Prince of Persia: The Sands of Time

Příběh je vyprávěn z pohledu samotného perského prince, který nezvolí zrovna dobře, když se rozhodne se svým otcem zaútočit na Maharádžovo město, ukrást takzvanou dýku času, včetně i velkých přesýpacích hodin a samotné Maharádžovy princezny, a odveze ji do samotného paláce Sultána. Celá tragédie se strhne poté, co princ na popud bývalého rádce Maharádži zabodne dýku do hodin a tím způsobí to, že se kolem všichni začnou okamžitě měnit v příšery a v paláci vypukne naprostý chaos.

Máme tu tedy docela zajímavý námět a před sebou okolo 10 hodin herního času. Hlavním cílem ve hře, respektive v každé místnosti, do které se hrdina dostane, je dostat se z učitého místa na jiné a tím pokročit dál. To však zahrnuje hromadu nástrah a lehké logické hádanky, čili proběhnout jimi není úplně nejjednodušší. Naštěstí, hrdina je velice obratný, hbitý a tak kromě třeba přeskakování ze sloupu na sloup se nebojí jak ikonického běhání po zdech, tak přeskakování přes široké přepasti, ze stěny na stěnu, či přehupování se pomocí různě rozmístěných tyčí. Zde je vidět, z čeho následně čerpal Assassin's Creed a proč je Prince of Persia jeho jasným předchůdcem. Hádanky přitom nejsou nijak obtížné, ve většině případů je vše jasně naznačeno a nic se nedá zkazit, aby bylo třeba úroveň restartovat, tudíž to jde sice lineární cestou, ale čas od času to přece jen tu mysl zlehka potrápí. A vzhledem k tomu, že je palác ohromný, není nouze jak o mnohé zapeklitější pasáže, tak samozřejmě i rozličná prostředí, která tedy netvoří jen typické interiéry pro zasazení náležící, ale třeba i jeskyně, či samotné hradby, kde monumentalita paláce vynikne ještě o něco víc.

Co je však hlavním aspektem hry, je ovládání času. K tomu slouží ona speciální dýka, která je „poháněna“ pískem z hodin umožňujícím se vrátit o určitou chvíli zpět v čase. Toto, si myslím, je opravdu výborná záležitost, protože pokud člověk udělá nějaký špatný manévr, tedy spadne do propasti, něčím se nechá zabít, či jen provede jinou hloupost, může vzápětí použít funkci dýky a vrátit se libovolně o chvíli předtím, než se to stalo a určit si, jak daleko do minulosti jít. Tedy, samozřejmě je to limitováno jen na zhruba 10 vteřin jdoucích do minulosti a taktéž množstvím písku v dýce, ale i tak, v některých chvílích je to víc než nezaplatitelné.

Písek lze, jak jsem již řekl, získat z všudypřítomných nestvůr, které lze tedy zabít pouze extrahováním písku za předpokladu, že nestvůra dočasně leží na zemi, či bez benefitu získaného písku zpomalením její reakce a následným rozseknutím vejpůl. Ať se to zdá sebevíc brutální, vše funguje na písečné bázi. Tyto nestvůry ovšem nejsou všechny stejné. Existuje zde hned několik druhů, se kterými se během hraní člověk setká, ať už to jsou zmutovaní bojovníci vlastnící obří kladiva, či bojovníci s kopím, kteří jsou pokaždé hodně tvrdým oříškem. Soubojový systém je zde naprosto vynikající. Nejde totiž jen o bezhlavé sekání a rubání, které ztrácí na efektivitě poté, co se sběhne hned několik nestvůr kolem, nicméně je potřeba trochu i přemýšlet, bránit se a celkově taktizovat, aby nemuselo dojít ke zbytečnému vracení času a tím plýtvání písku použitelného pro důležitější části, či smrti a tím restartu případné nelehké části. Geniální je taktéž to, že se nestvůry mohou navzájem trefit a nejednou se tak stane, že útok jedné znamená, že další dvě jdou k zemi a hráč má tak šanci nabrat drahocenný písek do dýky. Boji po krátkém úvodu dopomůže i přítomnost princezny cestující palácem po boku hrdiny a její schopnosti střílet z luku, kdy to není jen tak na efekt a ačkoliv se to nezdá, někdy je její pomoc k nezaplacení.

I přes mnoho pozitivních částí musím ale uznat, že příběh, leč velice pěkně vyprávěný se zajímavými myšlenkovými pochody hlavního hrdiny, působí velice plytce a i samotná chemie mezi princem a princeznou není úplně tím, co by plnilo roli dokonalé romantiky. Už jen proto, že ke změně chování a přístupu jeden k druhému dochází až příliš ukvapeně a hrdina v jednu chvíli dokonce začne plánovat svatbu, ačkoliv vše kolem šlo poměrně dost do kopru a není tak úplně jasné, zda se z paláce dostanou živí oba dva, či vůbec alespoň jeden z nich. Kromě příběhu to jsou i občasné nejednoznačné pasáže, kdy člověk tápe, kudy jít a sám se musím přiznat, že jsem ve třech případech musel použít návod. Ne, že by se na to nedalo přijít, ale hlavně v jednom případě by člověk na jednom místě musel trávit alespoň hodinu, než by řešil každou maličkost a tím se k tomu zřejmě dopracoval.

Ještě zmíním, že jsem jel hru s oficiálním českým dabingem, což některým v tuto chvíli může způsobit zkřivení úst, ale mně dabing nevadí u ničeho, naopak si to dokážu užít úplně stejně, né-li lépe, když to na mě mluví mateřským jazykem. Dabingu bych akorát tak vytknul občas špatně přeložený scénář, kde došlo i na pořádně křiklavou situaci, když na poděkování „Dík“ padla odpověď „Nevšímej si toho“, což vycházelo z jasného „Don't mind it“ a tudíž mělo být správně „Není zač“, či podobné. Ale s tím se nikdo, kdo dabing nepojede, nesetká.

I přesto všechno si myslím, že se jedná o velice dobrou hru, kterou opravdu hyzdí leda tak ten plytký příběh. Zastaralá grafika (rok 2003) není ničím, na co by se nedalo zvyknout a po chvíli hraní přijde dokonce i přes výraznou hranatost slušivá. Mých 10 hodin hraní bylo zábavných, plných občasných beznadějí a vztekání se, což ovšem k dobrému a zábavnému hraní v mém případě patří. Protože jde ovšem o hru těžce inspirovanou hrou Ico, která, jak už jsem řekl, je jednou z mých vůbec nejoblíbenějších her, nešlo nesrovnávat, kdy samotný příběh a vůbec celkové dojmy jsou nesrovnatelné. Jak co se týče podání samotného příběhu, tak vizuálů, které se i přes rozdíl dvou let (Ico - 2001) srovnat prostě nedají. Tudíž ne, PoP rozhodně Ica neporazil, ale i tak si drží pozici hry, kterou jsem hledal na jeho 2x odehraném základě a dočkal se jí.

Když už jsem ale u porovnávání, ještě se nemohu nezmínit o stejnojmenném filmu, který byl natočen právě na základě této hry. Nejde o přesnou adaptaci, to zdaleka ne, v příběhu zůstalo jen jádro točící se okolo dýky času a chyby vykonané její krádeží. Jde o nový, samostatný příběh, který ovšem funguje mnohem lépe, než ten herní, takže se dá říct, že je filmová adaptace v lecčems lepší. Skalním fanouškům hry doporučit nemohu, ale všem ostatním, kterým se líbil námět hry a chtějí vidět něco originálního založeného na této bázi, rozhodně ano.