Aliens vs. Predator

Her na motivy vetřelce, predátora, či obojího dohromady, je víc než dost. Zde se ovšem jedná o titul, kde se dostane ve stejné míře na všechny a hráč se nebude muset spokojit jen s kampaní za lidi. Vezmeme to ale pěkně od začátku a zjistíme, zda tato hra opravdu i přes to všechno lákavé stojí za to.

Titul se rozděluje tedy na tři kampaně, z níž první se zaměřuje na mariňáky a jejich ztroskotání na nepříliš hostinné planetě, která skrývá mnohá tajemství. Příběh je zde poměrně dost plytký, hrdina, který je nazýván nováčkem a tudíž to naznačuje, že se jedná o takového zelenáče, vlastně ani nemá jméno, ale tato druhořadost a víceméně i nedůležitost příběhu nijak zvlášť nevadí. Kromě typického z filmů známého senzoru zachytávajícího signál blížících se nepřátel, zde čeká i bohatý arzenál zbraní, zahrnující jak pistoli, pušku a samopal, tak i zbraně známé z filmů, ze kterých tu nechybí ani plamenomet.

Nepřátelé jsou samozřejmě primárně vetřelci, kteří se zdržují hlavně ve stínech, lezou všude možně po zdech, kdy se přemisťují velmi rychle a tím pádem je mnohdy těžké je vůbec zasáhnout. A jejich krev je kyselinou, takže je dobré se jí po zabití vetřelce zavčasu vyhnout. Mimo klasickou formu tu jsou i nechvalně známí facehuggeři vylézající z všudypřítomných vajíček a dojde i na setkání se samotnou královnou. Vše se odehrává v typicky temných uzavřených koridorech, kdy se ovšem děj časem přesune i do údojí v džungli, či tajemných ruin. A zde je naopak možné potkat predátora a jeho typickou schopnost zaměřování, skrývání se a prostě nezachytitelného pohybu. Nicméně se na něj zrovna v kampani mariňáků moc nedostává, ale tento fakt se vykompenzuje později. Do křížku se ale postavíte i s androidy, které je docela těžké zabít, zvlášť, když jsou schopni i po ustřelení hlavy stále útočit, jakoby se nic nestalo.

Chválím atmosféru, která sice rychle přejde do typické střílečky a vypořádávání se s vetřelci tak bude rutinní záležitostí, ale co se týče okolí, či zvuků, vše jde ruku v ruce s filmovými předlohami. Obzvlátě co se týče uzavřených koridorů, jako by to evokovalo staré dobré procházení chodbami na vesmírné lodi.

Jdeme ovšem dále a nyní se už podíváme na kampaň vetřelce. Tam je asi nejprve nejzáhadnější, jak je možné za vetřelce hrát. Přece jen, doteď to byl vždy protivník, ať už se jedná o filmy, či starší hry. Zde se ale kampaň zaměřuje i na jeho příběh, respektive únik z laboratoře, kdy na jednom vyvoleném, stanoveném jako číslu 6, se rozhodli provádět pokusy. Jak je ale známo, nic netvrá věčně a tak i pokusy dopadnou nevábně. Tedy, pro lidi. Jakožto vetřelec dostanete do ruky veškeré jeho schopnosti, jako je lezení po stěnách, v šachtách, velmi rychlý běh a samozřejmě útoky, mezi kterými nechybí ani ohánění se dlouhým ocasem.

Prvními nepřáteli jsou samozřejmě lidé, kdy je možné se s každým doslova až brutálně vypořádat. Lidi se zde dělí na dva druhy, na ozbrojené a neozbrojené. Naskýtá se tak možnost nějakého nešťastníka třeba obdarovat facehuggerem. Pro slabší povahy, mezi které se z části řadím i já, můžou být takové věci nepříliš sympatické, spíš naopak, vzbuzují i určitou lítost. Ať už záměrně, či nezáměrně, je tu proto možnost v mnoha případech proběhnout pasáž bez jediného zabití, nebo alespoň ušetření neozbrojených, což je dobré v případě, pokud je vám zrovna nelibé zabíjet lidi různými způsoby. Po vetřelcích jdou odjakživa lovci a těmi není nikdo jiný, než právě predátoři. Proto i zde dojde na byť jen jeden, ale nemalý souboj s těmito ozbrojenými bojovníky.

Myslím, že celá kampaň vetřelců je velice zajímavá. Díky možnostem lezení po zdech lze vymýšlet různé taktiky, číhat na své oběti a zajistit, aby každý zmizel bez povšimnutí ostatních z průzkumných skupin. Nejde sice o nejsympatičtější kampaň vzhledem ke zvyku býti člověkem (osobně jsem se po té mariňácké stále lekal ocasu, který jsem na sekundu zahléhl při otáčení se), ale nápadité je to víc než dost.

A jako poslední je tu ano, predátor. Na jeho kampaň jsem se osobně těšil asi nejvíc, už jen kvůli možnostem, které nabízí. Příběhově opět takové plytké a v lecčems podobné kampani mariňáka - jste mezi predátory nováček a máte za úkol jít po stopách minulých kultur. Na tuto cestu dostanete do ruky tedy nejen vražednou zbraň s pro predátory typickým zaměřovákem, ale později i vrhací disk s čepelemi, či oštěp. A to vše lze provádět i bez povšimnutí díky krytí, které je zde samozřejmostí. Výhodou je i možnost skoku, kdy si zvolíte, kam skočit a rychle se na určenou pozici přemístíte. A nechybí ani speciální vidění (jako by z oka tomu filmovému vypadlo), které efektivně detekuje jak lidi, tak v druhém případě i vetřelce.

A nepřáteli budou jak lidi, tak i androidi a vetřelci. Opět, jako u vetřelce, lze v případě lidí, pokud to tedy mise nevyžaduje, proběhnout pasáží bez povšimnutí a provést taktéž všechny nařízené úkony pro postup dále. Na lidi čas od času zaútočí hordy vetřelců, což občas hraje do šachu, protože účinně odpoutají pozornost. Nicméně jakmile dojde na samotný křížek s vetřelci, jde vždy o život, protože ač je predátorův arsenál zbraní silný, ne vždy hordy vražedných xenomorfů bude stíhat.

Všechny uvedené kampaně jsou jinak provázány a mnohé části se odehrávají na těch stejných místech, jen v jiný čas. Jde tak o jednu a tu samou časovou linii, akorát branou vždy z jiného pohledu.

Čas vše shrnout. Ačkoliv byla kampaň vetřelce poměrně krátká a predátora ještě kratší, jedná se o příjemnou hru z populárního univerza. Jde primárně o akční střílečku, ale v případě vetřelce či predátora naopak o čistý a pekelně zábavný stealth, který lze regulovat dle toho, jaký styl zrovna hráči vyhovuje.

Graficky velice dobré. Studio, které znám už díky novému Turokovi, provedlo dobrou práci. Jen tedy někdy dochází k divnému stínování objektů a to evokuje jistou komiksovitost, ale nic, co by vadilo. Celkově hru všestranně chválím. Sice nedala dohromady žádný úchvatný příběh (který ani nechyběl) a nějak zvlášť hutnou atmosféru, ale jakožto hra plná zábavné kampaně posloužila dobře. Taky, v jaké jiné hře si budete moct zahrát za všechny strany?