Rolling Sun

Hra se s vámi, co se týče úvodu, vůbec nepáře. Dostanete k dispozici kámen a s ním se musíte postupně dovalit do konce. Tedy překonávat hromadu překážet a mezitím sbírat i jakési namodralé orby. Co hned zaujme, je tento netradiční námět, který se může hrdě řadit po boku jiných titulů, kde ovládáte nějaký předmět, či jídlo, jako je třeba nechvalně známý I am Bread. To jsem ovšem trochu odbočil od tématu, které není simulací, nýbrž plnohodnotnou skákačkou. Tedy, plnohodnotnou... jak se to vezme.

Je zde kladen velký důraz na vizuální zpracování, na které sice nahlížím z důvodu využití CryEnginu skrz prsty, jako takto nahlížím i na ostatní hry využívající podobný engine, kde povětšinou jen díky assetům lze dosáhnout i za jeden večer vizuální dokonalosti, ale dobře. Prostředí skýtající hlavně lesní cesty plné ruin, nějaké ty jeskyně a dokonce i zasněžené hory, vypadají docela k světu. Grafika ale není všechno a tudíž bych se chtěl teď soustředit na hratelnostní stránku. Ta se snaží o realistickou fyziku, protože jde přeci jen o valící se kámen a u něj by jakákoliv arkádovitost nevypadala dobře. A vychází to, tráva se ohýbá pod vahou kamene, mosty se prohýbají a není těžké spadnout z levitujících plošin. Samotný kámen může kromě rolování se do všech stran později využívat i dvojskoku, rychlého přemístění ze strany na stranu a nebo zpomalení pádu plachtěním. Zde ale vznikají zásadní problémy, které celou hratelnost podstatně ztěžují.

Pohyb jako takový je sice všestranný, ale jde především o imitaci plošinovky, takže zásadní je pohyb doleva a doprava a zbytek slouží jen pro překonávání zkroucených cest. Jde tedy o omezený pohyb umocňující fakt, že mají cesty po stranách neviditelnou bariéru a tak ve většině případů není možné vjet do lákavě vypadajícího pozadí a lokaci trochu víc prozkoumat. To byl sice záměr, protože nejde o hru s otevřeným světem, ale stejně se občas zdálo, že by nějaké to ubrání na jinak těžké lineárnosti rozšířením lokace i do menších skrytých úseků vůbec neuškodilo. Takhle vás buď zastaví neviditelná bariéra, či zajedete o milimetr mimo a můžete začít část úseku znova, což je občas dost k vzteku. Skok do propastí, či tam, kde hra úroveň nepovoluje přístup, je trestána vrácením se na poslední checkpoint, kdy je někdy o nervy se vracet přes dva krkolomné úseky.

V mnoha ohledech jde o nedoladěnou hru, kdy třeba dvojskok se dá lehce očůrat, protože se stačí jen čehokoliv dotknout, sám se dobije a vy můžete skákat do aleluja. Není tak v mnoha případech těžké se takto vyskákat i mimo vyznačené území a dočkat se vyslouženého menšího prozkoumávání okolí. Tedy, dokud nezajedete mimo, což za pohled rozhodně nestojí. Nemluvím ani o malých chybkách týkajících se hlavně vizuálů, které ovšem i přes svou maličkost nepůsobí vždy nejvábněji. Když se tedy čas od času objeví velký fialový čtverec značící kolizi z jakýmsi předmětem, která nebyla definována, či kámen na sekundu zmizí, člověk si říká, zda hra prošla vůbec nějakým testováním. Chápal bych to u demoverze, kde byly víceméně ty samé chyby, ale u plné bych čekal všestrannou doladěnost.

Hratelnost je tedy lineární bez jakýchkoliv hádanek a jedinou zábavu zde tvoří zdolávání překážek, které se víceméně stále opakují a smysl dokončovat úrovně, či se hnát za koncem, pozbývá jakékoliv motivace. Ani příběhu dotvářejícího atmosféru se nedočkáte, protože zde jednoduše není. Důvod, proč se kámen, který je dle popisu bohem slunce, vlastně vydává na výpravu, není byť nastíněn a nelze si ani nic domýšlet. Prostě jste kámen a válejte se až do zbláznění. Tečka. Hudba není nijak zvláštní, ale zásadně neruší a docela dobře zapadá do pozadí.

Od hry za 7€ bych očekával víc, než ani ne dvouhodinové válení se po generických lokacích, bez příběhu, bez větší atmosféry a o stupidních chybkách ničících herní zážitek. Ano, vizuály jsou krásné, ale u toho bych zůstal. Zajímavá hra to je, to rozhodně nevytknu. Ale nic, co by vzbouzelo nadšení.