Aktualizace: Pokud máte zájem, můžete si přečíst i o Shiny Days, jakožto alternativním příběhu odehrávajícím se ve světě School Days v jiném časovém období.
Včera jsem se rozhodl, protože na nějakou dobu odjíždím na dovolenou a tam se to moc hodit nebude, že si dám po dlouhé době takového all-nightera, který strávím právě s touto vizuální novelou. Vychladil jsem si Redbull, původně plánovanou roládu s čokoládou tak nějak opomenul (což, stává se, nadšení bylo veliké) a pustil se do "čtení". Ještě bych chtěl tak lehce upozornit, že číst tento článek, popř. začínat s touto VNkou, by měli jedinci starší 18 let. Pokud nejste, je mi to vcelku jedno, upozornění jsem dal, tak mám čisté svědomí. Ale tak těch 15 by vám aspoň být mělo. Dobré, nebudu vás s tím víc štvát. =D
Provedení
Hned na začátku na mě vykouklo úvodní logo a po něm takové obyčejné menu, ale to VNky mívají, i když tady jsem čekal alespoň předtím opening, nebo něco "slavnějšího" co se týče aspoň toho menu, ale nemůžu hned soudit něco podle obalu a započal svou hru. Tu popíšu později v části "můj příběh".
Novela je tedy rozdělená na chaptery, každý má cca po třiceti minutách (některé víc, některé míň), což tak odpovídá délce epizod anime (tam je to 25, OVA a ostatní si většinou přidají těch 30). V této každé části je tak od jedné do pěti možností k výběru (více jsem zatím nezaznamenal), které řídí následné události. Tady mě hned zarazilo, že na rozhodnutí se je krátký časový limit a pokud se nerozhodnu, automaticky se nevybere ani jedna možnost a dojde k ignoraci volby a příběh pojede dál bez případné změny. Hned nahoře je indikátor, který ukazuje, jakou heroine protagonista nejvíc naráží. To je velice zajímavé a stejně tak zrádné, závisí na tom totiž hlavně volby, které se během příběhu naskytnou.
Nicméně teď se dostávám k té nejúžasnější věci, co tato VNka poskytuje a to je provedení a vůbec celkově, jak to vypadá. Celé to už od začátku působí spíš jako anime. Doslova, není tu žádný dolní panel s textem, za kterým se pouze mění pozadí a předtím nehybné postavy. Tady je to na férovku skoro všechno animované ("skoro" řečeno s nadsázkou, páč kromě pohledů z dálky, kdy ani nejde vidět, že postavy při konverzaci hýbou ústy, je všechno svým způsobem naanimované). Postavy se hýbou, mění svoje pozice... prostě jak to popsat, je to jako koukat na takové "lacinější" anime trochu ochuzené o plnou animovanost, ale to nebere fakt, že tohle je úžasné. Sice jsem moc VNek ještě nehrál, tak nevím, kolik podobných děl existuje, ale tohle je přesně to, co mě baví a u čeho opravdu dokážu vydržet, protože tady jsou prostě veškeré akce postav vidět, ne, že tam prsknou text a domyslete si, použijte fantazii (vím, že na tom je založeno, rozhodně si troufnu říct, přes 90% VNek, ale není to holt můj šálek kávy, radši něco vidím, než abych si to představoval).
No, tady se dostávám tedy i k H-scénám, o kterých se mi nechce moc mluvit, ale protože je to eroge, musím je taky shrnout. Osobně jsem viděl jen tři, jednu celkově i s aktem, druhou už bez viditelné penetrace a třetí byla spíš taková fondlovací (kdo ví, co to znamená, tak to má dobré, kdo neví, nebudu vysvětlovat =D), nicméně jsou taktéž plně animované a jak jsem se taky přesvědčil, i necenzurované. Každopádně na tohle jsem opravdu nechtěl koukat, takže to bylo spíš o přeblicích a přehazování okny. Teď mi to nemějte za zlé či dokonce divné, ale já vážně nemám potřebu vidět dvě postavy, které si takříkajíc "užívají". Nejen kvůli spotřebě kapesníčků (které bych samozřejmě použil pro zastavení krve z nosu, i když, to je snad jasné, ani jsem nemusel říkat =D), ale už i kvůli tomu, že mi to pak zůstane v hlavě a koukat na ty postavy těsně po tom, co tam prováděli takové věci, mi ihned evokuje každou tu scénu a nemůžu se pořádně soustředit. Jenom, abych vysvětlil svoji nelibost v koukání na H scény. Ale tohle teda více nebudu řešit, o H tedy není nouze, každý, kdo to snáší v pohodě, nebude vůbec zklamán.
Tady bych to tedy uzavřel, že je to celkově něco a stojí to aspoň za vyzkoušení, když už nic. Plně to nahradí koukání na anime, ale i to vyplní svůj účel a to řídit si osud této "show" tak nějak sám. Zároveň se klaním vývojářskému týmu Overflow, který to má na svědomí a vůbec celému Sekai projektu, kteří se zase zasloužili o překlad. Vynikající práce!
Ale abych tu jenom nevyprávěl, nahodím i exkluzivní screeny, které jsem dělal sám. Protože jsem si každou epizodu poukládal, neměl jsem žádný problém. Nakonec jsem teda udělal screen i z H scény, ale takový, kde není nic moc vidět, takže nebyla potřeba cenzurovat, ale myslím, že to pro představu bude stačit. =)
Můj příběh
A teď pro někoho možná nudnější část, není nutné to číst, ničemu to moc nepomůže, ale je to i zajímavé, jak asi takový gameplay vypadá, jak kdo chce, ale mám potřebu povyprávět o tom, jak jsem si ve své první hře vedl a co jsem zjistil, co se mi povedlo a nebo naopak, co jsem dost podělal. Jelikož mi Makoto (aspoň ze začátku), nehorázně připomínal mě samotného (stejně jako v anime, taktéž ze začátku), budu občas používat místo jmenování jeho sebe, což je i logické vzhledem k tomu, že já hrál, takže já byl z části Makoto. Nicméně tedy začínám.
Stanovil jsem si cíl, že půjdu po Kotonoze. Měl jsem ji z anime nejradši, nelíbilo se mi, jak to s ní nakonec skončilo (nebudu spoilit, nebojte =D) a tak jsem si chtěl udělat konečně po tom necelém roce, co jsem anime viděl, aspoň takovouto nápravu, aby se mi konečně ulevilo. Hra začíná vlastně stejně, jako anime, jenom jsou tam nějaké menší rozdíly (jistě, že doopravdy je to naopak, anime je překroucené), ale tak věděl jsem, co asi tak dělat a čemu se vyhnout, pokud možno. Bohužel, jak jsem řekl, já a Makoto jsme si nehorázně podobní a myslel jsem právě ve smýšlení (teď jsem si naběhl, páč je jasné, za jakého člověka mě lze brát =D) a proto později došlo ke konfliktu, který bych nazval jménem a to Sekai. Ano, přesně ta Sekai, u které jsem si byl jist, že mi bude lhostejná a místo toho mi zamotala hlavu. Přišlo mi jí nehorázně líto a to mi úplně sebralo zájem o Kotonohu. Příběh ale jel dál, tady jsem se trochu s Makotem rozešel, páč on se začal bavit s Kotonohou a to já v tu chvíli moc nevítal, ale pak jsem měl možnost voleb a poupravil to tak, abych alespoň z části mohl ještě se Sekai mít něco společného. Opět jsme se s Makotem stali jedním (jakože jednou postavou =D) a já tak jel dál. Bylo to napůl, ani jsem neměl jistou moc Kotonohu, ale ani Sekai. Kotonoha byla ale odtažitá, kdykoliv jsem se jí chtěl dotknout nebo vůbec, když jsme po filmu jeli vlakem (tady zajímavost, že ten film odpovídal mé situaci, úžasná scénka), tak mi místo polibku dala facku, čímž mě docela dost naštvala. Tady se mi líbilo, že Makoto jednal přesně posle toho, jak jsem se já cítil, proto taky stále mluvím o něm jako o sobě. Pak jsem se ale zase trochu rozdělili, páč on na ni dorážel dál a mě prostě, jako čtenáře, naštvala tak, že jsem o ni ztratil ještě větší zájem a nakonec to skončilo tak, že jsme se, dá se říct, rozešli (prostě jsme si dali oddych na neurčito). Tím pádem jsem získal volnost a mohl jít po Sekai, ale zase mě začalo trochu mrzet, že jsem nechal Kotonohu, hlavně ten její výraz, když jsem jí řekl, že tomu dáme čas, to mě trochu dost zarazilo. Nicméně jsem se věnoval Sekai, dokonce si ji i zajistil na festivalový večer, aby mi ji "můj kamarád", na jehož jméno teď nepřijdu, nepřebral. Vychutnal jsem si i odkopnutí jedné z holek (Otome), která po mě taky šla, ale patřila do party těch, které jsem už od pohledu nesnášel. A ona stejně nebyla jiná. Nicméně mi bylo Kotonohy tak nějak pořád líto a tak jsem se spíš rozhodoval pro ní, že by tento večer mohl být usmiřovací, ale zaváhal jsem, protože to zklamání ještě neopadlo a to zapříčinilo to, že Makoto nakonec zůstal ten večer se Sekai. Teď už zase jmenuju, páč dělal přesně opak toho, co jsem chtěl, ale to jsem si udělal sám. Slovo dalo slovo, se Sekai jsme se dali dohromady a šlo to pomalu do kopru, samozřejmě z mého pohledu. A začala ta opravdu kritická část, kterou bych nazval Kotonoha x Sekai. Makoto se Sekai samozřejmě spolu vycházeli i po intimní stránce, čehož jsem už opravdu docílit nechtěl, zatímco Kotonoha tím později trpěla. V tu chvíli jsem si řekl, že tohle musím hned zastavit, že to jinak nejde. Zoufalá Kotonoha se rozhodla udělat všechno proto, aby Makota získala zpět, i za cenu svého těla (chudáček =/). Teď už to bylo jen o sledování příběhu, kdy jsem stál za Kotonohou a fandil jí. Nevzdávala se a vymyslela perfektní plán, kterým Sekai odrovnala. Poté Makota totálně zmanipulovala a Makoto, jelikož to je prostě idiot, nemůžu si pomoct, i když jsem ho tam nasměroval (pořádně jsem si na něj zanadával), podlehl svojí touze. A tady to náhle skončilo. Po skoro přesně třech hodinách, co jsem s tím začal, naskočil finální chapter a už jenom závěrečné titulky, které se ukazovaly na konci každé kapitoly. Na jednu stranu jsem rád, že jsem alespoň dorazil k nějakému z těch dvaceti endingů, který tato novela má, ale na druhou jsem trochu zmatený a nevím, co si myslet, jestli to byl vůbec dobrý nebo špatný ending, či lépe, jestli to byl ending, páč se mi to zdálo divné. Už u jedné VNky (jmenovitě One ~Kagayaku Kisetsu e~) jsem taky několikrát dorazil k endingu, který neměl vůbec význam a vlastně nic neuzavřel. Pořád ale lepší, než kdyby se tam všichni povraždili. I tak si dám, až budu zase doma, další kolo a doufám, že už budu víc rozumný a nenechám si pomotat hlavu. =D
Závěr
To by bylo všechno k mému článku. Doufám, že to není moc zmatečné, píšu po neprospané noci, sic posilněn Redbullem, ale přece jenom cítící únavu. Myslím, že k této VNce ještě budu mít možnost něco říct, páč zdaleka nemám dojetou vůbec nějakou část. Toto by byly první dojmy. =)
Komentáře
ještě jsem nedočetl tvoji recenzi a gameplay, ale jedno vím jistě. Hledal jsem na netu, kde to stáhnu a najednou vidím tohle. Máme dvě společné, za prvé nemám v oblibě koukat na Háčko, za druhé chci jít taky cestou ke Katonoze (tý holky z vlaku). Doufám, že tu máš nekde odkaz ke stažení, protože jsem z posledního dílu seriálový verze nespokojený... takhle to skončit nemělo. .. a tak snad jediný dotaz... hele, daj se nějak "skipnout" (přeskočit) H-scény? Snad brzo odpovíš. .. :-)
Jinak H se samozřejmě přeskočit dá, stačí dát jednoduše "skip", či prostě jen dvojšipku u ovládání.