Journey

Jako hlavního hrdinu zde máme tajemnou zahalenou postavu, která ovšem nemá nijak stanoveno pohlaví, takže nazývat ji hlavním hrdinou může být sporné. Dále tedy jen „postava“. S ní se tedy vydáváme na dobrodružnou výpravu po zejména (ale nejen) písčitém prostředí plném ruin, které se vyplatí blíže prozkoumat, protože účelem hry je nejen dojít k vzdálené hoře, ale taky sbírat určité symboly, které rozhodují posléze o získání příslušné trofeje (PS3, PS4). Postava sama osobě neskýtá moc možností. Tedy, hlavní její schopností je samozřejmě normální chůze, pak funkce dorozumívání se s druhou postavou ve formě vydávání několika proměnných tónů a nakonec skákání, jenž není umožněno neustále, nýbrž buď po kontaktu s druhou postavou, či interakcí s pohyblivými, či nepohyblivými kusy látek, které doplní určité množství „skoku“ na stále prodlužující se šále.

Jak jsem již naznačil, hrou nebudete procházet sami. Zde bylo obrovským překvapením, že ačkoliv se druhá, v jednom případě i identicky vypadající postava, se kterou výpravu podstoupíte, jeví jako velice pokročilá umělá inteligence, pravdou je, že jí je vlastně náhodný druhý hráč, takže hra probíhá na pozadí jako takový malý multiplayer přes internet. Ačkoliv v situaci, kdy jsem byl osobně tahán po všech čertech a nechápal, co má druhá postava za lubem, jsem silně přisuzoval umělé inteligenci. Ale spletl jsem se. Výprava to byla čistě lidská, pokud budu přihlížet na spirituální stránku. Nicméně jméno spoluhráče/spoluhráčů, které ve hře potkal, se člověk dozví až na konci hry, do té doby vše probíhá anonymně a i ta komunikace je jen na bázi tónů, což prolomuje jakoukoliv jazykovou bariéru. Tedy, anonymní vše je až na pohlaví, které je rozeznatelné podle barvy postavy, kdy mužské bude mít klasickou červenou a ženské zase bílou. Proto tedy jen v jednom případě jde o identický vzhled.

Výprava se tedy odehrává v prostředí, které hlavně tvoří ruiny pohřbené pískem. Zde ovšem naprosto fascinující zpracování, kdy se interakce s pískem pod nohama jeví opravdu realisticky, takže postava se boří, zanechává za sebou stopy a vůbec, člověk má pocit, jako by se sám tím pískem bořil a co víc, evokuje to i falešný hřejivý pocit v oblasti chodidel. To samé ohledně pláště, který se jako opravdový zmítá ve větru. Cílem je prohledávat okolí, osvobozovat uvězněné poletující bytosti (zmíněné kusy látek, které přidají i energii pro skok, či pomůžou hráči se dostat na určitá místa) a za obzvlášť pečlivé hledání bude odměnou jeden z několika skrytých symbolů v každé části hry. Tím i naznačuji, že hra není řešena jako otevřený svět, což jsem si původně myslel, ale obsahuje oddělené a pokaždé trochu jinak vypadající pasáže, takže nehrozí, že by došlo ke stereotypu. Kromě písku zde bude i svým složením příbuzný sníh a tedy i zasněžené hory, kdy opět, jak hra hraje na realističnost, tak nejen sníh se bude pod nohama postav chovat jako opravdový, ale obě postavy postupem času začnou mrznout a vzájemné zahřívání se, které umožní jinak stále víc zamrzající skákání, bude čím dál méně efektivní.

To mě přivádí k otázce smrti ve hře, ke které jsem se (díkybohu) nedostal, ale vyskytuje se zde určitý druh nepřátel ve formě velkých poletujících neidentifikovatelných stvoření, kterým jakmile hráč vstoupí do zorného pole, ihned se stane terčem jejich útoku. Po tomto útoku a tedy i zasažení dojde k úbytku části šály, kdy zřejmě kompletní zničení bude znamenat i zkázu hráče. Jak ovšem říkám, nesetkal jsem se s tím, ačkoliv bylo namále a mému spoluhráči už zbýval jen malý kousek.

Příběh jako takový je pojat velice originálně. Každý hráč si na něj totiž musí přijít sám, respektive si jej vydedukovat z příběhově zaměřených ukázek, které jako by starým egyptským malbám z oka vypadly (tedy, jen bez lidí). Pokud vás ovšem bude zajímat má teorie, došel jsem si k tomu, že hráč jako takový je vyvolený z jinak již vymřelé společnosti podobných bytostí kdysi fungujících jako národ, ale poté se něco stalo, jejich vazby byly ukončeny a to vedlo k postupnému úmrtí všech a svět byl postupně zatracen a zavalen pískem. Samozřejmě, část „něco  se stalo“ je něčím, nad čím stále uvažuji, kdy mohlo jít jak k neshodám mezi jednotlivci, tak k příchodu jiné rasy, která buď nasadila nadvládu (což mi přijde ovšem moc klišé), či se někteří z původních obyvatel rozhodli využít jejich přízně, jiní naopak ne a to vedlo k jak neshodám, tak následné zkáze. No, teorií a úvah bych mohl vytáhnout mnohem více. Ale zřejmě bude nejlepší si hru zahrát znova a zaměřit se na detaily.

Hra jako taková je jinak velmi krátká. Průměrná doba hraní, a to ještě počítám nejrůznější bloudění v určitých pasážích, padne sotva na dvě hodiny, což ovšem s tím, co hra předvedla a jak dokázala svou atmosféru nafouknout do gigantických rozměrů, stačí víc než dobře. Nějaké natahování by teoreticky mohlo i uškodit a dostavily by se zde nepřítomné stereotypy. Není co víc dodat. Titul nabízí výbornou atmosféru, tajemný příběh, taktéž úžasný hudební doprovod, unikátní multiplayer a zhruba dvě hodiny herní zábavy. Nemohu doporučit všem, protože je to hra lišící se od klasiky pro specifickou skupinu příznivců. Pokud vás ale láká tajemno, jste připraveni na dobrodružnou cestu a taktéž jste hrdými vlastníky PS3/PS4, je toto skvělou volbou.