Crwecon 2017 - Report (hlavně) z manga bloku

Leč jsem měl jasno, že letošní ročník opět navštívím, stejně mě dohnala nechuť kamkoliv chodit a navíc vstávat v 9 hodin dopoledne, což je pro mě osobně většinou ještě půlnoc. Nepomohl tomu ani fakt domluvy s Takumim ve stylu „jo, dojedeme, ale kdy, to nevíme“. Nicméně jsem se nakonec stejně sebral a s prázdným žaludkem vyrazil vstříc klubu Cross na pražských Holešovicích.

Potěšilo mě, že manga blok opět zaujal místo v příjemném a prostorném podzemí, i když bylo jasné, že jakmile ožije blízký bar, bude to horší se slyšením přednášejícího. Problém s tím ovšem nebyl, jelikož mikrofon zafungoval dokonale a dokonce hluk zezadu i záhadně utlumil. (Že by se lidi začali učit ohleduplnosti? Ne, to musela být náhoda.)

Ghost in the Shell: Arise

Hodně jsem přemýšlel, zda dojet už na promítání a nepřispat si hodinu na plánovanou přednášku, ale zvolil jsem tedy brzký příchod a okusení tohoto filmu, o kterém jsem předem věděl, že mi nemusí sednout, protože GitS mi nikdy moc nesedlo. A vskutku. Novou OVA adaptaci si sice vzalo na starost mé oblíbené studio I.G., ale krom vizuálů mě nezaujal ani příběh, ani styl vyprávění, který mi přišel nejen podivně komplexní a stejně podivně sestřihaný, ale od poloviny i dost nezáživný a leč se zápletka ubrala docela zajímavým směrem (tedy, konečně jsem zjistil, jak se hrdinka stala majorkou a co k tomu vedlo), nestačilo to, abych si neudělal jasno, že mi jeden díl stačil a víc už opravdu vidět nemusím. Promítání tak pro mě osobně ne moc atraktivní, ale aspoň jsem viděl něco, na co bych se normálně nekoukl a co víc, i legálně.

Fenomén Kemono Friends

Tato první přednáška byla pro mě osobně černým koněm Crweconu. O Kemono Friends jako takovém vím delší dobu a protože jsem přímo fascinován post-apo tématikou jakéhokoliv typu, akorát mi pořád chyběly poslední střípky motivace, proč se na to podívat, respektive dokopat se k tomu.

DanQ mně osobně nepřijde jako nejšpičkovější přednášející, ale naservíroval naprosto uspokojivé množství informací. Bylo to hlavně o tom, kdo za Kemono Friends vlastně stojí, jak se tento fenomén dostal od počátečního nevědomí do povědomí celého Japonska a nakonec nějaké malé info o obsahu a o tom, co zřejmě rozpoutalo celou tu ohromnou popularitu. Sám jsem musel přemýšlet nad tím, jak úžasně si to malé animační studio na něčem tak odporně zpracovaném (3DCGI) namastilo kapsu. A jak se Nexonu naopak nevyplatilo stáhnutí mobilní hry dlouho před vydáním anime verze. Jsem spokojen a už teď se vážně rozhoduju, zda se nepřesměrovat na stránku Crunchyrollu, nebo... samozřejmě nic, protože by to bylo nelegální a k tomu se přiznávat přece nebudu.

Battle Angel Alita aneb sexy kyborga na smetišti hledejte

Mezitím se konečně objevil i Takumi a jeho bratr Dominik, který se do anime fandomu pomalu, ale jistě teprve dostává. Nicméně začala taktéž další přednáška. Upřímně se mi líbí, že i takové přednášející špičky, jako je Grek, se neváhají objevit i na tak komorním místě, jako je třeba zrovna manga blok na Crweconu a navíc s plnou osobní kvalitou odpřednášet své vybrané téma. Tedy, samozřejmě je to v první řadě reklama na nově vydávanou mangu od Crew. Ale tak... není zrovna Crwecon pod záštitou Crew samotného? (Kdyby náhodou, toto byl sarkasmus. Známe lidi.)

Téma Battle Angel Ality mně osobně znělo docela sympaticky a pokud zlá chvíle dá, možná bych se dokopal i k anime adaptaci (ne-li k live-action filmu, který v kině rozhodně příští rok navštívím). Jinak jsme se dozvěděli hodně o jejím autorovi, kterého si nakonec vydavatelská studia přehazovala jako horký brambor, protože je zkrátka potížista. Opravdu si neumím představit, co tohle může být za člověka, když s ním ani ostřelení vydavatelé nedokážou vyjít. Navzdory tomu, že ale vytvořil něco kultovního a dokonce k tomu sám udělal i nepříliš smysluplné pokračování. Tedy, informace dobré a pro mě i navnadění na titul samotný, případně tedy spíše ten nadcházející film.

I když mi letošní měsíc nepřál co se týče prostředků k stravování se ve fastfoodech à la prase, zašel jsem si s ostatními na oběd, abychom zabili chvíli času čekání na další program.

Představení Planety Nippon

Nejsem kdo ví jaký čtenář a knihy mě obecně moc nezajímají, zde se ale jedná o knihu určenou pro širší publikum pojednávající nejen o subkulturách anime, mangy a všeho dalšího, ale popisující hlavně jejich vývoj ve spojení s japonskou mentalitou a historií obecně. Z ukázek, co jsme mohli vidět, podle mě může jít o zajímavé čtení a i když jen lehce, budu uvažovat o podpoření a zakoupení vydání, které se chystá již toto léto. Rozhodně nevím vše a když už si dali autoři práci s tím, aby se velké množství informací vešlo „jen na několik“ stránek, stojí to rozhodně za to.

Velký komiksový kvíz!

Protože v manga bloku probíhala autogramiáda, vymysleli jsme si jít na komiksový kvíz, že to bude možná sranda. Ještě předtím jsme stihli vyhlášení cosplay soutěže. „Ona tu nějaká byla?“ řekli jsme téměř jednohlasně. No, ještě, že se cosplayerka Poison Ivy a Wonder Woman (obě sakramentsky povedené) umístily na prvních příčkách. Jinak bych asi celou soutěž musel zavrhnout. U těch ostatních to bylo tak 50:50, ale jelikož si lehčí urážení nechám až pro jiný případ, nebudu dále konkretizovat.

Následoval tedy onen kvíz. To ano, sranda by to byla, kdyby nebyl považován přednášejícím za „lehký“, ačkoliv lehký ani trochu nebyl. Zaobíral se čistě komiksovou tvorbou a já měl jasno, že na otázky typu „kdo byl autorem přebalu tohoto svazku“, „jaké je civilní jméno onoho superhrdiny“, či „jaké vydavatelství mělo na starost vydání onoho komiksu“, dokáže odpovědět jen opravdu zažraný, skalní fanoušek komiksů a superhrdinů obecně. Pro nás ostatní? Tragédie a důvod se vůbec neúčastnit, maximálně si tak ze srandy tipovat odpovědi a napočítat, že bychom ze 42 otázek asi jen 3 věděli a zbylých 5 odhadli na základě „ta odpověď se mi líbí nejvíc“. Příště tedy vím, že se kvízu a obecně velkému sálu vyhnout taktéž velkým obloukem.

Odnesl jsem si z toho všeho každopádně alespoň vtipnou příhodu s programem velkého sálu vylepeným hned vedle záchodků. Tedy, ano, na „velkou“ se tam chodí, ale rozhodně ne do „sálu“.

Japonský masakr motorovou pilou

Chlapci se rozhodli odjet domů, doprovodil jsem je tedy „až“ na metro a pak se ještě vrátil zpět, že vytřískám z programu co nejvíc a podívám se na film, který mi bohužel unikl na letošním Animefestu. No, co na to říct – naštěstí jsem na japonské šílenosti zvyklý, ale tohle byla maximální absurdita. Působila stylem, jakoby se parta kamarádů rozhodla natočit film. Tak by vzala lacinou kameru, nalezla nějaké laciné natáčecí místo, efekty z větší části přidělala lacině v post-produkci a vše doplnily taktéž laciné herecké výkony a naprosto šílený, téměř vůbec smysl nedávající scénář.

Hektolitry krve, sem tam nějaký panstu-shot, pár odkazů na existující filmy/hry (Matrix, Lollipop Chainsaw), dokonce i jeden případ svrchní nahoty a tedy absurdní vývoj děje, sázející hlavně na humor. Není divu, že sálem se co chvíli ozýval smích, kterému vedla jistá holčina, smějící se tak neskutečně blbě a bezostyšně, že mi bylo trapně za ni. Film tedy jinak koukatelný, ale... ne, prostě tak absurdní, tak šílený, že ho nelze ani trochu brát vážně. Co ti Japonci nevymyslí...

Závěr

Tím jsem završil i svůj letošní Crwecon, který byl příjemný jak programem, tak kratším setkáním. S přednáškami jsem spokojen a nakonec i s promítáním. Tedy, letos účast splněna a vydařena na jedničku. Tak zase příští rok!