Crwecon 2014

Crwecon je něco, co si prostě od minulých ročníků neodpustím, jelikož je tam samozřejmě sekce přesně mně na míru a navíc jsem s tímto conem měl pokaždé dobrou zkušenost. Tedy, pokud zůstanu jen v rámci anime a mangy. Komiksy mě nijak nezajímají a ani nikdy nezajímaly, čili mým terčem byl jen tento jeden sál a proto se ve zhodnocení budu opět soustředit jen na něj. Nuže, je načase začít můj další report.

Měl jsem jasné, že pokud mi vyjde volno, tak Crwecon opět navštívím. Volno překvapivě vyšlo výborně a navíc se mi ozval i Takumi, že tam jde se svou partou a tudíž jsem měl o společnost postaráno. Tedy, kromě Takumiho mě samozřejmě překvapila jasná účast i Torena a Ikyho, za což z velké části také stálo tento con navštívit. Taky, proč by ne, když mě cesta i účast vyšla zadarmo? Tentokrát se bohužel nemohl účastnit Steel, se kterým jsme byli na Crweconu minule, bohužel mu do toho letos skočilo zkouškové. Tak, snad příště. S jistotou, že tam nebudu sám, jsem se tedy tak, jak mě vyplivl můj pokoj po ránu, vydal vstříc klubu Cross v pražských Holešovicích.

Abych řekl pravdu, na to, že to bylo již potřetí, co jsem na to místo jel, se mi prvně stalo, že se jsem se pořádně zamotal. To bylo taky z důvodu, že jsem přijel metrem a ne tramvají jako obvykle a tak jsem si udělal menší procházku a kolečko, než se mi podařilo chytit směr díky MC Donald's. Nebýt jeho, tak se tam motám ještě teď. To jsem už v metru potkal tři týpky, kteří vypadali prostě jako typičtí ajťáci, kdy měli různá obskurně zdobená trika a prostě tyhle typy se dají poznat hned (stačí se podívat třeba jen na mě, že). Samozřejmě, to neznamená, že jsem na ně promluvil. Spíš mi pak bylo blbé, když jsem vyšel z metra, oni zmizeli, pak jsem je míjel u silnice a když jsem si uvědomil, že asi vážně půjdou na Crwecon (ach, ta má nejistota), chytil jsem je pak ještě na správné cestě. Šel jsem tedy pomalu, protože mi to bylo trapné, k čemuž mi nedopomohlo troubení autobusu za mnou, po kterém se samozřejmě všichni tři otočili. Ale šťastně jsem již dorážel na místo.

Klasika, kýčovité zdobení, hluk linoucí se z nitra klubu, ale co mě překvapilo, tak dokonce jedna holka, troufnu si říct cosplayerka. Tedy, ne že bych jí okukoval, ale vlasy ve stylu a barvě Hatsune Miku bezpečně poznám. Jakékoliv hlasité hlásení jsem jsem samozřejmě z důvodu ostychu vynechal a zamířil si to již sebejistě do nitra klubu. Zde nebylo třeba sálodloze bloudit, když se sál nacházel na tom samém místě v podzemí. Pro tentokrát jsem se taktéž připravil na možný chlad a nešel sem již skoro jen v plavkách, jako minulý rok, ale téměř ve skafandru (rozumějte jako dlouhé kalhoty a po ruce mikina). Sál byl poměrně poloprázdný, ale uvelebil jsem se u dveří, abych případně viděl přicházet Takumiho a čekal, kdy program začne.

První přednáška od Christofa, jinak tedy hlavního organizátora AF, a to něco, co jsem si myslel, že už jsem na jistých přednáškách viděl dost, ale zmýlil jsem se. České stopy v anime. Jak už název napovídá, bylo to o tom, jak se v různých anime titulech objevila Česká Republika, respektive její výrazné prvky a vůbec, jaký vliv má a měla naše republika na Japonskou tvorbu. To by člověk nevěřil, z čím vším se nechalo Japonsko inspirovat, zejména co se týče animace jako takové. Samozřejmě nechybělo zmínění Franze Kafky a jeho díla "Venkovský doktor", které dostalo právě svoji anime adaptaci, ačkoliv dosti experimentální. Pak k mému úžasu padl i fakt, že první opening z anime Honey & Clover (což je mimochodem moje nejoblíbenější anime vůbec), kde se točí různá jídla, vychází vlastně z jednoho z děl Jana Švajkmajera, kdy to tedy je opět inspirace, ale ten vliv tam už je. Co se mi taky hodně líbilo, že zde pořádně rozebrali Monstera a to tím stylem, že i sám přednášející se u jednoho záběru zasnažil a srovnal jej s tím z anime. Ačkoliv tedy přednáška byla původně staršího data (tuším ze staršího ročníku Animefestu), byla velmi obohacující a musím říct, že ať už jsem viděl obdobné přednášky, žádná nebyla tak propracovaná a obsáhlá. Jednoznačný palec nahoru.

Poté jsem si musel odskočit. To už jsem ze záchodu slyšel, že chodbou jde někdo, jehož hlas znám. No, jasné, i dle té výřečnosti jsem leccos vyposlouchal, ale nechal jsem si to, až se vrátím zpět. A opravdu. V sále už seděl ve třetí řadě Takumi. Tak jsem ho hned šel pozdravit a pozdravil se i s dalšími členkami skupinky, což bylo docela zbytečné vzhledem k míře následující konverzace, ale o tom později. Tady jsme s Takumim prohodili pár slov a už měla začít další přednáška. To ale naběhl Hintzu s tím, že bohužel přednášející Kalisto, která měla mít přednášku o anime tvorbě inspirované západem, nedorazila a tak, že bude alternativní program. No, nechci, aby to teď vyznělo jinak, než to myslím a proto neřeknu, že "to bylo dobře". Tuto přednášku jsem viděl již na předminulém Animefestu a popravdě, já na ty Marvellovky a tak vůbec nejsem. A to můžou mít klidně sto japonských remaků. Paradoxem tedy je, že nám pustili místo toho anime film s názvem Avengers Confidential: Black Widow & Punisher. Tématice Avengerů prd rozumím, lépe znám jen Hulka, Ironmana a Spidermana, možná pak trochu Thora, ale to je vše. Punisher a Black Widow pro mě tak byli novinkou. Co se týče filmu, zápletka byla docela jednoduchá a typická pro typ takovýchto tvoreb, že prostě vznikla zlá organizace, která zajala mnoho nevinných lidí, aby z nich udělala neporazitelné polo-stroje (respektive supervojáky). A samozřejmě, sem vstupují hlavní dva aktéři (tedy, Punisher a Black Widow), kteří se pokusí dalšímu rozrůtsání organizace zabránit. No, nemůžu říct, že by to bylo něco úchvatného. Začátek mě pekelně nudil. Ale jakmile se tam připletla romantika spojená s minulostí jedné "záporné" postavy a hlavní hrdinky, již si mě to získalo a pak mi nedělalo problém to dokoukat. Z důvodu, že je prý japonský dabing strašný, nám to pustili s anglickým, což ale nevadilo. Napůl jsem to mohl odposlouchávat. Celkově to nevyšlo tak tragicky, jak to ze začátku vypadalo. Film hodnotím jako lehký nadprůměr.

Následovala přednáška "mangafanův rok" od Hintzua. Přiznám se, že zblbnut internetem jsem to původně četl jako "mangafagův rok", ale to jen tak vedle taková perlička. Jak byla ta samá přednáška minulý rok taková slabší, tentokrát to bylo plné novinek nejen ohledně mangy. Ale popořadě. Nejprve jsme se dozvěděli, že za poslední rok (tedy, od minulého Crweconu), nezemřel skoro žádný významný autor, jen údajně nějaká autorka shoujo mangy, o které jsem si bohužel víc nezapamatoval. Jinak oproti minulému roku úmrtnost v této kategorii rapidně klesla. No, bohudík, samozřejmě. Rozebraly se dál hlavně chystané adaptace, jako je třeba nový Sailor Moon (informace o kuličkách jako zbraních jedné z postav vlivem fanoušků byla... no, úsměvná vzhledem k tomu, že ty kuličky by se daly najít v jistém typu obchodů), ale i povídání o současných adaptacích (Gokukoku no Brynhildr) a nebo i o tom, co nového se třeba chystá psát autorka FMA či Silver Spoon a jak na to reagují fanoušci. Hodně dobré, opět jako i minulá přednáška obsáhlé a ke slovu se samozřejmě dostali i lidé v sále.

Jak skončila přednáška, se Takumi i se skupinkou zvedl a někam odcházel. Napadlo mě se zeptat, kam jdou, ale nechal jsem to být, protože i kdybych se zeptal, stejně bych zůstal v sále, protože program pro mě byl jasnou prioritou. I když, on to byl spíš hlad po informacích, jelikož jak jsem řekl v perexu, letos jsem si na Animefestu přednášky vlastně vůbec neužil. Tak jsem zůstal v sále opět sám, tedy, ve smyslu toho, že jsem nikoho jiného neznal.

Další na řadu přišly nové mangy od Crwe. Kdy si tedy myslím, že by to mělo být správně Crew, ale tak, to je jedno. Tady se mi líbila otevřenost, s jakou o svých plánech i současných pracích včetně pohledů třeba překladatelů mluvili. Kromě toho, co vydávají (Naruto, atd.) jsme se i dozvěděli, co se chystají vydávat, ačkoliv to samozřejmě už oznamovali na stránkách (SnK) a o čem všem uvažují do budoucna. Samozřejmě, nezapomnělo se dodat, že jednání s autory, respektive s jejich zástupci o vydání nějaké nové mangy, je poměrně krkolomná záležitost vzhledem k tomu, že se nejednou stalo, kdy po žádosti o vydávání překladu nějaké úspěšné mangy odešli s tím, že jim bylo sděleno, že by bylo možné ji vydávat, ale až poté, co by vydali předešlá díla daného autora. Což by byl samozřejmě risk, kdy ne všechna díla všech autorů patřila samozřejmě mezi něco, co by za překlad stálo. Ale tedy to, co mají už vyjednané, mají jasné a že třeba zrovna u Death Note po kompletním překladu plánují i vydání speciálu "Jak číst Death Note", který je údajně taky číslován jako další volume (teprve zde jsem se o tom dozvěděl).

Jako další byla přednáška "Made in Japan", která byla o české knize, která má informovat jak ty, kteří o celkově "otaku" fandomu nemají ponětí, tak ty, kteří o tom už něco ví a chtějí se dozvědět něco zajímavého. Zde musím dát palec nahoru za to, že přednášející nejen povídal o tom, co kniha obsahuje, ale každé to téma z ní podrobně rozebral. Tedy, vybral z každého něco málo zajímavého a mohli jsme se tu tak dozvědět třeba fakta o studiu 4°C, které narozdíl od ostatních studií dává prostor i začínajícím animátorům a obecně režisérům, kteří se od podřadných pomocí na klíčových animacích můžou vypracovat až na samotnou režii, kdy jim je schopno studio i pro začátek věnovat 10 minut na nějaké experimentální dílo, což nemá pro studio v případě neúspěchu žádný větší dopad. A že od tohoto studia si objednávají různé animace i zahraniční produkce, zejména ze západu, kterým je 4°C nakloněno. Kromě tohoto, co mě asi bralo nejvíc, samozřejmě padly i informace o tom, jak spolupracovala česká studia s těmi japonskými třeba v případě loutek Trnkových Broučků a tak vůbec. Hodně dobrá přednáška, kterou bohužel kazil fakt, že sál byl a stále je propojen s jakýmsi malým barem, pokud chápu správně, takže sem po chvíli přišlo několik drben a mlely a mlely. To samozřejmě přednášku rušilo, takže se nejprve ozvali lidé vedle mě, nicméně když ani na to drbny nereagovaly, už na ně promluvil jeden drsně vyhlížející potetovaný týpek a poté již zmlkly. Celkově, i přesto byl hluk a to tu dost vadilo. Sám za sebe bych radši, kdyby tam bylo ticho a přednášející byli lépe slyšet. Ale tak, to je jen taková chybka, která není zase tak fatální.

Krest Vějíře a autogramiáda autorů, tak zněl název dalšího kusu programu (nelze nazvat přendáškou, spíš tedy tou autogramiádou), kde se sešla u plátna řada autorů z již zmíněného magazínu Vějíř, kam amatérští kreslíři zasílají svá díla, respektive zde "českou mangu". Každý ke svému dílu něco málo řekl a musím říct, že mě některá ta díla dost zaujala, co se jejich námětů týče. Tím víc mě mrzelo, že jsem si s sebou nevzal žádné peníze, protože bych si jeden výtisk možná koupil. No, snad bude možnost na nějakém dalším conu. Křest se tedy nekonal, protože ten proběhl už na Animefestu, za to se konala velká autogramiáda, kdy se tedy fanoušci tlačili kupředu a nechávali si jeden po druhém od každého autora podepisovat stránky s jejich tvorbami. Takové chaotické a ke konci i pro nás, kteří jsme Vějíř nevlastnili, i dost neatraktivní a tak jsme se tam spíš další čtvrt hodinu nudili.

To už ale pomalu Crwecon končil a na závěr nás čekalo seriálové okénko. Když k mému překvapení na plátno pustili Shingeki no Kyojin, nejprve jsem se ofrňoval, ale pak jsem si řekl, proč se na to nepodívat znova a tak jsem již potřetí viděl první epizody tohoto anime. Taktéž mi začala být zima a tak jsem se navlékl do mikiny, i když, ona to nebyla moc zima, jako spíš mrazení z toho úžasného openingu a vůbec, z celého prvního dílu, který je podle mě fenomenální po všech směrech. Ať si říká kdo chce, co chce. SnK ten epický základ má, nesnaží se o kýčovitou epičnost, prostě to tam je a jak jsem to viděl už potřetí, dokonce na mě dopadly i nějaké ty emoce, ačkoliv jsem se samozřejmě nerozeřval na celý sál, jen jsem soucítil celou tu "hrůzu a smutek" s postavami. Jelikož už člověk po té první sérii a i po uniklých spoilerech ví pár věcí, podařilo se mi navíc vypozorovat to, co jsem předtím ani tak nepozoroval (třeba jasné lidské formy titánů, kdy mě hodně bude zajímat, co budou za titány ty dvě další postavy, které byly spolu s female i armored titánem jasně a zřetelně "označeny" již na začátku třetího dílu). Co mě ale hlavně zase zamrzelo, jak to celé zprznil ten fandom a nebýt jeho, celé to anime by mělo lepší pověst, než díky těmto lidem má teď. Ale co, to bylo jen tak mimo, takové mé nadšení, které se opět probudilo ze svého spánku a nyní se posunu dál, kdy nám ještě na závěr pustili epizodu ze shortu Tonari to Seki-kun. Tohle anime jsem původně chtěl rozjet, když začalo vycházet, ale nakonec jsem to nechal a ani toho nelituju. Vypráví o hlavní hrdince, která v hodinách sleduje svého evidentně těžce autistického spolužáka, který si normálně v hodinách třeba hraje s pískem a nebyo vytáhne z batohu živé kočky a mazlí se s nimi. Samozřejmě, nikomu jinému, kromě hlavní hrdinky, to divné nepřijde. Že by konspirace? Což, taková hovadina, která ale s ostatními lidmi sále zafungovala velice dobře.

Pak nastal čas se pomalu s letošním Crweconem rozloučit. Tentokrát jsem byl rád, že jsem tam mohl být až do konce. Přece jen, nějak mě zase přepadlo to mé machrování, že k sobě žádné lidi nepotřebuju, že jsou akorát vždycky jen koule u nohy. Nechal jsem to ale prozatím být a chystal se tedy jít domů. Štěstí mi přálo na lavičkách jsem se před budovou setkal s Torenem, Ikym a dalšími třemi lidmi, kteří je doprovázeli. Místo toho, abych šel domů, jsem si tedy přisedl a spolčeně jsme se pak bavili o všem možném, zasmáli se ohledně situace okolo AMzone a jak se už těšíme na Advik. Venku bylo mezitím už pořádné vedro, nějakých 30° si troufnu říct, takže to bylo jen kus od toho, aby člověk nevypotil duši. Následně jsem šel po odpojení se od ostatních Torena a Ikyho doprovodit na autobusové nádraží, kdy by byli původně schopni jet metrem na druhou stranu (až mě pak sami zblbli). Tady jsem si vyslechl vtipné historky o tom, jak Toren ráno zblbnul jízdní řády a museli tak s Ikym na autobusové nádraží přímo běžet, aby se včas dostali do Prahy. Když jsme pak čekali na autobusáku, Toren vychvaloval Prahu, že se mu tu líbí, což mě překvapilo a neodpustil jsem si říct fakta ohledně Brna, kdy mě překvapila další věc a to, že i sám uznal třeba, že Brno je malé a nic moc tam k vidění není, za což by mě hlavně mé brněnské kamarádky zbily jako koně. Bylo to příjemné setkání, i jen na tu chvilku. Ačkoliv tyto dva samozřejmě sleduji na AMzone, když se mi nějakým videem trefí do chuti, rád jsem je viděl opět naživo a doufám, že se brzy opět shledáme na Adviku. Pak už jim jel bus a tak mě opustili a já jel spokojeně domů.

Musím říct, že z letošního ročníku mám hodně dobrý pocit. Ačkoliv se mi program nejdříve zdál slabý, nakonec se ukázalo, že i pod neatraktivním názvem lze nalézt nejednu výbornou přednášku. Užil jsem si to, viděl jsem se s těmi, se kterými jsem chtěl a jsem prostě spokojen. Byl to velice příjemný den, který mi po tom prodepkovaném měsíci přišel jedině vhod. Doufám, že příští rok to bude obdobně dobré, né-li ještě lepší.