Kategorie: Hry

Titan Souls

Titan SoulsKdyž jsem se dozvěděl o této nové indie hře, která slibovala jak vysokou obtížnost, tak pro mě již velice známé téma a to vše zaobalené v menším retro stylu, rozhodně to neuniklo mé pozornosti a i přes počáteční odsuzování, že se bude jednat o drzý rip-off Shadow of the Colossus, jsem se rozhodl, že si to nejprve sám vyzkouším.

Do děje jste uvedeni poměrně jednoduše. Máte za úkol putovat světem a postupně porážet jednoho titána za druhým, jimiž jsou nebezpečné existence různých tvarů, i schopností, které neváhají na svou obranu nenechat téměř ani vteřinu pro to, abyste se jednoduše dostali k jejich slabému místu. A těmito všemi boji dojít k pravdě (respektive vysvětlení, proč se vše tak děje). K boji máte k dispozici jen luk a šíp, který je jen jeden a pokaždé si jej buď přivoláte zpět, nebo si pro něj doběhnete. Záleží na tom, co v dané situaci bude vhodnější, či rychlejší. Jak už jsem tedy prozradil, budou vás čekat boje čistě s titány, kteří zde zastávají role jinak „běžných“ bossáků, kdy jsem to dal do uvozovek, protože jsou vesměs dost bizarní. A teď... Nepřipomíná vám to náhodou něco? Ano, každý, kdo hrál Shadow of the Colossus, je už doma. Námět je víceméně o tom samém, jen tedy bez jasného cíle.

  

Cestujete po pustém světě, který je ovšem narozdíl od toho v SotC o něco rozmanitější. Dostanete se tak nejen k ruinám, ale i do lesů, zasněžených hor, či podzemí, kterým burcuje horká láva. V každé z těchto lokací se nachází kruh označující počet titánů a to, kolik jste jich v dané lokaci už porazili a buď několik samostatných místností, kde se jednotliví titáni nachází a nebo rovnou někde ve světě. Jakmile započnete boj, většinou nemáte moc času na přemýšlení a jakékoliv taktiky musíte promýšlet mezitím, co se snažíte vyhnout zákeřným útokům, které jsou buď ve formě různých střel, či levitujících částí. Obtížností se to tak údajně blíží Dark Souls (na jehož názvu může parazitovat), což bohužel sám potvrdit nemohu, protože jsem jej nehrál. Ale celkově byla tato hra v jistém článku nazvána jako „Shadow of the Colossus meets Dark Souls“. Každý poražený titán následně vede k tomu, že hrdina pohltí jeho duši a tím je o krok blíže vytouženému cíli.

Někoho by mohla odradit grafika, která jde v těžkém retro stylu, čili si zakládá na pixelovitosti, což i přesto podle mě vypadá k světu a úchvatně, jelikož si tvůrci na této stránce opravdu dali záležet a vše je i přes omezenost v pixelech krásně vydetailované a prostě radost pohledět. Světy tak prokouknou a už jen prohánění se po nich a vychutnávání si zpracování stojí za to. Pak tu jsou titáni, kteří jsou povětšinou 2D, ale někdy i 3D, což na první pohled může vše narušovat, ale není tomu tak. Jednoznačným vítězem je ale hudba, která je prostě výborná, nelze to říct jinými slovy. Ať už je to ta ambientní doplňující atmosféru lokací, tak velkolepá při soubojích. S tím jde ruku v ruce i SFX, kdy třeba jen kroky postavy odpovídají povrchu, na kterém se zrovna nachází. Jednoznačně vymakané.

  

Této hře jsem nakonec věnoval dvě odpoledne, kdy jsem sice vyhořel hned ze začátku, protože o umírání zde není nouze a jednoho titána jsem byl schopen opakovat i víc než 20x, ale nedalo mi, abych se do toho přece jen nakonec neponořil naplno a i když se v mnoha případech zdálo, že „to nezvládnu,“ se nakonec prokousal k samotnému konci. Má hra zabrala tedy něco přes 5 hodin a přes 300 smrtí. Proto není hra určena pro netrpělivé vzteklouny, kteří jsou při prvním neúspěchu schopni hned něco vzdávat. Chce to pevné nervy, pro mnoho manévrů i hbité prsty a také trochu toho selského rozumu, ačkoliv objevit slabé místo je po několika prvních titánech spíš takovou rutinou. Někteří jsou lehčí, jiní na první pohled neporazitelní, ale po řadě pokusů se na ně vyzrát dá. Nicméně jsem jich čekal o trochu vít. Takhle, když budu počítat i poslední ze soubojů, to vychází tak na 20 titánů, což se blíží počtu v SotC (16) a tím pádem se to po této stránce nerozhodlo moc lišit.

Nakonec ano, jedná se o rip-off SotC, který má stejný nápad a vlastně i průběh a parazituje na „Souls“ názvu. Ale jde zároveň i o hodně zajímavou indie hru, kterou se vyplatí vyzkoušet už jen pro její obtížnost, zajímavé zpracování a celkově všechna další pozitiva, která jsem již uvedl. Pro ty, kteří nebyli již předem se SotC obeznámeni, to bude i něco originálního. V mém případě bohužel ne, ale stejně jsem si hru užil, vtáhla mě jak nic a nepustila do konce.

Komentáře

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.