Crwecon 2018 (Manga blok)

P.S. Fotky bohužel nevyšly tak, jak jsem si přál... ( o≧д≦)o

Jako každý rok, ani tento jsem nemohl Crwecon minout. Svěžího, vyhřátého dopoledne, jsem se omluvil z práce a vyrazil na vlak směr Holešovice. Tady se mi podařil trapas, když jsem zdravil a vytahoval peněženku s domněním, že týpek za mnou je průvodčí. Ale koukal na mě jak na blázna, v ruce nesvírajíc žádný podivný přístroj, což jasně odpovědělo na mé možné budoucí otázky, zda to ten průvodčí byl, či nebyl.

Na místo jsem dojel s časovou rezervou a chvíli tak stepoval před vchodem, protože jsem nechtěl přijít do sálu jako první. Nakonec jsem ostyšně zalezl dovnitř a na jistotu si to zamířil do manga bloku (předtím nazývaného manga podzemí, i když je stále na tom samém místě).

Nějaké změny se přece jen odehrály a to konkrétně sezení, na které prvně padly pouze nepohodlné lavice, namísto dvou řad křesel, jako tomu bylo minulé roky. Musel jsem se tedy na následujících 5 hodin tvrdého sezení náležitě připravit.

Neoworm nás uvítal a poté se započalo promítání anime Flákači (Tsurezure Children). Osobně mám sice rád romantický žánr, ale vážnější a ne komedii, kde se objevuje x postav v romanticko-absurdních situacích a díly mají navíc jen 12 minut. Pár hlášek nebylo špatných a ústa se mi sama od sebe kroutila do písmene U, což byla taky charakteristická vizuální emoce postav. Ale jinak, i ty dva krátké díly mi bohatě stačily a sérii si zřejmě zcela odpustím.

Protože se promítání nevešlo do klasických 45 minut, nastal půlhodinový pohov, kdy nebýt internetového připojení, asi bych celou dobu koukal do zdi, či se bezcílně potácel u vchodu a netrpělivě čekal na další program. Až jsem si říkal, že jsem opravdu mohl přijít na jedenáctou. Alespoň jsem si v mezičase zapsal část reportu.

Na přednášku o Go Nagaiovi a jeho 4 vynálezech jsem se upřímně těšil. DanQ nám ve vyhovující krátkosti představil samotného Go Nagaie a jak moc měl tento mangaka vliv na vývoj nejen manga průmyslu. Nejdřív jsem se kromě pár odkazů na Evangelion nechytal, ale jakmile došlo na sérii Devilman, Mazinger Z, či v neposlední řadě Cutie Honey, byl jsem již doma a rád jsem si vyslechl nejen nové informace, ale i doporučení, odkud je možné začít a zda to má vůbec cenu. Mimochodem, že ve většině titulů nakonec všichni umřou, jsem už ani nebral jako spoiler, jako spíš takovou tradici. Přednáška velice fajn!

Spokojen a nabit informacemi jsem zůstal v sále i nadále a to na promítání dvou dílů Čarodějovy nevěsty (Mahoutsukai no Yome). O tomto titulu jsem se stručně dočetl v sezónním výpisu anime a nevěděl, co si o tom myslet. A podle dvou prvních epizod jsem si udělal základní obrázek, že jde stylově o takové takové to hřejivé shoujo s několika temnějšími náznaky, ale jinak ne tak těžkou atmosférou a milými postavami. Vidět dále nemusím, ale jako rozšíření obzorů neuškodilo.

Mezitím se mi udála podivná věc - něco chlupatého se mi otřelo o nohu. Že by nějaký místní kočičák? A nemyslím teď DanaQ, ten by pod lavici asi jen tak nevlezl. Zkrátka divné, protože po ohlédnutí jsem pod sebou nic neviděl. Možná, že mám taky schopnost vnímat nadpřirozené bytosti, jako měla hrdinka v promítaném anime.

Po promítání přišla další přednáška, tentokrát o shounenech. A nevzal si ji na starost nikdo jiný, než ničitel, tyran a budoucí světovládce - Meon. Musím říct, že od dob svých prvních přednášek se vypiloval na velmi dobrou úroveň. Již se nezadrhává a jeho projev nezní, jako kdyby se ho snažil prezentovat při usilovném tlačení stolice.

Obsah se tedy zaměřoval na výpis shounenů a shrnutí pro a proti. Ze začátku pro mě osobně nezajímavé, protože nejsem člověk, co by se vyžíval v mainstreamu. Za to již plný sál očividně ano, protože pokaždé se u známého titulu (třeba One Punch Mana) ozvalo radostné zvolání. To utichlo poté, co se přešlo do zajímavější části. Od Hunter x Hunter šlo o jeden zajímavější titul než druhý a zejména u Yakusoku no Neverland jsem zatraceně rád, že bude příští rok anime. Takže přednáška nakonec super.

Jakožto velký nečtenář, o H. P. Lovecraftovi jsem občas slýchal, taktéž věděl, že se zřejmě ubírá cestou hororovek, případně detektivek, ale nic víc. Moje poslední přednáška letošního Crweconu od Neoworma mi tak přiblížila, jak velký vliv ve skutečnosti tento autor měl a že se to výrazně dotklo i východní tvorby. Zjistil jsem, že kromě pár přímých adaptací a hokusů pokusů typu hentai OVA, se prvky Lovecraftovského románu vyskytují třeba i v Madoce, nebo ve vizuální novele Saya no Uta, kterou jsem dokonce četl! Obohacující přednáška, která mi dala zajímavé vědomosti a přesvědčila mě, že styl tohoto autora a i jakýkoliv inspirovaný, užitý jinými autory, mi zkrátka sedne.

Spokojen s využitím několika hodin jsem místo opouštěl, protože beseda ohledně Vějíře šla mimo mě a další promítání nebylo třeba, a vydal se zpátky na vlakové nádraží. Opět nejsem zklamán ani v nejmenším. Skoro bych řekl, že za těch pár hodin jsem toho stihl víc, než většinou na běžných, velkých conech. A ani jsem neodcházel s prázdnýma rukama - odnesl jsem si Tapíra! ^_^ (Který mi málem zmokl, protože se mě černý mrak, pouštící kapičky deště, rozhodl následovat po většinu pěší cesty zpět.)

Tak zase příští rok! Svou tradici nesmím porušit, i kdyby trakaře padaly!