Jak mě zablokovali na Facebooku

Je to již 7 let, co jsem prvně propadl „kouzlu“ Facebooku a na podzim 2009 si jej na popud známého založil. Nikdy bych předtím neřekl, že se stane skoro nedílnou součástí mého života a víceméně i nechtěně takovou menší závislostí. Jenže to se jednoho dne neplánovaně chystalo změnit. Původně jsem si to chtěl nechat jen jako status na stránku, pak jsem se ale rozhodl to trochu víc rozepsat, protože je hodně věcí, co bych k tomu rád řekl a které se jen těžko dají napsat na pár řádků.

Hodiny před katastrofou

V den, co se vše událo, jsem si ještě k odpoledni psal s kamarádem, kdy jsem mu víceméně jen řekl, že si půjdu lehnout, protože jsem po ranních směnách vždy k smrti unavený a nemůžu zbytek dne normálně fungovat. S rozloučením jsem tedy zalehl. Kdybych tušil, že ona zpráva bude moje poslední (alespoň na FB). Někdy večer jsem se probudil. Normálně jsem vstal a ještě trochu rozespalý automaticky rozklikl stránku Facebooku s tím, že ikonka upozorňující na zprávy byla šedá a tudíž jsem předpokládal, že mě z neznámých důvodů zase odhlásil. Jakým překvapením bylo, že mě to po zadání údajů přesměrovalo na starou známou stránku, kde jsem se dozvěděl, že můj účet byl zablokován. Nikde žádná možnost, kromě nahlédnutí do strohé nápovědy.

V tu chvíli jsem opravdu nevěděl, jak reagovat. Na jednu stranu jsem pocítil takovou podivnou úlevu. Přece jen, jak jsem se již zmiňoval, poslední zhruba rok jsem silně uvažoval o tom, že s FB skončím a vrátím se na jiné komunikační prostředky. Teď se mi to tedy splnilo, stejně jsem ale nechtěl přijít o 7-letou historii, kterou na starém FB mám (respektive měl jsem). Samozřejmě, pro někoho není založení nového profilu žádná věda a to, co tam měl předtím, ho nijak nezajímá. Pro mě jsou ovšem všechny mé staré statusy, zprávy vyměněné s desítkami lidí, ale i všemožné fotky takovým pokladem, který jsem si chtěl uschovat na památku. Vždy mi přišlo zvláštní pročítat si třeba zprávy, které jsem kdysi s někým vedl a rozhodně nehrozilo, že bychom se kdy bavili stejně, respektive se vůbec ještě bavili. Bohužel jsem si nic z toho nearchivoval, nikdy mě nenapadlo, že to bude třeba. No, teď už vím, že člověk nikdy neví.

Idiocie podpory

V první řadě musím podotknout, že blokace byla z části oprávněná. Nikdy jsem nerespektoval ustanovení podmínek, kde je jasně napsáno, aby člověk měl na profilu skutečné jméno. To je pro mě osobně velice soukromý údaj a protože jsem vždy a všude vystupoval jen pod přezdívkami, jsem samozřejmě nehodlal konat jinak ani na FB. Prostřídal jsem takhle řadu vymyšlených jmen a poslední dokonce očůral natolik, že jsem si přes indonéskou proxy zřídil pouhé jedno jméno, bez příjmení, abych měl skutečně jen přezdívku a nic jiného k tomu. Možná i to je vedlo k činům (nebo spíš nečinům), ke kterým se chystali, ale i tak mám k této následující situaci co říct proti.

Následující skoro dva týdny jsem si dal čas pro Facebookový očistec, mezitím jsem ale samozřejmě využil nápovědy a zkusil si zablokovaný účet nechat obnovit. Nešlo jinak, než nahlásit, že mě zablokovali neoprávněně. Překvapivě reagovali, ale chtěli po mně nějakou identifikaci. Oskenoval jsem jim tedy občanku. Já nemám problém něco takového udělat, pokud vím, že je daná stránka dostatečně bezpečná a že moje údaje nijak nezneužije (snad, tedy). Nejprve jsem jim to poslal v PNG formátu a dodal, že kromě jména všechno sedí. Ano, jediné jméno jsem měl nepravé a jinak věk, moje nahrané fotky a vůbec celá identita, byla pravější, než jsem snad i já sám. Nevím, proč mi poté odpověděli téměř identickou zprávou, že potřebují doklad. Zřejmě jim ty jejich kalkulačky nevzaly PNG formát a nebyl nikdo, kdo by to tam dešifroval. No, nevadí. Tedy, vadí, už tehdy jsem kroutil hlavou, ale poslal jsem jim to znova v JPG formátu, jak si v instrukcích vyžádali. No a pak jsem jen čekal.

Uběhl den, dva, týden a stále nic. Já se už mezitím psychicky očistil a i když jsem se kolem FB pořád ochomýtal, nějak jsem spíš doufal, že to celé nevyjde a já budu mít tím pádem pokoj. To mi zrovna psal onen již předtím zmíněný kamarád na e-mail (protože jsem se mu jinde nedopsal), že jestli nemám náhodou profil nový, když mě na tom starém blokli. S tím, že ještě čekám, jsem se pro jistotu koukl na řešení mého problému a bylo jasné, že mé přání někde z nitra se splnilo. Úplně beze slov případ uzavřeli a dál se se mnou nebavili. Neřeknu, kdyby napsali něco ve stylu „litujeme, ale váš účet obnovit nemůžeme, protože bagr“. Oni se na to ale prachsprostě vykašlali bez řešení. Opravdu nechápu, co to má znamenat. Věk v profilu seděl a kdyby se ti intoši podívali do fotek (ke kterým dozajista mají přístup), našli by hromadu takových, které by mohli porovnat s tou v občance. Ale ne, prostě mě odepsali a nedali mi nejmenší šanci ani třeba jen změnit jméno, jako dávali kdysi. 7 let historie tedy během pár minut v háji bez cesty zpět a jakéhokoliv jiného řešení.

Dobře, sice těžce, ale zkousl bych to. Kdybych se nesetkal s případem, který se mi stal o něco dříve. Nahlásil jsem totiž jednoho člověka. Sice tohle normálně nedělám, ale zde se jednalo o internetového podvodníka, který fikaně okrádal lidi a bohužel mu uvěřilo mnoho naivních amatérských investorů, vč. mě (jedna z mých největších chyb). Vystupoval přitom pod jménem jistého slavného investora a taktéž používal jeho fotky. No, bylo jasné, že to není on a že se asi jen ten podvodník z hecu za něj vydává. Takovíhle lidi by prostě neměli sedět na Facebooku, ale za mřížemi. Tudíž jsem dal na možnost jej nahlásit s tím, že se vydává za někoho jiného. No, co myslíte, že byl verdikt Facebooku? Že jeho profil neshledali nijak závadným. Kdyby někdo z těch opičáků za kalkulačkami trochu pohledal na internetu a našel hned po zadání jména x článků a fotek, ihned by mu došlo, že ten profil asi tak nezávadný nebude a onen dědek investor se rozhodně nezabývá internetovými podvody pod již asi třetím profilem stejného jména.

Aktualizace: Pokusil jsem se o opětovné otevření případu a jasně napsal, že nejsem falešná identita. Případ byl opět beze slov uzavřen. To, jak Facebook jedná s uživateli a řeší problémy, je víc než neuctivé.

Ne, prostě celá Facebooková podpora je banda potácivých paviánů, jejichž hlava „Cukrberg“ si za utržené miliardy vesele jezdí po světě a těmto individuím, o jejichž inteligenci by se dalo uvažovat jako o umělé, v klidu a bezstarostně nechává na starost velmi spravedlivé verdikty, co se účtů týče. (Tedy, musím uznat, že Kaelyn je pěkné jméno pro opici – odkazuju na mou „konverzaci“ s podporou.) Ať už vše, co jsem řekl, zní sebevíc zahořkle, nespravedlnost je něco, co mě dokáže vytočit v každém případě a zde si u mě celá korporace udělala pořádný vroubek.

Co dál?

Že bych se ovšem tím pádem rozhodl nafouknout a udělat to, co spousta lidí, tedy naštvaně odvrátit tvář? Ne, ne. Přeci jen, Facebook má jako platforma něco do sebe. Mnoho stránek, které sleduji, jej hojně používá a mít takhle výpis novinek na jedné stránce je příjemnější, než navštěvovat separátně všech víc než 20 webových stránek, což je v dnešní době poněkud nestandardní. Ano, ty stránky navštívím, ale jen na základě článku, který mě zaujme. Dále samozřejmě platí, že ne všichni z lidí, co blíže znám, mají ještě nějaký jiný rychlý kontakt a vrátit se do minulosti a ke komunikaci přes pomalé a dnes již (v rámci konverzací) zastaralé e-maily, k tomu se taky rozhodně nemám. Kromě i toho, že pokud mám k něčemu co říct, rád se vyjádřím a podiskutuji, případně se i chytnu s těmi, kteří neberou v potaz pojem „vlastní názor“. Takže pro mě má stále využití.

Celé bych to tedy uzavřel tak, že situace stála za nic. Nadále se budu podivovat nad neinteligentním jednáním podpory Facebooku a až potkám někoho se stejnou hořkou zkušeností, rád se k němu přidám a můžeme společnými silami proti této blbosti bojovat. Tedy, chtělo by to víc, než jen vidle, louče a odvahu, ale nic není nemožné a i opice dokáží poznat, že naštvali víc lidí najednou. Dobře, již končím a prohlášeními, která vlastně nemyslím ani moc vážně, protože je to boj s větrnými mlýny.

Epilog

Původně článek končil minulým odstavcem, já se ale chystám dodat pár věcí, protože se mi konečně podařilo dosáhnout kloudnější odpovědi ze strany podpory Facebooku. Samozřejmě, trýznivá myšlenka ztraceného účtu mě nenechala chladným a já se rozhodl pro poslední možný krok. Tedy, o nic poctivého, spíš naopak pořádně podvodného, ale není důvod zakrývat i tuto možnost, která měla podivuhodný účinek.

Naštval jsem se a abych si dal ještě poslední šanci k obnovení účtu, jsem popadl občanku, skener a Photoshop. V kombinaci jsem dal dohromady naprosto věrohodný doklad o tom, že mám opravdu jen jedno jméno. Odeslal jsem tedy obrázek tohoto podfuku opět přes formulář a čekal. Týdny uplynuly a já už počítal s tím, že asi opravdu nejsou tak blbí, aby si nedohledali mé poslední žádosti a neviděli, že už jsem jim jednou občanku posílal, akorát bez úprav. Jednoho dne mi ovšem e-mail přišel, z podpory Facebooku a já se konečně dozvěděl, co stálo za mým zablokováním. (Takže ano, chytří opravdu stále nejsou a mají v tom bordel.)

Nakonec to nebylo mé jméno, jak jsem se domníval, ale fakt, že mě zablokovali na základě nějakého příspěvku. Jakého, to jsem se samozřejmě nedozvěděl, ale z přiložených příkladů jsem si to alespoň mohl představit. Teoreticky to bylo z důvodu, kdy jsem doporučoval jisté stránky zaobírající se výdělky po internetu (nadále s nimi nemám a již nechci mít nic společného). A nebo jsem jen někde špatně klikl a můj profil byl infikován starými známými spamy. Tak, či tak, alespoň vím, že jménem to nebylo. Když jsem si ještě prohledával různé stránky, zjistil jsem, že s blokací se potýkalo a stále potýká ohromné množství lidí, někteří taktéž vlastnící účet celé roky a pak podléhající blokaci, o které ani neví, odkud vlastně přišla a proč. Celé je to tedy jedna velká kontroverze.

Z toho vyplývá, že na Facebooku je nejlepší být aktivní jen minimálně, protože údajně blokují i za velké množství nahraných fotek, či videí. Poněkud absurdní. Stejně tak absurdní je žádání si skutečného jména, ačkoliv tak stránka těžce zasahuje do soukromí jednotlivců. Pro mě, za mě, ať si někteří obhajují tento tah a třeba si tam nahrají i oskenované klíče od baráku, ale nejde o e-shop, nicméně sociální síť, kde by měl každý mít právo na anonymitu. Celá síť už od začátku dělá nepřiměřené excesy a prostě tu není úplně tak pro lidi, jako sama pro sebe.

Tím už definitivně tento článek uzavírám. Tedy, pokud se jednoho dne nevydám na centrálu Facebooku s penězi po kapsách a nepokusím se to vyřídit na místě, což není úplně nereálná myšlenka. Tak, či tak, svůj starý účet do té doby jen tak neuvidím, pokud se něco výrazně nezmění.