Čím se inspiroval Avatar

Ačkoliv přicházím s tímto faktem jako s křížkem po funuse, kdy k tomuto datu vyšel původní Avatar již před 5 lety, pokračování jsou pomalu za dveřmi (2017/2018) a tak, než vyjdou, je načase se podívat na zoubek něčemu, čemu by bez podkladů člověk jen těžko věřil.

Děj se zdá být poměrně originální, když nebereme v potaz třeba film Pocahontas, který má velice podobný námět, o čemž mluvili sami tvůrci i aktéři v jedné z reportáží. Nicméně tu existují hned dvě díla, která vyšla dřív a až křečovitě v mnoha aspektech námět Avatara připomínají. A co je pravdou, obě dvě s sebou nesou přímá obvinění na hlavu Jamese Camerona.

Prvním dílem je krátká sci-fi povídka od Poula Andersona z roku 1957 s názvem „Call me Joe“, či v českém překladu „Říkejte mi Joe“. Tuto povídku jsem přečetl v rámci českého vydání v časopisu Ikaria (1997/05), abych zjistil, co má s Avatarem natolik společného, že to stálo téměř žalobu. Příběh zde vypráví o člověku jménem Ed Anglesey, který se za pomoci jisté technologie na dálku nervově a i myšlenkově propojuje s uměle vytvořenou bytostí, které dal jméno Joe a za pomoci níž zkoumá povrch nehostinné planety Jupiter. Námět je tedy naprosto jasný. Lidská posádka kdesi na jednom z měsíců Jupiteru, hlavní hrdina Ed navíc ochrnutý a díky zvláštní helmě má možnost se spojit s tvorem s lidskou DNA, který svým vzhledem připomíná namodralého centaura, jenž dokáže přežít i jinak pro člověka nesnesitelné podmínky na Jupiteru. Celkem složité, technicko-geologické čtení plné dialogů, které ale svým charakterem Avatara připomíná až přespříliš. Hlavně pak i díky vývoji děje, kde se hlavní hrdina začíná s Joem sžívat a pomalu ztrácí sám sebe, tedy své původní já na základně. Sice se děj odehrává jinde, kdy zde je to tedy Jupiter a jeho okolí a u Avatara je to naopak souhvězdí Alpha Centauri a o něco hostinnější Pandora. I tak, hned úvodní popis výhledu ze základny na Jupiter se až nápadně podobá tomu, jak můžeme vidět plynného obra z povrchu Pandory.

„Pětinu oblohy zakrýval Jupiter, perleťově zářící, posetý barvami, pokrytý stíny měsíců o velikosti planet a vírů rozsáhlých jako naše Země.“

Dalším faktem je samozřejmě Joe a propojení s ním, které jak jsem uvedl, je za pomoci speciální helmy. Ta zde nahrazuje o trochu modernější zařízení, které funguje pro propojení s avatarem. Jen je tu rozdíl, že lze v případě přístroje z Joea provést jistou interferenci a napojit se na již spojeného člověka a vidět to, co vidí i on. Samotný druh, tedy ať je to kopie původních Na’vi – avatar, či ohledně Joea druh nazvaný pseudocentaurus sapiens (dále v tomto článku nazýván jako centaur), sdílí taky ohromnou podobnost. Už jen proto, že oba mají příměs lidské DNA, víceméně i lidský mozek a ať už je to základna na Pandoře, či základna stovku tisíc mil od Jupitera, jsou podmíněni několikaletému růstu a vývoji ve speciálních tekutinách, kdy až po uplynutí určité doby mohou být vypuštěni a propojeni s člověkem. Tedy, v případě Joea se lidským mozkům centaurů říká espeři, ale stejně, jako v Avatarovi, lze ovládat tvora jen za předpokladu, že bdí. Oba druhy jsou namodralí, centauři mají jen o pár končetin navíc. V případě Joea to ovšem není o tom, že by byl Jupiter osídlen, ale existují zde i taktéž uměle vytvořené druhy centaura, které už nepotřebují ke svému fungování lidský vliv.

Asi nejvíc výrazným je ovšem fakt, že hlavní hrdina Ed je na vozíčku a stejně jako Jake z Avatara se do tohoto stavu dostal díky nehodě. Tedy, je to zde práce na oběžné dráze Země oproti pozemské válce, ale to nemění nic na tom, že sdílí úplně stejný handicap a propojení s jiným druhem, který se může pohybovat volně, je pro ně spíš takovým vysvobozením.

Vzniklo i několik ilustrací, které se samozřejmě liší dle toho, jakou má daný autor fantazii. Díky nim můžeme tak mít hrubou představu, jak vypadají některé postavy a zejména i uvedené druhy, mezi které se kromě centaurů řadí i jakési červovité černé stvůry, které mi díky znalosti Avatara připomněly viperwolfy. Nuže, to už musíte posoudit sami. Obrázky jsem pro lepší přehlednost trochu upravil, aby bylo aspoň trochu vidět, co na nich je. Na levém můžete vidět Joea a jeho zápas s již zmíněnými černými tvory a na pravém naopak po levici hlavního hrdinu Eda v jeho pojízdném křesle a vedle něj napravo vědce Cornelia s pro něj typickou dýmkou a zapalovačem.

Samozřejmě, úplně 100% tato díla stejná nejsou, ale sdílí tak výrazné prvky, že nakonec i sám Cameron přiznal tím, že autora uvedl v titulcích, že to víceméně z větší části opsal. Camerone, Camerone… Jakoby to nebylo poprvé, co se něco podobného stalo třeba u taktéž velmi slavného Terminátora, kde byl zase obviněn z opsání námětu dvou dílů seriálu „The Outer Limits“ z roku 1963.

To bychom měli tedy „Říkejte mi Joe“ a první ze dvou výraznějších inspirací. Druhá se týká filmu Delgo, který vyšel rok před Avatarem (2008) a sdílí taky pár výrazných prvků, které stojí za povšimnutí. Samotný Delgo je poměrně nezdařilý animovaný film, kde proti sobě bojují dvě strany, jedna okřídlená a jedna neokřídlená a celkově, postavy, i příběh za moc nestojí. Celkový námět světa je jako takový velice podobný, ale nemohu upřít prvky, jakými jsou třeba variace na semínka Eywy, kdy v jedné ze scén, ve které je hlavní hrdina s hrdinkou v jeskyni, všude kolem poletují až nápadně podobné, ne-li skoro stejné „mušky“.

Další z těchto prvků je například příšera, na které zde postavy v několika pozdějších scénách lítají a které jsou téměř totožné s Ikrany z Avatara. Nemluvě o mém zjištění při práci na tomto článku, kde jsem zjistil i mnohé podobnosti s pohořím Hallelujah a levitujícími kameny v případě jedné lokace z Delga. Našlo by se toho i víc, kdy pokud by člověk chtěl být obzvlášť rýpavý, poukázal by i na podobnost děje, kde proti sobě bojují dva kmeny, kdy jeden se před dlouhými léty obrátil na druhý s prosbou o možnost se usídlit v jeho plodných zemích a následuje pozdější romance mezi představiteli obou kmenů, kteří je nakonec dokážou sjednotit.

Ať už by si člověk pomalu myslel, jak je Avatar kdo ví jak originální, hned tato dvě díla ukazují, že inspirace zde byla nemalá. I přesto osobně na Avatara názor neměním, stále zůstává jedním z mých nejoblíbenějších filmů, který jsem už viděl tolikrát, že bych ho pomalu dokázal odvyprávět i pozpátku. I přesto bylo zjišťování, z čeho čerpal, celkem zajímavou zkušeností.