Týden s Manou

Jídlo bylo pro mě už odmala velkou přítěží a víceméně jen takovou nutností. Nejedl jsem proto, že bych chtěl, ale že jsem musel, případně že jsem byl i do jídla nucen. Sedával jsem takto i hodiny u jednoho talíře, než jsem byl schopen do sebe dostat oběd, či večeři. Tím se u mě pomalu, ale jistě, vypěstovala jistá lehká averze k jídlu. Nepřidávala tomu fakta, jako je odjakživa špatné zažívání, či občasné nechutenství a vůbec i nepravidelnost díky směnám v práci. Když jsem se tedy před nedávnem dozvěděl, že se pracuje na alternativě normální stravy, která byla přesně dle mého gusta, neubránil jsem se nadšení a pocitu blížícího se splněného snu. Tato alternativa dostala název Mana a nějakou dobu působila na Startovači, kde vybírala finance na možnou realizaci a to, kdy se dostane i mezi lidi, bylo jen otázkou času.

Po nějaké době jen díky reportáži v televizním pořadu Víkend jsem zjistil, že je Mana již dostupná veřejnosti a lze si ji objednat přes oficiální stránky http://mojemana.cz. Chvíli jsem váhal, zda se mi chce dát nemalá suma za startovací balíček (přesněji 1700Kč), ale nakonec jsem se rozhodl, že to už jen ze zvědavosti zkusím a podrobím se týdennímu experimentu, při kterém se vzdám veškeré tuhé stravy a oddám se této lehce absurdní dietě. Na vyřízení objednávky jsem čekal něco přes měsíc, což bylo v pořádku vzhledem k tomu, že novým zákazníkům dávku dovezou do 4-5 týdnů. Kurýr konečně jednoho dne dorazil a já si domů donesl poměrně dost těžkou krabici s příhodným designem a velkým nápisem „Mana.“

Startovací balíček, jenž jsem si objednal, obsahoval 7 sáčků Many, 7 lahviček oleje a samozřejmě i slibovanou stylovou nádobku a odměrku. Teď už jen zbývalo se rozhodnout a určit si, že se již příští týden vrhnu na plánovaný experiment. Sice se mi v jednu chvíli ani moc nechtělo a to hlavně z důvodu, že jsem se po dlouhé době konečně zase trochu rozjedl a dokonce mi i jídlo docela chutnalo, ale nechtěl jsem něco odkládat donekonečna.

Následující článek obsahuje tedy denní záznam mého náhlého přechodu na tuto stravu, který zodpoví všechny možné otázky, které jsem měl nejen já, ale i mnoho dalších potenciálních zájemců o vyzkoušení se stravovat jinak, než jak bylo do této doby zvykem a co se v jisté míře vyskytovalo jen v různých vědecko-fantastických dílech.

   

 

Den 1. – Moje první Mana

Z důvodu pozdního vstávání a nevypočítaného času jsem byl nucen odložit přípravu první Many až co budu v práci, abych se zároveň vyhnul řečem ze strany rýpavých kolegů, jenž preferují dochvilnost. (Tudíž jsem se bohužel vyhnul a budu vyhýbat dávce, která slouží pro první jídlo ze tří celkových za den a kterou z důvodu mého celkově pozdního vstávání nemohu realizovat.) Taktéž jsem potřeboval první dávku aplikovat na prázdný žaludek a otestovat si tak, zda je opravdu v účincích zahrnut i pocit plného žaludku. Chvíli po doražení do práce jsem si tedy připravil veškeré ingredience a dal se do práce.

U pytlíčku s Manou mě hned překvapil fakt, že obal je i po odtržení vršku uzavíratelný a tudíž velice praktický. Dle návodu uvedeného na stránkách jsem tedy začal přidávat 4 odměrky, při nichž se mi podařilo z důvodu stejně úzkého hrdla, jakožto je rozměr odměrky, udělat kolem práškem menší binec. Co se týče složení samotné Many, ta není vysloveně práškovitá, ale obsahuje i menší celistvé kousky. Po nasypání Many následovalo přidání 20ml oleje, který má naštěstí na lahvičce rysku a tudíž trefení se do přesné dávky bylo otázkou preciznosti. Posledním krokem bylo naplnění lahve pitnou vodou po rysku 900ml a promíchání ve stylu koktejlu na baru. Nechal jsem to minutu odstát a mohl se pomalu pustit do konzumace. Zde mě překvapilo poněkud nešťastně řešené víčko usnadňující pití, které snadno pod snahou jej pevně zasadit propadne hrdlem lahve a tudíž jsem jej musel následně lovit v koktejlu. Malý nedostatek, který ovšem není závažný, protože pokud není zatlačeno příliš hluboko, tak drží dostatečně.

     

První ochutnání dopadlo na můj vkus až příliš dobře. Chuťově se to dá přirovnat takovému slabšímu mléku, či lehce nasládlé ovesné kaši (kterou jsem měl snad jedinkrát v životě). Po polovině lahve jsem stále pociťoval poněkud prázdný žaludek a má skepse tak vzrůstala. Vše se ovšem změnilo při pití druhé poloviny, u které mě náhle přepadl pocit plného žaludku a dopít Manu se tak rovnalo snaze dojíst něco, ačkoliv už člověk nemůže a dělá se mu skoro zle. Rozhodně překvapující a příjemné, čímž se mi dostalo i odpovědi na otázku, zda se po tom bude člověk cítit sytý – ano, bude (až moc).

Nicméně zhruba už po dvou hodinách na mě začal zase doléhat pocit prázdného žaludku a s ním spojený hlad, kdy i pohled na zkomolenou čínskou verzi KFC evokoval vůni a chuť „proklatě dobrého kuřete“. Opět jsem tedy sáhl po Maně, kdy jsem tentokrát raději naplnil lahev o 100ml více, aby po zamíchání přesně vyšla na standardních 900ml. A zkusil jsem dolít místo studené teplou vodu, díky které Mana chutná trochu jinak, možná i lépe. Ačkoliv stále uvažuji o jejím doporučeném ochucení banánem, či jiným ovocem, díky kterému by se mi rychle nezprotivila. Sama o sobě to totiž zase moc velká pochutina není, aspoň ne ve větším množství a už teď, na začátku, si neumím představit ji požívat po celý týden.

Dopíjení bylo tentokrát těžší, než jsem si myslel. Nasládlá chuť mi začala přicházet spíš lehce nechutná a dno plné částic, které vždy po namíchání Many zbyde, jsem už raději nechal být. Následně mi začalo být dost těžko a i závan linoucí se z vymyté lahve mi přišel nepříjemný. Když mě pak stejně dostihl hlad, nicméně v takové míře, že jsem toužil i po obyčejném rohlíku a představa Many k večeři mi nadzvedávala žaludek, jsem se rozhodl, že tento experiment trochu omezím. Přece jen, nejsem za to placený a cíleně se přemáhat a zažívat tak chvíle, které bych stokrát radši vyměnil za nucení se do jídla, nemá vážně cenu. Pozici večeře tak namísto Many zaujala obložená bageta, kdy mi už dlouho nic tolik nechutnalo.

Mrzí mě, že příznaky, které by měly přicházet až po pár dnech, jsem zažil už po druhé dávce. I tak tomu dám ještě šanci, ačkoliv to nechám jako kombinaci s normálním jídlem. Možná ještě dojde k zajímavému zvratu. Je totiž velice možné, že se na to musí jít ze začátku pomaleji.

   

 

Den 2.

Po fiasku minulého dne, kdy jsem posléze vyjedl skoro celou ledničku, jaký jsem měl strašný hlad, jsem se bál, že je s Mana experimentem konec. Protože ale nejsem člověk, co se jen tak lehce vzdává, rozhodl jsem se pro pokračování, ale v ne tak drastickém. Na další den jsem si tedy připravil kromě Many i normální jídlo.

Nadešel čas oběda, pro který jsem se rozhodl risknout Manu a dal se do její přípravy. To mě docela zarazil fakt, že když jsem se náhodou podíval na obal pytlíčku s Manou, překvapilo mě, že se tam pro jednu porci píší dvě odměrky, zatímco na oficiálních stránkách jsou to odměrky 4. S lehkým dilematem jsem se nakonec přiklonil k tomu, že zůstanu u původního měření a dal tam tedy 4 odměrky. I tak nevím, co je tedy směrodatné, protože pak by jedno balení vydrželo déle, než 7 dní, kdyby mělo jít o 2 odměrky na jedno jídlo.

Konzumace dopadla překvapivě dobře – Mana mi opět chutnala, jako když jsem ji měl poprvé a dokonce jsem ji spořádal téměř ihned, což svědčí o možném příchodu zvykání si. Cítil jsem se poté docela plný a ačkoliv mi už nezbyla další dávka (z důvodu bytí v práci a vlastnění zbytku z minulého dne), uvidím večer, zda opět propadnu těžkému odporu a nebo si tentokrát dám Manu i k večeři.

Ačkoliv jsem plánoval Manu k večeři a měl jsem na ni i chuť, trochu mi nevyšly plány a já skončil u normálního jídla. Na jednu stranu to tak je lepší, protože nic se nemá přehánět. Další testování se odkládá na další den.

 

Den 3.

Už od večera se u mě projevoval nemalý pocit hladu, ale nechal jsem jej být až do času oběda, kdy jsem si opět připravil Manu. Již s ní přestávám mít sebemenší problém a nevím, zda je to zvětšenou precizností při přípravě, ale už se mi ani nezdá tolik sladká, což mi při vůbec druhé dávce prvního dne vadilo. Jen ten pocit plného žaludku je stále takový divný, nepůsobí přirozeně, dlouho nevydrží a nevím, zda je to projev jen u mě, ale po požití se mi lehce motá hlava (zdůrazňuji lehce – nijak mě to neomezuje v běžných činnostech).

Horší to je s lahví, která se špatně vymývá, protože pokud člověk nemá opravdu malou ruku (nerealisticky malou), nedostane se dovnitř ani houbičkou. Lahev se tak musí několikrát propláchnout a i přesto zůstane trochu mastná od oleje. A i po vysušení a provětrání je z ní cítit pach, který se dá ovšem eliminovat jednoduchým vypláchnutím vodou a nijak to neovlivní chuť nově připravené Many.

O tři hodiny později mě opět dostihl hlad, tudíž jsem sáhl po jedné dávce odpolední Many. Požito bez problému a s chutí, pocit plného žaludku se dostavil až po malé chvíli. Co stále nevím, je co udělat s usazeninou, která se vytvoří vždy na spodu lahve a zda ji taky konzumovat, či vylít, jako dělám pokaždé. Večer dám opět přednost normální stravě.

 

Den 4.

K obědu jsem si udělal jak jinak, než zase krémově-zbarvený nápoj, který mě tentokrát zasytil natolik, že jsem neměl posléze potřebu dalšího jídla. Bohužel už po nějaké hodině mě opět přepadl hlad, který jsem zahnal další dávkou Many. Jak ale začínám zjišťovat, stále takováto výživa není dostačující a tudíž, když jsem večer dorazil domů, jsem uvítal pořádnou porci normálního jídla.

 

Den 5.

Prvně jsem z důvodu brzkého vstávání mohl okusit Manu už ráno jakožto snídani, nicméně hlad na sebe nenechal ku poledni dlouho čekat. Večer mě zase přepadal šílený hlad, který by možná šel dočasně eliminovat další Manou, ale přeci jen, nějak se do toho nemám a raději dávám přednost jídlu.

 

Den 6.

Další den, který mi začínal už od rána, ale tentokrát žádná Mana k snídani, ale jen k obědu a večeře nechána na normální stravu. Experiment se blíží pomalu svému konci a já si připravuji svůj verdikt.

 

Den 7.

Bohužel, poslední den z důvodu absolutní nechuti k jídlu celkově vynechán, tudíž se zakončení s Manou nekonalo.

 

Verdikt

A jsem u závěru. Nakonec se bohužel nepodařilo experiment provést v plné míře a celý týden byl tedy sotva napůl, kdy se Mana stala spíš takovým doplňkem normální stravy. 

Tím se dostávám k tomu, že mi vlastně tato řečená „alternativa jídla“ přijde opravdu spíš jen jako doplněk, než něco, čím by se dala normální strava nahradit. Když pominu první den, kdy ji mé tělo odmítalo, nakonec mi sice zachutnala, ale i přes počáteční pocity plnosti po požití dávky stejně brzy přišel hlad, který pořádně nezahnala ani druhá dávka a byl jsem rád, když jsem mohl k večeru mít normální jídlo, protože jsem se cítil, jako bych den nejedl.

Faktem je, že prostě žaludek musí s něčím pracovat a je pak jasné, že ačkoliv může dávka Many obsahovat veškeré potřebné živiny, tělesné funkce, na které je lidstvo zvyklé už od svého vzniku, se obelhat nedají a tudíž se výhradně zaměřit na tuto tekutou stravu asi není tím nejideálnějším.

Nakonec musím zmínit cenu, kdy Mana nakonec nevychází tak levně, jak by se zdálo. Sám jsem musel uznat, že najíst se dá mnohem levněji, než co je stanovená cena jedné dávky (61 Kč) a tudíž měsíční dávka, která vyjde ohledně Many na 5 tisíc, není ničím, co by si člověk průměrného, až podprůměrného měsíčního platu, který navíc ještě musí platit třeba nájemné a jiné poplatky, mohl dovolit.

Shrňme si tedy všechna pro a proti, která jsem tímto experimentem zaznamenal.

 

Pro:

- rychlá příprava

- dočasně zasytí

- chutná dobře a dá se kombinovat třeba s ovocem

 

Proti:

- nenahradí normální stravu

- lahev se špatně vymývá kvůli mastnotě

- lze se najíst levněji

 

Byl to každopádně zajímavý týden. I když mi to nevyšlo dle plánů, zkusil jsem si tuto novinku a došel svému závěru. Protože mi zbylo ještě dost Many, rozhodně se chystám v testování pokračovat i mimo záznamy. Ačkoliv tedy končím stále s menší skepsí a tudíž už tolik nevěřím, že je to opravdová alternativa jídla. Zde se to samozřejmě liší od člověka k člověku a každý to může vnímat a snášet jinak. 

Já doufám, že jsem tímto experimentem případně dopomohl některým k rozhodování, zda to také vyzkoušet a nebo ne. I když, stále to zůstává na vás a na vašem uvážení. Kdo ví, třeba si v tom sami tu alternativu najdete.