ABZU

Hlavním hrdinou hry je existence svým zjevem, ale i funkcemi připomínající potápěče. Jen tedy s tím rozdílem, že tento pro své počínání pod hladinou oceánu nepotřebuje žádné dýchací ústrojí. Vydává se napříč oceánem, aby nejen objevil smysl své vlastní existence, ale i minulosti již dávno zaniklé civilizace. Že to blízce připomíná hru Journey? Ano, je tomu tak. Jak jsem již zmínil, ale nijak blíže nerozvedl v perexu, hra je rovnou od designéra právě Journey (článek zde) a protože zrovna to je jeden z mých vůbec nejoblíbenějších titulů, chystám se v článku hodně porovnávat.

Hurá do hlubin oceánu!

Prostředí je čistě oceánské a rozděluje se na několik vzájemně odlišných oblastí. Hráč se dostane možnost podívat do míst zarostlých chaluhami, na samotné korálové útesy, či v neposlední řadě i do stále zachovalých ruin zaniklé civilizace. Samozřejmě je to jen zlomek toho, co ohledně prostředí hra nabízí. A protože je vše pod vodou, s tím souvisí i možnost díky hrdinovým schopnostem víc než obstojně plavat se podívat doslova do všech koutů, kam vůbec člověka napadne v rámci vymezené oblasti. Narozdíl od Journey, kde vše tak nějak skončilo už dávno a kromě putujícího „vyvoleného“ a občasných nepřátel nejsou známky pokročilejšího života, zde naopak bohatá podmořská fauna i flóra funguje nadále a doplňuje jednotlivé lokace o nějaký ten živý prvek. To znamená velké množství ryb a mořských živočichů, které budete moci za celou dobu hraní potkat. Nové technologie herního enginu umožnily veškeré živočichy navrhnout tak, aby působili co nejvíc věrohodně, co se jejich chování týče. Sasanky se tak před hrdinou skrývají, langusty zalézají pod kameny, hejna ryb mění formaci či následují hrdinův pohyb, obrovské velryby plují v temných hlubinách a v neposlední řadě menší predátoři požírají ještě menší ryby. Vše tu žije svým vlastním životem a je jen na hráči, jak moc se do tohoto procesu zapojí a kolik rybích životů tím nakrátko ovlivní. Třešničkou je možnost usednout na speciální sošku, započít meditaci a mezitím si prohlédnout všechny druhy ryb, co plavou kolem. To je zároveň takovou výukovou složkou hry, jelikož se vám tímto způsobem zobrazí u každé ryby i její název. (Lze zde mimochodem najít i menší easter egg ve formě Dory z Nema. Tedy, alespoň jejího druhu.)

Podmořská symbióza

Hlavním účelem hry je v každém případě prozkoumávání okolí. Hra sama o sobě totiž působí klidně a kromě zlověstných technologických jehlanů v pozdější části hry (a taky jedinému prvku vzbuzujícímu skutečný strach a nejistotu) zde vlastně nehrozí žádné větší nebezpečí, jenž by narušilo celou harmonii a vůbec soužití s okolím. Ovládání hrdiny jako takového je ze začátku lehce krkolomné, ale zvyknout se na něj dá, i když si myslím, že s klasickým ovladačem (gamepadem) by se hrálo lépe. Bohužel, hra hapruje co se týče jeho podpory a pokud nemáte vysloveně ten od Steamu, spíš musíte počítat s tím, že jej hra nerozpozná a vám zůstane opět jen klávesnice a myš. Naštěstí, vše je dostatečně dobře ovladatelné i tak. Každá z lokací má totiž mnoho zákoutí, schovaných zejména za chaluhami a jiným porostem, čili i přes jinak nemalou linearitu postupu se vyplatí hrou jen rychle neprolétnout, ale pořádně a hlavně v klidu si okolí proplavat a prozkoumat. Díky schopnostem, jako je dočasné zrychlení, které se dá použít i co se týče výskoku z vody a zpět (lze se, pokud to lokace dovolí, podívat i na hladinu, kde ovšem nic moc není), se tento typ prozkoumávání stává mnohem zábavnějším. Ryby navíc většinou kopírují pohyb hráče a výskok z vody znamená, že spolu s ním vyskočí i celé hejno a vytvoří tak krátký, leč kouzelný okamžik.

Díky této symbióze s okolím si lze valnou většinu větších ryb a vůbec živočichů osedlat. Je libo se svézt na rychlém delfínovi, mořské želvě, či jen klidně plující mantě? Není problém! Jen je třeba si uvědomit, že ryba není kůň a i když z části na povel funguje, ovládáním je nezkrotná a kdykoliv vás ze svých zad může „shodit“ bez mrknutí oka. Při tomto prozkoumávání je možné nacházet zářící loděnky, zachraňovat mnohé rybí druhy z ucpaných děr, či pomoct rozbitým zařízením připomínajícím podvodní dron. Ano, ryby nejsou to jediné, co hráče může na jeho cestách provázet. Důležitým prvkem jsou i ony zmíněné drony. Dokáží nejen posvítit v nejtemnějších hlubinách, ale i pomoct hráči se dostat skrz jinak neprolomitelné bariéry bránící v cestě dál. A hlavně, většinou vydrží až do konce úrovně. Zároveň s nimi lze komunikovat přerušovanými signály dávajícími dohromady až takovou nesouvislou písničku, kterou následně dron opětuje (prvek okatě převzatý z Journey). Jsou tu i jisté logické prvky, ale jen úzce svázané s prozkoumáváním, takže třeba takové otevření dveří, pro které se musí zatočit dvěma ventily, zahrnuje jen nalezení cesty po řetězu ke každému z nich. Nic náročného, což jde ruku v ruce s klidností celé hry. Doplňkem jsou i pasáže, kterými nelze jinak, než jen proplout, jelikož se vás chopí silný proud. Zde nesmím zapomenout podotknout okamžik, kdy se kamera přepne na pohled do dáli mezi útesy. To je prakticky identický okamžik, který se udál i v Journey při písečném sjezdu, kde akorát místo výhledu na útesy padl výhled na ruiny opuštěných starobylých měst. Ale stylem provedení je to prakticky to samé.

Pastva pro oči i uši

Zpracování jako takové je bez debaty na nejvyšší možné úrovni. Zaujímá typicky omalovánkovitý styl (prakticky totožný s Journey), bez extrémních detailů, ale přitom je do i těch nepřítomných detailů vymazlen. Proplouvání oblastmi je tudíž jednou velkou pastvou pro oči a tím pádem i nemalou radostí. Chaluhy reagují na jakýkoliv pohyb, písek na dně se při pohybu poblíž vzdouvá, všude kolem poletují různé částečky a takhle bych mohl pokračovat. Nelze najít byť jeden velký nedostatek, který by tuto vizuální nádheru kazil, zvlášť viděnou v nejvyšší možné kvalitě ve FullHD (4K bohužel ještě nevedu). Samozřejmě, sem tam se nějaká nepatrná chybka najde, žádná hra není úplně dokonalá, ale zde maximálně jednou, dvakrát za hraní. Bývají to povětšinou problikávající textury někde v dáli v hlubině, či špatně odražený stín nějaké ryby opodál, s ničím větším jsem osobní zkušenost neměl. Ruku v ruce s tím jde i hudba, kde se osvědčil stejný skladatel jako u Journey a o doslova epické momenty není tím pádem vůbec nouze. Když takhle při rychlém proplouvání mezi ruinami spustí úžasný orchestrál, lidská kůže se v mžiku mění v husí a myšlenky zaplavuje údiv nad tím, jak jen hudba dokáže přidat na celé už tak parádní atmosféře.

Co ale příběh?

Narozdíl od Journey, zde není ohledně příběhu na pozadí vše tak jasné, až přímočaré. Mnohé prvky lze zjistit dle nástěnných maleb a v jednu chvíli prozradí i hologram celou pravdu okolo hrdiny samotného (a nejen jeho). Nicméně i přes tyto náznaky sám nedokážu říct, o co přesně ve hře vlastně jde, respektive zda mé domněnky budou zrovna ty správné. Jde o takové to domýšlení si a vaření z vody (respektive toho, co její okolí nabídlo). Kromě toho, že ruiny a malby jasně hovoří o tom, že tu kdysi bývala civilizace uctívající žraloka jako svého boha, si lze spíše tvořit si své vlastní teorie. Ani nevím, co má vlastně zkratkovitý název „ABZU“ znamenat. U Journey bylo jasné, že jde o „cestu“, bylo to i logické a zapadající do celého zbytku, ale tady horko těžko říct. To ovšem na druhou stranu láká k dalšímu prozkoumávání, hledání klíčů k pravdě a tudíž nejednomu novému zahrání. Protože se hra dá dohrát za dobré dvě hodiny vč. podrobného prozkoumávání okolí (vlastní zkušenost), není to žádný žrout času. Co víc, člověk s každým novým zahráním objeví i nové věci, ať už jde jen o ukryté loděnky, či uvězněné ryby a sošky, které předtím opomenul. I přesto si ale myslím, že co se týče příběhu, se hra ubrala až příliš tajemným směrem a kdo ví, zda to všechno není cíleně navrženo tak, aby nějaký příběh hrál jen druhé housle. Ale není třeba hru zbytečně ponižovat na základě dohadů.

Verdikt

Abych se pomalu přesunul k verdiktu. Porovnával jsem s Journey a vzhledem k tomu, kolik toho mají obě hry společného (či spíš jak moc ABZU z Journey čerpalo), to nešlo jinak. Ti, kteří Journey nehráli, jistě shledají ABZU jako originální, uměleckou a hlavně úžasnou atmosférickou hru. Kromě toho prvního musím se vším souhlasit. Hra se jako taková povedla a pokud má někdo podmořský život stejně rád, jako já, bude po většinu času v sedmém nebi a užívat si každého okamžiku. Bohužel, protože se Journey řadí mezi mé vůbec nejoblíbenější hry, tady musím jasně stanovit, že ABZU nepřineslo nic nového, spíš až okatě okopírovalo kořenový námět a jen vše naházelo pod vodní hladinu a znepřístupnilo lehké odhalení jeho skutečného příběhu na pozadí. Stále ale netvrdím, že se tím pádem hra stává špatnou. Nevím, zda to bylo záměrem, ale ti, kteří nemají to štěstí vlastnit PS3/PS4, aby si zahráli Journey, mají možnost prožít něco velice blízce podobného, ale přitom dostupného na běžné PC (tedy, samozřejmě, čím lepší výkon, tím lepší a zaručenější požitek). Takže je to z určité části vlastně „dobře“. I když stále, Journey se mi líbí o značný chlup víc, co se námětu a výsledného požitku týče. Alespoň poměr husí kůže se pomalu nedá srovnávat.

Jeden velký prvek hry ovšem nesdílí a to je multiplayer. ABZU je čistě singleplayerová hra, takže kdokoliv by očekával, že může na své cestě potkat jiného hráče a prožít společně s ním zbytek epického dobrodružství, se musí smířit s opakem. Je to trochu škoda, protože by to dalo hře další, nemálo zajímavý rozměr. Osobně mi u Journey přišel systém anonymního multiplayeru založeného na komunikaci pouze posunky a vzájemné podpoře úžasný. ABZU si o to taky přímo říká (komunikace s drony je jen estetickou záležitostí). Na druhou stranu, je to alespoň jedna z mála věcí, kterou se ABZU neinspirovalo a šlo si svou cestou.

Je mi jasné, že styl hry nemusí vyhovět každému a tudíž nebudu horlivě doporučovat všem. ABZU mohu doporučit, ale spíš jako jednu z výjimek a hlavně uměleckých her, za kterou by nikdo neměl hledat zajetý mainstream. Je to čistě o prozkoumávání, bez většího násilí a defakto se zde nedá zemřít. Pro mě osobně, jako zastánce her tohoto typu, to je (díky Journey) konceptově méně originální, ale stále úžasný příspěvek do herního světa, který jsem hrál od doby vydání již 2x, ale už teď plánuju jistý návrat a chci se pokusit objevit veškerá jeho tajemství. ABZU nakonec nedopadlo úplně nad moje očekávání, ale ta nejmenší splnilo nadmíru. A hlavně účinně vyplnilo čas při čekání na No Man’s Sky, které má v tuto chvíli paradoxně vyjít do pár hodin. Ale o tom v jiném článku.

Hodnocení hry: 80%

Pro:

• Úžasné zpracování a atmosféra
• Prozkoumávání zábavnou formou
• Časově i hratelnostně nenáročné

Proti:

• Příliš blízká inspirace hrou Journey
• Absence možného zajímavého multiplayeru