No Man's Sky: Cesta do středu galaxie

Ahoj, jsem pan nikdo

Než se vrhneme do toho, o čem hlavně NMS je, řekněme si něco málo o začátku hry a jejím základním systému. Jakožto postava uvízlá na neznámé planetě máte z první jediný úkol - opravit svou poničenou raketu. Zde se taktéž člověk seznámí se sbíráním surovin, které se dají získat téměř ze všeho, co je kolem. Základem pro každé cestování je každopádně Plutonium a Thamium9, kdy jedno se získává ze surovin na planetě a druhé naopak z asteroidů. Pak jsou tu další suroviny typu Zinek, Heridium, atd., díky nimž je možné kombinacemi vytvořit všemožná vylepšení, jako ochranu proti radiaci, nebo další prvky a zařízení pro konstrukci mnohem pokročilejších vymožeností. Vše je přitom jednoduché a když člověk ví, kde co najít, nemá problém si v každé situaci poradit. Tedy, osobně se mi podařilo uvíznout na planetě bez Plutonia a to navíc s prázdnou palivovou nádrží, ale to je už trochu jiný příběh. Vše každopádně souvisí se schopností později a nejlépe bez problémů přežít kdekoliv. Tomu dopomáhá i praktický, multifunkční nástroj ve tvaru zbraně, nejen schopný těžit, ale i střílet, nebo skenovat okolí.

Hluboký vesmír čeká

Předpokládejme, že jste zprovoznili raketu a dostali se daleko za oběžnou dráhu vaší startovní planety. Popravdě tvrzení, že na první planetu jen tak nezapomenete, není úplně tak pravda. Zvlášť, když se po umorném seznamování s ovládáním konečně dostanete pryč z té proklaté planety, kde jste hledali suroviny jak šílení a ještě se ztratili v jeskyni (můj první frustrující zážitek). Vlastně je to v tomto případě i z části pravda - ten otřesný zážitek si pamatovat rozhodně budu. Vesmír je ale konečně otevřen a tím i pravá podstata hry - prozkoumávání hvězdných systémů a jejich planet.

Každý systém se díky procedurálnímu generování liší a tudíž má jiný počet planet, i jejich měsíců. Tady bych prvně chtěl zaběhnout spíš do negativ. Planety mají totiž v základu omezený počet stylů, které se po už třech prozkoumaných systémech začnou okoukávat. Ano, jsou tu planety porostlé pestrobarevnou vegetací, rozlehlými loukami, či pokryté kamennými pustinami, ale když pak s jistotou přiletíte na nějakou z planet a řeknete si „zase všude ty stejné velké houbovité rostliny“, či „zase nudná pustina“, začnete se zastavovat vlastně jen z povinnosti, označíte jedno území, seberete znalosti z monolitu poblíž, a hurá pryč s tím, že další planeta už za to snad bude stát. Neříkám, sám jsem při svém putování narazil na spousty planetárních klenotů. Jmenovitě třeba na planetu porostlou žlutými lesy s hůře dostupným terénem, na kamenný měsíc plný překvapivě rozmanité fauny, na vodní planetu s malými ostrůvky a uchvatnými pobrežími evokujícími poslední scénu z nejnovějšího Star Wars filmu, stepi se stromy připomínajícími africkou přírodu, a takhle bych mohl jmenovat i další, leč jen některé vizuální zážitky. Jinak se to bohužel brzy omrzí a člověk pak ví, že modrá planeta s jistotou neznamená žádné velké terno a naopak červená značí, že zde bude bujná vegetace. A šedá je pak taky na světelné roky průhledná.

Planety se nicméně snaží dohnat svou menší neoriginalitu unikátní faunou a flórou, kde opět doplácí na generování a když se nepodaří, potkáte téměř stejného tvora na pokaždé jiné planetě. Tvorové jsou v základu rozděleni na agresivní a pasivní, kde už ovšem taktéž z pozdějšího zkoumání lze na první pohled poznat, který bude a který zřejmě nebude nebezpečný. Liší se svými rozměry, takže lze potkat něco na způsob malého, leč přerostlého pavouka, létajících mixů krávy a čmeláka, či i takového docela běžného dinosaura. Někdy ovšem i to překvapí, i když vás hra na případné nebezpečí včas upozorní. V takovém případě stačí namířit zbraň a nehledě na rozměry té potvory, lehne v mžiku k zemi. Co je ale dobré, že si všichni žijí svým vlastním životem, vzájemně se napadají a někdy to vypadá i jako kolonie stád s nejen dospělými jedinci. Tedy, budeme-li si k dobru hry domýšlet.

Flóra je jen o krapítek zajímavější a i po víc než 10 systémech jsem pořád nacházel jinak vypadající druhy. Nicméně to nemění fakt, že je většina z nich taktéž generovaná ze stejného a není žádnou výjimkou nalézt na každé planetě úplně stejnou rostlinu (např. tu, ze které se získává Zinek), kterou skener pokaždé nesmyslně detekuje jako nový druh. Samozřejmě, skenováním se získávají nejen nová data, ale za odměnu za jejich pořízení i jednotky, tedy univerzální herní platební měna. Vše si lze před nahráním do online databáze pojmenovat, od systémů, planet, až po samotné organické druhy nalezené na planetách. Jinak vám hra předem názvy vygeneruje a ačkoliv jde občas o pěknou slovní hříčku, jindy by si na tom jeden jazyk vylámal.

Kromě fauny, planety obývají i sentinelové, což jsou robotičtí strážci ve formě buď dronů, nebo elitních robotů se čtyřmi končetinami. Bývají neškodní a zaútočí jen v případě, že vyhodnotí vaši vřelou těžící činnost jako nebezpečnou. Někdy ale na planetách bývají vzácné a tudíž i dost drahé prvky, které si sentinelové samozřejmě hlídají a nebojí se být i pořádně agresivní. Občasné pokusy o těžení, či prozkoumávání tedy končí nepříjemnými, i když ne tak zásadními střety se sentinely a jejich neodbytností. Hodně to pak dokáže zničit požitek z jinak hezké planety.

Nejsme ve vesmíru sami

Univerzum NMS má bohatý i pokročilejší život. Není proto výjimkou nejen na každé planetě, ale i v prostoru mezi nimi běžně potkávat další lodě, různá stanoviště, nebo vesmírné stanice. Abych ještě dodal, stanoviště se prakticky už vůbec od sebe navzájem neliší, není o to ani snaha. Na nich působí i ony příslušné pokročilé rasy. V základu jsou tři, nepříliš se vzájemně přátelící - Vy’keen, Gek a Korvax. Zatímco jedni jakoby občas z oka vypadli herci Ronu Perlmanovi, druzí zaujímají menší vzrůst a žabo-ptačí zjev. Poslední se skrývají pod pro ně typickým skafandrem. Vy, jako hráči, naopak podobu nemáte. Vlastně ani fyzické tělo. Neznamená to, že jste duchové, ale hra se snaží jednoho co nejvíc přiblížit sobě samotnému a tak, když s někým promlouváte, či aktivujete monolit a proběhne krátká a nepropracovaná scénka, kamera se oddálí, ale vy vidět nejste. S jistotou jste tam, ale nejste tam. V mém případě se běžně stává, že když naštvu sentinely na planetě a jdu mezitím k monolitu, v cutscéně sentinel střílí do ničeho, ale očividně (a i dle měřítka života) zasahuje. Trochu divný prvek počítající s tím, že si můžeme náš zjev a akce jen představovat.

Vrátíme-li se k rasám, s nimi lze přímo obchodovat a nebo plnit jimi zadané úkoly. Co se týče úkolů, ty se odehrávají buď rovnou na stanici, či na stanovištích na planetách a spočívají ve správné volbě na základě toho, co zástupce rasy požaduje. A zde je ten zádrhel, že každá rasa si mluví svým jazykem. Tudíž je nutné jim porozumět a to díky znalostem získaným z již hodně zmiňovaných monolitů, či zřídka odměnou za splněný úkol. Čím víc slov člověk pochytí, tím snáze pochopí, co se od něj vlastně chce. Nějakých sto slov ale pro každou rasu postačí, čehož dosáhnout je i tak běh na dlouhou trať. Nejednou se tak stane, že člen rasy, či hlas vycházející z monolitu, nebude spokojen se zvolenou možností, což má za následek snížení stání s danou rasou. Ale většinou nic horšího. Opakem je odměna a to nákres nějaké nové technologie, či nová zbraň zdarma. A to se vyplatí!

Obchodování je věc druhá. Od cestovatelů lze zakoupit, či jim prodat nejen suroviny, ale dohodnout se i na výměně rakety. Těch je tu taky ohromné množství, akorát se liší jen počtem slotů, jinak jsou vlastně úplně stejné, stejně jako veškeré další vybavení, které lze kdykoliv obměnit. Raketa je jinak samozřejmým a taky jediným dopravním prostředkem v celé hře. Manipulace s ní je docela snadná, i když občas zazlobí a nejednou se mi stalo, že mě to při vzlétání vymrštilo z povrchu planety rovnou do kosmu a nebo se mi často nedařilo přistát, různě jsem se kvůli tomu přetáčel a pak už nevěděl, kde vlastně jsem - a to po už tak nedobrém dni sakra vytočí! S raketou ovšem nelze do skoro ničeho narazit, kromě asteroidů. Jinak se všemu sama vyhne, klidně se i kvůli tomu převrátí, či v případě náletu do vesmírné stanice zpomalí a pak jen klouže po jejím povrchu, což je docela o ničem. Lze se nicméně dostat do křížku s vesmírnými piráty, což jsou další menší rakety, tentokrát ale útočné a neváhající udělat vše pro to, aby vás zničily. Zde se dá hodně snadno umřít, ale s dobrými upgrady lze každou z bitev hravě vyhrát s minimální ztrátou na štítech. Co bych zde býval uvítal, je kromě rakety i nějaké to vozítko. Sice prozkoumávat okolí pěšky má něco do sebe, ale pohodlnost v malé míře neuškodí.

A co ten střed?

Dobrá, k systému hry jsem se vyjádřil již dost a nyní je na čase soustředit se na onen slavný střed galaxie, kam se dostat je hlavním úkolem celé hry. Nicméně se to jednodušeji poví, než provede. Začínáte na vnějším okraji galaxie a můžete si zvolit tři cesty - cestu Atlasu, cestu pomocí červích děr, či úplně volnou dle svého uvážení. Upřímně, vlastně ani jedna z těch cest není nějak obzvlášť výhodná. I když by se zdálo, že červí díra pomůže, tak jen velice málo. Od středu vas dělí nějakých 200 tisíc světelných let a když si vezmete, že skok ze systému do systému sahá maximálně do desítek světelných let a červí díra pomůže v jednotkách tisíců, je to pekelná dálka.

Sám jsem měl v jednu chvíli odhodlání, že už jen kvůli tomuto článku do středu doletím, ale to by znamenalo neustálé utváření paliva do hyper pohonu bez jakékoliv delší zastávky. A jelikož mi to nedá a nutí mě to v každé navštívené soustavě objevit všechny planety, tak pro mě myšlenka rychlého doražení do cíle ztratila význam. Když jsem si náhodou zkusil otevřít mapu galaxie a dojet si v náhledu ke středu, jen jsem pocítil beznaděj, protože po skoro minutě letu jsem byl sotva o tři tisíce světelných let blíž a ani jsem si nechtěl představit, jak dlouho by mi tahle vzdálenost trvala raketou, i kdybych přeskakoval přes 10 systémů.

Tedy, i přes nadějný název článku má cesta do středu stále probíhá. Jasně, mohl bych si v mžiku najít, co v tom středu vlastně je a proč to tolik lidí naštvalo, ale nerad si věci dopředu prozrazuji a radši si na vše přijdu sám. Neustále tedy kličkuji mezi spoilery ze strany mnoha videí a článků, jedinců nepochopitelně se tázajících (když by si to mohli najít sami) a v neposlední řadě jedinců bezohledných, kteří jsou schopni celou pravdu vyžvanit i přesto, že ji člověk očividně vědět nechtěl. Stále nevím, co mě v tom středu čeká, ale pokud se tam dostanu, dopíšu hned pod toto své dojmy. Pouze dojmy, bez toho, aniž bych něco konkrétně prozradil.

(Ne)konečný názor

Za mě osobně nejde o vyloženě špatnou hru. Ten, koho zajímá víceméně jen vidina nekonečného vesmíru k prozkoumání, si v tom jisté zalíbení najde. Ten, kdo očekává silný příběh, rozvinutý crafting a prostě takovéto zázraky, si samozřejmě najde jen to proti a bude odkazovat na disketové Frontier: Elite II. Na druhou stranu, od dokonalosti má NMS skutečně daleko a velice rychle se ohraje. Sám jsem doposud strávil ve hře přes 30 hodin, ale vím o takových, kteří nahráli i dvojnásobek a přitom zarytě tvrdí, jak špatná hra to je. No, nemá cenu nechápat, hráči jsou vesměs trochu podivné existence jednající proti logice zdravé mysli.

Naštvání je nicméně z části na místě, protože tvůrci opravdu naslibovali kde co, zejména klasický multiplayer na MMO styl, který ve výsledku ve hře vůbec není a i kdyby byl, nevím, jak by se hráči bez modelu těla mohli navzájem vidět. Pokud by se vůbec setkali, jelikož ten prostor je opravdu ohromný. S tím souvisí i prezentace, že když jsem se tuhle jen tak ze zvědavosti podíval na trailer z roku 2014, je to tam prezentováno jako úplně jiná hra. Husté džungle, písečné duny, lodě přistávající a odlétající odkudkoliv, velcí mecha roboti, obří tvorové, fascinující kooperativní letecké souboje a nakonec i hodně omílané portály do jiných světů. Skoro nic z toho ve hře není a když, tak výrazně ořezané. Hlavně ty planety vypadají jinak, v traileru tedy o mnoho hezčeji a uhlazeněji. Ale tak, konkrétně tohle může být vyvolaný pocit z té menší frustrace a nevděk tomu, co i přesto všechno hra nakonec dala (a že toho není málo). Nicméně to, jak se prezentuje na videích níže, si absolutně ruku nepodá s tím, jak hra vypadá a vůbec se i hraje ve skutečnosti. A to je víc než zarážející.

Hra není v žádném případě bezchybná. Tu a tam se stane, že některé stanice na planetách, či vůbec i rostliny, si vesele levitují nad zemí, nebo se navzájem vnořují do sebe a znepřístupňují se. Nemluvím už ani o absenci nějaké lepší fyziky, která funguje jen ve vesmíru a nikde jinde. Tedy, ano, ale jen výjimečně a stejně to všechno létá jak papír. Tvůrci mluvili hodně o omezování kvůli konzolové verzi (PS4), což se mi zdá jako hloupost, když PS4 zrovna není nejslabší a upřímně, NMS zase není taková grafická pecka, aby ho neuneslo v plné parádě. I když, občasné mírné kolísnutí FPS by se našlo i tam.

S čím mě hra ale doslova vytáčela, bylo před opravným patchem otravné vyskakování hlášek v pravém dolním rohu. Nejprve proto, že jsem si nevybral odměnu za předobjednávku hry, jíž byla nová, lepší raketa. Odolával jsem, protože jsem se k výměně rakety neměl, ale pak mě ta hláška už tak dopalovala, jelikož mi lezla i do zachycených snímků, že jsem podlehl a raketu si vybral. Poté si ale hra zase našla jinou hlášku, kterou by mi mohla posílat, i když se týkala třeba craftingu něčeho, co jsem už dávno vytvořil. Toto opravili, ale co zůstává, tak příliš zdlouhavé texty na obrazovce, které značí jak uložení pozice, tak ostatní stavy, jenž setrvávají v obrazu moc dlouho. Pokud chce člověk něco rychle vyfotit, musí se buď smířit s tím, že tam bude mít nevzhlednou pruhovou hlášku a nebo počkat a doufat, že se stejná příležitost k focení naskytne znova. Tato věc je skutečně k vzteku. Taktéž bylo i řešení menu ve stylu přidržení klávesy pro zvolení nabídky, ale i to bylo opraveno, takže hra je ohledně těchto věcí dneska již relativně snesitelná.

Ve výsledku ani nevím, zda hru mohu doporučit. Rozhodně ne všem. Ti, kteří od ní nebudou čekat zázraky a vystačí si čistě s průzkumem, budou možná spokojeni. Ostatní, to těžko říct. Samozřejmě, hru si i lze „zdarma vyzkoušet“, protože se objevila na GOG, ale pamatujte, jakmile tak učiníte: http://z0r.de/59

Snažil jsem se vystihnout vše podstatné. Dojmů je hodně a dát je dohromady do relativně už tak dlouhého článku je složité. Snad jsem na nic nezapomněl a pokud ano, mám akorát co doplňovat. Do článku jsem přidal jen vybrané obrázky, nafoceny jich mám jinak ze svých cest tisíce (holt je pořád ve hře co fotit) a tak ještě přidávám galerii, kde jsou z tohoto ohromného množství další vybrané.

Strana:  « předchozí  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 15