Natsucon jsem plánoval už co se o něm začalo mluvit, kdy jsem zprvu nevěřil, že se opravdu založí další letní con, ale věci se sešly tak, že slovo dodrželi a tento letní con se tak mohl konat. A to již dva týdny po vskutku nepovedeném Adviku, což mi došlo až tak po týdnu, kdy jsem si uvědomil mnoho věcí. Ale nebudu sem plést něco takového, co s tím vůbec nemá co dělat, a již se budu soustředit na samotný Natsucon, o kterém je i tento můj další obvyklý report. Den předtím jsem dopiloval svůj meč na cosplay Kirita a tak jsem vše tedy stihl, i když za pět dvanáct. Ještě ten večer jsem vlastně nevěděl, s kým se sejdu a jak to bude. Nakonec jsem tedy věci nechal spíš náhodě a domluvil se tak trochu neurčitě.
Pátek
Inu, vyrazil jsem vstříc staré známému KC Zahrada v Chodově. Nakonec jsem zvolil metodu nezaujatých pohledů, což znamená, že jsem vyrazil v civilu a Kirita si tak rozhodl nechat, až se na conu pořádně rozkoukám a tak podobně. Prostě taková menší nostalgie. Cestu jsem znal, věděl jsem kam jdu, ale jel jsem prostě trochu pozdě. Chtěl jsem původně stihnout dojet na první hodinu, kdy údajně pouštěli první návštěvníky, ale se špatně rozloženým časem to dopadlo tak, že jsem vyrazil až někdy po dvanácté a tak doražení přesně v jednu byla docela otázka intervalů MHD. Cestou mě v metru oslovila nějaká dívka s tím, že jestli čistou náhodou nejedu na Natsucon a jestli nevím, z jaké strany tam jede metro. Já, samozřejmě se dvěma batohy a mečem v ruce, jsem vůbec nevypadal na otaku. Nicméně trochu vyjukán jsem jí to potvrdil a již mi metro jelo a já konečně pomalu dorážel na místo. I když, už jsem silně nestíhal. Autobus mi nejel a tak jsem zvolil cestu z metra do KC pěšky. Po cestě mě štvalo, že jdu pozdě a že nebudu exkluzivním jedním z prvních návštěvníků prvního Natsuconu.
Docházel jsem na místo a cítil menší úzkost, páč přece jenom, s Takumim, se kterým jsem se měl sejít, jsem se pořádně nedomluvil a ani se po mě nesháněl po mobilu. Nicméně jsem docházel už na místo a vidím, že v dálce na mě už mává, spolu se svojí skupinkou. Pocítil jsem velkou úlevu a již měl pocit takového toho bezpečí, než kdybych šel na vlastní pěst. Seznámil jsem se ještě se dvěma členkama, z nichž jedna vlastně členkou skupinky ani nebyla, a již jsem tam s nimi postával, pak se chystal odhánět vosy mečem a prostě vládla zde příjemná atmosféra. Co mě trochu zarazilo, že kolem nebylo moc lidí. Sice jo, pod stříškou se to hemžilo dost otaku a další conovské havěti, ale jinak, že by nějaké fronty, to vůbec ne. Ještě se přišel pozdravit Hime a chvíli jsme probírali anime listy.
Po nějaké chvíli jsme zaslechli potlesk a objevili se orgové. To znamenalo, že se brány otevírají. Vydali jsme se tedy do bran a již vcházeli do staré známé zahrádky. Všichni mávali vytisknutými papíry s čárovými kódy, jen já si byl nucen to nafotit na mobil a doufat, že mi to tedy projde, i když na stránkách psali, že stačí prostřední čísla. Nakonec problém nebyl. Dokonce ani s tím, že jsem původně neměl ubytování, ale chtěl jsem si jej dokoupit. Tam to fungovalo tak, že proděravělé pásky byly bez ubytování a ucelené s ubytováním, což jsem nejdřív nechápal a tak se obával, jak že poznají, že jsem si doplatil spaní, ale nakonec to bylo takto.
Ihned jsme běželi do horní místnosti, abychom si někam dali věci. Naštěstí, jelikož jsme byli mezi prvními, místa bylo dost a tak jsme měli zabráno a mohli si již jít užívat conu. No, jak to tak dopadá, přišlo na zasednutí za stůl a rozkoukávání se. Tam jsme si chvíli u stolu povídali, než jsme se rozhodli pro naši první přednášku na Natsuconu. Nicméně jsme čekali ještě na jednoho člena party, který dlouho nemohl trefit na místo, až nakonec taky dorazil.
Naší první přednáškou byla anime 90. let. Přednáška byla slušná. Rozebralo se zde několik zajímavých titulů právě sahajících do anime tvorby 90. let a dokonce jsem si udělal nějaké malé tipy. Příjemné, stačilo, nemůžu si stěžovat.
Poté jsme tam zase tak nějak kempili a rozkoukávali se. Já měl sice v plánu jít třeba na japonštinu pro začátečníky a nebo navštívit zahájení, ale ostatním se nechtělo a jelikož jsou pro mě lidi přednější, než nějaký program, tak jsem následující dvě hodiny opět trávil s nimi. Obešli jsme si obchody a podívali se, co zde vlastně mají. Už jsme se báli, že tu nic neotevřou, ale přijeli jak nějací noví prodejci, mluvící anglicky, tak i staří známí slováci s úžasným výběrem všeho možného, od figurek, přes plyšáky, až po plakáty. Samozřejmě, i placky jsme si prohlíželi, kdy mi Takumi čórnul mojí vyhlídlou Shingeki no Kyojin placku, čehož jsem pak trochu litoval, že jsem si pro ni nesáhl dřív, ale byla to moje blbost.
Následně jsme trávili čas venku, kde bylo tak příjemně, žádné vedro, prostě akorát. Tam jsem si všiml i Liz a Hanky, které už dorazily chvíli předtím, akorát než jsem na ně stihl zamávat, už někam zmizely. Odpojil jsem se teda po chvíli od své původní skupinky a konečně se bavil i s nimi. Tasil jsem zároveň foťák, protože jsem si řekl, že tento con budu napravovat vše možné. Od tedy těch fotek, po celkově zážitky, jenž, jak už jsem řekl, o dva týdny předtím nestály za moc. Nakonec jsem už u nich zůstal a přiběhl i fotograf, který mě s nimi vyfotil. Což se divím, však já cosplay neměl, zatímco ony ano. Ale proč ne. Posléze přiběhla nějaká holka za Liz a upozornila jí na to, že umožňuje jistý pohled kamsi. Což ji samozřejmě rozhodilo a již se spekuluje, zda to bude i na fotkách, které fotil onen fotograf. Ale tak, všichni jsme zároveň doufali, že ne, přece jenom, nějaké ponížení nebudeme přát nám blízké osobě (a jak vidno, nakonec je vše OK).
Po chvíli jsme šli dovnitř, kde si Liz koupila takové to přáníčko zabalené v oplatce (ne, nevím, jak se tomu říká). Či snad štěstíčko, abych to přiblížil. Mě to taky nedalo a tak jsme se pak smáli, co nám to vychází, tedy hlavně Liz, jelikož té nebylo žádné to přání dobré a pořád si kupovala další a další.
Vyrazili jsme pak na AMV soutěž, kde už mě zdravil Roudy, ale my si šli sednout víc dopředu a tak jsem s ním zatím ještě nemohl mluvit. Co se týče AMV. Ne, nemůžu říct, že by to bylo povedené. Kdybych to měl srovnat třeba s takovým Animefestem, tam se mi snad ta AMV líbila trochu víc. Tady se sice našlo pár dobrých kousků, ale jinak si to hodně hrálo na experimentálnost a jiné obskurdity, jenž by, aspoň dle mě, neměly moc v AMV soutěži co pohledávat. Nebyl jsem spokojen. Hlavně tedy, pokud poukážu na to jedno "hororové", což byla taková shnilá třešeň celého promítání. Ale jinak nic proti, jen, že se to sem nehodilo.
Pak jsme potkali Syyyra a jeho kamaráda Pavla, kteří se k nám přidali a začala opravdová sranda. Dál se už na žádnou přednášku, ani promítání, nešlo, takže jsme střídavě byli uvnitř budovy a střídavě venku, kde jsme pak zkysli vlastně až do setmění. A tam se Hanka s Liz pustily do Pavla s tím, že chtějí znát jeho věk. Jenže ten jim ho říct nechtěl a jak dobře vím, jak jsou neodbytné, tak to podle toho i vypadalo. Syyyr samozřejmě taky nic neprozrazoval, není žádný zrádce a tak se tam takhle dohadovali asi hodinu. Mě to tedy po chvíli už docela nebavilo, ale snažil jsem se nestrhnout nějakými zlými pocity a tak mi to pak vlastně bylo i jedno a v pohodě jsem se do toho handrkování zapojil. Meztím jsme zalítli i do úložny, tam jsem pokradl balení čokoládových hvězdiček od Liz a ještě chvíli předtím vyloudil od Hanky žemli. Nevzal jsem si s sebou totiž žádné jídlo, což byl velký kámen úrazu. Nakonec jsme odtamtud zdrhli, protože za námi se usadily holky, jenž pořád mluvily stylem "my tu sedět, my jít tam" a tak podobně, na což jsem neměl nervy ani já a Liz s Hankou, jenž tohle zažívaly na Adviku dlouhé hodiny, tuplem ne.
Padala pomalu jedenáctá hodina a už se svolávalo do kinosálu, že jsou připravena místa ke spaní. Vyběhli jsme proto do úložny pro věci a rychle si zabrali místa. I když, být až vzadu u závěsu nevím, zda byl nejlepší nápad. Holky se chystaly pomalu zalézt spát. Syyyr se někam ztratil a já si tedy přisedl k Takumiho skupince, kde už seděl i cosplayer (pozor, jediný cosplayer na našich conech) Ace z One Piece, který nás pak bavil svojí výřečností, vtipy a tak vůbec. Já se mezitím běžel umýt, kdy jsem si pro změnu zapomněl doma ručník. I tak jsem se úspěšně opláchl nahoře u sprch, kde to bylo tedy dobře řešené a nemůžu si stěžovat, a vrátil se zpět ke skupince. Ještě jsem si zahrál hádání anime postav a pomohl tak Takumimu k několika málo bodům. Už se blížila nějaká druhá hodina ranní, kdy jsem se rozhodl jít zalehnout, abych další den nebyl jako Zombito (kombinace Kirita a zombie). Vešel jsem do kinosálu, kde už byla tma. Naštěstí, přerváno nebylo a tak jsem proskákal mezi spacáky a spícími lidmi a již se dostal na svoje místo. Jak jsem si všiml, vedle mě to už taky zakempili nějací lidé. Tak jsem jednomu z nich s nedovolením trochu posunul karimatku, abych se zbytečně netlačil na Hanku, která spolu s Liz už dávno spala. Zalehl jsem a očekával, kdy usnu. No, popravdě, spalo se mi celkem dobře na poměry spaní na zemi a na to, že jsem si zapomněl další věc a to polštář, takže jsem použil deku a zkroutil ji tak, abych měl něco pod hlavou a zároveň, abych byl aspoň z půlky přikrytý. Kromě pak toho, že přišli ti dva od vedle a já tak spal téměř u nějakého týpka, se to fakt dalo.
Sobota
Celkem příjemně jsem se vyspal, takže ranní rozsvícení, ačkoliv to byl trochu šok, mi nedělalo větší problém. Chvíli jsme se rozkoukávali, když tu pustili nahlas písničky. To nás donutilo sbalit bleskurychle spacáky, karimatky a další věci a vystřelit z kinosálu ven. Tam už se to scházelo, přeci jen, vstávali i ospalci ze stolů a po chvíli se otevírala budova. Šli jsme se přehodit, já se sice na cosplay moc necítil, ale nakonec jsem přemohl tyto negativní pocity, vytáhl vše potřebné a pak se do toho v šatně navlékl, i když jsem si zprvu připadal trochu zvláštně. Když jsem se převlékal, někdo mi řekl, abych nezkoušel sprchy, že teče ledová voda. To došel i jiný známý ze skupinky s Himem a toho jsem musel hned varovat. Nevím, co to bylo, ale údajně od devíti už tekla jen studená. Když už pak byly hotovy i holky s cosplayi, sešli jsme dolů a tu se zjevil Syyyr, jako jeden velký přízrak. Sebrali jsme se a šli do obchodu pro nějaké jídlo. Mě po těch dlouhých hodinách bez jídla i tak nějak přešel ten pocit hladu, ale stejně. V Lidlu jsem nakoupil perníky a cookies a to bylo všechno, zásobu pití jsem si ke svému dobru vzal. Byl ještě chvíli čas a tak jsme se usadili u kamenného okraje jezírka, kam po chvíli přišel Takumi i s Patricií, takže jsme tam chvíli seděli, jakožto dvě spojené skupiny, jenž uprostřed odděloval Syyyr.
Nicméně jsme se zase nějak moc nezdržovali. Konečně jsem střetl i Roudyho a tak jsme se "šťastně shledali" a nic nám nebránilo následovně vyrazit na poznávání anime hudby. Jen jsme si tak dělali srandu, že snad se nám znova nestane, abychom my s Roudym skončili oba na třetím místě, jako se nám "čistou náhodou" stalo na minulém Akiconu. Každopádně jsme tam šli jako jedna velká parta, k níž se přidal ještě takový fajnový týpek (s nickem Nio484), se kterým jsme se pak společně smáli tomu, že ve velkém sále jsou pořád yaoistky a už aby odtamtud vypadly.
Teď už ale k tomu poznávání anime hudby. Nemělo to být jenom o openinzích a endinzích, ale i o OST obecně. Liz se nakonec rozhodla taky účastnit, Hanka ale nikoliv. Takumi s Patricií seděli před námi, takže parta byla sestavena. A poznávání začalo. No, byla to sranda. Abych řekl pravdu, nevěděl jsem dost věcí, ale tak nějak jsem to dal nakonec dohromady, i když stejně, co jsem netušil, nechal jsem být, ale na druhou stranu, zase takovou neznalostí jsem netrpěl. Stala se i taková vskutku vtipná věc a to ohledně hudby z Macross Frontier, jenž nám bylo napovězeno tak, že Roudy slyšel špatně a přetlumočil to jako "Macross Vampír", čili mohlo dojít k velké ostudě, kdybychom to tam nakonec napsali všichni. Čistou náhodou.
V mezičase jsem byl lákán do účasti v cosplay soutěži, což jsem ale musel zdvořile odmítnout, protože ta tréma by mě zničila. I když překvapilo mě, že bych tam býval mohl jít i s cosplayem, který není tak úplně šitý mnou samotným.
Bylo po rozpoznávání a my to prostě neřešili, že to nějak dopadne, ale hlavně, že jsme si zahráli. Hned potom jsme nelenili a vydali se jen se Syyyrem a Roudym na novinky v shoujo-ai, kdy se ostatní odpojili a zůstali ve velkém sále na Zenyho, kterého jsme ani jeden z nás tří nechtěli riskovat. To jako pardon, ale už jsme se ho nabažili dost. Zvlášť po Adviku.
Ale k přednášce o novinkách ve shoujo-ai, nebyla úplně špatná, jenom prostě tohle povídání o jednotlivých anime titulech mě nijak zvlášť nebere. Hlavně tedy shoujo-ai, jehož jsem se totálně přejedl z přednášek od Kaliny a Wandy, orientovaných stejným směrem, jenž jsem hojně navštěvoval na Advicích 2011 i 12 (nic proti, jen konstatuji). Tady by se člověk mohl zeptat, proč jsem tam tedy lezl? Prostě v mezičase, nebylo jinak co dělat a tu jsem si myslel, že by to mohlo být zajímavé. I když ano, udělal jsem si pár tipů, ale to je tak všechno.
Z přednášky jsem odešel trochu dřív, ale to nebylo kvůli jejímu obsahu, to vůbec ne. Jen se mi už nějakou dobu chtělo docela nepříjemně na WC a navíc, chtěl jsem se dostat na cosplay soutěž. Vystřelil jsem tak ze sálu a za mnou šli i Roudy se Syyyrem. Jenže jak jsem pak vylezl ze záchodů, nikde jsem je neviděl čekat. Tak jsem je hodil za hlavu a šel do kinosálu sám. Překvapilo mě, že je tam takových volných míst. Tak jsem se pohodlně usadil a již čekal, co bude. A začala tedy cosplay soutěž. No, cosplayerů... tedy, cosplayerek, bylo nakonec jen 6. Ale na tento skromný počet to nebylo vůbec zlé, to jako vůbec ne. Kdybych to tak nějak shrnul, tak cosplay Alphonse Elrica byl úžasný. Taktéž se mi líbila ta Mio z K-On!, i když tuto sérii a celkově fandom kolem ní nemusím (ale cosplayerka byla roztomilá, hlavně to její "Can somebody help me?", když jí nešel nasadit mikrofon na stojan =D). A Silica byla také povedená, i když mi přišlo, že pak prováděla při volné disciplíně trochu už opičárny. Ale ne, tak sranda musí být.
Mezitím si zamnou přisedli Roudy se Syyyrem. Pobyli tam se mnou zbytek soutěže. Venku se mě pak ptali, kam jsem zmizel, že jsem na tom záchodě byl asi dvacet minut, což nebylo možné, když jsem tam byl jenom sotva pět. A tak jsme tam říkali, že to není možné, protože já je nikde čekat opravdu neviděl a že jsem tak prošel snad jinou dimenzí. Pak dorazil i Pavel a po chvíli jsme se setkali i s Liz a Hankou. Společně jsme vyrazili ven a zasedli za stan k pískovišti. Zde jsme tak nějak už jen zevlovali a povídali si o všem možném. Po chvíli přišla Violet i se svojí kamarádkou, na jejíž jméno opět nepřicházím a docela mě to už štve, nicméně hlavně, že se jinak známe, že (trocha ironie neuškodí). =D Bylo nás 6. Ne 5, ale 6. Rozdělala se mezitím zmrzlina, kde se Syyyr ukázal, jako zkušený zabiják vos. A prostě pohoda, sranda, občas ticho, ale to hned bylo přerušeno. Mezitím dorazil i cosplayer nějaké konzole (či co to bylo), jenž si chtěl zakouřit a tak se skryl do své krabice, což orgové samozřejmě nemohli dopustit a tak za to musel zaplatit tím, že se vyfotil s nějakýma dvěma cosplayerkama. Tady je vidět, jak byli prostě všichni orgové skvělí, se smyslem pro humor a hlavně, hlavně bezkonfliktní. Pak se vedle do malého domečku nacpala celá skupina v čele s Himem, s nímž jsem se už několikrát zdravil. A samozřejmě, já byl ten, který je natláskané v tom domečku fotil, což mi bylo ctí. I sem přišli nějací lidé s pizzou, se kterou se samozřejmě nedělili, i když Pavel si k nim přisedl a my to nejdřív brali tak, jako že jim jde prostě užírat, nakonec nedostal nic, ale sedl si k nim jako ke známým. Bezvadné, příjemné posezení s lidmi, kteří za to opravdu stojí. To bez servítek!
Blížila se ale čtvrtá hodina a my byli připraveni na Grekovu přednášku o mahou shoujo a protože tam byl prostě už Grek, jako hlavní ikona, museli jsme tam za každou cenu jít. Mezitím nás pozastavil ten, jenž měl na svědomí rozpoznávání anime hudby, a řekl nám, že v 6 se máme sejít u hlavního infa, kde nás bude čekat rozstřel. A to byla sranda už chvíli předtím, protože jsme zjistili, že se nás pár (Roudy, Liz a já), umístilo do takzvaného rozstřelu, páč jsme měli téměř stejně bodů. Museli jsme se smát, protože tohle už fakt není možné, co nám se dokáže povést. Kromě toho, z Lizadoon udělali Lizadoan, ze mě, jakožto Ryuuheie, zase Ryunheie, ale perličkou byl Roudy, ze kterého udělali Rouryho, což mu pak bohužel tak nějak zůstalo. I když ne, já mu budu říkat Roudy dále, ale ze srandy to někdy neuškodí. =D
Nicméně jsme tedy čekání hodlali zabít přednáškou. Šli jsme do sálu o trochu dříve a tak zhlédli i půlku dílu z HxH, jehož ochutnávka se zde promítala a jenž samozřejmě také vřele doporučuji, jakožto jeden z nejlepších shounenů, dle mě. Nicméně pak už byl čas na to, na co jsme se těšili.
Grek a mahou shoujo včera, dnes a zítra. Byla to paráda. Dozvěděli jsme se zde, kde mahou shoujo vlastně začalo, resp. u kterého titulu, dále jak se jeho prvky postupem času vyvíjely a do toho vpuštěné i ukázky, takže luxus. Jen blbla technika, přesněji to "nožní odcvakávátko", takže 3x prolétla přednáška a mírně pokazila Grekovy plány na záludné otázky, za které ti nejrychlejší dostávali pochutiny. Ale to nevadilo, i tak, výborné. Jen, co mě štvalo, že kvůli tmě v sále jsem začal usínat. Prostě ta únava na mě padla, přece jenom, svých obvyklých 11 hodin jsem nenaspal ani náhodou.
Po přednášce jsme si hodinu poseděli a pak byl čas narozstřel. Já se na něj hrozně těšil. Sešlo se nás tedy 6. Org nás pak zavedl za budovu, kdy jsme si po cestě říkali, že jdeme určitě na smrt a prostě se smáli všemu možnému. Spolu s námi šel i zbytek naší party, jakožto diváci. No, dostali jsme nová zadání, z nichž já osobně věděl jen jedno, co opravdu je a to jsem si ještě sotva vzpomněl. Nicméně Liz si nevzpomněla na Zero no Tsukaima a pak z toho byla úplně deprimovaná. Ale byla to sranda a i přednášející byl nakonec rád, že jsme se skvěle bavili. Výsledek byl nakonec překvapivý. Vyhráli Liz, Roudy a ještě ten jeden týpek, jehož jsem zmiňoval už jednou, když s námi šel právě na to hádání a kterého bohužel neznám dle přezdívky, takže nemůžu jmenovat (nakonec tedy Nio484). Nicméně já věděl, jaké jsou ceny, tak jsem byl docela rád, že jsem nevyhrál. Pro upřesnění, kromě nějakého mě neznámého anime a Iron Mana, zde byl jakýsi diskutabilní plakát Berserka, ale natolik diskutabilní, že líbající se dvojice na něm byla jen na naší fantazii, což jasně naznačilo, že to asi bude yaoi pár. A tuto cenu si odnesl Roudy, takže upřímnou mu soustrast. Nicméně já se moc dlouho nesmál, protože jsem po chvíli zjistil, že mi Pavel zavěsil za zip placku s nápisem "I love yaoi", což byla pro mě velká urážka a ač nejsem homofóbní, tohle mě tak trochu dožralo (samozřejmě, ve srandě). Udělal to tak dvakrát, ale když už jsem hrozil zabíjením, nechal toho. =D
Pak jsme tam chvíli zase zabíjeli čas sezením všude možně a čekali hodinu, než začne další očekávaná přednáška a to anti-yaoistická, navíc od Hintzua, takže to bylo jasné. Prostě tady se už řídíme hlavně přednášejícími, které nechci nějak hromadně diskriminovat, ale třeba již zmíněný Grek, nebo Hintzu, jsou takové ty jistější typy přednášejících, kde člověk prostě ví, že nebude nějak víc zklamán.
Přednáška, tedy celým názvem X-1 důvod, proč se (nejen na přednáškách) navážet do yaoistek, byla nakonec taková hodně mixovaná. Tím myslím, že to nebylo o tom se do nich nějak tvrdě navážet, ale spíše upozornit na to, proč se do nich vlastně lidi naváží. Pak to sklouzlo i do tématu, že jsou na internetu lidé, kteří všechno berou jako srandu, ač už to třeba ani sranda není a spíš jsou terčem posměchu. Bohužel, zase. Únava na mě dopadala a to tak těžká, že mi i padala hlava. Fakt to není o přednáškách, ale o tom, že snáším únavu špatně a snadno pak usínám. Ale měl to opravdu zajímavé a konec jsem už vnímal, takže i zvláštní a sál potichu naslouchal a v hlavě šrotil. Před námi seděl Astrak, čili když se Roudy zmínil o tom, že jeden z míčků, které byly rozdány do publika pro případný "útok" z nesouhlasu, hodil nějaký týpek, Astrak na to jen, že "to je evidentně buzna", čímž nás docela pobavil, tedy hlavně Roudyho.
Zbytek večera jsme vlastně už nic nedělali. Roudy zmizel na tombolu a my pobyli chvíli venku a když pak začala být už hrozná zima, tak jsme zašli dovnitř a sedli si ke stolku. Violet tu už byla sama, po chvíli dorazil i Roudy, který donesl výhru z tomboly, což mel být levitující globus. S Liz jsme se samozřejmě pustili do vybalování a z globusu byl nakonec nějaký podivný válec. Následně jsme letěli k zásuvce a zkoušeli to, prostě jako cvoci. Ale sranda byla, to je hlavní. Ještě jsme se pak slovně u stolu pošťuchovali, než se pomalu blížil čas, kdy se měl měnit kinosál v noclehárnu. Já sice plánoval jít na přednášku o kontroverzi v anime, ale musel jsem změnit plány. Padlo rozhodnutí, že se půjde do fronty a Liz s Hankou mě poprosily, abych jim taky donesl spacáky. Ach, já hodný to člověk. Doběhl jsem tedy nahoru a kromě svých věcí jsem ještě otevíral tašky holek a pak řešil, jak to všechno pobrat. Došlo mi, že jsem přistoupil na něco šíleného. Ještě se pak smály, když jsem to nesl dolů a snažil se, aby mi z toho něco nevypadlo. Ale jsem na druhou stranu rád, že jsem mohl udělat nějaký dobrý skutek a vyrovnat si tak svojí karmu. Vběhl jsem tak na začátek fronty a zajistil nám dobré místo, kdy jsme si mohli posléze, až se mělo otevírat, vybrat dobré místo i v kinosále. Ovšem trvalo jim skoro dvacet minut, než odendali židle, než to tam vymetli a tak dále. Což nehatím, jen říkám, jak to bylo. My se připravovali na boj, kdy mi bylo razeno podkopávat nohy a tak dále, což jsem odmítl a ještě mi bylo pohroženo od lidí přede mnou, že bych to neměl dělat. =D
Nakonec se místo uvolnilo a já se tlačil dopředu, pak se zasekl o kufr člověka vedle mě, ale dostal se úspěšně dovnitř. Nicméně roh vpravo, kam jsem měl běžet, byl zabrán. Tak jsme s Violet běželi vlevo, kdy už na nás ale volaly Hanka s Liz a sotva jsme doběhli a položili karimatky, tak se místa natolik uzavřela, že o pár sekund později a museli bychom si lehnout jinam. Tak bylo připraveno a my odešli, kdy jsem doufal, že se mezitím moje místo na spaní nezúží, jako se mi stalo na CP. Sedli jsme si zase ke stolu a zase se nic nedělo. Mezitím Pavel odešel a Syyyr prohlásil, že tu zůstává. Roudy nás pak taky opustil a my tam tedy zůstali v pouhé pětici. Chvíli jsme hráli žolíky, kdy já tuhle hru už neumím a tak jsem hrál spolu s Violet, ale to nás brzo přestalo bavit a usoudili jsme, že bude asi nejlepší ten spánek. Já se teda běžel umýt jako první, kdy absence ručníku byla nepříjemná věc, ale již jsem se nemohl koukat na svoje vlasy, jenž strávily pod parukou příliš mnoho času na to, aby zůstaly nadýchané, jako předtím. Nakonec jsem to vyřešil trochu nestandardním způsobem a to tak, že jsem ručník vyměnil za triko. Ale zvládlo se. Dole jsem jenom pak počkal, až se převléknou i holky a koukal na Syyyra, jenž už polehával na stole a koukal do jednoho místa, jako by byl v tranzu. Holky přišly poměrně brzo a tak jsem pak spolu s nimi vyrazil do kinosálu, kde jsme hodlali zakončit sobotu.
Neděle
Už to posunu sem, protože mám pocit, že jsme zalézali někdy v půl jedné, což už je samozřejmě neděle. V kinosále se ještě chvíli svítilo. Krátce po půl se ale konečně zhaslo. Než jsme usli, tak se holky bavily o Harry Potterovi, což bylo takové lehké subtéma některých diskuzí a vyšlo z toho, že já jsem mudlovský šmejd a že jsem v nějaké skupině, kde mají uniformy jako pro včely (fakt, moje znalosti HP jsou mizerné). Následně mě Hanka začala tyranizovat. Nejdřív, že chce přinést Bulbasaura, pak Cyndaquila. Pak bílého páva, postavit železný trůn a aby toho nebylo málo, chtěla, abych jí hned skočil pro máslový ležák. Do toho mě mlátila (dobře, dostal jsem pár takových ran, jenž jsem cítil), nicméně nevím, nějak mi to nevadilo, čímž nechci říct, že jsem masochista. Jen asi začínám snášet takovouhle srandu v dobrém a ne ve zlém, což je fajn. Ale pak jsem si postavil hlavu, což ji umlčelo. A to bylo dobře. =D
Nějak jsme pak zalehli a usínali. Tím pro mě ale noc nekončila. Chtělo se mi na záchod, ale jelikož jsem se neměl k tomu vstát a jít tam, tak jsem to držel a s tím jsem usnul. No, pohodlí minulé noci bylo pryč. Jak jsme spali namačkáni na sobě, tak se projevil můj zvyk se převalovat a tak jsem kolikrát skončil těsně vedle Hanky, která mě, mám pocit, musela odstrkovat, kdy se cítím trochu trapně, ale já fakt nevím, co jsem dělal ve spánku. =D Pak mě i upozornila, že se moje karimatka dotýká té její a já se tak o milimetry posunul vedle. Pak už mi bylo nepříjemné držet potřebu a vstal jsem, abych si došel na záchod. Procházel jsem hlavním sálem a tam bylo hrozné ticho. Lidi se váleli na stolech, vedle na měkkých sedačkách taky pospávali a prostě bylo to takové zvláštní. Bylo mi i blbé, když jsem splachoval, že to musí slyšet celý sál, ale nenechal jsem se ovlivnit myšlenkami a rychle pak běžel zpátky do kinosálu. Aby toho nebylo málo, jednou jsem se pak zvedl, protože jsem nemohl spát a co jsem se otočil, nějaká random holka vedle mě už ležela přes půlku mojí karimatky a z druhé strany ji zase držela Hanka. Takže můj plán, že si odtáhnu karimatku napříč, selhal. A budit jsem je nechtěl. Na protest jsem si lehl na zem a přikryl se dekou, což bylo zase studené a tvrdé zároveň. Nicméně jsem začal usínat a tak jsem se jen o kus přemístil na dolní půlku svojí karimatky a tam chvíli spal takhle podivně. Pak se mi konečně karimatka uvolnila, ale já neměl víc sil, než se dostat zase na vrch a již se smířit s realitou, že se nesmím převalovat. A tak jsem už spal až do času buzení.
Nicméně tu mám ještě takovou kuriozitu a to doplňující Syyyrovu kapitolu, aneb noční buzerace, kterou jsem naštěstí nezažil, jinak bych možná strhával body. Syyyr tedy zůstal v hlavním sále, položil se na stůl a pomalu usínal. Najednou k němu někdo přišel a že tam snad nebude spát. Tak se posadil a prostě tak seděl a klimbal. Když však viděl, jak kolem taky ostatní spí na stolech, znova se položil. A zase, po nějaké chvíli přišel nějaký org a že tam snad nebude spát. Podruhé už začal být docela naštvaný. Hlavně proto, že kolem lidi spali a jen jeho pořád někdo budil. Tak se sebral a šel na promítání, kde dávali 300 a ještě další věci. Tam si lehl na židle a už se trochu prospal. Tak to byl jeho příběh, z nějž si můžete domyslet, co chcete. Ale fakt byl, že on tam nebyl tak úplně plánovaně i na spaní přes noc. Teď se vracím k sobě zase.
Buzení nebylo příjemné, spal bych i dál. Ale naštěstí, nebylo tak brzy, abych nevstal. Rychle jsme balili věci, kdy mě Violet poprosila, abych jí zabalil spacák, že prý nikdy nekempovala. No, připadal jsem si sám jako takový městský týpek, ale dobrá. Udělal jsem další dobrý skutek a sotva začaly hrát písničky, už jsme odtamtud mizeli. Přehodili jsme se, já zase nahodil cosplay, i když jsem si říkal, jestli nevlezu už do civilu, ale poslechl jsem vnitřní pocit, že nikdy nevíš, co bude a tedy opět vylezl jako Kirito. Plánoval jsem původně jít na přednášku o alternativních žánrech v anime, ale radši jsem zvolil čekání na ostatní. Potkal jsem tedy Syyyra, pak došla i Violet a pak ostatní. Chtěli jsme si někam sednout, tak jsme koukali, že na měkkých sedačkách u obchodů je tak různě volno. Už to vypadalo, že Liz vezme osud do vlastních rukou a poprosí ty lidi, jestli by se nesrazili k sobě, abychom se tam všichni vešli. Ale ona si prostě sedla jen na kraj. Tak to nakonec zastal někdo jiný z nás. Tedy seděli jsme a po chvíli jsme se nějak dostali do konverzace s lidmi vedle nás, kde se nejprve řešily hry. To už ale Violet a Liz odcházely na sushi workshop a Hanka zůstala s námi. Nicméně diskuze vedle nás se najednou zvrhla k hentai a subžánrům jako incest, guro a dalším nechutnostem a extrémům. Nakonec z toho hlavního nejukecanějšího vypadlo, že je to Yuuya ze Sčítání, jehož jsem měl za extrémně arogantního člověka a tady se jevil úplně jinak, naopak pohodově a ne na zabití. Dokonce jsme se shodli v tom, že je nutné mít waifu a tak, což zase nechápal Syyyr a Roudy. Hanka uprostřed jednou odešla, což jsem měl za to, že se nějak urazila, či tak, ale podcenil jsem ji, za chvíli byla zpět. Mezitím odešel Takumi a po nějaké delší chvíli Patricie, které jsem už delší chvíli nepotkával, ale aspoň jsem se s nimi mohl rozloučit.
Ve 12 se vrátily Violet s Liz a přinesly nám několik kousků sushi, kdy musím říct, že jsem měl sushi poprvé v životě, ale nic mi zatím tak nechutnalo a to jsem nevěřil, že vůbec bude. I když, asi to bylo i tím, že se jim to povedlo. Pak ještě odešly na Marvel v anime, my ještě zůstali dole.
Zašli jsme si ale do kinosálu na světová AMV a musím říct, že to byla úžasná podívaná. Naprosto. Hlavně co se týče videí od Umiky. Tam jsem dokonce naletěl na její umění smíchat dohromady i desítky anime a myslel si, kdo ví jak není Ao no Exorcist jistě epické anime. No, prostě paráda. Kdyby byla česká AMV stejné kvality, bylo by to o něčem jiném. Pardon, ale opravdu, je to tak.
Ale pak jsme je následovali na přednášku od Alexeje, aneb jak přednášet o Hentai. Hlavně se mi líbil přístup přednášejícího, jehož už znám z AF a Crweconu, který sám prostě mluvil o tom, že je to hrozná tréma a jak on sám prožíval svoje první přednášení, pak pěkně i "pomluvil" Zenyho a přizval i před publikum Greka, který taky sám řekl, že tréma je tu vždy a že se jí nezbaví ani ostřílený přednášející. Velice naučné a otevřelo to hodně pohled na přednášení jako takové. Kromě tedy hlavního tématu, jimž bylo právě hentai, kde padaly právě rady, co dělat a co nedělat (cenzura apod.). Moc dobré.
Natsucon se chýlil ke konci. Ještě jsme na chvíli zasedli pak ke stolu a různě žvanili, ale byla na nás znát lehká únava a vyčerpání, i když, já se tedy cítil nejvíc energický ze všech conů, na kterých jsem kdy byl. Jako první nás opustila Hanka. Pořád nás ale bylo dost.
Jako naší poslední přednášku jsme zvolili asijské lesbické filmy. Nemůžu říct, že by to nebylo zajímavé, ale opět, povídání o titulech, to není moje parketa a i když mám opět nějaké tipy, prostě jsem už přestával tak nějak vnímat. Ale líbilo se mi zase, že to bylo kategorizované prostě poctivě, od Japonska, přes Koreu, až po Thaisko a Filipíny. Ještě o přednášce nás opustila Liz a Violet, protože potřebovaly stihnout vlak a i když se jim přednáška očividně líbila natolik, že by bývaly stíhaly na vteřiny, radši zvolily jistotu.
Já pak zůstal sám se Syyyrem, Pavlem a Roudym. Už to začalo být smutnější, ale pořád jsme neztráceli naději. Zašli jsme ještě na zakončení, což bylo velice příjemné, hlavně ten zájem o to, co by měli zlepšit a tak, což teda těch návrhů moc nebylo a já se nedivím. Prostě paráda. Jednoznačně zasloužený potlesk, který přicházel z ne tak úplně naplněného sálu, což ale nic neznamená.
A to byl konec. Já se převlékl do civilu, sebral si věci a šli jsme pryč. Ještě jsem udělal fotku vchodu a pak se postupně odpojil Pavel, Syyyr a nakonec mě opustil i Roudy.
Cosplaying
Ale tím zdaleka nekončíme! Rozhodně se musím vyjádřit i ke svému vlastnímu cosplayi, pro který jsem tentokrát zvolil Kirita ze Sword Art Online, s jehož Elucidatorem, jímž je pro neznalé jeho černý meč, jsem se dělal několik večerů a ztratil na něm spousty času, když nepočítám i čas jeho předělávání. Tohle byla konečně trefa do černého a to doslova. Jak jsem jinak všechny minulé cony provzdychal, že si mě nikdo nefotí, teď jsem si konečně užil taky trochu slávy, i když ne nějak extra velké, ale jsem stále velice rád, že se některým líbil můj cosplay natolik, že stál za nějakou tu fotku. Konečně se mi podařilo zvolit něco, co lidi budou znát a ukážou si na to. Dostalo mě třeba, jak jsem tuhle šel do kinosálu a tu slyším od nějakých cizinců "Oh my gosh! Kirito-kun!". =D Taky, hlavní postava nejvíce mainstreamové série minulého roku? Tu musí znát skoro každý, kdo je více znalý anime, i když, taky se našlo mnoho výjimek. Takže super, jsem naprosto spokojen a Kirito je první cosplay, který se mi nějakým způsobem nezprotivil kvůli nepopularitě, kterou rozhodně neměl. Jen škoda, že mi nakonec nevyšla Asuna do dvojice, kterou měla být právě Liz, nicméně ji nestihla a kdo ví, kdy ji bude mít. Takže tentokrát už žádné sebelítostivé řeči o mém "neatraktivním" xichtu a nebo jakémkoliv obskurním strachu. Tentokrát je to prostá spokojenost a klid v duši.
Lov cosplayerek
Ale to pořád někončí! Jak si někteří bystří mohli všimnout, téměř každý con se najde jeden cosplayer, případně tedy přesněji cosplayerka, jejíž cosplay mě zaujme natolik, že na chvíli odhodím svůj strach a přijdu se starou známou frází "můžu si tě vyfotit?" A zde jsem měl ohromný úspěch, ale i menší neúspěch. No, nebudu zdržovat a jde se na ně!
Jednoznačným klenotem a i první cosplayerkou, jenž jsem měl možnost si vyblejsknout, byla Inori z Guilty Crown. Ano, moje nejoblíbenější ženská postava vůbec, kterou zde stvárnila jedna jediná cosplayerka, kterou si lidi pletli s Yuno, což je velice častá mýlka u této postavy, kterou jsem musel i já dost vyvracet. Dokonce jsem se měl i tu čest vyfotit s ní, takže jednoznačné nadšení a konečně úspěch, pokud nepočítám už fotku z AF 2012, kde byla taky jedna, nicméně aspoň mám další do sbírky.
No, nebudu nijak diskriminovat ostatní cosplayerky, jenž jsem dokázal ulovit, protože třeba takovou Misuzu z Air jsem tu rozhodně nečekal a věřte nevěřte, ona se tu objevila! A samozřejmě, já využil šance a požádal jí taktéž o fotku, takže další velké nadšení, protože moje oblíbené anime postavy patří spíše do raritnějších oddílů a najít takovou cosplayerku a ještě u nás? To stojí za jasnou archivaci! Další velký úspěch a radost.
Bohužel, třetí se mi nezdařila. A to hlavně kvůli mé blbosti, že jsem zaváhal a nechal si ji utéct. Ale řeknu tedy, že to byla cosplayerka Madoky. Ta byla ovšem úžasná! Nechci tím shodit ostatní cosplayerky Madoky, ale zatím jsem fakt její hezčí cosplay v našich končinách neviděl. A proto mě taky mrzí, že jsem si ji nechal utéct přímo před nosem jen proto, že jsem to odložil na potom. Co už, za blbost se platí.
Ostatní archievementy
Ani ohledně ostatních věcí jsem neodešel s prázdnýma rukama. Sice jsem vše nechal zase skoro na poslední den, ale nakonec jsem pořídil a jsem nad míru spokojen. Ještě v pátek jsem si u těch bezva slováků vyhrabal z hlubin plakátů jeden, který mě zaujal a to z To Aru Majutsu no Index II. V sobotu jsem pak ulovil promo plakát Shingeki no Kyojin a v neděli se konečně odhodlal pro jak wallscroll, tak i obyč plakát s promo Sword Art Online (samozřejmě, to byla nutnost). A vše jsem završil dvěma neškodnýma plackama, jednou znázorňující moji otaku duši a druhou můj SnK fandom (nakonec přidělali ještě jednu, takže jsem o nic nepřišel). A můžu je mít na batohu a nestydět se za ně. (Pozn. 2015 - Nechápu, jak jsem mohl něco takového vůbec vypustit.) Takže taky obrovské nadšení a spokojenost. Moje zdi pokoje budiž přeplněny.
Závěr
A již jsem u samotného závěru. Jak bylo jasně poznat, celý report jsem psal velice pozitivně a nadšeně a u toho také zůstanu. Protože tohle byl v tomto roce zatím jednoznačně ten nejlepší con. Ať už je AF dobrý a velký jakkoliv, tady jasně vítězila hlavně stránka organizace. Přátelský a bezkonfliktní přístup, který se na jen tak ledajakém conu nevidí, to rozhodně ne. To je prostě parádní věc, která perfektně doplňovala jinak tu celkově úžasnou atmosféru. Ano, sice program nebyl zase nějak extrémně nabitý, ale tady to není o tom, že člověk přijde, sedne do sálu a "bavte mě". Zde se člověk musí taky umět zabavit sám. A to dělají právě ti lidi, ať už třeba orgové, nebo normálně ostatní návštěvníci. Všichni z mé skupinky se dobře bavili, všichni mají pozitivní názor a to je už co říct, jen aby to nevypadalo, že jsem tu zase jen já pozitivní, protože tomu tak vůbec není. Nemám co vytknout, co dát za návrh vylepšit a rejpat do papírových pásek, které vlastně ani nevadí? Proč bych měl? Nebo do jejich růžové barvy? Proč? Nebo do prostorů? Mě se v KC Zahrada líbí, mám to tam prostě rád. Člověk tam je už několikátým rokem a pomalu se tam začíná cítit jako doma. Navíc, návštěvnost nebyla nějak extrémně vysoká, údajně to bylo něco přes 500 lidí a to bohatě stačí, nejsou aspoň tlačenice a dá se ať už procházet, nebo sedět a vůbec se dostávat tam, kam člověk chce. Ne, prostě bylo to skvělé. Co skvělé, úžasné! Já si con parádně užil a budu na něj vzpomínat jen v tom dobrém. Protože žádná deprese, žádný vztek, nic takového na mě nepadlo a to taky mluví samo za sebe. Super! Takhle by měl con správně vypadat. To samé jsem tvrdil u Akiconu, ale tady jsem si to užil mnohonásobně víc. I když za to může hlavně i to, že jsme se sešli jako dobrá parta, kdy samozřejmě jsem za ně vděčný a bylo super tam s nimi celé ty 3 dny být. Díky vám všem!
Ale nebudu hlavu věšet, protože už za necelé tři měsíce tu máme Akicon! A samozřejmě počítám, že bude obdobně povedený, jako premiérový Natsucon. Takže stále se je na co těšit, i když zase radši nasadím skepsi, abych byl stejně překvapený, jako jsem byl o Natsuconu.
Komentáře
Ale ten nápad se mi líbí, že lidi bez zaplacenýho ubytování byli buzeni :D