérii nejen zajímavost ohledně titulu, ale i třeba něco k samotnému autorovi. No, na tomhle se v základu nedá moc zkazit, pokud přednášející nejsou kopyta, což Toren a Raijin rozhodně nejsou. Skvěle se jim to povedlo, nezadrhávali se, mluvili jasně, zřetelně a byla to i pořádná sranda. Nemám jim co vytknout, mně se jejich přednáška hodně líbila.

Sobota pomalu v háji

Poté nás čekalo menší volno, které jsme věnovali prolézáním hlavně nových prostor. Nemohu si pomoct, ale jsou prostě skvělé, obzvlášť balkón, který se táhle podél celého sálu a je z něj přímo fascinující výhled na celé dějství dole. Několikrát jsme se rozdělili, několikrát zase našli, potkali i Sýra, který se brzy odpojil a prostě si užívali pohodu doprovázenou Stainovým opravdu nekončícím humorem tkvícím v něm samotném (ne, už nejsem nejvtipnějším člověkem skupinky, což mi ale nevadí).

Těžký život cosplayerův

Ne, nejsou to popsané pocity z mého a Syzranova cosplaye, které jsme bohužel shodili poměrně brzy, nýbrž název přednášky, kam jsem ostatní ze skupinky téměř dotáhl. Na starost ji měly Clover a Myra, jenž měly s cosplayingem bohaté zkušenosti (aby taky ne) a vše, co uvedly, mi bylo až příliš sympatické. Tedy, hlavně problémy s tím se k výrobě cosplaye dokopat (prokrastinace), či třeba fakt, že s cosplayováním souvisí určitá deformace, která nutí člověka v každém filmu, seriálu, čemkoliv, hledat postavu, na kterou by se třeba hodil. A samozřejmě, nechybělo zmínění syslování, což je největší blbost, jakou může člověk dělat (nepoužité zbytky z cosplaye, co „se mohou náhodou hodit“). Dlouhá, ale skvělá přednáška, která sice nepřinesla nic moc nového pro ty, co cosplayují, ale zaručeně pobavila. A případně odradila od cosplayingu jako takového, což byl jasný záměr.

Japonskem za 8 dní

Původně jsem plánoval zajít na promítání Kluka ve světě příšer, ale na něj stála až příliš velká fronta a v části nového křídla, kde se jinak promítaly záznamy, to bohužel ve stejnou chvíli neběželo a opakovali přednášku Raijina a Torena. Naštěstí mi Stain připomněl, že jsem chtěl jít na přednášku o Japonsku a jak v něm za 8 dní zažít co nejvíc. Tohle mě hodně zajímalo a tak naše cesty vedly směrem k sálu Morava.

Upřímně, jak jsem se těšil, tak jsem byl dost zklamán. Obsah přednášky byl, když to řeknu nepříliš hezky, plytký, až prázdný a veškeré body, které byly uvedeny, přenášející nedokázala podat nějakým způsobem trochu zajímavěji. Nevím, zda jí ovládla nervozita, což se dá pochopit, ale prostě jsem čekal něco víc dynamičtějšího, nějak lépe podané veškeré zážitky, protože takhle to vypadalo, že výlet do Japonska může být vzhledem k časové tísni a chtíči navštívit co nejvíc míst nic moc. Navíc, kdyby k tomu byla alespoň kvalitní dokumentace, ale těch pár nicneříkajících fotek opravdu nedoplnilo už tak docela nudnou a hlavně krátkou přednášku (nebýt dotazů, vešla by se ani ne do půlhodiny). Opravdu nerad tohle všechno říkám, ale nemohu nalézat zbytečné omluvy. Takže ne, ani zdaleka to nevyplnilo očekávání, v čem jsem se musel shodnout i s ostatními členy skupinky.

Poslední noc

Ani jsem se nenadál a už jsme opět se Syzranem a Mefisem vyráželi z festu pryč. Celý den strašně rychle utekl i přesto, že bylo mnoho hluchých míst, kdy jsme jen posedávali a probírali a smáli se všemu možnému. Co už. Dojeli jsme, chvíli se vedla trochu politická diskuze a pak následoval hromadný výtuh, kdy už ani mně nedělalo potíže zabrat téměř ihned.

Probuzení virtuálním kohoutem v 8 ráno nebylo příjemné, ale byl čas vstávat a zase vyrazit k výstavišti. Původně jsem plánoval zajít na plky, kde byl jak jinak, než Toren s Raijinem, ale jaksi jsem nikde nenašel otevřené dveře do rotundy a stejně jsem o víc než půlku přišel, takže to nemělo větší smysl dál řešit. Proto jsem se spolu s dalšími členy skupinky oddal takovému menšímu nicnedělání.

Cosplay s nedokonalostmi

Toto byla moje vůbec poslední přednáška Animefestu, kam jsem už nedotáhl vůbec nikoho a tak jsem na ni šel sám. Téma zaobírající se nedostatky, které mohou bránit člověku v realizace jeho cosplayerského snu, se mi zdálo atraktivní a zajímavé.

Přednášející Arashi se to skutečně povedlo. Přesnáška byla zajímavá, vtipná a plná tipů, které sice z velké části byly hlavně pro holky, ale našlo se mnoho věcí i pro nás, chlapy, vč. třeba řešení nepřítomné svaloviny, kterou leckterý cosplay vyžaduje. Rozebráno vše doslova od hlavy až k patě, kdy třeba nos nezachrání téměř nic, jen dobré pózování na fotkách, ale naopak oči v pohodě make-up. Protože jsem si plno věcí sám hledal, nebyly to pro mě doslova novinky, ale jako informativní záležitost bezva. Netvářilo se to celé jako „cosplayovat může každý“, ale jako „ano, cosplayovat může každý, ale musí být soudný, případně umět si s nedostatky poradit, aby vše vypadalo co nejlépe“.

O posledním zevlu a tombole

Poslední hluché místo znamenalo i pomalé seskupení se zpět a setkání i se Satoshim a Blookem, kteří si letos zažili v maid kavárně doslovné peklo. Tedy, tito dva tam pracovali a to, jak dopadli, jim osobně vůbec nezávidím. Celkově, organizace maid kavárny byla, dle jejich slov, poněkud bizarní. S čím jsem musel souhlasit, i když jsem tam jako zákazník nebyl. Ale aby i po předchozích zkušenostech z jiných festivalů měli náhle problém s návalem lidí? To bude trochu špatně.

Když přejdu k méně kritické části, tito dva, vč. i Blinkyho, si vyzkoušeli tombolu, kde sice vyhráli, ale vesměs jen placky a plakáty. Samozřejmě, člověk by si řekl, že to stačí, ale když v Blinkyho případě třikrát vyhrajete placku a dáte za to 150 korun, to za to jaksi moc nestojí.

Zakončení

Bohužel, pokud se člověk nedostavil už na vyhlášení soutěží, neměl téměř žádnou šanci se do rotundy dostat na závěr. Odešli jsme tak z opět obrovské fronty s tím, že se tam vejde maximálně tak 15 lidí (někteří tam i tak stáli dál a pokud neumřeli, stojí tam doteď). Jediné, co nám zbylo, je jít na živý přenos do nového křídla. A tady také nastal jasný problém s akustikou, protože pokud se z reproduktorů neozýval nějaký vyšší hlas, nebyla šance někoho z těch, kdo mluvili, jasně slyšet. Christofův výklad se tak proměnil v huhňání a kdokoliv z publika, kdo se na něco ptal, nebyl slyšet už vůbec. Špatné, ale na druhou stranu z toho, co jsem slyšel, chápu, že před 70 lety nepočítali s tím, že se bude v této budově něco živě streamovat. Holt nedostatek, který se těžko řeší.

Když přejdu k zakončení a tomu, co jsem slyšel a viděl. Chaos nakonec vyhrál, za což jsem samozřejmě jakožto jeden z nich velice rád, plyšoví dráčci budou snad už příští rok a nové křídlo se taktéž příště zachová. Informací bylo víc, samozřejmě si vše ještě jednou pustím na YouTube, abych věděl, o čem občas byla řeč. Nicméně jsem si stejně závěr udělal sám a tohle byl jen takový malý informativní dodatek přímo z úst organizátorů.

„Hurá“ domů

U auta jsme se rozloučili se Syzranem a já domluven s Blookem a Satoshim na naší KFC tradici šel pěšky se Stainem a Mefisem až k Hlavnímu nádraží. S Blookem a Satoshim jsme tedy poseděli, pojedli (kdy to bylo mé druhé větší jídlo za celý víkend) a rozebrali pár typicky více, či méně šílených věcí a hypotéz, kde nechybělo ani „Schrödingerovo maso“. Brzy poté mi už jel vlak, kam mě ti dva ještě doprovodili. Tedy, „hurá“ domů.

Cesta nakonec nebyla tak pochmurná. Nejen, že jsem hodinu ztratil psaním první části tohoto reportu, ale dal jsem se do řeči i se třemi lidmi, kteří také jeli z conu. Tedy, dva byli takoví normální, ale třetí, trochu akční, mi nejen, že vrazil do ruky plakát ze Starcraftu, který jsem nechtěl (z dobroty jsem jej přijal), ale zjistil jsem o něm, že je to i jakýsi Kasanova, co se holek na festu týče. Ještě jsem pak hodil malou řeč se zbylými dvěma, než se naše cesty v Praze rozešly.

Shrnutí

Sice jsem toho tentokrát moc nenapsal a držel se docela u zdi, i tak jsem ale s celým conem velice spokojen. Nejen, že jsem se dostal téměř na všechen program, na který jsem chtěl, ale nečekaně jsem se setkal s rovnou celou skupinkou, se kterou jsem následně trávil vlastně veškerý čas. Jen jednou jsem zůstal sám, ale to bylo na chvíli, jinak jsem vždy měl někoho při sobě, což mi vždy vyhovuje, než jen tápat a koukat po všech těch neznámých lidech kolem, protože přeci jen nepatřím mezi nejdružnější lidi planety.

Letos jsem cosplay nefotil, ani se s nimi nefotil, jako poslední tři roky. Nicméně co jsem tak vystalkoval, našla se opět hromada skutečně pěkných a fešných prací. Začnu-li třeba Rori či Lunou z Gate, či zmíním opravdu úchvatnou Kurumi ve školní uniformě, která se náhle vyloupla v neděli a díky které jsem málem porušil ten sobě daný slib – nikoho nefotit, s nikým se nefotit. Prostě paráda, bylo na co koukat, co obdivovat a samozřejmě, i co fotit (kdybych fotil).

Nemám co víc dodat. Kromě jen lehkých nedostatků, jako je špatná akustika promítací sekce v novém křídle, nenacházím žádné větší výtky. Díky novému prostoru se uvolnila rotunda, takže se skvěle procházelo i v sobotu, tlačenici jsem zažil jen jednou, jinak se šlo na vše dostat docela v pohodě a organizace byla sem tam trochu zmatená, kdy třeba to oznamování něčeho ve frontě by chtělo říct všem a ne jen určité části, ale to jsou prostě jen takové maličkosti, které se dají lehce dopilovat. Osobně jsem spokojen, fest byl letos na rozdíl od toho minulého přesně dle mých představ, což se podepsalo i na mé téměř nonstop dobré a vysmáté náladě (i přes tu únavu, která na mě zejména v neděli už padala).

Fest skončil a tak i můj report. Letos to až extrémně rychle uteklo, což stále nemohu pochopit, ale jak to tak bývá „čas rychle ubíhá, když se člověk dobře baví“. Opět vzhlížím k dalšímu ročníku s hlavou vztyčenou. Jsem zvědav, co dalšího geniálního si pro nás organizátoři pripraví v rámci hry chaos x řád a vůbec, jestli náhle nedojde k překvapivému zhoršení celého festu (čemuž nevěřím).

Děkuji všem za přečtení! Pokud máte připomínky, či se chcete k něčemu jen vyjádřit, níže mi můžete nechat komentář, na který mile rád zareaguju, ať už půjde o cokoliv.