Strasti okolo skládání PC 2: Blbost vrací úder

(Pokud vás zajímají mé předešlé strasti okolo skládání PC, přečíst si o nich můžete zde.)

Moje „nové“ PC již stíhalo sotva rozběhnout něco novějšího a to ještě na nejnižší detaily, tudíž bylo načase začít přemýšlet a nakonec i realizovat stavbu kompletně nového stroje. Bohužel jsem při předešlém skládání ještě nepolíben tolika znalostmi dal dohromady sice docela výkonný stroj, ale komponenty vybral tak špatně, že bych to sice mohl o něco vylepšit, ale velice těžce. Třeba výběr procesorů se zúžil jen na specifickou skupinu, jejíž ceny byly poměrně vysoké u pokročilejších modelů (zhruba od 10 tisíc a výkonnostně se rovnaly mnohonásobně levnějším i5). Desku jsem měl totiž Sapphire Pure Black X58, navíc s SLI speciálně pro AMD grafické karty, což mi bylo také k ničemu, jelikož odjakživa používám jen ty od GeForce a nehodlám od nich přestoupit. Tato chyba, či spíš neznalost, mě tak přivedla k jasnému rozhodnutí začít skládat úplně odznova.

Strasti s výběrem

Herní pecky typu ABZU (článek zde), No Man’s Sky, atd. měly vyjít už v srpnu, tudíž jsem trochu urychlil své plány. Jinak bych počkal až do října na Titanfall 2, kvůli jehož prvnímu dílu jsem paradoxně stavěl i předchozí počítač. Nejprve jsem si naskládal komponenty jen tak na zkoušku přes Alzu, kde by mě tehdejší prototypní sestava vyšla na nějakých 22 tisíc. Dobrá cena, řekne si člověk, ale hodně jsem na ní šetřil. Tam jsem i zjistil, že tudy cesta nevede a šetřit hlavně na grafické kartě by byla chyba, která by mě stála výměnu už třeba za jediný rok. Na řadu přišlo game-debate.com, což považuju za velice kvalitní stránku, kde si člověk může složit v profilu sestavu a následně s ní zkusit štěstí u všech existujících (či ještě stále nevydaných, ale potvrzených) her. Nejlepší je v takovém případě sáhnout na hry typu Just Cause 3, které mají, dle mého názoru, až extrémní požadavky na výkon. A to mě přivedlo velice blízko k současným komponentům.

Kdybych chtěl vše nové, asi bych se nedoplatil. Nebo doplatil, ale přece jen, dát do počítače 30 tisíc, to už je i na mě poměrně velká investice. Proto jsem, sice už trochu nerad, opět zaplul do vod bazarů a aukcí, abych se podíval, o kolik levněji co seženu. Narazil jsem na nabídky vybrané grafické karty, ale pak jsem objevil jednu výkonnější a dokonce i levnější. Tou byla čtyřgigabajtová GeForce GTX 970 G1 Gaming. Úžasná cena, která mě donutila podstoupit risk a kontaktovat prodejce s tím, že ji koupím i za cenu platby na účet předem. Naštěstí, onen člověk jednal solidně a sotva proběhla platba, brzy kartu zaslal a ještě si mě přidal na Steam, kde jsme nadále komunikovali. Karta opravdu přišla a tudíž jsem měl svoji první komponentu do nového počítače vůbec. Sice jsem nevěděl, zda funguje, ale to jsem se měl brzy dozvědět.

Strasti s podvodníkem

Na řadu přišel procesor, protože výběr základní desky jsem si chtěl nechat ještě na později. Tedy, měl jsem vybrán procesor nejnovější, šesté generace se Skylake a to i5-6600K, naprosto vhodný k herním zážitkům, ale i výkonu pro grafické, či jiné programy. A zde jsem bohužel doplatil na svou rozjařenost a blbost, která tímto případem snad už skončila. Hledal jsem totiž opět na bazaru a našel jednu výhodnou nabídku. Týpek ze Slovenska, absolutně žádné fotky procesoru. A já blbec mu nejen napsal, ale po určení částky poslal i peníze na účet. Samozřejmě, jakmile jsem zaplatil, odepsal, že až peníze dorazí, ihned procesor zašle. Ale uplynul týden, dva, a nic. Jistě, třeba odjel mimo město, na dovolenou, kamkoliv. Tato naivní doufání mě držela nad vodou, ale poté, co jsem jej kontaktoval a on ani na několik zpráv neodpovídal s tím, že procesor stále nikde, jsem již podruhé v životě naletěl a tentokrát mě to stálo víc, než kdysi 2 tisíce za taktéž nikdy neobdržené PS3. Má vlastní debilita, která mě snad už dostatečně poučila, že takhle by to nešlo. Ne tedy, že bych nevrazil peníze do jiných pitomostí, ze kterých se mi jen díky naivitě už nevrátil ani cent. Nicméně mě čeká v brzké době opět výlet na policejní služebnu, ztracené odpoledne a doufání, že toho „Slovenského“ zmetka chytí. Respektive, že se přihlásí víc lidí, protože do 5 tisíc je to dle zákona jen přestupek. Co už, stalo se a svou blbost si plně uvědomuju.

Již jsem toho měl dost. Sice jsem stále sháněl stejný procesor, ale pak jsem se dal slyšet, že pokud nechci v budoucnosti taktovat (což nechci), tak že mi stačí namísto 6600K jen 6600 a že se navíc dá sehnat za poměrně únosnou cenu. Znaven všemi těmi podvody jsem tedy objednal procesor kompletně nový a již měl alespoň 99% jistotu, že ho dostanu do vlastních rukou.

Strasti s Alzou

Mezitím jsem definitivně potvrdil nákup ostatních důležitých komponent. Nejprve tomu bylo to asi v momentální chvíli nejdůležitější – mateřská, respektive základní deska. Tam jsem po prvotním váhání a z důvodu potřeby víc SATA portů pro disky zvolil MSI B150M PRO-VD. Do této doby jsem neměl s miniaturními rozměry desky (z důvodu, že to je mATX) zkušenosti, ale nezáměrně jsem před nějakou dobou kupoval počítačovou skříň, kam pasují oba typy, jak klasická ATX, tak právě mATX (skříň mám Cooler Master Force 500), tudíž jsem se rozhodl tento risk z neznáma podstoupit. I přesto, že jsem se bál, že se mi tam přes ty rozměry nevlezou jak RAMky, tak ani chladič na procesor a do toho masivní grafická karta. Tím jsem i odhalil, co bude následovat. Samozřejmě, RAM paměti jsou taky důležitým základem, což obstaral DDR4kový Kingston 8GB KIT 2133MHz CL14 HyperX Fury Black Series. Dlouhý název, ale opravdu hezký design a jistota, že značka se nezapře a bude to fachat. Nakonec, abych nešetřil, jsem objednal i speciální tichý chladič na procesor, SilentiumPC Fera 3 HE1224.

Zde jsem se setkal s velkým problémem díky Alze. Objednávku mi totiž měla dovézt v jasně určený den a čas, tudíž jsem s tím počítal. Jakým překvapením bylo, když jsem seděl zrovna v práci a najednou mi přišla zpráva, že se omlouvají za komplikace, ale zboží mi přivezou za chvíli. A já samozřejmě nemohl nic dělat. Nikde nebylo číslo na Alza Express, sebevíc jsem horlivě prohledával web Alzy. Vlastně jsem se pořádně nedostal k uspokojivému kontaktu na Alzu samotnou. Zanechal jsem jim tedy tiket na podpoře, ale to už bylo pozdě. Ve chvíli mi volal pikolík, že mi přivezl zásilku. Skončilo to tak, že čekat nemohl a tak jsme se domluvili na dalším dni. Už podruhé jsem tedy byl kvůli Alze dost naštván, ale co se dalo dělat. Však jsem jim to dal sníst ve zpětné vazbě. Tohle se nedělá. Když se něco domluví jasně, nebude se přece přesouvat čas o 2 hodiny dřív. Někteří lidi taky pracují a nemohou si dovolit být 24 hodin k dispozici, kdyby náhodou došlo ke změně. Ale dost k naštvání.

Dalšího dne mi již došly komponenty v pořádku a já tak mohl vyzkoušet, zda mi vůbec jako takové do sebe sednou bez zádrhele. Ona je tato část skládání i vlastně takovou zábavou, kromě samozřejmých očekávání a neočekávání, i když teď to byla jen taková generálka, jelikož mi pořád chyběl procesor. Musím říct, že i přesto, že se mi RAM paměti vejdou tak tak pod chladič, všechno sedne a padne jak zadek na hrnec. Teď bylo ještě otázkou, jak moc to sedne na case. Ještě jsem potom doobjednával nový zdroj, jelikož jsem si mylně myslel, že ten, co jsem měl předtím, nebyl 600W. Nakonec jsem stejně udělal dobře, protože stávající neustále vydával vysokofrekvenční zvuky a pořídil Zalman ZM600-GS II.

Strasti s termopastou

S vyzvednutím procesoru to bylo taky na hraně, protože to zase padlo na brzké odpoledne a někteří lidé chodí i na odpolední směnu do práce, že ano. Tady jsem měl štěstí, že pikolík, co to rozvážel, byl zrovna ve chvíli, kdy jsem byl už na cestě do práce, jen kousek od stanice metra a tudíž jsem si procesor převzal tam. Už mi bylo všechno jedno, hlavně, že jsem jej měl. Čekání na konec směny bylo jako čekání na Godota. Už jsem se viděl doma a u montáže počítače, i když jsem byl značně znaven a další den mě čekal Advik. Jenže jsem nechtěl po celou dobu akce jen očekávat její konec kvůli tomu, že mě doma čeká stále ta velká záhada, zda mi nová sestava vůbec pojede. Večer nadešel, já radostně doběhl domů a dal se do práce s tím, že bylo nějakých deset hodin a když si máknu, do půlnoci to snad budu mít komplet složené a funkční. První problém, co se udál, byl ten s termopastou mezi procesor a chladič. Protože jsem se rozhodl ji rozetřít prstem, okamžitě se mi ta našedlá hmota rozpatlala nejen po jednom, ale hned po několika prstech a co hůř, když jsem ji chtěl smýt, byl to skoro nadlidský úkon. Opravdu, smývejte něco, co samo vodu odpuzuje a když to nakonec jde dolů, rozpatlá se ten smytý zbytek jinde. Ve výsledku jsem to z ruky nějak dostal, ale pod nehty mi na dalších pár dní zůstal takový malý, šedý talisman. Co už, hlavně, že procesor měl zajištěné chlazení.

Vypáčit současnou sestavu bylo vzhledem k všudypřítomným nudlím z kabelů celkem těžké, ale nic, co by se nedalo zvládnout a já brzy montoval připravenou základní desku. Ještě, že jsem kupoval univerzální skříň, do níž deska sedla, ani nemrkla. Pak jen stačilo si pohrát se zasazením, nahodit zdroj, trochu pozápasit s grafickou kartou (nejprve se jí nechtělo zacvaknout a když, byla potřeba přesunout disky), zapojit správně led diody skříně (prvně použit návod, bez něj by to nešlo), samozřejmě i pevné disky a veškerou kabeláž. S kabeláží byl opět problém, protože mé logické uvažování nejprve nacpalo jeden z kabelů vedoucí k desce úplně jinak do drážek, což způsobilo okamžitý zkrat, a podruhé jen tápalo nad tím, jak to tam tedy má jít, ačkoliv jej stačilo jen správně pootočit. Prvních pár pokusů o spuštění tak nedopadalo, jak mělo. Nicméně pak se už i rozsvítila obrazovka. „Ono to žije!“ pomyslel jsem si vítězoslavně.

Strasti s USB porty

Když se mi načetl i systém, samozřejmě bez ovladačů, pomalu bych myslel, že je moje hodinu a půl dlouhá práce pomalu u konce. Ale zdaleka nebyla. První problém – nefungovala klávesnice a myš. To se vyřešilo snadno povolením jisté funkce v BIOSu, určené speciálně pro klávesnici a myš v systému W7. Jenže druhý a největší problém, který nastal – nefungovaly žádné USB porty. Ono se řekne, nainstalovat ovladače, ale jak, když člověk DVD mechaniku již dlouhou dobu nepoužívá, nemá ji ani nikde po ruce a jediná možnost je tedy flashka (když ani připojení k internetu logicky nefunguje)? To mě dovedlo k prohledávání bytu, ale jako naschvál, nenašla se ani jedna z mechanik, které jsem předtím měl. To by ještě nebylo to nejhorší. Jak jsem čachroval s nastavením, zda si systém nenajde ovladače na USB sám, najednou jsem to vyřešil natolik, že mi přestala jít myš i klávesnice definitivně a nyní už ani restart, ani čachrování v BIOSu nepomáhalo. Jinak řečeno, dostal jsem se do pořádně velké zadnice, ze které nebyla jasná cesta ven.

Půlnoc se dávno přehoupla, byly asi 2 hodiny ráno a já se dostával do krizové situace, kterou jsem prostě musel vyřešit, jinak bych neměl lehké spaní následující 4 dny, kdy bych na sestavu těžko mohl sáhnout a když, neměl bych na to tolik času a prostoru, kolik bych chtěl. V rychlosti jsem tedy sestavil zpátky svou předešlou sestavu. Jen tak, na podlaze, kde ležela základní deska, vedle připojený zdroj, samozřejmě i grafická karta, procesor s chladičem a do toho vertikálně balancoval disk. Překvapivě tahle šílenost naběhla a myš s klávesnicí fungovala bez problému, to samé USB porty. Jen jsem bloumal, jak je to možné a zda není náhodou nová základní deska poškozená. I tak, pro jistotu jsem si z USB nahrál potřebné ovladače na onen pevný disk, pak jsem ho přehodil zpátky a bohužel, v novém PC vše nadále nefungovalo, jak mělo. A to bylo tedy špatně. Už jsem nevěděl, co dělat. Nainstalovat ovladače nové desky na té staré logicky nešlo a bez alespoň klávesnice jsem nemohl udělat nic. Byly už asi 4 ráno a já se potýkal s největším stresem a bezmocí za poslední dobu. Najednou v mé hlavě ovšem blýsklo poté, co jsem si četl různé články na internetu na notebooku a hledal řešení. Jeden člověk měl stejný problém a mluvil o hodně staré klávesnici, která mu jako jediná v počítači běžela. To už jsem i já běžel, ale ke krabici se starými, odloženými komponenty a s jistotou sáhl po svou starou myš s PS2 konektorem. „Teď a nebo nikdy!“ řekl jsem si a světe div se, tahle stará myš mi takříkajíc zachránila život. Jakmile se systém načetl a myš se pod mým velením pohnula, pomalu bych i štěstím brečel, ale samozřejmě, chlapi nebrečí, tak jsem to aspoň vyjádřil vydechnutím značícím, že odteď to už půjde jako po másle.

Díky myši jsem mohl nainstalovat veškeré ovladače, které mi nejen opět oživily původní myš a klávesnici, ale taktéž veškeré USB porty a všechno ostatní. PS2 myš odteď zaujímá čestné místo v šuplíku, jelikož jako jediná svého druhu v mém bytě si to pekelně zaslouží. Pak už nebyl žádný problém se připojit k internetu, doinstalovat ovladač na grafickou kartu a těšit se z toho, že odteď už budu moct počítač normálně používat a celý boj s jeho sestavením je u konce. Musím ale říct, že to má tato základní deska sakra špatně řešené, protože člověk bez mechaniky nenadělá takřka nic, pokud si navíc dopípá nastavení a odepíše tím myš i klávesnici. Ale co už, poučení pro příště - raději si při přesunu disku na něj natahat všechny důležité instalace ovladačů předem.

Strasti s „cvrkotem“

Sestavu jsem v posledních dnech vystavil těžké zkoušce. Kromě ARK: Survival Evolved, který na ní jede na epické nastavení naprosto bez seknutí, si zkusila i zátěž ve formě nově vyšlé umělecké hry ABZU, kde si třeba ono velké hejno ryb plovoucích v jednu chvíli žádá velmi dobrý výkon. Tady jsem ale narazil na jeden zřejmě nezvratný problém. Jak jsem hrál zrovna ABZU, říkal jsem si, proč stále slyším jakoby cvrkání cvrčků, že to přece pod vodou není a že to tedy mají ve hře nějak divně nevychytané se zvukem okolí. Cvrčci nakonec nevycházeli ze hry, nýbrž z mého PC a zřejmě z oblasti buď zdroje, či grafické karty. A co jsem si tak četl o své grafické kartě, jsou její určité typy, které kvílí úplně běžně a nic špatného to neznamená (respektive neznačí závadnost). I tak, trochu mě tento fakt rozhodil. Vím, že s tím asi moc udělat nepůjde a tudíž, že si budu muset na „cvrččí doprovod“ časem zvyknout. Samozřejmě, necvrká to celou dobu, jen když něco hraju na opravdu vysoké detaily, ale stejně mě to trochu štve. Prostě u mě nejde, abych si sestavil počítač, který by byl bez jediné vady. To by nebylo přece ono. A možná už znám důvod, proč ji prodejce prodával, ačkoliv jde o velice výkonný kousek (zřejmě se ho na to ještě zeptám, pro jistotu, když už jsme ve spojení). Také se mi stalo, že mi jednu chvíli nechtěl počítač vůbec naskočit. Nakonec mi cosi záhadného zkratovalo základní desku a já musel celou sestavu rozmontovat a poskládat znova. Naštěstí, práce to byla jen na nějakých 50 minut a musím zaklepat, od té doby to šlape. Ačkoliv tedy s výrazným cvrlikáním.

Akutalizace: Cvrkot nakonec vycházel ze zdroje, nikoliv z grafické karty, což bylo pro mě tou nejlepší možnou zprávou. Vyměnil jsem jej tedy za jiný a cvrkot je ten tam. Teď jen doufat, že to byl poslední problém a nějaký nový se neobjeví, což už snad ne.

Jinak jsem s výkonem jako takovým velmi spokojen. Uvidím, jak mi půjdou nejnovější hry typu Mafia 3, Watch Dogs 2, slavný Battlefield 1, či již zmíněný Titanfall 2. Sestava by to všechno měla zvládnout. Zatím tedy vyzkoušeno jen ABZU (úspěšně), za několik málo dní mě čeká i předem zakoupené No Man’s Sky a v současné době jedu odznova GTA V, které mohu hrát na nejvyšší detaily a konečně si vychutnat ten úžasný příběh úplně odznova a v super kvalitě. Jen doufám, že má současná volba nebyla omylná a až budu zase (doufám minimálně tak za 2 roky) měnit komponenty, bude stačit se soustředit jen na grafickou kartu, případně na procesor. A hlavně, že už nenaletím pochybnému prodejci, který by mě obral nejen o peníze, ale i o čas.