Shingeki no Kyojin: Zenpen

Pirátství je sice zlá věc, ale v případě live-action SnK mi nezbylo nic jiného. Naštěstí, nejednalo se o kinorip, kdy netuším, z čeho to ten rip tedy je, ale kvalita naprosto dobrá, tudíž nebylo třeba dále čekat.

Film jako takový začíná podle mě hodně uspěchaně a nesnaží se o nějakou tu velkolepost. Jsme vhozeni do světa, respektive do země obehnané vysokými zdmi, kde žijí lidé chráněni těmito zdmi před titány, které ovšem nikdo mimo průzkumné legie neviděl už 100 let (což všechno z toho všichni, kdo viděli anime, či četli mangu, dobře ví). Představí se nám trojice hlavních hrdinů - technicky zdatný Armin, lehce rebelující Eren a do toho všeho ustaraná Mikasa, mezi níž a Erenem už od začátku funguje jakási podivná chemie. Ale to zatím nechme být. Ve chvíli se už objevuje slavný Colossal, aby z ničeho nic proboural zeď a vpustil dovnitř všechny ostatní titány, kteří by se tam jinak nedostali.

Musím říct, že první setkání s titány nebylo pro mě, jakožto pro diváka, ničím moc úchvatným, protože zde působí poněkud divně. Až moc lidsky, přijde mi. Když tedy nakráčí „se smíchem“, už zde si člověk akorát udělá pochyby, zda to tedy bude za něco stát. No, rozhodně přes to všechno neupřu brutalitu, která sice neukazuje vše detailně, ale divák moc dobře vidí, kde co lítá, či spíš z koho jaká část lítá, až to má tendence citlivější povahu trochu rozhodit. I zde dojde po jisté se už docela od předlohy lišící události k časovému skoku a odtud začne ta pravá řežba, na kterou se rozhodně vyplatí počkat.

Co se týče postav, měl jsem dost problém některé rozlišit, protože třeba už jen Armin s Erenem si byli docela podobní a jak je člověk zvyklý na svou vlastní etniku, má přece jen problém v těch jiných vidět větší rozdíly. Proto docházelo k nejednomu zmatení a to nejen u těchto dvou. Další známé postavy, co se zde objevily, byla třeba vyšinutá Hanji, která ovšem zatím moc prostoru nedostala, či Sasha, která samozřejmě neztratila svůj původní lehce nenažraný koncept, ale i přesto mi tak nějak sedla víc, než v anime (kde jsem ji opravdu nemusel). Ve zbytku se daly najít i další postavy, jako třeba Jean, ale ty nedostaly prostor, protože zkrátka hodina a půl je pro rozvíjení více charakterů příliš krátký čas. Herecké výkony musím každopádně pochválit, protože jak se říká, Japonci neumí hrát, ale zde klobouk dolů.

Všechny změny dělá taktéž zpracování, které je nejen zasazeno do post-apokalyptického japonska nové doby, ale je samozřejmě ochuzeno o jakékoliv zářivé barvičky a dodává ponurejší podtón, až to v mnoha okamžicích působí poněkud kýčovitě. Ale dobře kýčovitě. Efekty jako takové jsou velmi dobré. Nebudu říkat vynikající, ačkoliv sápající se na paty Hollywoodským trhákům, ale byly dost dobré i na to, aby vynikly jinak výborně zpracované bitky s titány, které sice přijdou až v pozdějším dění a do té doby se film táhne až příliš nejistým tempem bez vyhlídky cíle, ale jak říkám, stojí to pak za to.

Nevím, co bych ještě dodal. Film si sice jde lehce vlastní cestou, ale to je právě to dobré. Sice si mnoho lidí stěžuje, že vydat se trochu jinou cestou nebyl dobrý nápad, ale já si myslím pravý opak. Vnáší to do jinak už docela ohraného tématu SnK něco nového a i přesto, jak se na to nadává, si myslím, že se rozhodně nejedná o nepovedený film. Dovolím si tvrdit, že je to naopak dobrý film. Jen je třeba odpoutat se od předlohy a případně si jen s úsměvem porovnat změny a užít si to takové, jaké to je.

To by byly takové zkrácené dojmy z první části, kdy ta druhá vyjde již v září, ale my ostatní, kteří se případně nedostaneme na samotnou japonskou premiéru, či jiná promítání, si budeme muset zase nějakou tu chvíli počkat. Už teď si myslím, že se to čekání ale vyplatí.