Zevling na Natsuconu 2014

Mezi Advikem a Natsuconem uběhl ani ne měsíc. To, že jsme dělali se skupinkou jako blázni statusovou štafetu a celkově conem žili celou dobu, si nechám na později. Nejprve bych se chtěl vyjádřit k tomu, jak se mi vlastně líbilo nové místo konání, celkově prostory, program a tak podobně...

Čistě z conu

Upřímně řečeno, z nového mísa konání jsem měl neskutečný strach. Roudy se byl na místě podívat už den předem a sám říkal, jaká je to hrůza. Mně stačilo si místo projet přes Street View a věděl jsem, že to není to pravé (KC Zahrada dopadla lépe). S tímto pocitem, když jsme dorazili, padaly i další obavy a to ohledně toho, jak ta budova bude vypadat uvnitř. Dobře, z venku to mohla být sebevětší hrůza, ale vnitřek mohl být naopak dobrý. Abych řekl pravdu, zase tak zlé to nebylo. Budova o třech patrech a úzkých chodbách, kdy dvě patra sloužila čistě pro všechny možné "sály" a poslední zaujímalo obytnou část, kde oceňuji, že všichni nebyli narváni jen do jedné třídy a tak se nekonalo noční spaní á la sardinky v nálevu. V prvním patře se nacházela i jídelna, respektive zde tedy trefně bufet, ve kterém se mohl člověk za docela slušné peníze najíst a napít. Jen tedy musím z druhé ruky vychválit míchaná vajíčka a kompromisy, že když nebylo víc vajíček, tak přidali třeba párek či tak. Jen tedy ta tortila se moc nevyplatila. Celkově mě prostory docela překvapily. Samozřejmě, procházení chodbami bylo o vyhýbání se, ale nijak brutálním a vešli se sem jak lidi, tak i stánky se vším možným, kterých bylo požehnaně a výběr velký. Od dakimakur, přes polštáře, po ostatní věci, jako hrnečky, placky, plakáty a prostě vše, co jedinec může ocenit.

Program byl letos trochu slabší, či spíš jde o to, že už máme většinu témat okoukaných a prostě není to nic nového, jako tomu bylo třeba před rokem, dvěma. Proto uvedu jen pár věcí z programu, kam jsem se byl spolu s ostatními podívat.

První byla páteční AMV soutěž, kdy by se dalo očekávat, že o ní budu mluvit tak, jak každý con - že je to trash. Ale zde vůbec. Naopak, musím říct, že je vidět, že to měli v rukou profíci ohledně posuzování AMV a sešlo se zde tak 14 snímků a opravdu 90% z nich bylo doslova povedených. Yuuya měl tentokrát silnou konkurenci. Mně osobně se třeba líbil hodně ten z Oh My Goddess a nebo z Toradory.

V sobotu jsme zašli zase na Grekovu přednášku Seiyuu a jejich svět. Téma to bylo neohrané a dozvěděli jsme se zde mnoho zajímavých faktů o seiyuu jako takových, jak vlastně vznikají, respektive se tedy těmi doslovnými seiyuu stávají, něco z historie a i současnosti, včetně mnoha příkladů. Nemusím říkat, že Grek je špičkový přednášející a i kdyby si vzal na paškál nějakou hovadinu, je jasné, že by z ní udělal výbornou přednášku s myšlenkou.

V neděli nás čekala tradične Malá poznávačka anime hudby. Zde mě vyděsilo, že to nebylo jen z openingů a endingů, ale z OST obecně, které si pamatuju jen v případě, kdy mě uchvátí a nebo pokud si samotné OST pořídím a pak jej poslouchám pořád dokola. Takže to bylo zabité, měl jsem sotva 9 bodů, ale jako jediný ze sálu jsem znal třeba takový .hack. A ještě tedy perlička, že tu byl i opening z jednoho hodně kontroverzního yaoi, kdy jsem nebyl hrdý, že ho poznávám.

Ke konci jsme zašli i na yuri přednášku s názvem Yuri není med. Ne, že bych těchto přendášek neměl už pokrk, zde se mi ale líbilo, že se to nesoustředilo jen na anime a mangu, ale i na normální lesbické filmy. Padlo tak několik tipů, které sahaly i do 30. let minulého století a kromě tipů jsme se zde mohli dozvědět o několika reálných případech, povětšinou tragických či jinak špatně končících. Škoda, že jsme museli někdy ve tříčtvrtině přednášky odejít, protože nás tlačil čas odjezdu vlaku.

Nakonec to nedopadlo tak tragicky, vybrat se dalo, ale jak říkám, není to to, co to bylo na začátku, když jsme s cony začínali. Konečné dojmy a myšlenky shrnu ještě v závěru, který se už ale bude vázat na další, zážitkovou kapitolu, jenž se bude soustředit hlavně na mojí skupinku a lidi v ní. Pokud vás to zajímá, samozřejmě vás nevyháním a můžete číst dál. Bohatší informace ohledně prvků conu tímto ale víceméně končí.

Zevling na Natsuconu

Od Adviku jsme se rozhodli, že skoro každý z naší skupinky každým dnem napíše status s odpočtem, kolik dní zbývá do Natsuconu. Nejprve to byl můj a Roudyho nápad, kdy jsme vážně nevěřili, že se to vůbec rozjede. Ale když už jsme na to byli spolu s Liz tři a začali do toho nutit i ostatní, člověk by nevěřil, ale my tu štafetu vážně dali! Sice bylo docela ironické, že si Natsucon pak vybral hashtag #natsu2014, zatímco my jsme to naspamovali do #natsucon2014, ale aspoň byl náš feed v něčem lepší. Cenzurovaný důkaz je níže.

Takže náš hype vydržel celý ten měsíc. Nebyl víceméně den, kdy by aspoň neskočila myšlenka ohledně Natsuconu a toho, že se zase uvidíme. Teď už ale k samotnému setkání. Už den před jsem se těšil, jak si budu balit věci, protože jsem se rozhodl na akci přespávat, abych si to nijak nenarušoval, jako když jedu domů a pak se hodinu trmácím přes město, abych se na místo dostal co nejdřív. Ze stíhání se stalo zvláštní nestíhání poté, co jsme se s Liz dohodli na jednom dodatku k původně plánovaným "Vánocům na Natsuconu" a já tak trávil hodinu a půl kreslením bez toho, aniž bych měl vůbec sbaleno či jinak připraveno na cestu. Nakonec se ty Vánoce stejně nějak zvrtly a nebylo z nich nic, ani jsem vlastně svoji část transparentu nevytáhl, takže to byla práce docela dost k ničemu.

V pátek se ale ten čas už docela táhl. Člověk prostě chtěl už vyrazit, ale zbývala třeba hodina a půl, která vůbec neutíkala. Čas jsem tak zabil OVAčkem Terra Formars a na to naplácl ještě epizodu Akame ga Kill!, kdy jsem si tím zajistil posledních 10 minut, které jsem měl na to, abych se odpravil a stíhal naplánovanou tramvaj. Vyjížděl jsem s tím, že snad mám všechno, i když mi v tramvaji došlo, že jsem si nevzal přezutí, kdy ještě, že jsem měl boty k cosplayi, které se daly za přezutí taky považovat. Dorazil jsem na Hlavák, kde jsem měl mít sraz s Roudym a Sedlem. Došel jsem na místo setkání, ale Roudyho jsem nikde neviděl. S tím, že při nejhorším zde počkám na převážně holčičí část naší skupinky sám, jsem si dal jedno ze svých posledních pořádných jídel á la bageta, ze které mi nedopatřením upadl na zem kus masa. Najs. Jak jsem se otáčel ve stylu majáku, zahlédl jsem u schodů jak Sedla, tak i Nikču, kterou jsem zde tak nějak nečekal. S tím, že mě díky tomu, že jsem shodil háro, nepoznají, jsem na ně začal mávat, když si mě konečně všimli. Stáli jsme tu tak už ve trojici a čekali na příjezd Brňáků. Mezitím jsem se snažil dovolat Roudymu, který byl evidentně v tu chvíli v metru. Po chvíli jsem to zkusil znova a že bude tak do 5 minut nahoře. Nakonec došel a už jsme byli komplet. Protože jsem vždycky taková centrála, co se shromažďování lidí týče, po chvíli mi volala už Violet s tím, kde jsme a já je navedl do hlavní chodby. Samozřejmě, že vyšli společně i s Pandou a Liz postranní chodbou a já jim tak musel jít naproti. Nyní jsme už byli úplně kompletní a mohli se vydat ku místu konání. Ještě předtím se šlo pro jízdenky, kdy si Violet vyjela takovou opravdu speciální, jenž by se ve své původní formě nedala zasunout do označovače.

Díky Sedlovi, který se v Praze aspoň trochu vyzná, jsme se na místo dostali během nějakých 20 minut. Lokalita opravdu nepůsobila moc příznivě a hlavně jsme nevěděli, jaká z budov to je, protože co roh, to stejně stavěné baráky. Nakonec nás trkl pohled na seskupené otaky a my se tak připojili do fronty. Tedy samozřejmě naším stylem, kdy všichni stáli za sebou, jen my utvořili takový kruh a ještě ve výjezdu pro auta. Tu jsme se potkali se Sýrem a Pavlem, kdy se tedy skupinka zkompletovala a započali jsme čekání na otevření. Sýr nás už trknul svým žonglováním a po chvíli jsme tam stáli i někteří ostatní (tedy já, Nikča a Liz) s tím, že jsme taky vytáhli své míčky a začali se předvádět s tím, co jsme se za poslední měsíc naučili. Abych řekl pravdu, nakonec jsem nebyl nejhorší, ani nejlepší. Zlatá střední cesta. Fronta byla docela dlouhá a nám se už docela chtělo dovnitř. Ne, že by venku nebylo hezky, ale prostě to čekání bylo už dlouhé. A to samé fronta, takže i když se otevřelo, stejně nějakou chvíli trvalo, než jsme se konečně dostali aspoň ke vchodu.

Odbavování bylo rychlé. Každá ze stran byla buď pro registrované nebo neregistrované, ale ke konci se stejně spojila. Dostal jsem program, opět takovou nevzhledou pásku (lepší to nebude) a mohl jít dál. Jenže se stala taková věc, že mi ostatní zmizeli z dohledu. Měli jsme naplánováno, že si půjdeme hned hodit věci do místnosti na spaní, jenže když jsem tedy doběhl až nahoru, prošel jsem si celkem tři a ani v jedné nikdo ze skupinky nebyl. S tím, že tam třeba ještě nedošli, jsem takto proběhal celkem dvakrát všechna patra, začalo mi z toho být i horko a prostě nechápal jsem, kde můžou být. Až po druhé, co jsem vyběhl nahoru, jsem si všiml, že chodba vede dál a jdou tam i lidi. Co jsem je následoval, viděl jsem, že těch místností na spaní je mnohem víc a v jedné z nich jsem konečně ostatní našel. No, adrenalin hned na začátek, proč ne? Šťastně opět shledáni a ubytováni jsme si šli tradičně někam sednout. Zde pro to posloužila kantýna, o které jsem psal již na začátku. Jen jsme si tedy sedli k úplně zadnímu stolu, který se od té doby stal doslova naším místem - nikdo jiný si sem nesedal a když, byl to maximálně jeden člověk, který při spatření naší skupinky hned odešel. Což, respekt nad epickou skupinkou. Zde se začalo zevlit, plánovat, na co se půjde a tak různě, prostě klasika. Ta náplň dne byla opravdu jinak taková zevlící, takže jsme se pak akorát koukli na AMV soutěž a dál kempili v kantýně. Tam jsem zjistil jednu nepříjemnou věc a to, že mi dali pásku, která je předně určena pro ty, co nemají ubytování. Pandovi se zase nelíbilo, že mu dali pásku příliš volně, jakoby měl nějakých 100 kilo a tak jsme se zvedli a šli si zkusit zařídit nové pásky. Tady nehorázné překvapení, kdy jsem nejen já po stížnosti dostal hned novou pásku, ale i Panda, ačkoliv jeho důvod byl oproti tomu mému čistě estetický. Spokojeni jsme tedy odešli s novými pásky a já udělil Natsuconu další plusový bod. Po několikahodinovém zevlení jsme se rozhodli, že to půjdeme zabalit, respektive si ještě na chvíli sednout nahoru a pomalu se připravit na spánek.

Tady nás čekaly takové trochu dekadentnější diskuze. Mluvili jsme o tom, proč vlastně na cony jezdíme a že už je to jen o těch našich srazech a to ostatní se úplně vytrácí. Už jen fakt, že přednášky nenavštěvujeme skoro vůbec. A že nám to vydrží možná ještě tak rok, dva a pak kdo ví, co bude a jestli se ještě budeme vůbec nějak aktivněji vídat. Nic moc téma tedy, které mě docela zamrzelo, ale to je tím, že je to prostě pravda. Pak jsme se dostali i k tomu, jak si každý z nás víceméně spíš přihoršil v životě a že každý měl nějakou tu volbu další cesty životem, ale neudělal zrovna nejlépe. Témata z bláta do louže, fakt, že jo. Ale už jsem zjistil, co nás všechny tak nějak spojuje, respektive co všechno máme společného a proč nás osud asi svedl takto dohromady. Pak už jsme to ale nějak neřešili. Roudy nás opustil, protože na conu tuto noc nespal a pak už nás orgové lehce napomínali, že by bylo dobré být zticha a i nám zhasli, takže jsme pak akorát s Pandou zašli do umývárek a již se zalehlo. Byl by to jednoduchý závěr, kdyby Liz najednou nezačala mít "těhotenské" chutě, které eskalovala od pečeného kuřete, až k lososovi, pití nálevu z okurek a kdo ví, k čemu ještě. My s Violet pak málem pošli smíchy, když jsem řekl, že možná čeká něco maličkého, jelikož to na ní není vůbec vidět a došli jsme k tomu, že to bude asi moucha. Jak jsme se tam takhle smáli, lidi kolem už byli nevrlí, což chápu a tak jsme to tedy pomalu zabalili. I když, pro mě to byla taková noc o polospánku. Spal jsem i nespal, tak napůl, ale nebylo to tak hrozné, jako třeba na minulém Akiconu.

Ráno bylo takové zpomalené. Překvapivě jsem neměl problém se zvednout a vstát, ačkoliv jsem neměl naspáno o moc víc, než ostatní (maximálně tak 3-4 hodiny). Došel i Roudy a Sýr, který nám tam mezitím žongloval a všichni jsme se tak nějak už umyli a přehodili, až teda na Liz, která byla poslední a čekalo se víceméně hlavně na ni. Aby ráno nezůstalo bez překvapení, dorazila i Hanka s Luci. Hanka mě samozřejmě hned zprdla za to, co že jsem jí to popsal za cestu, jelikož jsem jí v pátek dal tip, ačkoliv jsem sám nevěděl, jak se na místo dostat. Což, tak jsem jí chtěl dopřát trochu toho výletu po Praze. Já se musím zmínit i o svém cosplayi, který nakonec nebyl. Ne, že bych si jej s sebou nevzal, ale ta nechuť do něj byla příliš velká. Tak jsem to prostě sabotoval a rozhodl se, že poprvé od Adviku 2011 (pokud nepočítám Cosplay Party 2014) cosplay vynechám a zůstanu po celou dobu v civilu. S tímto jsme zasedli na chvíli v kantýně, abychom se následně rozhodli pro odchod do obchodního centra Arkády na Pankráci. Tak se šlo tedy tam. Nejdříve se zaskočilo na Bubble Tea, což je fakt strašný hit a nechápu, co na tom je, když je to prostě smíchaného cosi a na dně jsou želatinové kuličky. Pak jsme se rozhodli zajít na oběd do fastfoodů. Tady jsem si i přes nelibost dal cheeseburgery a pak jen pozoroval, jak Roudy s Violet nemůžou už to, co si dali jako čínu a že se diví, že to je jako porce pro 10 lidí. Kromě tedy ještě toho, že si vedle Sýr a Liz dávali challenge v rychlém pití ledového mixu všech možných nápojů a já si to pak taky zkusil, tedy se Sýrem a vysloužil si tak nepříliš pěkné shippování.

Co jsme se vrátili z Pankráce, běželi jsme hned na Grekovu přednášku, kdy jsme u dveří už viděli i Maxe. Tím pádem po přednášce následovalo zasednutí v kantýně, kde nás bylo dohromady opravdu hodně. Šílený nápad, že půjdeme navštívit místní Lidl, se stal skutečností. Ještě jsme po cestě splašili Pavla á la Pewa a hromadně se vydali na cestu. Nakonec ne všechny obchody byly úplně daleko, to samé se vztahovalo na Lidl, který byl skoro za rohem, jen asi desítku minut cesty. Pro tentokrát jsme neostrouhali a narazili na zrcadlo, tak jsme se tam jako vždycky naskládali a začali se fotit. Kdyby kolem nešla nějaká zaměstnankyně s tím, že se tam fotit nemůžeme a že je to pod pokutou. Raději jsme tedy brali nohy na ramena. Kvůli nám otevřeli další kasu, kam nakonec šel jen Sýr. A aby toho nebylo málo, když jsme vycházeli, dovnitř vcházelo nějaké ozbrojené komando. Žádní policajti, ale na férovku nějaký SWAT, takže jsme si říkali, že jdou určitě pro nás. Samozřejmě nešli, jen to tak ironicky vyšlo. S tímto se šlo zpátky. Zakempili jsme to na trávníku, odkud se po chvíli zvedla Liz s Nikčou, Roudym a Sýrem, jelikož si připravili cedulku "free questions" a šli dělat průzkum. Tak jsme tam zůstali jen se Sedlem a Violet. Nadešlo něco, čeho jsem se bál a to, že se vytáhly Černé historky. I přesto, že mám z této hry sám leda tak černé myšlenky, jsem se rozhodl zapojit a překvapivě jsem jeden případ dokonce uhádl. Udělali jsme takto dva případy a zase nadešlo nicnedělání. Když se konečně vrátil Sýr a po něm Nikča, tak jsme si chvíli házeli míčkama. To už tu byl i Max s tím, že tu mají Oculus Rift a že si to každý může vyzkoušet. Tak bylo jasné, co bude následovat. Šli jsme tedy do herního sálu, abychom si zkusili Oculus. Byla to příjemná změna, protože jak jinak říkám, to bylo samé zevlení, posedávání, ale žádná větší aktivita. Neříkám, že je to tak špatně, jen to chtělo něčím oživit. Než na nás přišla řada, ještě jsme si zahráli Audiosurf, který jsem nehrál fakt nějaké dva roky už, tuším a natočil jsem Sýrovu iritaci nad tím, že na mega děle, které muselo být fakt výkonné jak něco, hráli dva týpci Tunel. Nakonec jsem se k vyzkoušení Oculusu dostal, šel jsem na tu horskou dráhu a nevím, no. Sýr to chválil, já to zase extra chválit nebudu. Obraz byl roztřepaný a díky nízkému rozlišení nepůsobil moc realisticky. Ale dělalo se mi špatně, točilo se to se mnou, svůj efekt to zvládlo.

Pak nás opustila i Violet, jelikož šla spát na tuto noc k Nikče a místo ní k nám přibyl Roudy. Noc pak začínala zajímavě. Nejdřív se mluvilo o takovém strašidelném komiksu a o tom, jak z toho měl Panda takový šok, že nebyl půl hodiny schopen ničeho. Já věděl, o čem je řeč, taky mi to nebylo příjemné, ale že by mě to odrovnalo, to ne. Pak se ale přešlo k trochu reálnějším tématům, které jsme tedy mezi sebou sdíleli už jen s Liz a Pandou. Kdy se tedy Liz přiznala, jak je to u nich doma, kdy jsem o ní začal mít upřímně docela strach, protože to není žádná sranda. Pak se přidal i Panda s náměsíčností jeho sestry, což není samo o sobě nějak děsivé, ale jak líčil ty příznaky, příjemné to taky nebylo. Samozřejmě, nejsem žádná měkkota a když na to přijde, jsem já ten, co zahání strach, ale v tuto chvíli se to ve mně všechno začalo klepat, i když to navenek nebylo vidět. I Panda byl docela vypsychovanej, takže jsme pak málem skončili všichni tři v jednom spacáku. Nějak jsme to dál nehrotili. Takže nám potom zhasli, ale protože se nikomu z nás nechtělo spát, zvedli jsme se a šli si sednout na schody do chodby. Zde se tak trochu pomlouvalo, kdy tedy ještě předtím dle Liz byl cítit zápach exkrementu, který se s námi táhl už od sezení na trávníku a když odešel Sýr, tak to pominulo. Samozřejmě, Sýrova vina to nebyla, kdo ví, co cítila, ale bylo to takové vtipné v té chvíli. Jak to tak bývá, poslední večer je takový nejpohodovější a i zde to platilo. Strávili jsme na schodech nějakou hodinu, možná dvě. Ale pak nás už bolely zadky a únava taky přicházela. Tak jsme si šli s Roudym, Pandou a Sýrem dát ještě takovou skupinovou selfie v koupelně, zamávali na Liz přes okno v ženských umývárkách a už by to vypadalo na konec dne. Kdyby po zalehnutí nezačal Panda s Liz mluvit o jídle, z čehož jsem nemohl spát, ale dostal taky hlad. Tak jsme si dali Softíky a pak už opravdu zalehli a rozhodli se to pro tentokrát zapíchnout.

Neděle byla už taková dost chcíplá. Dobře, já opět vystřelil, protože mi ze záhadných důvodů najednou nedělalo vstávání už po osmé sebemenší problém. Ale Panda se Sýrem leželi jak mrtvoly a nebyli schopni se zvednout. Jediný Sýr pak vstal, Pandovi bylo blbě, tak jsme ho tam nechali a běželi na poznávačku. O té jsem již psal, takže to, že to byl víceméně fail pro většinu z nás, už říkat nemusím. Kdo překvapil, byla ale Liz. Ještě mi předtím psala, jak to zase nedá, bude poslední a že se radši ani nebude účastnit. A pak tam na férovku a bez napovídání nahází 15 bodů a dostane se tak do finálního rozstřelu. Nakonec se tedy umístila na třetím místě, ale mohla si vybrat jednu z cen, kdy přistoupila na tu nejmenší a to na placku. Ale byla spokojena, což se nedivím, když se předtím tak podceňovala a teď to natřela nám všem, i Meonovi, který se k naší skupince tímto přidal. Následně jsme si zase šli sednout do kantýny, opět na naše místa, která byla volná a započal jeden z posledních zevlingů. A i aktivit. Nejdřív se blblo s míčky, kdy se Meon rozhodl nalézt těžiště a postavit tak cosi, co připomínalo... pomník. Následně se konaly bitky s míčky, které opravdu teď nevím, k čemu přirovnat, ale kdo koho přestřelí, ten prostě vyhraje. A pak jsem Nikče půjčil foťák, což vyústilo v to, že vlezla pod stůl a začala nám všem fotit rozkroky. Opravdu takové WTF. Roudy tam už chytal takový rage mód, nejdřív tedy z toho, že je mu focen rozkrok a jeho "kraťásky" a potom, že jsme mu s Liz málem vylili pití, jak jsme se bitkovali míčky. Pak ještě došlo k boji o houbu, kterou jsem vlastně ani jednou v reportu neuvedl, takže tak učiním teď. Liz si totiž dovezla takovou "plyšovou" houbu z Kauflandu, která se stala ihned hitem a měl ji v ruce nejméně dvakrát každý z nás. Kromě tedy toho, že si ji Sýr bral pod hlavu na spaní. A o tuto houbu, která se uměla i usmívat, mračit a mluvit, se začali přetahovat. Roudy byl už vážně naštvanej a celkově, tady to všechno zajímavě vyeskalovalo. Naštěstí, k ničemu špatnému nedošlo, takže cajk.

Ještě jsme pak i s Meonem zašli do Arkády na Bubble Tea. Já pak musel dopíjet od dvou lidí a udělalo se mi solidně špatně, nejen z toho mléčného cosi, ale i z těch kuliček, které byly tentokrát solidně hnusné. Poslední skupinová návštěva záchodů a mohli jsme vyrazit zpátky. Blížil se taktéž čas se pomalu dobalit a chystat se na úplný odchod. Zašli jsme proto do horní místnosti, naskládali jim bordel na hromádku a co jsme viděli, že jsou na zemi stále rozsypány lentilky, raději utekli, abychom to neměli na svědomí. Ještě se šlo na yuri přednášku, na které se ale řešilo, kdy se pojede a tak. Navíc jsme ve tříčtvrtině museli jít. Panda s Violet a Liz se rozhodli jet specifickým vlakem, takže museli jít. Nejdřív jsem jim slíbil já, že je dovedu na nádraží, ale nakonec jsme šli všichni. Sice se plánovalo jít na zakončení, ale to by nestálo za to, abychom se odpojili už teď. Když už pak jel vlak a my se rozloučili, já ještě vlezl do vlaku, abych se podíval, jak to tam vypadá a málem se mi zavřely dveře. Ne, že by nešly otevřít, ale ten divný pocit, že by mě to zavřelo a já musel jet s nimi bez jakýchkoliv dokladů a všeho, byl opravdu nepříjemný. Tak jsem se rozloučil ještě jednou a již jsme nadobro odcházeli. Zbyli jsme jen v pětici - já, Sýr, Nikča, Roudy a Sedl. Od nás se pak odpojil nejdřív Sedl, po něm Nikča a byli jsme už jen tři. Protože jsme si nechali na Natsuconu věci, museli jsme se tam vrátit. Sýr cestou failnul, protože mu nedošlo, kde jsme a už nás tahal na bus kamsi do řitě. Naštěstí to dopadlo dobře a my došli správně. Co jsme si vzali věci, ještě jsme šli do kantýny s tím, jestli si tam nemůžeme na chvíli sednout. Čekali jsme, že bude následovat negativní odpověď, ale ne, že můžeme, ačkoliv to tam už skládali. Ještě jsme si všichni dost vyčerpáni probrali, jak jsme si con užili a jak to asi bude dál a protože už nastala taková spíš nuda, rozhodli jsme se to rozpustit. Opustili jsme budovu, jenž nám dělala přístřeší skoro celé 3 dny a pak mě opustil nejdřív Sýr, po něm Roudy a již sám jsem se vydal domů.

Závěrem

Tak a jsem u shrnutí. Abych řekl pravdu, con od conu se mi to zdá slabší. Samozřejmě, je fajn se takhle párkrát za rok sejít a vůbec, prožít víc než jeden epický den a skvěle se pobavit. Jen přestávám vidět ten smysl v tom jezdit kvůli tomu na con, jehož potenciál se stejně nevyužije, když jdeme sotva na jednu přednášku za den (jestli vůbec to, že). Za to program ani tak nemůže, i když může být sebeslabší, ale prostě za ty roky ho máme víceméně vytipovaný a nová témata, která by zaujala, se vybírají fakt těžko. Zase je blbé, že jsme skoro každý víceméně z jiného koutu republiky a tak jsou cony tím nejlepším prostředkem, jak se sejít a jak i využít levného, ač nepohodlného, ubytování. Ale stejně, takový lehčí úpadek cítím a to, že do dvou let už na žádné cony jezdit nebudeme, je v současné chvíli krutě reálnou myšlenkou. Advik jsem si užil v tomto ohledu nějak víc, i když tam jsme program neřešili už vůbec. AF dopadl velice podobně, ale taky se mi zdálo, že to bylo o něco živější. Nevím, možná je to fakt jen můj pohled a i to, že mi vyšla na con taková neutrální nálada, kdy jsem nebyl ani přehnaně depresivní, ale ani nějak veselý. Ale držel jsem se a snažil jsem se nedát nic najevo, i když byla sebevětší krize.

Nicméně sabotáž cosplaye taky za něco mluví. Tu nechuť jsem měl už i minulé cony, ale dokázal jsem se k tomu přinutit. Teď už ale byla až tak velká, že jsem se za nic nedonutil. Hodně se bojím, že s tím třísknu úplně a veškerá snaha, kterou jsem tomu věnoval poslední roky, přijde vniveč. Sice jsem o tomto mluvil už na minulém Akiconu, že prostě "končím s cosplayem", ale pak se to na chvíli zlomilo, nicméně teď to zase přišlo. Fakt nevím, jak to bude dál, plány samozřejmě mám a docela bych je chtěl realizovat. Ale opravdu netuším, jestli k tomu ještě budu vůbec mít nějakou chuť.

Pro tentokrát tedy takový dekadentnější závěr, který holt není plný nadšení, ale chce to taky změnu. Pocity smíšené, ale i přesto jsem nechtěl aby víkend už skončil, kdy bohužel vše zase rychle uteklo. Možná tomu teď ta o trochu delší pauza pomůže (tímto okamžikem 65 dní) a jak všichni pořádně zregenerujeme po té sérii conů, zase bude ten hype o něco přínosnější. Já teda děkuji jak své skupince, tak i celkově organizaci, která neskutečně překvapila a i přes jeden závažný problém s placením vstupného, který se ovšem prý bude řešit (za což jsem rád), opět Natsucon ukázal, že v tomto nebude mít konkurenci mezi ostatními cony. Tak tedy za ty více než dva měsíce na dalším conu a doufám, že si nahromadím dostatek pozitivní energie, aby to pro mě nebylo už tak smíšené, jako to bylo tentokrát.